Tiskové zprávy
Arnika - Budoucnost bez jedů: Arnika považuje novou spalovnu v Pardubicích za předimenzovanou a zbytečnou
Sdružení Arnika se v rámci procesu posuzování vlivů zamýšlené modernizace spalovny v areálu Synthesie v Pardubicích vyjádřilo proti obnovení provozu této spalovny. „Rozšíření ani obnova spalovny nejsou opodstatněné a plánovaná kapacita je předimenzovaná. Podobná spalovna v Ostravě o kapacitě 10 tisíc tun spalovaných odpadů ročně má problémy s naplněním kapacity a přitom sváží odpady z celé republiky,“ upozornil předseda Arniky RNDr. Jindřich Petrlík.
Ten poukázal na to, že v České republice je v provozu cca 30 spaloven nebezpečných odpadů a řada z nich není schopna ani zdaleka naplnit svoji kapacitu. Oznámení o modernizaci pardubické spalovny navíc neobsahuje řadu klíčových informací a nelze jej proto považovat za plnohodnotnou dokumentaci. „Oznámení nepočítá například se všemi škodlivinami z dopravy. Jeho autor také značně mlží informace týkající se likvidace odpadů z čištění spalin s obsahem škodlivých látek. Jde přitom o stejného člověka, který se podílel na projekci spalovny v Liberci, vyprojektované tak, že míchá toxický popílek s popelem a struskou. Tuto směs prodávala jako stavební materiál a firma Strabag ji pak použila do podloží cyklistické stezky v chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. Neradi bychom se dočkali podobných praktik i na Pardubicku,“ řekl Petrlík.
Arnika kritizuje také skutečnost, že oznámení o modernizaci spalovny ignoruje jiné postupy likvidace nebezpečných odpadů, které jsou efektivnější i šetrnější k životnímu prostředí. V případě odpadů s látkami typu PCB to jsou například technologie používající cestu jejich chemického rozkladu. Pro odpady ze zdravotnictví je to dekontaminace horkou párou a snížení objemu dekontaminovaných odpadů. Ratifikace Stockholmské úmluvy Českou republiku zavazuje preferovat takové technologie, při jejichž používání nevznikají další perzistentní organické látky (1). Spalovny mezi taková zařízení nepatří.
Podle Arniky je také nesmyslné zdůvodňovat výstavbu spalovny potřebou předejít černým skládkám či nutností likvidovat látky ze skladů v Chvaleticích či Libčanech a jim podobných. „Spalovna černým skládkám nezabrání. A kvůli zhruba 60 tunám odpadů s polychlorovanými bifenyly (2), které se nacházejí na území Pardubického kraje (3), se výstavba zařízení o roční kapacitě 20 tisíc tun ročně prostě nemůže vyplatit,“ doplnil Petrlík.
Poznámky:
(1) Perzistentní organické látky: Perzistentní organické látky jsou zřejmě vůbec nejtoxičtější sloučeniny jaké kdy člověk stvořil. Patří sem například dioxiny, DDT či polychlorované bifenyly (PCB). Již ve velmi malých dávkách působí poruchy hormonálního a imunitního systému a ohrožují reprodukční schopnosti živočichů, včetně člověka. V přírodě se rozkládají velmi pomalu a kumulují se v tělech živočichů. Díky své chemické stabilitě setrvávají dlouho v prostředí a "putují" proto i tisíce kilometrů od zdrojů svého původu. Nerozpouštějí se ve vodě, ale v tucích, na které se vážou - jsou bioakumulativní.
(2) Polychlorované bifenyly (PCB) byly vyráběny od roku 1930 jako chemické látky pro průmyslové využití. Jsou to velice stabilní chlororganické látky. Nerozpouštějí se ve vodě, zato se vážou na tuky. Používaly se do transformátorových a kondenzátorových olejů, do barev, plastifikátorů, ale třeba také na propisovací papíry a do inkoustů. Dokonce i do rtěnek. Poté, co byl zjištěn jejich negativní vliv na lidské zdraví, byla v roce 1984 zakázána jejich výroba i v tehdejším Československu (v Chemku Strážské na Slovensku). Dodnes jsou přítomny především v transformátorech a kondenzátorech a jsou nejspíše nejproblematičtějšími látkami v odpadech. V již velice nízkých koncentracích poškozují hormonální a imunitní systém člověka. Lidé, kteří přicházeli pravidelně do styku s vysokými koncentracemi PCB onemocněli tzv. chlorakné, dysfunkcemi jater, měli dýchací potíže a řadu dalších zdravotních problémů.
(3) Informace o množství odpadů s obsahem PCB pochází z Národního implementačního plánu Stockholmské úmluvy dostupného například na http://www.recetox.muni.cz/projekty/Unido/unido-NIP.htm
Ten poukázal na to, že v České republice je v provozu cca 30 spaloven nebezpečných odpadů a řada z nich není schopna ani zdaleka naplnit svoji kapacitu. Oznámení o modernizaci pardubické spalovny navíc neobsahuje řadu klíčových informací a nelze jej proto považovat za plnohodnotnou dokumentaci. „Oznámení nepočítá například se všemi škodlivinami z dopravy. Jeho autor také značně mlží informace týkající se likvidace odpadů z čištění spalin s obsahem škodlivých látek. Jde přitom o stejného člověka, který se podílel na projekci spalovny v Liberci, vyprojektované tak, že míchá toxický popílek s popelem a struskou. Tuto směs prodávala jako stavební materiál a firma Strabag ji pak použila do podloží cyklistické stezky v chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. Neradi bychom se dočkali podobných praktik i na Pardubicku,“ řekl Petrlík.
Arnika kritizuje také skutečnost, že oznámení o modernizaci spalovny ignoruje jiné postupy likvidace nebezpečných odpadů, které jsou efektivnější i šetrnější k životnímu prostředí. V případě odpadů s látkami typu PCB to jsou například technologie používající cestu jejich chemického rozkladu. Pro odpady ze zdravotnictví je to dekontaminace horkou párou a snížení objemu dekontaminovaných odpadů. Ratifikace Stockholmské úmluvy Českou republiku zavazuje preferovat takové technologie, při jejichž používání nevznikají další perzistentní organické látky (1). Spalovny mezi taková zařízení nepatří.
Podle Arniky je také nesmyslné zdůvodňovat výstavbu spalovny potřebou předejít černým skládkám či nutností likvidovat látky ze skladů v Chvaleticích či Libčanech a jim podobných. „Spalovna černým skládkám nezabrání. A kvůli zhruba 60 tunám odpadů s polychlorovanými bifenyly (2), které se nacházejí na území Pardubického kraje (3), se výstavba zařízení o roční kapacitě 20 tisíc tun ročně prostě nemůže vyplatit,“ doplnil Petrlík.
Poznámky:
(1) Perzistentní organické látky: Perzistentní organické látky jsou zřejmě vůbec nejtoxičtější sloučeniny jaké kdy člověk stvořil. Patří sem například dioxiny, DDT či polychlorované bifenyly (PCB). Již ve velmi malých dávkách působí poruchy hormonálního a imunitního systému a ohrožují reprodukční schopnosti živočichů, včetně člověka. V přírodě se rozkládají velmi pomalu a kumulují se v tělech živočichů. Díky své chemické stabilitě setrvávají dlouho v prostředí a "putují" proto i tisíce kilometrů od zdrojů svého původu. Nerozpouštějí se ve vodě, ale v tucích, na které se vážou - jsou bioakumulativní.
(2) Polychlorované bifenyly (PCB) byly vyráběny od roku 1930 jako chemické látky pro průmyslové využití. Jsou to velice stabilní chlororganické látky. Nerozpouštějí se ve vodě, zato se vážou na tuky. Používaly se do transformátorových a kondenzátorových olejů, do barev, plastifikátorů, ale třeba také na propisovací papíry a do inkoustů. Dokonce i do rtěnek. Poté, co byl zjištěn jejich negativní vliv na lidské zdraví, byla v roce 1984 zakázána jejich výroba i v tehdejším Československu (v Chemku Strážské na Slovensku). Dodnes jsou přítomny především v transformátorech a kondenzátorech a jsou nejspíše nejproblematičtějšími látkami v odpadech. V již velice nízkých koncentracích poškozují hormonální a imunitní systém člověka. Lidé, kteří přicházeli pravidelně do styku s vysokými koncentracemi PCB onemocněli tzv. chlorakné, dysfunkcemi jater, měli dýchací potíže a řadu dalších zdravotních problémů.
(3) Informace o množství odpadů s obsahem PCB pochází z Národního implementačního plánu Stockholmské úmluvy dostupného například na http://www.recetox.muni.cz/projekty/Unido/unido-NIP.htm
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
