Tom a Jerry změřili tání grónských ledovců: za deset let odtálo 240 gigatun vody
Podle německých vědců, kteří stojí za projektem Gravity Recovery and Climate Experiment (GRACE), se pomocí satelitů dá s velkou přesností například určit, jak moc tají grónské ledovce. Satelity také umožňují přesně prostorově určit, kde ledovce tají více a kde méně. Výsledek? Za posledních deset let přišel ledovcový masiv Grónska o 240 gigatun své hmotnosti. Roční úbytek ledovců pak stojí za ročním zvednutím hladiny moří o 0,7 mm.
Jak mohou satelity „zvážit“ ledovec? Oba satelity jsou vybaveny přesnými přístroji, které umožňují určit jejich polohu vůči Zemi i vůči sobě navzájem. A právě z odchylek ve vzájemné vzdálenosti se vypočítávají změny v gravitaci. A na základě Newtonova gravitačního zákona o závislosti hmotnosti objektu a gravitační síly, se dá vypočítat „váha“ ledovce. „Pokud se změní hmotnost grónských ledovců, zákonitě se to projeví na gravitační síle,“ vysvětluje Frank Fletcher z německého výzkumného centra GeoForschungsZentrum (GFZ), který se na projektu GRACE podílí.
Hlavním vědeckým cílem ale nebylo měřit tloušťku grónského ledovce, ale změřit gravitační pole Země a jeho proměny v průběhu času v globálním měřítku. Speciální satelity to umožňují s nebývalou přesností. Díky nim mají vědci představu například o zemských změnách, způsobených velkými zemětřeseními jako bylo to loňské ve Fukušimě, předloňské v Chile nebo v roce 2004 na Sumatře.
Tom a Jerry také přispěli k lepšímu poznání mořských proudů a topografie mořského dna a tím i lepšímu porozumění proudění energie v mořích. Díky projektu GRACE je také možné sledovat sezonní změny v povodí velkých řek nebo vyčerpávání zásob podzemní vody v severní Indii či Kalifornii. A samozřejmě vědci mohou přesně určit zvýšení nebo snížení masy ledu a sněhu v polárních oblastech nebo u velkých ledovců. Vědci z GFZ také díky datům ze satelirů prokázali vazbu mezi klimatickými jevem La Nina a sníženou hmotnosti ledu v západní Antarktidě.
reklama