Podblanické ekocentrum ČSOP Vlašim: Blanický rytíř v roce 2008 vyhlášen už po desáté

V roce 2008 bylo již podesáté udělováno ocenění Blanický rytíř fyzické osobě, která se významně zasloužila o ochranu a rozvoj přírodního a kulturního dědictví Podblanicka. Ocenění udělovaly třem navrženým kandidátům neziskové organizace Podblanicka, konkrétně Podblanické ekocentrum ČSOP Vlašim (administrátor ceny), občanské sdružení Chlum Čerčany, Vlastivědný klub P.A.N. Vlasáka Vlašim, Vlastivědný klub Votice, Vlastivědný klub Český Merán, o. p. s. Český Merán, Klub mladých Sedlec-Prčice, Sdružení Přátel Chotýšan, Český svaz ochránců přírody Benešov, Český svaz ochránců přírody Kladruby, Český svaz ochránců přírody Sázava, Český svaz ochránců přírody Střítež, Český svaz ochránců přírody Votice, Vlastivědný klub Šternberk, Vlastivědný klub Týnec nad Sázavou a okolí, Podblanický vědeckotechnický klub železniční, Podblanické infocentrum, Vlašimské hudební mládí, občanské sdružení PODBLANICKEM a Vlašimská astronomická společnost. Pro připomenutí, dosud jsou nositeli ocenění Blanický rytíř (podle abecedy):

Ing. Karel Bárta z Křížova
Miroslav Berka z Týnce nad Sázavou
Jozef Cáder z Louňovic pod Blaníkem
MUDr. Jiří Čermák z Vrchotových Janovic
Eva Dočkalová z Českého Krumlova
Antonín Holubovský z Votic
Jaroslava Hocková z Benešova
Ing. Mojmír Chromý z Benešova
Ing. Jiří Kofroň z Ostravy a Jetřichovic
Mgr. Ladislav Kotek z Neveklova
Mgr. Václav Kovařík z Benešova
František Mika ze Sedlce-Prčice
prof. Jaroslav Pánek z Prahy
Pavel Pavlovský z Votic
Prof. PhDr. Josef Petráň, CSc.z Ouběnic
Jaroslav Pouzar z Vlašimi
Alexej Salzman z Mladé Vožice
Václav Stejskal z Týnce nad Sázavou
František Svatoň z Čestína
Jan Svoboda z Vlašimi
Josef Tomaides z Trhového Štěpánova
Antonín Toula z Křivsoudova
PhDr. Jiří Tywoniak z Benešova
Rudolf Vaňkát z Vlašimi
Jarmila Zábranská z Vlašimi
Jan Zajíc z Vlašimi
Doc. RNDr. Václav Zelený, CSc. z Prahy a Pařezí


V letošním roce porota vybírala ze tří desítek nominací, z čehož v osmi případech šlo o nominace z loňského roku. O ocenění rozhodla porota složená ze zástupců jednotlivých nevládních organizací. Její práce byla velmi obtížná. Nakonec rozhodla o udělení ceny těmto třem nominovaným:

Rozhodnutím neziskových organizací z Podblanicka získává čestnou cenu Blanický rytíř za celoživotní dílo pan profesor Zdeněk Brandl z Českých Budějovic.

Zdeněk Brandl je rodákem z Benešova. Narodil se 10. října 1939 v rodině bankovního úředníka Městské spořitelny v Benešově Josefa Brandla. Do obecné školy začal chodit na podzim r. 1945. Politický zvrat v r. 1948 však měl pro rodinu katastrofální důsledky. Otec byl podle tehdejší terminologie „převeden do výroby“ a pracoval na železnici, nejprve jako dělník, později průvodčí. Matka, která se starala ještě o dva mladší Zdeňkovy sourozence, byla vzděláním učitelka a pracovala pak v padesátých létech v Družině mládeže při škole v Jiráskově ulici. Politický profil rodičů plně dopadl i na Zdeňka, který i přes výborný prospěch mohl absolvovat jedenáctiletku jen díky pochopení některých profesorů gymnázia. Mimořádný význam měl pro jeho biologické zájmy zejména profesor Jirko, který mu umožnil první badatelská poznání v přírodopisném kabinetě.

V r. 1956 začal Zdeněk studovat na tehdy Biologické fakultě UK v Praze, kde se velmi brzy orientoval na studium nižších bezobratlých, resp. hydrobiologie, která byla i tématem jeho diplomové práce. Tu obhájil a fakultu dokončil v r. 1961. Politická nezpůsobilost se však promítla i v jeho následující dvouleté vojenské základní službě, kdy nastoupil na umístěnku do Uranových dolů v Jáchymově. Mimořádný zájem a Zdeňkova píle v hydrobiologii se však nedaly přehlédnout, takže po absolvování aspirantury v Hydrobiologickém ústavu ČSAV v Praze v létech 1963-1966 zařídil nejprve laboratoř ČSAV v Lipně zaměřenou na studium drobné vodní zvířeny. V r. 1974 přešel na terénní stanici vodní nádrže Slapy v Nebřichu a právě v tomto období se vlastně i pracovně vrátil do okresu Benešov. Od r. 1985 pracoval na údolní nádrži Římov a po politickém převratu v r. 1989 se plně zapojil do úsilí o založení Biologické fakulty Jihočeské univerzity. To se nakonec podařilo v r. 1991 a od té doby Z. Brandl trvale žije a pracuje v Českých Budějovicích. Na Biologické fakultě postupně absolvoval jako pedagog stupeň lektora, docenta a profesora ekologie. Kromě toho zastával dvě funkční období (v letech 1998-2004) funkci děkana této fakulty a od r. 2004 dosud i funkci prorektora pro pedagogickou činnost. Přednáší několik předmětů souvisejících s ekologií.

Po odborné stránce je prof. Brandl uznávaným vědcem. Jeho specializacemi jsou zooplankton, zejména studium dravých korýšů, taxonomie buchanek (Cyclops), produkční následky melioračních zásahů v mělkých zarostlých rybnících a podobná tématika. Seznam jeho publikací je velmi rozsáhlý, byly uveřejněny v mnoha zahraničních i našich časopisech, většinou anglicky. V tomto jazyce se zdokonalil při studijním pobytu na univerzitě v Ontariu. Prof. Brandl však i při své pestré životní dráze nikdy nezapomínal na svůj rodný kraj.

V r. 1974 se stal redaktorem přírodovědné části Sborníku vlastivědných prací z Podblanicka a od té doby tuto funkci dosud vykonává. Pracuje velmi svědomitě, příspěvky autorů upravuje do tisku sám. Ve Sborníku také publikoval několik příspěvků, např. ve 20. ročníku o zooplanktonu několika malých rybníků kolem Blaníku, kde uvedl zajímavé nálezy vířníků, perlooček a klanonožců s vynikajícími originálními kresbami; ve 21. ročníku pak ornitologický příspěvek z okolí Živohoště. V redaktorské práci uplatňuje svou koncepci při posuzování skladby přírodovědných příspěvků, která není někdy vyvážená; což je dáno okruhem autorů. Již v r. 1980 např. doporučoval dokončit některé tématické „bloky“,např. dendrologické zpracování zámeckých parků Podblanicka a lesnickou a mysliveckou tématiku. V prvém případě se jeho návrh dočkal realizace díky aktivitě ČSOP ve Vlašimi vydáním samostatné publikace: “Zámecké parky a památné stromy Podblanicka“ a v tisku je nyní rozsáhlá monografie V. Kovaříka o zámeckém parku Konopiště.

Ocenění Blanický rytíř tak patří profesoru Zdeňkovi Brandlovi za jeho přínos pro rozvoj regionální vlastivědy, zejména pak za více než třicetiletou redakční práci ve Sborníku vlastivědných prací z Podblanicka.


Rozhodnutím neziskových organizací z Podblanicka získává čestnou cenu Blanický rytíř za celoživotní dílo pan František Müller z Vlašimi

František Müller se narodil 8. října 1932 ve Vlašimi v rodině zahradníka. Do školy i Sokola začal chodit v roce 1938. Po druhé světové válce v této činnosti pokračoval. V témže roce 1945 mu zemřel otec. I přes mnoho práce si pro Sokol našel vždy čas, aby mohl cvičit na XI. Sokolském sletu v roce 1948. Toto významné období ho jako 16-ti letého zformovalo na celý život. V šedesátých letech jim nastoupivší totalita vyvlastnila zahradnictví. František Müller si našel zaměstnání v místní zbrojovce. V létech rekonstrukce centra Vlašimi jim byl zbourán rodný domek.

Od října 1990 se spolupodílel na obnově Sokola Vlašim. Zpočátku vypomáhal i finančně, protože finanční situace Sokola byla tehdy velmi špatná. Následně se podílel na úsilí o restitučního navrácení majetku, které trvalo 10 let. Byl a je cvičitelem, náčelníkem, praporčíkem a ochráncem historických praporů Sokola Vlašim. Řadu let pracoval v předsednictvu Sokolské župy Jana Žižky z Trocnova v Táboře, kam Vlašim do územního uspořádání státu sokolsky patřila. Od 1. 1. 2003 pracuje jako vzdělavatel v nově obnovené Sokolské župě Blanické ve Voticích. Župa pořádá pravidelně od roku 1990 tělocvičnou akademii k uctění památky 28. října 1918. Vlašimští sokolové také organizují každoročně 28. října výstup na posvátný Blaník. I v těchto akcích má František Müller své místo.

František Müller se angažoval v samosprávě města Vlašim, čtyři roky pracoval i v zastupitelstvu města.
Jednou z jeho největších občanských aktivit bylo zřízení památníku letcům, kteří bojovali ve druhé světové válce a zřízení památníku ruským, italským a francouzským legionářům z Vlašimi a okolí, kteří bojovali za první republiku v první světové válce. Zorganizoval sbírku mezi občany, zajistil i dodavatelskou kamenickou firmu, která ve velmi dobré kvalitě a finanční solidnosti rekonstrukci provedla. Byl však zklamán výsledkem sbírky. Byl to výsledek občanské lhostejnosti a malého nebo žádného pocitu sounáležitosti jako důsledek následků poslední totality. Téměř tříletá práce Františka Müllera vyvrcholila 26. 10. 2006 důstojnou oslavou u Husova domu ve Vlašimi za účasti představitelů města, politiků, armádní generality, představitelů československé obce legionářské včetně generálmajora v.r. Antonína Špačka, armádní hudby, vojenské hradní stráže a představitelů sokolské obce v sokolských krojích a s historickými prapory.
Celým svým dosavadním životem František Müller prokazuje svou hlubokou úctu k národním i sokolským tradicím. Svou poctivostí, čestností, nezištným chováním a vysokou odpovědností pro věci veřejné je příkladem nám všem.


Rozhodnutím neziskových organizací z Podblanicka získává čestnou cenu Blanický rytíř za celoživotní dílo pan doktor Josef Zemánek z Benešova, in memoriam.

Josef Zemánek se narodil dne 16. října 1931 v Suchém Vrbném poblíž Českých Budějovic. Krátce po jeho narození se celá rodina přestěhovala do Tábora, kde následně prožil dalších 24 let. Po ukončení zdejší základní školy pokračoval ve studiu na táborském gymnáziu, kde získal středoškolské vzdělání.
Prázdninové pobyty na venkově u příbuzných mu umožnily nejen blíže se seznámit s náročností a rozmanitostí prací v zemědělství, ale též s životem venkovských lidí, což v jeho duši zanechalo hlubokou stopu v podobě celoživotního uznávání každé smysluplně vykonávané práce i úctu ke každému slušnému člověku. Láska k přírodě i zvířatům přivedla pana Zemánka v letech 1950 - 1955 ke studiu na Vysoké škole veterinární v Brně.

Po absolvování brněnské vysoké školy obdržel v roce 1956 zaměstnaneckou umístěnku na veterinární středisko Státního statku v Benešově. Následně v roce 1957 se usadil v Benešově, který se stal jeho novým, a jak čas dále ukázal, i trvalým domovem.

Při své veterinární praxi v širším okolí města Benešova měl možnost poznat řadu obcí a blíže se seznámit s jejich historií i dochovanými památkami či zajímavostmi. S jejich nedobrým technickým stavem a nevhodným využíváním se nesmířil, a tak již od let šedesátých 20. století se zasazoval o jejich opravy a navrácení kulturně-historického významu v regionu s případnou možností využití pro širokou veřejnost. Středem jeho zájmu v tomto období se stal především zámek Konopiště s rozsáhlým a dosti zanedbaným parkem.

Na počátku devadesátých let minulého století se velkou měrou zasloužil o obnovení a pokračování tradice tzv. Benešovských rorátů, které se konají v době přicházejícího adventu ve farním kostele sv. Mikuláše v Benešově, též v kapli sv. Huberta na zámku Konopiště i v dalších kostelích Podblanicka (např. v nedávné době v kostelích v Postupicích, Načeradci a Vranově).

V roce 1998 se podstatnou měrou zasloužil o opravu varhan v kostele sv. Mikuláše v Benešově. Tomuto zdařilému počinu ale předcházela několikaletá příprava k jejich záchraně a zejména zajištění finančních prostředků na odborné restaurátorské práce pomocí příspěvků od různých podniků a organizací a dále pak z veřejných sbírek.
Především benešovské veřejnosti jsou známé jeho dlouhodobé aktivity okolo opravy pozdně gotické zvonice stojící samostatně poblíž kostela sv. Mikuláše. Jejich vyvrcholením v květnu 2001 se stala výměna střešní krytiny, čímž došlo k základnímu zabezpečení objektu před dalšími opravami.

V roce 2000 se rozhodl ukončit dosud aktivní veterinární praxi a plně se věnovat jako "aktivní penzista", jak byl často svými přáteli zván, záchraně a opravám zejména sakrálních památek ve svém okolí.V témže roce se proto plně soustředil na činnosti spojené s opravou jedné z nejvýznamnějších románských památek Podblanicka a dolního Posázaví - kostela sv. Petra v Poříčí nad Sázavou.Již v měsíci červnu 2000 se oprava kostela uskutečnila. Byl při ní opraven krov střechy a vyměněna šindel, čímž byla tato památka zabezpečena před vlivy povětrnosti na další desetiletí. I u dalšího poříčského kostela sv. Havla se snažil o jeho zvelebení a jako věřící člověk usiloval i o smysluplné využívání např. pro koncerty.

Od roku 2001 se zapojil do záchrany drobných sakrálních staveb ve svém okolí. 0 výsledku odborně provedené práce svědčí výklenkové kapličky ve Zbožnici, poblíž dvora Marianovic u Benešova a v Mrači při cestě z Podmračí do Žíňánek. Zvláštní osud pak měla výklenková kaplička u sv. Jana na rozcestí z Konopiště na Chvojen, která krátce po dokončení oprav byla vandalsky poškozena a následně znovu opravena a zajištěna mříží.
Nemalé úsilí, čas a finanční prostředky si vyžádala oprava střechy původně románského kostela sv. Václava ve Vranově, která se uskutečnila v roce 2004. I na této poměrně rozsáhlé opravě se nezištně podílel při zajišťování potřebného.

Svůj vřelý vztah k milovanému kraji kolem Čerčanského Chlumu a řeky Sázavy, vztah k jeho historii i tradicím, se mu podařilo beze zbytku vnést do největší a finančně i nejnáročnější záchranné aktivity v obci Lštění. Stala se jím generální oprava kostela sv. Klimenta na Hradišti u Lštění, která si vyžádala 1,4 milionu Kč. Úsilí vynaložené k zajištění opravy areálu kostela sv. Klimenta vysoce ocenili nejen zástupci církevních institucí, památkářů i veřejné správy, ale i řadoví návštěvníci někdejšího knížecího hradiště s touto vzácnou památkou, která tvoří výraznou krajinnou dominantu, jejíž význam zdůrazňuje i vybudované noční osvětlení.

Pan doktor Josef Zemánek připravoval neúnavně další projekty na záchranu především sakrálních památek v okolí Benešova. Chtěl i nadále přinášet lidem radost z dobře vykonané práce, přispívat k povznesení krajiny, do které se zamiloval, a kde prožil značnou část svého příkladného života. Žel, pokračovat ve svých záměrech a plánech mu již nebylo dopřáno, neboť náhle zemřel v čase vánočním dne 25. prosince 2007. Zbývá poděkovat za vše co vykonal pro Podblanický kraj, který se mu stal druhým domovem.

Slavnostního udělování, které proběhlo v obřadní síni vlašimského zámku, se účastnilo na padesát hostů kulturního, společenského i politického života regionu. Na půdě města přítomné přivítal starosta Vlašimi Mgr. Luděk Jeništa. Pozvání přijal senátor Parlamentu České republiky Karel Šebek, náměstek hejtmana Středočeského kraje Vilém Žák, řada zástupců měst a obcí Podblanicka (jejich jménem promluvil místostarosta Benešova Jaroslav Duras), ředitelé škol z Podblanicka a mnoho dalších hostů. Blaničtí rytíři obdrželi již tradičně kromě pěkného diplomu každý svou originální velmi hodnotnou pískovcovou sochu Blanického rytíře od akademického sochaře Daniela Talavery. Pořízení těchto soch sponzoroval generální sponzor udělování ocenění Blanický rytíř firma Rabbit a. s. Trhový Štěpánov.

Na závěr slavnostního aktu byla zveřejněna výzva k nominování na Blanické rytíře za rok 2008, kteří budou uděleni na Velký Pátek 10. dubna 2009. Nominována může být fyzická (nikoli tedy právnická) osoba, která se významně zasloužila o ochranu a rozvoj přírodního a kulturního dědictví Podblanicka. A to za mimořádný čin v uplynulém roce (popř. dokončený v uplynulém roce) nebo za celoživotní dílo (ve výjimečných případech může být ocenění uděleno i in memoriam). Nominaci může podat kdokoli, tedy jednotlivý občan, obec, zájmový spolek písemně na adresu Podblanického ekocentra ČSOP Vlašim, Pláteníkova 264, 258 01 Vlašim. Nominace musí obsahovat titul, jméno a příjmení kandidáta, datum jeho narození, odůvodnění nominace a jeho kontaktní adresu popř. telefon. Uzávěrka nominací je na začátku března 2009.
Pavel Pešout

Podblanické ekocentrum ČSOP Vlašim, Pláteníkova 264, 258 01 Vlašim
Tel. /fax: 317 845 169, 317 845 965
E-mail: vlasim@csop.cz
URL: http://www.csopvlasim.cz
Pohotovostní telefon Stanice pro handicapované živočichy: 777 800 460 (Lenka Šafránková)