Lesy ČR: Certifikační systém PEFC je nejlepším nástrojem pro prosazení trvale udržitelného hospodaření v evropských lesích

Česká republika se, spolu s několika středoevropskými zeměmi, od poloviny devadesátých let snažila vytvořit systém certifikace lesů, který by byl vhodný pro vyspělé středoevropské lesní hospodářství, zabránil nekalým soutěžím a ekodumpingu, neznamenal žádnou diskriminaci dřeva konkurujícími neobnovitelnými surovinami, a byl plnohodnotným systémem vůči existujícímu systému certifikace FSC. Systém FSC byl vytvořen s dobrým předsevzetím pro záchranu zejména tropických lesů, ale právě proto pro zcela jiné podmínky hospodaření, zejména v lesnicky méně rozvinutých zemích Střední a Jižní Ameriky, Afriky a Asie.

Lesy České republiky, s. p., se spolu s dalšími zainteresovanými subjekty, od počátku certifikačních snah v České republice aktivně podílely na zavedení regionální certifikace lesů systémem PEFC – Celoevropského systému certifikace lesů. Tento certifikační systém byl upřednostněn zejména s ohledem na specifika středoevropského lesnictví, které je charakteristické mimo jiné více než dvousetletou tradicí hospodaření na principu trvalosti a vyrovnanosti produkce dřevní hmoty a poměrně přísnou legislativou v lesnictví i v oblasti životního prostředí.

Samozřejmou součástí systému PEFC v České republice je zohlednění současných požadavků společnosti na plnění mimoprodukčních funkcí lesů. Celkově lze tedy konstatovat, že systém PEFC od svého zavedení významně přispívá k podpoře trvale udržitelného hospodaření v lesích v duchu helsinské Ministerské konference k ochraně lesů v Evropě.

Již několik Konferencí generálních ředitelů středoevropských státních lesů usilovalo o diverzifikaci certifikačních systémů a hledání vhodného systému právě pro tuto oblast. Memorandum z poslední Konference z 27. 6. 2003 k certifikaci doslovně uvádí: „Účastníci se shodli na tom, že budou podporovat snahy o vzájemné uznávání certifikačních systémů tak, aby každý vlastník či správce měl právo svobodné volby certifikačního systému. Snahy o monopolizaci jednoho systému považují za naprosto nepřijatelné“. Jen vlastník nebo správce lesních majetků může svou volbou rozhodnout, která kritéria jsou pro něho ještě přijatelná a nákladově únosná.

Příkladem možného vzájemného uznávání certifikačních systémů může posloužit Švédsko. Zde byl významnými kompetentními institucemi vytvořen jakýsi most „The Stock Dove“ mezi oběma systémy, umožňující jejich vzájemné uznávání. Rovněž nábytkářský koncern IKEA oznámil, že je pro uznávání obou systémů.

V současné době dochází k významné aktivizaci jiných certifikačních systémů než je PEFC, a to nejen v České republice, ale prakticky v celé Evropě. Tyto systémy disponují propracovanými, finančně zabezpečenými a poměrně účinnými propagačními aktivitami, které mohou mít do budoucna významný vliv na veřejné mínění o certifikaci lesů a jeho prostřednictvím i na způsoby hospodaření vlastníků nebo správců lesních majetků. Snahy všech certifikačních systémů o prosazení svých představ o certifikaci jsou v demokratickém a tržním prostředí legitimní.

Pro objektivitu posuzování toho, který z užívaných systémů je vhodnější než druhé, je třeba vidět, že certifikační systémy jsou také tržním produktem a v tomto smyslu si konkurují. Je nám upřímně líto, že stanovisko zveřejněné v tiskové zprávě organizace „HNUTÍ DUHA“ nehodnotí konkurující si certifikační systémy na základě věcného a odborného posouzení rozdílů jejich parametrů a efektů v podmínkách konkrétních zemí. Nepřispívá tak k diskusi vedoucí ke zkvalitnění procesu certifikace ani k lepšímu hospodaření v lesích. Stává se tak bohužel jen marketingovým nástrojem propagace jednoho z tržně si konkurujících certifikačních systémů.

LČR napomohou rozšiřování ekologicky obnovitelné suroviny pocházející z lesů obhospodařovaných trvale udržitelným způsobem tím, že budou požadovat při uzavírání dlouhodobých smluvních vztahů, aby odběratel dříví měl uznávanou certifikaci zpracovatelského řetězce (C-o-C).

Převažující výhody systému PEFC pro životní prostředí v podmínkách středoevropského lesnictví:
* podporuje nezávislou certifikaci ekologicky vhodného, sociálně prospěšného a ekonomicky životaschopného obhospodařování lesů,
* vychází ze základních principů trvale udržitelného hospodaření přijatých na helsinské Ministerské konferenci o ochraně lesů v Evropě a tyto principy dále rozvíjí a konkretizuje,
* umožňuje vytváření nezávislých národních certifikačních systémů zohledňujících specifika lesního hospodářství jednotlivých středoevropských zemí s vyspělým lesním hospodářstvím a přísnými lesními zákony,
* certifikace je vždy prováděna třetí nezávislou stranou bez vazby na PEFC, akreditovanou u ČIA,
* umožňuje volbu použití certifikace na úrovni regionální, skupinové nebo individuální,
* náklady na certifikaci jsou nesrovnatelně nižší než u jiných certifikačních systémů,
* zajišťuje širší mezinárodní kompatibilitu vzájemným uznáváním nezávislých národních systémů certifikace lesů vytvořených na jednotném principu prostřednictvím Rady PEFC,
* výrobky pocházející z lesů certifikovaných podle národních systémů PEFC mohou být označovány mezinárodním logem PEFC, které garantuje certifikovaný původ dřeva z lesů obhospodařovaných trvale udržitelným způsobem,
* použití loga PEFC není vázáno na jeho autorizaci a zpoplatňování tvůrcem nebo nějakým mezinárodním centrem (logo PEFC je ze strany PEFCC poskytováno národním řídícím orgánům certifikace zdarma), což garantuje do budoucna nezvyšování zátěže vlastníků lesa certifikovaných v tomto systému,
* jedná se v současnosti o plošně nejrozšířenější systém certifikace lesů na světě (k datu 30. 6. 2003 má 25 členských států a certifikováno tímto systémem je 47,7 mil. ha lesů)