Nadace na ochranu zvířat / Institut Nadace na ochranu zvířat, o.p.s.: 2. říjen - Světový den hospodářských zvířat

Na světě je ročně poraženo více než 5O miliard hospodářských zvířat. Velká část z nich je navíc chována v rámci intenzivního zemědělství. To neposkytuje zvířatům důstojné životní podmínky a zachází s nimi spíše jako s výrobními stroji než s živými, cítícími a často velmi inteligentními bytostmi. 2. října, který je dnem narození Mahátmy Gándhího, významného zastánce ohleduplného a humánního vztahu ke zvířatům, si celý svět připomíná nejen neradostný úděl těchto zvířat, ale především možnosti, jak lze tento problém řešit.

Slepice (tzv. nosnice) jsou držené v holých drátěných klecích, kde na jedno zvíře připadá prostor o velikosti listu A4. Kuřata jsou vyšlechtěna na tak rychlý růst svaloviny, že než do sáhnou porážkové hmotnosti ve věku pouhých 6 týdnů věku, mohou sotva dojít ke krmivu a vodě. Prasnice (chované kvůli rození selat) stráví prakticky celý svůj život v kovových boxech, kde se nemohou ani otočit. Krávy (určené k produkci mléka) jsou vyšlechtěné na velmi vysokou tvorbu mléka, což na organismus zvířete klade podobné nároky jako každodenní absolvování maratónského běhu. Tak vypadá život zvířat v rámci intenzivního zemědělství. Tento život pak končí na jatkách, kde je se zvířaty často nevhodně a nešetrně manipulováno a kde se při obrovském množství porážených zvířat ne vždy podaří zajistit, aby smrt byla rychlá a bezbolestná.

Intenzivní zemědělství však nepředstavuje problém pouze pro zvířata. Držením velkého množství zvířat na malém prostoru a v nevyhovujících podmínkách vytvářejí velkochovy „vhodné“ prostředí pro vznik a rychlé šíření nemocí. Aby intenzivní zemědělství mělo šanci alespoň částečně kontrolovat tyto zdravotní problémy a rizika, uchyluje se k velkoplošnému používání léčiv - a to nejen pro léčbu nemocných zvířat, ale i profylakticky. Ačkoli existují určité ochranné lhůty, než je po podání léčiv a růstových stimulátorů dovoleno maso konzumovat, lékaři dnes již nepochybují o tom, že vlivem jejich nadužívání u zvířat se u lidí nebezpečně zvyšuje odolnost vůči antibiotikům či dokonce skupinám antibiotik, na které spoléháme při léčení závažných infekcí a onemocnění.

Pro ty, kteří nechtějí podporovat intenzivní zemědělství a jeho praktiky, existuje poměrně mnoho alternativ. Stále více se ve světě i u nás rozvíjí ekologické zemědělství. To je založeno na respektu k životnímu prostředí a k základním požadavkům na kvalitu života zvířat. Zvířata zde např. nesmějí být chována v uzavřených prostorách bez možnosti venkovního výběhu a pastvy. Také nesmějí být ustájena na roštech a bez steliva, trvale uvázána či chována v klecích.

Zatímco mottem ekologického zemědělství jsou zdravé potraviny vyprodukované ohleduplně k přírodě a ke zvířatům, existují v Evropě a ve světě také takové chovné systémy, které jsou zaměřeny výhradně na to, aby poskytly chovaným zvířatům lepší životní podmínky. Tyto chovy s volným výběhem (nazývané též welfarové chovy, tj. chovy zajišťující zvířatům lepší welfare (životní pohodu)) jsou rozšířené především ve Velké Británii, Francii, Rakousku nebo Švýcarsku. U nás se takové chovy ještě nerozšířily, zatím je možné nakupovat pouze vejce z chovu na podestýlce.

Další alternativou pro ty, kteří považují praktiky intenzivního zemědělství, ale např. také samotný chov a zabíjení zvířat kvůli potravě za nepřijatelné, je ze svého jídelníčku maso, případně i ostatní potraviny živočišného původu zcela vyloučit.

Zvířata chovaná kvůli masu, mléku nebo vejcím jsou podobně jako např. zvířata, která chováme jakožto domácí mazlíčky, cítícími tvorovy schopnými pociťovat bolest, strach či stres. Zaslouží si proto ohledy a respekt ze strany člověka. Gándhí ke vztahu člověka ke zvířatům říká: „Velikost a mravní pokrok národa se pozná právě podle toho, jak zachází se zvířaty“.