Tiskové zprávy
Společnost pro zvířata – z. o. ČSOP: Bída prasat v průmyslovém zemědělství
25. ledna 2010 | Společnost pro zvířata – z. o. ČSOP
Vepřové maso – svalovina mnoha miliónů prasat chovaná ve velmi špatných podmínkách koncentrovaných farem průmyslového zemědělství po celém světě. Každý den jich jsou stovky, tisíce, milióny zabíjeny na jatkách pro obživu lidí. Ti ani často nevědí, v jak bídných podmínkách jejich maso, párky, tlačenky, salámy, ... „žily“.
Prasata musíme rozdělit na chovné prasnice – „produktem“ od nich jsou selata dále z větší části sloužící na výkrm a část na chov. A na prasata na výkrm – „produktem“ od nich je svalovina – maso a v podstatě celé tělo (želatina z paznehtů, sádlo, kůže, štětiny, také krev a kosti do tzv. „masokostních“ mouček apod. ). (Existuje ještě jedna část prasat – chovaných pro pokusné účely.)
Prasata na výkrm jsou v ČR v naprosté většině chována v průmyslových systémech – ubikacích, kde jsou umístěna do společných kotců, s minimální plochou na pohyb, na roštovo-betonové studené podlaze. Kálet musí pod sebe, i když jsou právě prasata jedna z nejčistotnějších zvířat. Pokud mají možnost, oddělují prostor pro odpočinek a kálení. Jsou zde přibližně do svých 6 měsíců věku, než je odvezou na jatka.
Chovné prasnice jsou umístěné do kotců, ve kterých mohou jen stát a ležet, nemohou se otočit, ani se projít. Selata rodí tak, že je vytlačí přímo na železný rošt, na místo, kam musí také kálet. Nemají možnost kontaktu se selaty, pouze když je cítí při kojení a když okolo prasnice probíhají...
Ve volných chovech a v přírodě tráví prasata 70 – 75 % času své denní aktivity hledáním potravy a průzkumem okolí. Žijí ve skupinách selata s matkami několik měsíců. V průmyslovém zemědělství selata matkám odeberou ve 21 dnech, existují tlaky, aby to bylo ještě dříve.
Tzv. ochránci zvířat (lidé, kterým opravdu není lhostejný bídný úděl zvířat v lidské společnosti a opravdu pro nápravu „něco“ dělají) desetiletí a roky vedou mírně úspěšné aktivity za ukončení praktik intenzivního zemědělského průmyslu. Pár pozitivních kroků se podařilo, hlavně v oblasti předpisů, které však v praxi nejsou dodržovány či jsou zvláštně obcházeny a není zde vymahatelnost jejich zavedení v praxi.
Pomineme-li „nádherná“ ustanovení zákona 246 na ochranu zvířat, který obecně „zakazuje týrání zvířat“, a více toto rozvádí v § 4 „Za týrání se považuje:“ (např. „- omezovat bez nutnosti svobodu pohybu nutnou pro zvíře určitého druhu, pokud by omezování způsobilo utrpení zvířete“, - chovat zvířata v nevhodných podmínkách nebo tak, aby si sama nebo vzájemně způsobovala utrpení,)
a po jejichž opravdové aplikaci v praxi by už žádný intenzivní chov nemohl existovat, máme zde ještě pěkně napsané paragrafy v části ochrana hospodářských zvířat zákona: např. část § 9:
(1) Při chovu hospodářských zvířat je zakázáno
a) chovat zvíře v izolaci, působí-li mu to utrpení, pokud to nevyžadují zvláštní předpisy,3)
b) chovat zvířata v tak velkých nebo v tak uspořádaných skupinách anebo v takových prostorách,
1. ve kterých jim míra nebo četnost vzájemných útoků působí utrpení,
2. které neumožňují přirozený odpočinek či řádnou péči,
3. ve kterých nemohou uspokojit své potřeby v příjmu potravy a vody anebo jiné potřeby nezbytné pro jejich život a zdraví,
c) chovat zvířata trvale ve tmě nebo je ponechat bez náležité doby odpočinku od umělého osvětlení,
d) používat takové způsoby nebo postupy plemenitby, které způsobují nebo mohou způsobit zvířeti utrpení nebo zranění,
e) chovat zvíře k hospodářským účelům, u něhož lze na základě jeho fenotypu nebo genotypu očekávat, že bude chováno v dalších generacích se škodlivými účinky na jeho zdraví a životní pohodu.
Každý „neodborník“ a altruisticky založený člověk podle těchto ustanovení soudí, že časy zavírání hospodářských zvířat do tmavých, studených, smradlavých ubikací jsou už dávno pryč. Ale nejsou..... papír snese všechno, ucpou se tak na čas hlasy ochránců zvířat a pokračuje se dál....
Vyhláška o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat z r. 2004 např. uvádí k chovu prasat:
(3) Ustájení pro prasata musí být vybudováno takovým způsobem, aby každé prase
a) mělo přístup do prostoru, který je čistý, fyzicky a tepelně pohodlný, vybavený řádným odtokem, a který umožňuje všem zvířatům současně polohu vleže,
(4) Prasata musí mít trvalý přístup k dostatečnému množství materiálu, který jim umožňuje etologické aktivity, jako je např. sláma, seno, dřevo, piliny, kompost, rašelina nebo směsi takových materiálů, které neohrožují zdraví zvířat.
Situace v praxi je naprosto odlišná – podle našich zjištění jsou prasata stále chována na celoroštových podlahách, bez materiálu, který by umožňoval etologické aktivity. Samozřejmě bez přístupu ven na světlo, slunce a trávu.
Podle předpisů platných v EU od r. 2003 a zavedených v ČR od r. 2004 nesmí být selatům běžně – rutinně zkracovány špičáky (pouze v prokazatelných případech poškození mléčné žlázy prasnice při sání mléka) a ocásky (pouze pokud si je z důvodu psychické deprivace začnou okusovat). Viz ustanovení vyhlášky:
d) krácení ocasu nebo exstirpace (trhání nebo obrušování) špičáků neodstavených selat se nesmí provádět bezdůvodně, ale pouze v případech prokázaných poranění struků prasnice nebo uší a ocasů ostatních prasat.
(10) Dříve, než se přistoupí k zákrokům podle odstavce 8 písm. d) a e), chovatel zabezpečí jiná opatření, která brání okusování ocasů a jiným poruchám chování, přičemž se berou v úvahu podmínky prostředí a hustota osazení stáje a možnost zvětšení příslušného ustájovacího prostoru. Z tohoto důvodu se musí změnit nevhodné podmínky prostředí nebo způsob ustájení.
Nicméně se tak děje ve většině chovů.
To koresponduje se zprávou EFSA a také zjištěním Compassion in World Farming, která od roku 2008 provádí průzkum v chovech prasat v některých zemích EU. Citace z tiskové zprávy CIWF z 21. 1. 2010:
„V prosinci 2007 publikoval Úřad pro bezpečnost potravin/European Food Safety Authority (EFSA) zprávu, která uvádí, že – navzdory zákazu rutinního zkracování ocasů – stále více než 90 % prasat v EU má ocasy zkrácené.
Průzkum (CIWF) zjistil, že nová legislativa se porušuje na převážné většině navštívených farem. To odpovídá závěrům zprávy EFSA, kde se uvádí, že 90 % prasat chovaných v EU má zkrácený ocas a 67 % se chová v systémech s celoroštovými podlahami, kde je téměř nemožné poskytovat obohacující materiály.
Průzkum, stejně jako zpráva EFSA, prokazuje, že převážná většina evropských prasat se chová v rozporu s pravidly EU pro životní pohodu zvířat. I přes existenci nového právního předpisu se většina evropských prasat chová v intenzivních velkochovech v podmínkách naprosté deprivace. Tísní se v přeplněných holých kotcích bez slámy či jiných materiálů pro obohacení prostředí. Téměř všechna mají zkrácený ocas.“
Prasnice v individuálním kotci: tyto prasnice zde žijí celý svůj život – přibližně 3 – 5 let. Požadavek vyhlášky na zajištění podestýlky vypadá až nemístně a ironicky: e) v týdnu před očekávaným porodem musí prasnice a prasničky dostat v dostatečném množství vhodnou podestýlku, pokud to umožňuje systém odstraňování tuhých a tekutých výkalů používaných v zařízení,
Chovatelé jednoduše ignorují předpisy, využívají výhody, že jejich technologie neumožňuje použití materiálu pro etologické aktivity, se zajištěním předmětů na hraní si hlavu nelámou, vědí o nedostatečnosti kontrol a vypadá to, že ze strany státu není vůle naplnit ustanovení legislativy v praxi...
Kromě výše páchaných hříchů lidí na prasatech dochází každý den ke kastraci malých selat – kanečků. Úkon se provádí zaživa, bez umrtvení, bez následného zašití rány.... V mnoha zemích EU se od této barbarské praktiky ustupuje či ji neprovádějí, protože prasata na jatkách usmrcují v hmotnostech do 100 kg. V ČR toto malí kanečci zažívají stále.
Určité šance pro prasata snad existují, pokud spotřebitelné začnou mít zájem nejen o svůj profit, ale i o původ potravin a přestanou podporovat degradaci zvířat v intenzivních chovech.
NAKUPUJTE BIO živočišné potraviny
SLEDUJTE OZNAČENÍ potravin – časem se i k nám dostanou potraviny z lepších chovů zvířat – ŽÁDEJTE tyto potraviny
Stravujte se co nejvíce BEZ živočišných potravin
K 1. 4. 2008 byl počet prasat chovaných v ČR 2 432 984, z toho 179 297 chovných prasnic.
Lidé v roce 2008 v ČR zkonzumovali přibližně 79,8 kg masa na osobu, z toho 41,8 kg vepřového.
Na jatkách bylo v ČR v roce 2008 zabito celkem 3 671 779 prasat.
Zdroj: Program ochrany zvířat- situace v roce 2008 – MZe
Situační a výhledová zpráva vepřové maso – srpen 2009 - MZe
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Společnost pro zvířata – z. o. ČSOP
Organizace zabývající se ochranou zvířat, především zlepšením podmínek pro život zvířat hospodářských a zacházení s nimi, omezením a upuštěním od konzumace masa a vajec.
Je členem Evropské koalice pro hospodářská zvířata/European Coalition for Farm Animals.
www.spolecnostprozvirata.cz, s.pro.zvirat@ecn.cz,
222 511 494, 603 179 558, Ing. Dita Michaličková, Ing.Jaromíra Horáková
Prasata musíme rozdělit na chovné prasnice – „produktem“ od nich jsou selata dále z větší části sloužící na výkrm a část na chov. A na prasata na výkrm – „produktem“ od nich je svalovina – maso a v podstatě celé tělo (želatina z paznehtů, sádlo, kůže, štětiny, také krev a kosti do tzv. „masokostních“ mouček apod. ). (Existuje ještě jedna část prasat – chovaných pro pokusné účely.)
Prasata na výkrm jsou v ČR v naprosté většině chována v průmyslových systémech – ubikacích, kde jsou umístěna do společných kotců, s minimální plochou na pohyb, na roštovo-betonové studené podlaze. Kálet musí pod sebe, i když jsou právě prasata jedna z nejčistotnějších zvířat. Pokud mají možnost, oddělují prostor pro odpočinek a kálení. Jsou zde přibližně do svých 6 měsíců věku, než je odvezou na jatka.
Chovné prasnice jsou umístěné do kotců, ve kterých mohou jen stát a ležet, nemohou se otočit, ani se projít. Selata rodí tak, že je vytlačí přímo na železný rošt, na místo, kam musí také kálet. Nemají možnost kontaktu se selaty, pouze když je cítí při kojení a když okolo prasnice probíhají...
Ve volných chovech a v přírodě tráví prasata 70 – 75 % času své denní aktivity hledáním potravy a průzkumem okolí. Žijí ve skupinách selata s matkami několik měsíců. V průmyslovém zemědělství selata matkám odeberou ve 21 dnech, existují tlaky, aby to bylo ještě dříve.
Tzv. ochránci zvířat (lidé, kterým opravdu není lhostejný bídný úděl zvířat v lidské společnosti a opravdu pro nápravu „něco“ dělají) desetiletí a roky vedou mírně úspěšné aktivity za ukončení praktik intenzivního zemědělského průmyslu. Pár pozitivních kroků se podařilo, hlavně v oblasti předpisů, které však v praxi nejsou dodržovány či jsou zvláštně obcházeny a není zde vymahatelnost jejich zavedení v praxi.
Pomineme-li „nádherná“ ustanovení zákona 246 na ochranu zvířat, který obecně „zakazuje týrání zvířat“, a více toto rozvádí v § 4 „Za týrání se považuje:“ (např. „- omezovat bez nutnosti svobodu pohybu nutnou pro zvíře určitého druhu, pokud by omezování způsobilo utrpení zvířete“, - chovat zvířata v nevhodných podmínkách nebo tak, aby si sama nebo vzájemně způsobovala utrpení,)
a po jejichž opravdové aplikaci v praxi by už žádný intenzivní chov nemohl existovat, máme zde ještě pěkně napsané paragrafy v části ochrana hospodářských zvířat zákona: např. část § 9:
(1) Při chovu hospodářských zvířat je zakázáno
a) chovat zvíře v izolaci, působí-li mu to utrpení, pokud to nevyžadují zvláštní předpisy,3)
b) chovat zvířata v tak velkých nebo v tak uspořádaných skupinách anebo v takových prostorách,
1. ve kterých jim míra nebo četnost vzájemných útoků působí utrpení,
2. které neumožňují přirozený odpočinek či řádnou péči,
3. ve kterých nemohou uspokojit své potřeby v příjmu potravy a vody anebo jiné potřeby nezbytné pro jejich život a zdraví,
c) chovat zvířata trvale ve tmě nebo je ponechat bez náležité doby odpočinku od umělého osvětlení,
d) používat takové způsoby nebo postupy plemenitby, které způsobují nebo mohou způsobit zvířeti utrpení nebo zranění,
e) chovat zvíře k hospodářským účelům, u něhož lze na základě jeho fenotypu nebo genotypu očekávat, že bude chováno v dalších generacích se škodlivými účinky na jeho zdraví a životní pohodu.
Každý „neodborník“ a altruisticky založený člověk podle těchto ustanovení soudí, že časy zavírání hospodářských zvířat do tmavých, studených, smradlavých ubikací jsou už dávno pryč. Ale nejsou..... papír snese všechno, ucpou se tak na čas hlasy ochránců zvířat a pokračuje se dál....
Vyhláška o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat z r. 2004 např. uvádí k chovu prasat:
(3) Ustájení pro prasata musí být vybudováno takovým způsobem, aby každé prase
a) mělo přístup do prostoru, který je čistý, fyzicky a tepelně pohodlný, vybavený řádným odtokem, a který umožňuje všem zvířatům současně polohu vleže,
(4) Prasata musí mít trvalý přístup k dostatečnému množství materiálu, který jim umožňuje etologické aktivity, jako je např. sláma, seno, dřevo, piliny, kompost, rašelina nebo směsi takových materiálů, které neohrožují zdraví zvířat.
Situace v praxi je naprosto odlišná – podle našich zjištění jsou prasata stále chována na celoroštových podlahách, bez materiálu, který by umožňoval etologické aktivity. Samozřejmě bez přístupu ven na světlo, slunce a trávu.
Podle předpisů platných v EU od r. 2003 a zavedených v ČR od r. 2004 nesmí být selatům běžně – rutinně zkracovány špičáky (pouze v prokazatelných případech poškození mléčné žlázy prasnice při sání mléka) a ocásky (pouze pokud si je z důvodu psychické deprivace začnou okusovat). Viz ustanovení vyhlášky:
d) krácení ocasu nebo exstirpace (trhání nebo obrušování) špičáků neodstavených selat se nesmí provádět bezdůvodně, ale pouze v případech prokázaných poranění struků prasnice nebo uší a ocasů ostatních prasat.
(10) Dříve, než se přistoupí k zákrokům podle odstavce 8 písm. d) a e), chovatel zabezpečí jiná opatření, která brání okusování ocasů a jiným poruchám chování, přičemž se berou v úvahu podmínky prostředí a hustota osazení stáje a možnost zvětšení příslušného ustájovacího prostoru. Z tohoto důvodu se musí změnit nevhodné podmínky prostředí nebo způsob ustájení.
Nicméně se tak děje ve většině chovů.
To koresponduje se zprávou EFSA a také zjištěním Compassion in World Farming, která od roku 2008 provádí průzkum v chovech prasat v některých zemích EU. Citace z tiskové zprávy CIWF z 21. 1. 2010:
„V prosinci 2007 publikoval Úřad pro bezpečnost potravin/European Food Safety Authority (EFSA) zprávu, která uvádí, že – navzdory zákazu rutinního zkracování ocasů – stále více než 90 % prasat v EU má ocasy zkrácené.
Průzkum (CIWF) zjistil, že nová legislativa se porušuje na převážné většině navštívených farem. To odpovídá závěrům zprávy EFSA, kde se uvádí, že 90 % prasat chovaných v EU má zkrácený ocas a 67 % se chová v systémech s celoroštovými podlahami, kde je téměř nemožné poskytovat obohacující materiály.
Průzkum, stejně jako zpráva EFSA, prokazuje, že převážná většina evropských prasat se chová v rozporu s pravidly EU pro životní pohodu zvířat. I přes existenci nového právního předpisu se většina evropských prasat chová v intenzivních velkochovech v podmínkách naprosté deprivace. Tísní se v přeplněných holých kotcích bez slámy či jiných materiálů pro obohacení prostředí. Téměř všechna mají zkrácený ocas.“
Prasnice v individuálním kotci: tyto prasnice zde žijí celý svůj život – přibližně 3 – 5 let. Požadavek vyhlášky na zajištění podestýlky vypadá až nemístně a ironicky: e) v týdnu před očekávaným porodem musí prasnice a prasničky dostat v dostatečném množství vhodnou podestýlku, pokud to umožňuje systém odstraňování tuhých a tekutých výkalů používaných v zařízení,
Chovatelé jednoduše ignorují předpisy, využívají výhody, že jejich technologie neumožňuje použití materiálu pro etologické aktivity, se zajištěním předmětů na hraní si hlavu nelámou, vědí o nedostatečnosti kontrol a vypadá to, že ze strany státu není vůle naplnit ustanovení legislativy v praxi...
Kromě výše páchaných hříchů lidí na prasatech dochází každý den ke kastraci malých selat – kanečků. Úkon se provádí zaživa, bez umrtvení, bez následného zašití rány.... V mnoha zemích EU se od této barbarské praktiky ustupuje či ji neprovádějí, protože prasata na jatkách usmrcují v hmotnostech do 100 kg. V ČR toto malí kanečci zažívají stále.
Určité šance pro prasata snad existují, pokud spotřebitelné začnou mít zájem nejen o svůj profit, ale i o původ potravin a přestanou podporovat degradaci zvířat v intenzivních chovech.
NAKUPUJTE BIO živočišné potraviny
SLEDUJTE OZNAČENÍ potravin – časem se i k nám dostanou potraviny z lepších chovů zvířat – ŽÁDEJTE tyto potraviny
Stravujte se co nejvíce BEZ živočišných potravin
K 1. 4. 2008 byl počet prasat chovaných v ČR 2 432 984, z toho 179 297 chovných prasnic.
Lidé v roce 2008 v ČR zkonzumovali přibližně 79,8 kg masa na osobu, z toho 41,8 kg vepřového.
Na jatkách bylo v ČR v roce 2008 zabito celkem 3 671 779 prasat.
Zdroj: Program ochrany zvířat- situace v roce 2008 – MZe
Situační a výhledová zpráva vepřové maso – srpen 2009 - MZe
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Společnost pro zvířata – z. o. ČSOP
Organizace zabývající se ochranou zvířat, především zlepšením podmínek pro život zvířat hospodářských a zacházení s nimi, omezením a upuštěním od konzumace masa a vajec.
Je členem Evropské koalice pro hospodářská zvířata/European Coalition for Farm Animals.
www.spolecnostprozvirata.cz, s.pro.zvirat@ecn.cz,
222 511 494, 603 179 558, Ing. Dita Michaličková, Ing.Jaromíra Horáková
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
