AOPK ČR: Chráněné krajinné oblasti přispívají k rozvoji přírodě blízkého hospodaření v lesích

V souvislosti s připravovaným vyhlášením chráněné krajinné oblasti Krušné hory se diskutuje o tom, zda bude pro hospodaření v lesích přínosem, či zásadní komplikací. Zkušenosti ze stávajících chráněných krajinných oblastí ukazují, že lesní hospodaření lze nastavit tak, aby bylo šetrné k přírodě a zároveň bylo přijatelné i správce a majitele lesů.

Pracovní seminář o hospodaření v lesích Krušných hor se konal za účasti generálního ředitele LČR Miroslava Šafaříka, náměstka ministra životního prostředí Eduarda Levého a ředitele AOPK ČR Františka Pelce na Univerzitě Jana Evengelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

„Každá chráněná krajinná oblast je specifická. Společné mají to, že chrání vedle jedinečných přírodních hodnot také krajinu jako celek, ve kterém lidé žijí a vtiskli mu nezaměnitelný ráz. V lesích se proto samozřejmě s ohledem na přírodu nadále hospodaří. V místech, kde platí určitá omezení, mají vlastníci právo na finanční kompenzaci. Setkáváme se ale s řadou mýtů – například s tvrzením, že v I. a II. zóně, tedy nejcennějších místech CHKO, nelze při těžbě využívat harvestory. Nikoli, někdy může být harvestor k přírodě naopak šetrnější než jiné způsoby těžby. Zkušenosti řady vlastníků či správců lesa ukazují, že hospodaření v lesích CHKO lze nastavit tak, aby je nezatěžovalo,“ vysvětluje František Pelc, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, která spravuje 24 chráněných krajinných oblastí.

„Stáli jsme u zrodu CHKO Český les jako lesní hospodáři a naší podpory nelitujeme. Snažíme se v lesích využívat principy přírodě blízkého hospodaření. V oblasti Čerchova, kde jsou velké části lesa ponechány bez lidského zásahu a bez těžby dřeva a jedná se o hůře dostupná plochy a příkré svahy, dostáváme finanční kompenzace. Na spoustě dalších míst vnášíme více melioračně zpevňujících dřevin, než nám ukládá lesní hospodářský plán, budujeme oplocenky či tůně. AOPK ČR nám tyto činnosti proplácí například z Programu péče o krajinu,“ říká Josef Forst, ředitel Městských lesů Domažlice.

„Jsem vlastníkem několika desítek hektarů lesa na Maloskalsku, část z nich se nachází dokonce ve II. zóně chráněné krajinné oblasti Český ráj. Při jejich obhospodařování jsem nezaznamenal žádný problém v koexistenci s chráněným územím, naopak oceňuji příležitostnou spolupráci a podporu při zlepšování druhové skladby lesa," říká Jan Konrád.

„V univerzitních lesích dlouhodobě rozvíjíme různé modely v rámci konceptu přírodě blízkého lesnického hospodaření, které napomáhají adaptaci na klimatickou změnu. Takové hospodaření je v souladu s posláním chráněné krajinné oblasti, kde si vážíme korektní spolupráce. Vybrané porosty v maloplošných zvláště chráněných územích ponecháváme bez zásahu a podnik za to čerpá standardní náhradu újmy," konstatuje Tomáš Vrška, ředitel Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny.

„Se Správou CHKO Lužické hory dlouhodobě spolupracujeme, snažíme se v našich lesích zvýšit zastoupení jedle bělokoré," říká Vít Beránek z LČR, lesní správy Česká Lípa.

„To, že se v chráněných krajinných oblastech daří nalézt dobrou formu spolupráce i s církevními lesy, dokládá například ocenění Arcibiskupství pražského Cenou AOPK ČR za příkladné přírodě blízké hospodaření v CHKO Brdy,“ uzavírá František Pelc.