Podblanické ekocentrum ČSOP Vlašim: Blanický rytíř v roce 2005 vyhlášen

V roce 2005 bylo již posedmé uděleno ocenění Blanický rytíř fyzické osobě, která se významně zasloužila o ochranu a rozvoj přírodního a kulturního dědictví Podblanicka.

Ocenění udělovaly třem navrženým kandidátům neziskové organizace Podblanicka, konkrétně Podblanické ekocentrum ČSOP Vlašim (administrátor ceny), občanské sdružení Chlum Čerčany, Vlastivědný klub P.A.N. Vlasáka Vlašim, Vlastivědný klub Votice, Vlastivědný klub Český Merán, o. p. s. Český Merán, Klub mladých Sedlec-Prčice, Sdružení Přátel Chotýšan, Český svaz ochránců přírody Benešov, Český svaz ochránců přírody Kladruby, Český svaz ochránců přírody Sázava, Český svaz ochránců přírody Střítež, Český svaz ochránců přírody Votice, Vlastivědný klub Šternberk, Vlastivědný klub Týnec nad Sázavou a okolí, Podblanický vědeckotechnický klub železniční, Podblanické infocentrum, Vlašimské hudební mládí, občanské sdružení PODBLANICKEM a Vlašimská astronomická společnost.

Na čerstvého držitele ocenění roce bylo navrženo celkem 17 nominací, o udělení rozhodla porota složená ze zástupců jednotlivých nevládních organizací. Její práce byla velmi obtížná. Nakonec rozhodla o udělení ceny těmto třem nominovaným:

Rozhodnutím neziskových organizací Podblanicka získává čestnou cenu Blanický rytíř za celoživotní dílo pan Karel Bárta z Křížova.

Pan Ing. Karel Bárta se narodil 14. listopadu 1943 v Křížově. Po absolvování Střední zemědělské školy v Táboře v roce 1962 nastoupil v JZD Křížov jako agronom. Při zaměstnání vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Českých Budějovicích. V roce 1984 dokončil tříleté postgraduální studium muzeologie v Brně. V letech 1976 – 1992 a od roku 2000, po krátké pauze, kdy pracoval na Finančním úřadu ve Vlašimi, byl až do letošního roku, kdy odchází do důchodu, v čele Muzea Podblanicka (dříve Muzea okresu Benešov).

Již od dob středoškolských studií se zajímal o dějiny, kulturní památky a vlastivědu regionu. To byl jeden z hlavních důvodů, proč v roce 1976 přijal vedoucí místo v tehdejším Okresním muzeu v Benešově. V té době se muzeum nalézalo ve složité situaci, neboť bylo právě vystěhováno ze zámku Jemniště a jeho prostorové a personální zajištění značně ochromovalo jeho činnost, práci se sbírkami a jejich ochranu. Karel Bárta se ujal nelehkého úkolu vybudovat pro muzejní práci na Podblanicku důstojné a vhodné zázemí a převést práci muzea na bázi moderních muzeologických metod. V průběhu 70. let 20. století se naskytla možnost zrekonstruovat pro muzejní účely dva zdevastované zámecké objekty – Vlašim a Růžkovy Lhotice. Karel Bárta si rekonstrukci zámků vytkl jako svůj primární úkol. Potýkal se s nepředstavitelným množstvím problémů, ovšem projevil se jako schopný organizátor a stavebně historický odborník, který dokázal sladit své pracovní povinnosti ředitele muzea s dozorem nad stavebními pracemi. Je bezpochyby především jeho zásluhou, že zámky ve Vlašimi a v Růžkových Lhoticích dnes slouží kulturním účelům a jsou chloubou Podblanicka.

Jako ředitel muzea Karel Bárta s neobyčejně širokým záběrem znalostí o odborné muzejní a vědecké práci a ochraně a ošetření sbírek, přispěl velkou měrou k celkové dokumentaci historie a současnosti společnosti a přírody Podblanicka. Pod jeho vedením se Muzeum Podblanicka stalo institucí, která významnou měrou obohacuje kulturní život regionu nejen po čistě muzejní stránce, ale také prostřednictvím pořádání velkého množství výstav, koncertů, přednášek a dalších kulturně-výchovných akcí, přičemž velmi úzce spolupracuje mimo jiné i s obcemi a neziskovými organizacemi. V roce 2000 byl jmenován čestným členem Českého svazu ochránců přírody.

Zvláštní ocenění si zaslouží jeho činnost editorská. Jako předseda redakční rady Sborníku vlastivědných prací z Podblanicka umožnil v době normalizace publikační činnost předním českým vědcům a odborníkům, kterým bylo jejich působení v jiných odborných periodicích znemožňováno, a je z velké části právě jeho zásluhou, že Sborník vlastivědných prací z Podblanicka, který vychází nepřetržitě od roku 1957, je dodnes jednou z nejoceňovanějších vlastivědných publikací, která dalece svým významem překračuje regionální rámec. Stál také u zrodu dalších regionálních vlastivědných periodik, Muzejních listů a obnoveného časopisu Pod Blaníkem, a velmi početné řady publikací se společenskovědnou a přírodovědnou tématikou.

Není jednoduché provést ucelený výčet všech aktivit Karla Bárty, které pro rozvoj kulturního a společenského života na Podblanicku vykonal. Patří k nepřehlédnutelným osobnostem s neobyčejnými lidskými kvalitami. Je to člověk, který od narození žije na úpatí hory Blaník a který celý svůj dosavadní život kraji pod Blaníkem plně věnoval.

Rozhodnutím neziskových organizací Podblanicka získává čestnou cenu Blanický rytíř za celoživotní dílo pan Mojmír Chromý z Benešova, in memoriam.

Pan Ing. Mojmír Chromý se narodil 2. března 1940 v Třebíči. Vyrůstal v rodině právníka a učitelky, jejichž životní postoje formovaly jeho demokratické smýšlení a názor na běh světa. V roce 1962 úspěšně promoval na lesnické fakultě VŠ zemědělské v Brně. Po základní vojenské službě nastoupil do Benešova a přijal jej jako svůj domov. Zde se oženil a stal se otcem dvou dětí. V letech 1964 – 1990 působil v Agropodniku Benešov jako stavbyvedoucí a posléze projektant vodohospodářských staveb. V osmdesátých letech stál u založení Českého svazu ochránců přírody v Benešově.

Vlivem listopadových událostí v roce 1989 se stal v únoru 1990 kooptací předsedou MěNV za Občanské fórum. Od r. 1990 do současnosti nepřetržitě zastával funkci starosty města. Ve volebním období 2000 – 2004 byl zastupitelem Středočeského kraje a předsedou jeho Výboru pro regionální rozvoj.

Při své veřejné činnosti se projevoval jako výrazná kulturní osobnost v mnoha směrech. Podpořil mj. převzetí Galerie Benešov pod Město Benešov v roce 1991, podpořil obnovení pobočky vlastivědného muzea v Benešově, má zásluhu na projektech významných českých architektů v Benešově, za něž např. Obec architektů udělila arch. Pleskotovi Grand prix při rekonstrukci benešovské radnice.

Mojmír Chromý pravidelně publikoval v regionálních tiskovinách historické studie - zejména studie zaměřené na genealogii a heraldiku, inicioval a zahajoval výstavy umění, připravoval vlastní přednášky z historie regionu a podílel se na scénářích některých historických výstav (např. o Františku Ferdinandovi či o rodu Sternbergů). Organizačně přispěl k zajištění rekonstrukcí památek v Benešově (např. secesního domu čp. 74, dolní zvonice na Karlově, Gymnázia s bývalou kaplí a dalších). Za podporu kultury převzal v prosinci 2002 pamětní medaile T. G. Masaryka a Václava Havla.

Mojmír Chromý byl příkladným představitelem města, jakého by si kulturní lidé přáli: totiž aktivně se zajímal o kulturní hodnoty a dokázal je chránit. Stejně vyvinutý měl vztah k přírodě, kterou chápal jakou součást našeho společného dědictví.
Dne 3. ledna 2005 Ing. Mojmír Chromý skonal po těžké nemoci. Odešel člověk, kterého si všichni upřímně vážili pro jeho skromnost, poctivost a pracovitost. Jeho práce vytváří na Podblanicku nesmazatelnou stopu.

Rozhodnutím neziskových organizací Podblanicka získává čestnou cenu Blanický rytíř za celoživotní dílo pan Alexej Salzman z Mladé Vožice.

Pan Alexej Salzman se narodil dne 25.5.1925 v Plzni. Zde získal základní vzdělání a následně se vyučil i mechanikem. Od června 1945 pracoval v řadě různých profesí na Chebsku, kde se i seznámil se svojí budoucí manželkou Jaroslavou, rodačkou z Mladé Vožice. Po sňatku v roce 1953 se přestěhoval do Mladé Vožice. V témže roce začal studovat na strojní průmyslovce v Praze. Od roku 1954 až do svého odchodu do důchodu v roce 1983 byl zaměstnán v podniku ČSAD v Mladé Vožici.

Počátky zájmu Alexeje Salzmana o regionální historii sahají do roku 1969, kdy se začal nejdříve profesně zajímat o historii silniční dopravy v rámci podniku. Tento zájem vyústil ve vydání podnikové publikace, která nám přibližuje nejen činnost dopravního podniku v Mladé Vožici, ale zejména historii autobusového spojení Tábor - Mladá Vožice, jako náhrady za neuskutečněnou železnici.

Ve městě Mladá Vožice patřil k zakladatelům tzv. Sdruženého klubu, který pracoval od poloviny 70.let a propojoval společenské a kulturní aktivity občanů města. Při zajišťování všech kulturních pořadů, ať to byly koncerty, výstavy či divadelní představení, mu byla vydatným pomocníkem i jeho manželka. Společně patřili k nejaktivnějším ochotníkům na místní divadelní scéně a k propagátorům loutkového divadla.

Nejvýznamnějším mezníkem nejen ve veřejně prospěšné činnosti Alexeje Salzmana, ale i v zájmu o regionální historii se stal rok 1983, kdy byl jmenován správcem Památníku Mladovožicka, na jehož činnosti se již předtím významně podílel. O poctivém, svědomitém a fundovaném přístupu k výkonu této čestné funkce svědčí i studium archivnictví na Filosofické fakultě UK v Praze.

V letech následných se plně věnoval řadě témat regionální historie od významných osobností přes obecné dějiny města a regionu, až po hospodářské dějiny (např. historie sklářské výroby). Neshromažďoval pouze dostupné archivní doklady a další materiály, ale zabýval se i jejich vyhodnocováním. Získané poznatky po zpracování zveřejňoval ve formě jednotlivých článků v různých regionálních tiskovinách či odborných publikacích. Mnohé jeho práce svým významem daleko přesáhly oblast Podblanicka. V roce 2003 jako editor zajišťoval doplněné II. vydání díla Augusta Sedláčka :" Minulosti města Mladá Vožice v Táborsku", jejíž první vydání vyšlo v roce 1870.

Výsledky usilovné badatelské práce a činnosti Památníku Mladovožicka popularizoval formou četných odborných přednášek. Samostatnou kapitolu činnosti Památníku Mladovožicka pod jeho vedením tvoří pořádání velice hodnotných výstav, na kterých spolupracuje s významnými archivy a muzejními institucemi. Svým pracovním nasazením a optimismem může být příkladem mnohým.

Slavnostního udělování, které proběhlo v obřadní síni vlašimského zámku, se účastnilo na padesát hostů kulturního, společenského i politického života regionu. Na půdě města přítomné přivítal starosta Vlašimi Mgr. Luděk Jeništa. Pozvání přijala senátorka Parlamentu České republiky Ing. Helena Rögnerová, zástupce hejtmana Středočeského kraje Ing. Vilém Žák, řada starostů měst a obcí Podblanicka (jejich jménem promluvil starosta Bystřice pan Miroslav Rohel), ředitelé škol z Podblanicka a mnoho dalších hostů.

Blaničtí rytíři obdrželi již tradičně kromě pěkného diplomu každý svou originální velmi hodnotnou pískovcovou sochu Blanického rytíře od akademického sochaře Daniela Talavery. Pořízení těchto soch sponzorovala firma Rabbit a. s. Trhový Štěpánov.

Na závěr slavnostního aktu byla zveřejněna výzva k nominování na Blanické rytíře za rok 2005, kteří budou uděleni v roce 2006. Nominována může být fyzická (nikoli tedy právnická) osoba která se významně zasloužila o ochranu a rozvoj přírodního a kulturního dědictví Podblanicka. A to za mimořádný čin v uplynulém roce (popř. dokončený v uplynulém roce) nebo za celoživotní dílo (ve výjimečných případech může být ocenění uděleno i in memoriam). Nominaci může podat kdokoli, tedy jednotlivý občan, obec, zájmový spolek písemně na adresu Podblanického ekocentra ČSOP Vlašim, Pláteníkova 264, 258 01 Vlašim. Nominace musí obsahovat titul, jméno a příjmení kandidáta, datum jeho narození, odůvodnění nominace a jeho kontaktní adresu popř. telefon. Uzávěrka nominací je v březnu 2006.

Pohotovostní telefon Stanice pro handicapované živočichy: 777 800 460 (Lenka Šafránková)