ČSOP Vlašim: Blanický rytíř vyhlášen

V roce 2010 bylo již podvanácté uděleno ocenění Blanický rytíř třem fyzickým osobám, které se významně zasloužily o ochranu a rozvoj přírodního a kulturního dědictví Podblanicka.

Ocenění udělují navrženým kandidátům neziskové organizace Podblanicka, konkrétně Podblanické ekocentrum ČSOP Vlašim (administrátor ceny), občanské sdružení Chlum Čerčany, Vlastivědný klub P.A.N. Vlasáka Vlašim, Vlastivědný klub Votice, Vlastivědný klub Český Merán, o. p. s. Český Merán, Klub mladých Sedlec-Prčice, Sdružení Přátel Chotýšan, Český svaz ochránců přírody Benešov, Český svaz ochránců přírody Kladruby, Český svaz ochránců přírody Sázava, Český svaz ochránců přírody Střítež, Český svaz ochránců přírody Votice, Vlastivědný klub Šternberk, Vlastivědný klub Týnec nad Sázavou a okolí, Podblanický vědeckotechnický klub železniční, Podblanické infocentrum, občanské sdružení Podblanickem, Vlašimské hudební mládí a Vlašimská astronomická společnost. Pro připomenutí, dosud jsou nositeli ocenění Blanický rytíř (podle abecedy):

Pro připomenutí – dosud jsou nositelkami a nositeli ocenění Blanický rytíř (podle abecedy):

Ing. Karel Bárta z Křížova
Miroslav Berka z Týnce nad Sázavou
Prof. RNDr. Zdeněk Brandl, CSc. z Českých Budějovic
Jozef Cáder z Louňovic pod Blaníkem
MUDr. Jiří Čermák z Vrchotových Janovic
Barbora Čmelíková z Bukovan u Týnce nad Sázavou
Eva Dočkalová z Českého Krumlova
Jaroslava Hocková z Benešova
Antonín Holubovský z Votic
MVDr. Jiří Hostek
Ing. Mojmír Chromý z Benešova
Ing. Jiří Kofroň z Ostravy a Jetřichovic
Mgr. Ladislav Kotek z Neveklova
Mgr. Václav Kovařík z Benešova
František Mika ze Sedlce-Prčice
František Müller z Vlašimi
Prof. Jaroslav Pánek z Prahy
Pavel Pavlovský z Votic
Prof. PhDr. Josef Petráň, CSc. z Ouběnic
Jaroslav Pouzar z Vlašimi
PhDr. Pavel Radoměrský, CSc. z Prahy
Alexej Salzman z Mladé Vožice
Václav Stejskal z Týnce nad Sázavou
František Svatoň z Čestína
Jan Svoboda z Vlašimi
Josef Tomaides z Trhového Štěpánova
Antonín Toula z Křivsoudova
PhDr. Jiří Tywoniak z Benešova
Rudolf Vaňkát z Vlašimi
Jarmila Zábranská z Vlašimi
Jan Zajíc z Vlašimi
Doc. RNDr. Václav Zelený, CSc. z Prahy a Pařezí
MVDr. Josef Zemánek z Benešova

V letošním roce porota vybírala z více jak tří desítek nominací, z čehož v deseti případech šlo o nominace z loňského roku. Porota složená ze zástupců jednotlivých nevládních organizací nakonec rozhodla o udělení ceny těmto třem nominovaným:

Rozhodnutím neziskových organizací z Podblanicka získává čestnou cenu Blanický rytíř za celoživotní dílo paní doktorka Eva Procházková z Benešova.

Paní Eva Procházková se narodila 6. února 1950 ve Velkých Chvalovicích na Nymbursku. V letech 1965 až 1968 vystudovala poděbradské gymnázium a poté absolvovala v letech 1968 až 1973 studium archivnictví a historie na Univerzitě Karlově. Po ukončení studia na konci roku 1973 nastoupila jako archivářka v Okresním archivu v Benešově, který od roku 1975 fakticky vedla, v roce 1978 se stala jeho ředitelkou i titulárně a tento post zastává dodnes.

Během svého působení ve Státním okresním archivu v Benešově se vždy snažila a snaží o jeho povznesení a modernizaci. V 70. a 80. letech 20. století rozhodně nepatřilo archivnictví k preferovaným oborům veřejné správy a v době příchodu paní doktorky Procházkové samotný benešovský archiv neměl právě nejlepší renomé. Jeho existenční podmínky, zajištění jeho činnosti po hmotné i odborné stránce byly na velmi špatné úrovni. Eva Procházková se však odhodlaně pustila do boje za zlepšení tohoto stavu a s neúnavností sobě vlastní se postupně zasazovala o nápravu. Jistě nejviditelnějším úspěchem její profesní kariéry bylo otevření nové budovy Okresního archivu v Benešově v roce 2000. Benešovský archiv se za vedení PhDr. Procházkové rozrostl do nebývalých rozměrů a dnes má kolem 1900 archivních fondů v rozsahu zhruba 3800 běžných metrů. Stejně tak se rozrostla archivní historická knihovna s výrazným regionálním zaměřením, která díky soustavné akviziční péči Evy Procházkové dosáhla v roce 2009 počtu 28.700 svazků a která je z velké části opatřena digitálním katalogem. A především se podařilo benešovskému archivu v uplynulých letech zpracovat a tím pádem i zpřístupnit badatelské veřejnosti velké množství archivního materiálu. Organizační schopnosti projevila Eva Procházková při pořádání výstav a konferencí. Díky velmi dobré spolupráci a vzájemnému porozumění mezi benešovským okresním archivem, vlašimským Muzeem Podblanicka a pražským státním oblastním archivem, popřípadě i dalšími institucemi, se podařilo uspořádat několik výstav, které přispěly k propagaci historického poznání a k oživení kulturního života na Benešovsku. Stačí zmínit několik větších výstav z poslední doby – Blaník (2004), Historie požární ochrany na Benešovsku (2005), Život na Podblanicku za protektorátu (2005), Tajemství paravánu následníka trůnu (2006), Pohlednice z Podblanicka ze sbírky Františka Kavky (2007), Slavné osobnosti ve fondech středočeských archivů (2008) a Přemysl Pitter – Pavla Moudrá. Milíčův dům na pražském předměstí: příklad česko-německo-židovského soužití (2009) a další. Eva Procházková také stála u několika vědeckých zasedání, které měly tematické zakotvení v regionu, ale jejichž význam značně přesahoval Benešovsko. V roce 2003 se konaly dvě takové konference – v souvislosti se Sázavským klášterem Opat Prokop a jeho doba a ve vztahu k místním institucím 300 let benešovského gymnázia. Bohatá je také její přednášková a popularizační činnost vč. historických přednášek v rozhlasovém vysílání nebo v přípravy podkladů pro dokumentární filmy o Benešově a Benešovsku.

Eva Procházková dlouhá léta věnuje mimořádnou pozornost také redakční práci v regionu. Od roku 1996 je redaktorkou Středočeského sborníku historického a jako dlouholetá členka redakční rady a kmenová autorka od roku 2004 převzala podstatnou část redakčních povinností ve Sborníku vlastivědných prací z Podblanicka. Obě periodika si i díky její obětavé práci dlouhodobě udržují vysoký standard a svými kvalitami a významem překračují regionální rámec.

Významná je samozřejmě pro Podblanicko badatelská činnost Evy Procházkové. Vynikajícím způsobem zpracovala řadu témat z dějin regionu, z nichž jí nejbližší je hrdelní soudnictví na Podblanicku. Dalším velkým tématem, kterému se dlouhodobě věnuje, je korespondence dvou význačných osobností Přemysla Pittera a Pavly Moudré. Je autorkou řady odborných studií a článků z dějin Podblanicka. Z jejích knižních publikací, které zpracovávají vysoce odborným a zároveň pro čtenáře přitažlivým způsobem historii regionu, je možno jmenovat Benešov v edici Zmizelé Čechy (2005), Načeradec. Dějiny městečka a okolních obcí (2006) nebo Bukovany. Kapitoly z dějin posázavské vesnice (2009). Jako autorka se spolupodílela kupříkladu na publikacích Benešovsko – Podblanicko (1985), Týnec nad Sázavou. K historickým kořenům města (2006) a celé řadě dalších.

Ač pochází z Polabí, již téměř čtyřicet let života zasvětila našemu kraji. Zatímco většina dnešních archivářů klesá pod tíhou úředních povinností, ona je suverénně zvládá, ale navíc věnuje všechen volný čas vědecké a popularizační práci pro náš region. Dlouhá léta je jedním z garantů fundovaného studia historie zdejšího kraje. Poznání historie a kultury Podblanicka by bez jejího příspěvku bylo mnohem chudší.

Rozhodnutím neziskových organizací z Podblanicka získává čestnou cenu Blanický rytíř za celoživotní dílo paní Hana Šedivá z Benešova, in memoriam.

Paní Hana Šedivá se narodila v Benešově 29. července 1955, dětství prožila v Chalupách u Postupic, po absolvování Střední zdravotnické školy v Benešově po celý život pracovala jako zdravotní sestra v Nemocnici Rudolfa a Stefanie v Benešově. Se svou rodinou bydlela v Lísku u Postupic.

Vedle svého časově náročného zaměstnání se ve volném čase věnovala množství obecně prospěšných aktivit.

Velmi jí zajímala historie rodného kraje, proto dlouhodobě spolupracovat s Vlastivědným klubem P.A.N Vlasáka ve Vlašimi a okresním konzervátorem. Sama působila jako zpravodaj státní památkové péče. Podílela se na zmapování historie Postupic a na soupisu drobných sakrálních objektů na Podblanicku, který byl otištěn v knize „Příběh kapliček“, kterou vydal Český svaz ochránců přírody Vlašim a Muzeum Podblanicka v r. 2001. V devadesátých letech také iniciovala opravu několika božích muk v okolí Postupic.

Aktivně se zapojovala do ochrany přírody a krajiny. Byla členkou Českého svazu ochránců přírody, kde působila jako místopředsedkyně základní organizace v Benešově. Byla členem úzkého organizačního týmu, který připravil a zrealizoval dvě naučné stezky na Konopišti: Naučnou stezku věnovanou historii a přírodě Konopišťského zámeckého parku a Lesní naučnou stezku Ferdinanda ďEste. Podílela se na pěti ročnících výstav v Domě dětí a mládeže v Benešově, šestileté sérii přednášek pro veřejnost o ochraně životního prostředí a cestování, organizaci vycházek do přírody, soutěží, úklidu černých skládek odpadů, mapování a označování stromů v Konopišťském parku, a mnoha dalších činnostech. Protože byla Hana Šedivá členkou nebo spolupracovnicí mnoha organizací a občanských sdružení pomohla realizovat ideu spolupráce různých spolků na jednotlivých projektech, nejznámější je dnes již tradiční aktivita Den stromů v Konopišti – soutěžní a poznávací odpoledne pro rodiče s dětmi i pro děti z Dětského domova Racek, kde program společně připravují jednotlivé spolky okresu Benešov, mající vztah k přírodě a krajině.

Věnovala se organizované práci s dětmi a mládeží. Od r. 2001 působila v občanském sdružení pro volnočasové aktivity dětí a mládeže Amáls, kde pomáhala organizovat různé akce, sháněla potřebné finanční prostředky apod.

Jako dobrovolná pracovnice Svazu tělesně postižených ČR, místní organizace Benešov se podílela na organizování přednášek a jiných aktivit pro postižené spoluobčany a byla vždy ochotna jim pomoci. Spolupracovala s K centrem v Benešově při výchově problematických dětí, pomáhala několika spoluobčanům upoutaným na lůžku nebo postiženým nemocí, věnovala se propagaci homeopatie a přírodních způsobů léčby, ráda poslouchala hudbu a s rodinou a přáteli cestovala po kraji a poznávala jeho historii, tradice a krásy přírody.
Hana Šedivá byla stále nabitá energií a touhou pomáhat, neuměla nečinně sedět a neuměla odpočívat. I když vážně onemocněla, dál rozdávala radost a pochopení. Nadšení ji neopustilo do poslední chvíle.

Odkazem paní Hany Šedivé je nejen záchrana kulturních i přírodních památek okresu Benešov, ale zejména výchova k dobrým vztahům mezi lidmi bez ohledu na jejich zájmy, povahy, věk či postižení.

Hana Šedivá byla rytířkou své doby, vždy připravena podat pomocnou ruku, nastavit svou náruč a nakazit všechny svým nadšením a optimizmem.

Rozhodnutím neziskových organizací z Podblanicka získává čestnou cenu Blanický rytíř za celoživotní dílo pan Jiří Šlehuber z Dolních Kralovic a Libže.

Pan Jiří Šlehuber se narodil 18.3.1930 v Dolních Kralovicích, kde vychodil obecnou i měšťanskou školu. V roce 1949 maturoval na Státním reálném gymnáziu v Benešově. Po dálkovém studiu na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity nastoupil první učitelské místo ve Zruči nad Sázavou. Po návratu ze základní vojenské služby učil rok na Jedenáctileté střední škole v Ledči nad Sázavou. Od 1. září 1954 byl jmenován ředitelem Národní školy ve Studeném, kde působil do roku 1963, než s ním byl rozvázán pracovní poměr pro jeho náboženské přesvědčení. V té době koupil rodinný domek v Libži u Vlašimi a nastoupil jako pomocný dělník ve skladě Blanických strojíren. V létech 1965 – 1968 vystudoval Střední průmyslovou školu ve Vlašimi. Po pražském jaru 1968 byl rehabilitován a působil opět ve školství jako učitel Základní školy v Domašíně a v Chotýšanech. V roce 1996 odešel do důchodu.

Pan Jiří Šlehuber se aktivně účastní práce samosprávy v Libži, mnoho let vede kroniku obce, zasloužil se zde o obnovu kaple. Od roku 1965 působí jako varhaník na poutním místě Panny Marie hrádecké na Hrádku u Vlašimi, mezi lety 1971 a 2001 i v Trhovém Štěpánově.
Protože jako rodilý „Královák“ nemohl zapomenout na krásná místa, která musela ustoupit navždy vodě údolní nádrže Želivka, začal v r. 1990 navzdory různým překážkám ve Vlašimi organizovat pravidelná setkání rodáků a přátel starých Dolních Kralovic. S obrovským úsilím a nadšením tato setkání organizuje dodnes. Vzpomínky na Dolní Kralovice a celou zatopenou část a setkání rodáků sepsal do knihy „Pojďte se mnou do našich Dolních i Horních Kralovic, Příseky, Stříteže a Bezděkova“. Byla vydána v roce 2001 a pro velký zájem bylo v roce 2002 ještě dotištěno několik set výtisků.

Pan Jiří Šlehuber se v letošním roce dožívá 80. narozenin.

Slavnostního udělování, které proběhlo v obřadní síni vlašimského zámku, se účastnilo na padesát hostů kulturního, společenského i politického života regionu. Na půdě města přítomné přivítal starosta Vlašimi Mgr. Luděk Jeništa. Pozvání přijali zástupci Parlamentu České republiky, krajské samosprávy, řada zástupců měst a obcí Podblanicka (jejich jménem promluvil místostarosta Benešova Ing. Roman Tichovský), ředitelé škol z Podblanicka a mnoho dalších hostů. Blaničtí rytíři obdrželi již tradičně kromě pěkného diplomu každý svou originální velmi hodnotnou pískovcovou sochu Blanického rytíře od akademického sochaře Daniela Talavery. Pořízení těchto soch sponzoroval generální sponzor udělování ocenění Blanický rytíř firma Rabbit a. s. Trhový Štěpánov.

Na závěr slavnostního aktu byla zveřejněna výzva k nominování na Blanické rytíře za rok 2010, kteří budou vyhlášeni na Velký pátek 22. dubna 2011. Nominována může být fyzická (nikoli tedy právnická) osoba, která se významně zasloužila o ochranu a rozvoj přírodního a kulturního dědictví Podblanicka. A to za mimořádný čin v uplynulém roce (popř. dokončený v uplynulém roce) nebo za celoživotní dílo (ve výjimečných případech může být ocenění uděleno i in memoriam). Nominaci může podat kdokoli, tedy jednotlivý občan, obec, zájmový spolek písemně na adresu Podblanického ekocentra ČSOP Vlašim, Pláteníkova 264, 258 01 Vlašim. Nominace musí obsahovat titul, jméno a příjmení kandidáta, datum jeho narození, odůvodnění nominace a jeho kontaktní adresu popř. telefon. Uzávěrka nominací je na začátku března 2011.