Světlo a čisté energie pro Afriku? Místo růstu mohou vést k exploataci lidí a vyšší zadluženosti

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | World Bank Photo Collection / Flickr

Patrick Lehmann-Grube, z Katedry sociálních a politických věd univerzity v Bathu, vycházel pro zhodnocení dlouhodobé úspěšnosti 7. cíle udržitelného rozvoje ze srovnání 125 studií (za období 2001-2020), které se na ekonomické efekty elektrifikace rozvojových zemích soustředily. Zvláštní pozornost přitom věnoval 56 studiím, popisujícím, jak přístup afrických domácností k solární energii (off-grid, mimo centralizovanou rozvodnou síť) ovlivňuje jejich příjmy.

„Na úvod dobrou zprávou je, že téměř všechny dostupné studie konstatují pozitivní efekt, tedy zvýšení průměrného příjmu afrických domácností,“ shrnuje Lehmann-Grube. Příkladem pro kontext může být například osobní výpověď keňského prodavače zeleniny, který díky elektřině ze solárních panelů může ve svém obchůdku svítit v průměru o 2 hodiny denně déle. A tyto dvě hodiny, o něž má delší otevírací dobu, pro něj na konci měsíce znamenají obrat vyšší o 20–40 dolarů.

Pracovat více neznamená mít se lépe

Jenže právě v tom je skryt podstatný háček, na který Lehmann-Grube upozorňuje. Zvýšení příjmů jednotlivce tu v principu je dosaženo nikoliv elektrifikací, ale delší odpracovanou dobou. Stimul pro ekonomický růst tu sice zřetelně vychází z nabyté dostupnosti solární energie, ale za cenu exploatace vlastní pracovní síly.

Právě tento trend zpětně dosledoval u většiny tak pozitivních studií. Ty obvykle řadí delší pracovní dobu mezi ukazatele ekonomického pokroku. „Toto zjištění je však nejednoznačné,“ tvrdí Lehmann-Grube. „Protože vyššího příjmu se zde dosahuje prostřednictvím větší schopnosti sebe-využívání.“

Možnost mít díky umělému osvětlení otevřeno v obchodě o 2 hodiny déle (nebo pracovat o 2 hodiny déle ve vlastní dílně, na dvoře se zahradou, v továrně nebo kolem hospodářských zvířat) je samozřejmě fantastická, ale ne, pokud už stabilně 10-12 hodin denně pracujete. Vyšší zisk je pak vykoupen dřinou do úmoru, a vzhledem k limitům délky pracovního dne může toto pozorované prodloužení a zvýšení produktivity vést pouze k omezenému ekonomickému zisku.

„Do jaké míry je vlastně pravděpodobné, že se tyto přírůstky příjmů udrží a posílí v čase, pak zůstává nejasné,“ dodává Lehmann-Grube. S tím, že většina dostupných studií se soustředí jen na počátek celého procesu, a to ono pozitivní navýšení příjmů po osazení solárních panelů. „Jaká je tedy skutečná hodnota ekonomické transformace po zavedení off-grid solárních produktů zůstává nezřejmá. A varoval bych před jakýmkoli velkým nadšením, že mohou přinést reálný hospodářský pokrok,“ dodává.

Půjčky jsou cesta jak nezbohatnout

Lehmann-Grube upozorňuje i na další konfliktní aspekty off-grid solárních systémů v rozvojových zemích. Předně je u nich pozorován silný přechod od národních producentů k zahraničním soukromým společnostem. Příkladem může být například britská Bboxx, která do roku 2024 hodlá zajistit 300 W solární panely pro 10 milionů obyvatel Konžské demokratické republiky.

Háček je v tom, že finanční břemena spojená s údržbou jsou plně přenášena na jednotlivé komunity, nikoliv už na stát. A ona zátěž spojená s opravou, servisem solárních systémů, je často nad jejich finanční možnosti. Pokud obce nebudou schopny zajistit údržbu zařízení, ono krátkodobé navýšení produktivity brzy pomine.

Komplikace působí i další velmi populární model off-grid elektrifikace. Zahraniční společnosti při něm nabízí nízko-výkonné solární produkty do příjmově chudých afrických venkovských domácností. S tím, že pořídit si je mohou za zlomek plné ceny, a rozdíl pak postupně doplatí. Funguje to podobně jako leasing, půjčka za plného užívání. A často k tomu přináleží i nabídka dalších produktů – solárních pump, čerpadel, ohřívačů vody. Koupí teď, zaplatí později.

„Výsledkem pak nemusí být ekonomický růst a nárůst životní úrovně,“ varuje Lehmann-Grube. „Poroste tím například dlouhodobá zadluženost domácností v rozvojových zemích. A to je proces, který je stěží nějak osvobozuje a neprospívá hospodářskému růstu.“

„Snaha plně pochopit, do jaké míry rozšiřování solární energie mimo sítě podporuje nebo podkopává transformační a emancipační procesy ekonomického rozvoje v zemích globálního Jihu, by nás měla zajímat možná více než jen ukazatele krátkodobého růstu příjmů afrických domácností,“ uzavírá Lehmann-Grube.