Tiskové zprávy
Arnika - program Toxické látky a odpady: Amati - Denak Kraslice snížil úniky toxických látek, množství nebezpečných emisí na Karlovarsku se však celkově zvýšilo
Amati - Denak Kraslice také dostal počátkem roku 2007 pokutu od České inspekce životního prostředí (ČIŽP) za překročení emisního limitu těkavých organických látek, mezi něž se řadí i trichlorethylen. „Ať už to způsobila tato pokuta anebo umístění vysoko v předchozích žebříčcích největších znečišťovatelů, celkové snížení emisí trichlorethylenu, který je nejen potenciálním karcinogenem, ale také látkou mutagenní, je chvályhodné. Jeho emise jsou však stále ještě vysoké, což dokládá i opakovaná pokuta od ČIŽP,“ komentovala Mgr. Kateřina Hryzáková z programu Toxické látky a odpady sdružení Arnika.
Protože každá látka působí jinak na lidské zdraví či na životní prostředí, není možné určit největší znečišťovatele pouhým součtem vypouštěných emisí. Arnika se proto při zpracování dat z IRZ soustředila na rakovinotvorné látky (1), látky poškozující rozmnožování (reprotoxické), mutagenní látky (2), skleníkové plyny, látky poškozující ozónovou vrstvu Země, plyny přispívající ke tvorbě kyselých srážek, látky nebezpečné pro vodní organismy (3), rtuť, formaldehyd, styren a dioxiny.
Kombinát Sokolovské uhelné ve Vřesové je trvale velkým zdrojem úniků tří těžkých kovů: arzenu v odpadních vodách, rtuti v emisích do ovzduší a v menší míře také niklu vypouštěného v odpadních vodách. „Přestože snížil v roce 2007 úniky arzenu, emise rtuti zůstaly na stejné úrovni. Vzhledem k tomu, že k největším únikům těžkých kovů z tohoto provozu dochází do vod, stojí za zmínku, že mu Česká inspekce životního prostředí udělila pokutu ve výši půl milionu korun za opakované nedovolené vypouštění důlních vod v rozporu s rozhodnutím vodoprávního úřadu, konkrétně za mimořádně vysoké překračování stanoveného limitu koncentrace nerozpuštěných látek v letním období 2007. Je s podivem, že takto významný zdroj znečišťování těžkými kovy nemá pevně stanovené limity pro jejich emise do ovzduší a v odpadních vodách ve vydaném integrovaném povolení. Navíc není stanovena povinnost řadu škodlivin ani monitorovat,“ vyjádřil podiv nad regulací jednoho z největších znečišťovatelů v Karlovarském kraji RNDr. Jindřich Petrlík, vedoucí kampaně Budoucnost bez jedů.
Z hlediska časového vývoje jsou nejvíce alarmující data o únicích těžkých kovů ohlášená elektrárnou ČEZu v Tisové, protože rok od roku rostou, jak ukazuje graf v příloze. Provoz vypouští do ovzduší vysoká množství niklu a olova a jejich sloučenin a mezi roky 2006 a 2007 zvýšila celkové úniky karcinogenních a potenciálně karcinogenních látek o celou polovinu, tedy o půl tuny. „Situace se může ještě zhoršit, pokud bude elektrárna spalovat také odpady, jak má v plánu,“ varoval Petrlík. Nejvíce olova a jeho sloučenin v kraji vypustila v za rok 2007 do ovzduší sklárna Avirunion v Novém Sedle.
Informace o únicích a přenosech chemických látek za rok 2007 do Integrovaného registru znečištění nahlásilo 14 provozoven z Karlovarského kraje, což je ve srovnání s minulým rokem o 8 méně. V emisích do ovzduší bylo hlášeno 16 látek, v přenosech odpady 10 látek, v odpadních vodách 4 látky a v únicích do vody 7 látek. Nejčastěji ohlašovanou látkou byly oxidy síry (SOx/SO2) v 8 případech a oxidy dusíku (NOx/NO2) v 5 případech.
(1) Látky či jejich sloučeniny klasifikované Mezinárodní agenturou pro výzkum rakoviny (IARC) jako karcinogenní (kategorie 1) a potenciálně karcinogenní (kategorie 2A, 2B).(2) Látky označené jako mutagenní v jejich charakteristikách zveřejněných na oficiálních stránkách IRZ. Konkrétně se jedná o následující látky: anthracen, 1,2-dichlorethylen (DCE), ethylenoxid, fenoly, formaldehyd, polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU), trichlorethylen a vinylchlorid.
(3) Látky nebezpečné pro vodní organismy jsou zvoleny podle tzv. R vět. Ovšem přestože jsou nebezpečné pro vodní organismy, u třetiny z vybraných látek (např. u tetrachlorethylenu anebo trichlorbenzenů) není v IRZ stanovena povinnost ohlašovat jejich přímé úniky do vody. Není jednoduché srovnávat nebezpečnost jednotlivých látek, pro jejich nebezpečnost pro vodní prostředí neexistují nějaké všeobecně uznávané koeficienty, jimiž by bylo možné vypouštěné množství látek vynásobit jako je tomu v případě látek poškozujících ozonosféru.
