Arnika - Program Toxické látky a odpady: Arnika se brání nepodloženému obvinění

Doležal například tvrdí, že jsme pro odebrání vzorku záměrně vybrali kohouta, který podle jeho přesvědčení žil mezi dvěma zdroji dioxinů (domem, kde se topí dřevem a elektřinou a silnicí), takže jeho maso muselo být kontaminováno bez ohledu na působení spalovny nebezpečných odpadů. To ale není pravda. Při výběru vzorku pro monitoring jsme se řídili dvěma hledisky: musí jít o drůbež z volného výběhu a místo by mělo ležet v oblasti spadu škodlivin ze spalovny. Doprava navíc není podle národní inventury perzistentních organických látek významným zdrojem dioxinů. Z porovnání kongenerů dioxinů, které jsme provedli v souladu s metodami použitými v jiných vědeckých studiích zaměřených na toto téma, vychází spalovna jako nejpravděpodobnější zdroj kontaminace v kohouta.

V článku J. X. Doležal k našemu rozboru přítomnosti dioxinů v kohoutovi z Lysé uvádí: „Ale srovnávat touto metodou nespojité veličiny (sedmnáct různých typů dioxinů ze dvou zdrojů) je vědeckou metodologií přísně zakázáno. Ptát se, jestli je křivka výskytu dioxinů v kohoutovi funkcí křivky výskytu dioxinů v emisích ze spalovny je prostě blbost. I grafy se pro nespojité veličiny užívají jiné, sloupcové...“

„Ano, přesně to jsem říkal panu Doležalovi, když nám podobné srovnání vnucoval. Řekl jsem, že křivku by v našich grafech bylo lépe nahradit sloupcovým diagramem, protože nejde o vyjádření nějaké funkce. Přes to, co tvrdí, nepoužil tedy stejnou metodologii jako my. Naopak vnutil sám sobě zcela nesmyslný statistický výpočet, který jsme od začátku označili za zcestný,“ komentuje Doležalův závěr Jindřich Petrlík, vedoucí programu Toxické látky a odpady. Porovnání zastoupení kongenerů dioxinů se v různých studiích provádí podle podílu jednotlivých kongenerů ve vzorku s tím, že analýza se soustřeďuje na dominantní, typické kongenery pro ten který zdroj. NEJDE TEDY O PRŮBĚH křivky!

Konstrukce Doležalova důkazu je vratká a vychází z jeho neznalosti problematiky dioxinů, o níž svědčí i tvrzení, že těchto látek je 220 (pozn. je jich 210) anebo že vznikají masivně spalováním petlahví, přestože v nich není přítomen chlór.

V tendenčním článku, který vyjde v Reflexu, J. X. Doležal zkresluje řadu podstatných faktů, anebo neříká celou pravdu. Tvrdí například, že spalovna v Lysé splňuje nejpřísnější normy EU. Kdyby je splňovala, nemusela by pro sebe žádat o dvouletý odklad jejich platnosti v podobě tzv. plánu snižování emisí. Ten totiž musí mít schválený spalovny, které nesplňují požadavky nařízení vlády o spalování odpadů, jehož text jako by z oka vypadl evropské normě pro spalovny odpadů. Lobby spaloven si vynutila v zákoně možnost dvouleté výjimky z požadavků platných v EU, a to včetně emisního limitu pro dioxiny. Kdyby tuto výjimku v podobě tzv. plánů snižování emisí zákon neumožnil, se spalovnou by se v Lysé už nemuseli trápit, byla by uzavřena. V České republice je 5 - 7 spaloven, které o tuto výjimku žádat nemusely a zpřísněné limity tedy plní. Spalovna v Lysé se mezi českými spalovnami svými emisemi dioxinů řadí v průměru až tak na 10. - 15. místo. Přesto se v článku pro Reflex objevuje tvrzení, že jde o třetí nejmodernější technologii v České republice. Je-li tomu tak, je velice mizerně provozována.

Jen půlkou pravdy je také tvrzení, že Městský úřad v Lysé nad Labem zastavil řízení o dostavbě na základě tlaku ekologů. O zastavení řízení požádala sama firma REAN. Ta navíc měla na dovybavení spalovny nutným skladem pro nebezpečné odpady několik let předtím. Nebyl tedy důvod čekat až na donucení ze strany úřadů těsně před podáním žádosti o kolaudaci. To bylo jen několik příkladů, jak nakládá s fakty a pracuje s daty v případě spalovny v Lysé J. X. Doležal.

Za podstatný považujeme fakt, že po měření zadaném Arnikou proběhne daleko širší monitoring zadaný městem. Tento krok ze strany představitelů Lysé nad Labem jednoznačně vítáme.