Tiskové zprávy
Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti: Bříza není vhodnou přípravnou dřevinou pro smrk, lepší je osika
Lesníci v mnoha oblastech řeší problém jak a jaké lesy pěstovat v lokalitách ohrožených suchem a s převahou nepůvodních smrkových porostů. Stále větší část našich lesů je totiž sužována zhoršováním zdravotního stavu a velkoplošným rozpadem porostů smrku a borovice, který většinou nastává v důsledku působení kalamitních hmyzích škůdců. Vysoké teploty ve vegetačním období, období sucha a změna rozložení srážek v průběhu roku k tomuto stavu významně přispívají.
Management hospodářských lesů v podmínkách klimatických změn by měl proto směřovat k tzv. adaptivní strategii, spočívající v dosažení takových změn struktury a druhové skladby lesních porostů, při níž budou lesní ekosystémy schopny lépe odolávat očekávaným budoucím klimatickým extrémům.
Na výzkum takové adaptivní strategie se zaměřili vědci z VÚLHM, v. v. i., Výzkumné stanice Opočno, ve svém projektu „Lesnické hospodaření v oblastech postižených dlouhodobým suchem“. Jedním z jeho výstupů je certifikovaná metodika „Pěstební postupy v lesích ohrožených suchem na stanovištích s převahou nepůvodních smrkových porostů“, která právě vyšla v edici Lesnický průvodce.
Cílem autorů je vytvoření a formulace postupů obnovy a výchovy lesních porostů ohrožených suchem. Pozornost věnují zejména umělé obnově porostů, včetně kalamitních holin a také výchově porostů, ve kterých dominuje aktuálně nejvíc zastoupený (a potenciálním suchem nejvíc ohrožený) stanovištně nepůvodní smrk.
Doporučená opatření koncipovali na základě experimentálních poznatků z dlouhodobých experimentů (provozovaných VÚLHM, VS Opočno) v rámci celé ČR, a také dosavadních poznatků z literatury a lesnické praxe v podmínkách ČR i ze zahraničí. Při formulaci pěstebních opatření autoři též vycházeli z nových z experimentálních poznatků získaných v podmínkách 3.–5. lesního vegetačního stupně převážně na živných a částečně i vodou ovlivněných stanovištích severní Moravy a východních Čech, kde dominující dřevinou byl, či stále je, stanovištně nepůvodní smrk.
Za jednu z možností adaptace současných smrkových porostů na sucho je jejich konverze na smíšené porosty s dřevinami, které jsou odolnější k suchu a zároveň nezvyšují stres smrku způsobený suchem. Od vhodně zvolených směsí lesních dřevin se očekává zmírňování nepříznivého působení sucha a celkově vyšší odolnost takových porostů vůči probíhajícím nepříznivým projevům klimatických změn. Mezidruhové interakce ve smíšených porostech však mají za následek změny ve fyziologii a morfologii jednotlivých dřevin a vedou ke změnám v zásobení a využívání živin, což následně také ovlivňuje produkci lesních porostů.
Ing. David Dušek, jeden z členů autorského týmu vysvětluje: „Vliv smíšení lesních dřevin na jejich odolnost vůči suchu je značně variabilní v rámci proměnlivých přírodních podmínek. K suchu odolnější směsi dřevin jsou takové, které využívají vodu z různých horizontů půdy. V našich podmínkách představuje takovou typickou směs smrk, buk a jedle, v nižších polohách dub a borovice, či buk a modřín. Pro zakládání takové směsi může být výhodné i rozložení obnovy do delšího časového období. Z geograficky nepůvodních dřevin se jako perspektivní jeví douglaska tisolistá. Ta by měla být vysazována a pěstována pouze ve směsích s domácími dřevinami, nikoli v monokulturách.“
Vědci mimo jiné zdůrazňují, že snaha o dosažení bohatě strukturovaných či dokonce víceetážových porostů je na stanovištích ohrožených suchem spíše iluzorní. Bohatě strukturované porosty mají vysoké nároky na vodu, a proto je třeba počítat s jednodušší porostní strukturou a smíšením maximálně tří hlavních dřevin (mimo dřeviny vtroušené). Snaha o založení bohatě strukturovaných porostů na suchem ohrožených stanovištích pravděpodobně povede k samovolnému zjednodušení porostní struktury prostřednictvím přirozené mortality převážně podúrovňové složky porostu.
Také využití některých přípravných dřevin může být vhodným způsobem obnovy porostů na suchem ohrožených stanovištích. Pro využití přípravných dřevin doporučují vědci stejné zásady jako pro výsadbu „cílových dřevin“, tj. používat dřeviny, které spotřebovávají vodu a živiny z různých horizontů půdy. Proto není vhodné využívat břízu jako přípravnou dřevinu pro smrk, protože si tyto dvě dřeviny výrazně konkurují v kořenovém prostoru. Potvrdila se také větší citlivost břízy k suchu ve srovnání s topolem osikou, který je tak pro směs se smrkem vhodnější.
Vhodně zvolenou výchovou mladých porostů lze do značné míry ovlivnit budoucí stabilitu, zdravotní stav a odolnost lesů. Porostní výchova hraje nezastupitelnou roli při úpravě druhového složení lesních porostů a má vliv na změnu porostního prostředí úpravou radiačního, tepelného a vodního režimu porostů a vliv na zrychlení koloběhu živin změnou množství opadu a rychlosti dekompozice organických půdních horizontů.
Výchovné zásahy v jehličnatých porostech většinou vedou k rychlejší obnově růstu (zvýšené resilienci) po suchých epizodách. V porostech listnatých dřevin dochází vlivem výchovy ke zvýšení rezistence stromů v období sucha. Výchovné zásahy mohou až na několik let zvyšovat množství podkorunových srážek. Výchovné zásahy v rozsahu a intenzitě současných modelů výchovy nevedou ke snížení půdní vlhkosti pod proředěnými porosty. Efekty porostní výchovy jsou významné zejména v mladých porostech.
Inovativnost publikované metodiky spočívá v modifikaci stávajících postupů zakládání a výchovy lesních porostů na stanovištích s dominancí smrkových porostů na základě zkušeností s reakcí dřevin a lesních porostů na suché epizody v posledních dvou dekádách (roky 2003, 2015, 2016, 2018). Autoři v ní kladou zvýšený důraz na zakládání a výchovu vhodných porostních směsí, u nichž je vyšší předpoklad odolnosti vůči suchu a menší riziko kalamitního rozpadu rozsáhlých porostních celků.
Přímý ekonomický přínos spočívá v zefektivnění postupů zakládání lesa v oblastech postižených suchem, a tím ke snížení hospodářských ztrát vzniklých z potřeby opakovaného zalesnění či nutnosti rekonstrukce nevhodně založených porostů. Při aplikaci doporučených metod lze v dlouhodobém horizontu předpokládat ca 5% zlepšení dřevoprodukční a ca 20% mimoprodukční sociálně-ekonomické ceny lesů ohrožených suchem.
Metodika byla vypracována v rámci grantové podpory MZe projektu NAZV QK1820091 „Lesnické hospodaření v oblastech postižených dlouhodobým suchem“.
Certifikovaná metodika Pěstební postupy v lesích ohrožených suchem na stanovištích s převahou nepůvodních smrkových porostů je ke stažení zde: https://www.vulhm.cz/files/uploads/2021/02/LP_5_2020.pdf
Kontakt na autory: Ing. David Dušek a kol., VÚLHM, v. v. i., VS Opočno, e-mail: dusek@vulhmop.cz
Management hospodářských lesů v podmínkách klimatických změn by měl proto směřovat k tzv. adaptivní strategii, spočívající v dosažení takových změn struktury a druhové skladby lesních porostů, při níž budou lesní ekosystémy schopny lépe odolávat očekávaným budoucím klimatickým extrémům.
Na výzkum takové adaptivní strategie se zaměřili vědci z VÚLHM, v. v. i., Výzkumné stanice Opočno, ve svém projektu „Lesnické hospodaření v oblastech postižených dlouhodobým suchem“. Jedním z jeho výstupů je certifikovaná metodika „Pěstební postupy v lesích ohrožených suchem na stanovištích s převahou nepůvodních smrkových porostů“, která právě vyšla v edici Lesnický průvodce.
Cílem autorů je vytvoření a formulace postupů obnovy a výchovy lesních porostů ohrožených suchem. Pozornost věnují zejména umělé obnově porostů, včetně kalamitních holin a také výchově porostů, ve kterých dominuje aktuálně nejvíc zastoupený (a potenciálním suchem nejvíc ohrožený) stanovištně nepůvodní smrk.
Doporučená opatření koncipovali na základě experimentálních poznatků z dlouhodobých experimentů (provozovaných VÚLHM, VS Opočno) v rámci celé ČR, a také dosavadních poznatků z literatury a lesnické praxe v podmínkách ČR i ze zahraničí. Při formulaci pěstebních opatření autoři též vycházeli z nových z experimentálních poznatků získaných v podmínkách 3.–5. lesního vegetačního stupně převážně na živných a částečně i vodou ovlivněných stanovištích severní Moravy a východních Čech, kde dominující dřevinou byl, či stále je, stanovištně nepůvodní smrk.
Za jednu z možností adaptace současných smrkových porostů na sucho je jejich konverze na smíšené porosty s dřevinami, které jsou odolnější k suchu a zároveň nezvyšují stres smrku způsobený suchem. Od vhodně zvolených směsí lesních dřevin se očekává zmírňování nepříznivého působení sucha a celkově vyšší odolnost takových porostů vůči probíhajícím nepříznivým projevům klimatických změn. Mezidruhové interakce ve smíšených porostech však mají za následek změny ve fyziologii a morfologii jednotlivých dřevin a vedou ke změnám v zásobení a využívání živin, což následně také ovlivňuje produkci lesních porostů.
Ing. David Dušek, jeden z členů autorského týmu vysvětluje: „Vliv smíšení lesních dřevin na jejich odolnost vůči suchu je značně variabilní v rámci proměnlivých přírodních podmínek. K suchu odolnější směsi dřevin jsou takové, které využívají vodu z různých horizontů půdy. V našich podmínkách představuje takovou typickou směs smrk, buk a jedle, v nižších polohách dub a borovice, či buk a modřín. Pro zakládání takové směsi může být výhodné i rozložení obnovy do delšího časového období. Z geograficky nepůvodních dřevin se jako perspektivní jeví douglaska tisolistá. Ta by měla být vysazována a pěstována pouze ve směsích s domácími dřevinami, nikoli v monokulturách.“
Vědci mimo jiné zdůrazňují, že snaha o dosažení bohatě strukturovaných či dokonce víceetážových porostů je na stanovištích ohrožených suchem spíše iluzorní. Bohatě strukturované porosty mají vysoké nároky na vodu, a proto je třeba počítat s jednodušší porostní strukturou a smíšením maximálně tří hlavních dřevin (mimo dřeviny vtroušené). Snaha o založení bohatě strukturovaných porostů na suchem ohrožených stanovištích pravděpodobně povede k samovolnému zjednodušení porostní struktury prostřednictvím přirozené mortality převážně podúrovňové složky porostu.
Také využití některých přípravných dřevin může být vhodným způsobem obnovy porostů na suchem ohrožených stanovištích. Pro využití přípravných dřevin doporučují vědci stejné zásady jako pro výsadbu „cílových dřevin“, tj. používat dřeviny, které spotřebovávají vodu a živiny z různých horizontů půdy. Proto není vhodné využívat břízu jako přípravnou dřevinu pro smrk, protože si tyto dvě dřeviny výrazně konkurují v kořenovém prostoru. Potvrdila se také větší citlivost břízy k suchu ve srovnání s topolem osikou, který je tak pro směs se smrkem vhodnější.
Vhodně zvolenou výchovou mladých porostů lze do značné míry ovlivnit budoucí stabilitu, zdravotní stav a odolnost lesů. Porostní výchova hraje nezastupitelnou roli při úpravě druhového složení lesních porostů a má vliv na změnu porostního prostředí úpravou radiačního, tepelného a vodního režimu porostů a vliv na zrychlení koloběhu živin změnou množství opadu a rychlosti dekompozice organických půdních horizontů.
Výchovné zásahy v jehličnatých porostech většinou vedou k rychlejší obnově růstu (zvýšené resilienci) po suchých epizodách. V porostech listnatých dřevin dochází vlivem výchovy ke zvýšení rezistence stromů v období sucha. Výchovné zásahy mohou až na několik let zvyšovat množství podkorunových srážek. Výchovné zásahy v rozsahu a intenzitě současných modelů výchovy nevedou ke snížení půdní vlhkosti pod proředěnými porosty. Efekty porostní výchovy jsou významné zejména v mladých porostech.
Inovativnost publikované metodiky spočívá v modifikaci stávajících postupů zakládání a výchovy lesních porostů na stanovištích s dominancí smrkových porostů na základě zkušeností s reakcí dřevin a lesních porostů na suché epizody v posledních dvou dekádách (roky 2003, 2015, 2016, 2018). Autoři v ní kladou zvýšený důraz na zakládání a výchovu vhodných porostních směsí, u nichž je vyšší předpoklad odolnosti vůči suchu a menší riziko kalamitního rozpadu rozsáhlých porostních celků.
Přímý ekonomický přínos spočívá v zefektivnění postupů zakládání lesa v oblastech postižených suchem, a tím ke snížení hospodářských ztrát vzniklých z potřeby opakovaného zalesnění či nutnosti rekonstrukce nevhodně založených porostů. Při aplikaci doporučených metod lze v dlouhodobém horizontu předpokládat ca 5% zlepšení dřevoprodukční a ca 20% mimoprodukční sociálně-ekonomické ceny lesů ohrožených suchem.
Metodika byla vypracována v rámci grantové podpory MZe projektu NAZV QK1820091 „Lesnické hospodaření v oblastech postižených dlouhodobým suchem“.
Certifikovaná metodika Pěstební postupy v lesích ohrožených suchem na stanovištích s převahou nepůvodních smrkových porostů je ke stažení zde: https://www.vulhm.cz/files/uploads/2021/02/LP_5_2020.pdf
Kontakt na autory: Ing. David Dušek a kol., VÚLHM, v. v. i., VS Opočno, e-mail: dusek@vulhmop.cz
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
