Tiskové zprávy
Český svaz ochránců přírody: Dobrovolná ochrana přírody v České republice
Závěry konference konané ve dnech 10. - 11. 12. 2004 v Průhonicích
Účastníci konference se shodli na následujících závěrech:
1. Silná dobrovolná ochrana přírody a krajiny je předpokladem dobrého fungování celého systému ochrany přírody a krajiny, protože pomáhá zajistit nezbytnou podporu veřejnosti. Stát se neobejde bez spolupráce se silnými dobrovolnými organizacemi a proto by měl pro jejich rozvoj a posílení systematicky vytvářet co nejlepší podmínky.
2. Současná podpora státu, a to nejenom finanční, dobrovolným organizacím neodpovídá významu nevládních organizací pro ochranu přírody a krajiny v České republice. Vznik a rozvoj státní ochrany přírody byl u nás možný hlavně díky tlaku, iniciativě a kapacitě dobrovolných ochranářů a jejich organizací. Iniciativa byla do 2. sv. války výrazně na straně nestátní ochrany přírody a rovněž rozvoj státní ochrany přírody a krajiny po listopadu 1989 byl iniciován a prosazován zejména dobrovolnými organizacemi. Mnoho dobrovolných ochranářů posílilo a posiluje státní ochranu přírody a krajiny. Je přirozené, když se titíž lidé angažují ve státní i dobrovolné ochraně přírody a krajiny, nesmí však přitom docházet ke konfliktu zájmů, aby ochrana přírody a krajiny jako celek neztrácela důvěryhodnost.
3. Stabilita systému ochrany přírody a krajiny musí být založená na podpoře veřejnosti. V době sílícího tlaku proti ekologické legislativě, rozšiřování chráněných území apod. je zásadní veřejnost znovu získat na svou stranu, a to může udělat pouze dobrovolná ochrana přírody a krajiny. Jinak hrozí, že se pozice, kterou si ochrana přírody a krajiny v 90. letech vydobyla, významně oslabí. Účinnější oslovení veřejnosti je však možné, pokud se nevládní organizace posunou z klasického konzervativního přístupu k ochraně přírody do pozice ochrany přírody pro lidi, pro veřejnost.
4. Normální a žádoucí součástí posilování nevládních organizací je jejich profesionalizace, přičemž je třeba ponechat dostatečný prostor pro práci a úlohu dobrovolníků. Výhradně na dobrovolné bázi nelze systematicky a dlouhodobě rozvíjet některé činnosti (např. pracovat s veřejností, se zahraničními partnery, účastnit se správních řízení, připomínkování rozvojových záměrů, státních politik a koncepcí). Hlavní bariérou profesionalizace je otázka zajištění udržitelného financování.
5. Rozvoj dobrovolné ochrany přírody a krajiny je limitován zejména nedostatkem „volných“ finančních prostředků na organizační rozvoj. Ten totiž nelze dlouhodobě financovat pouze s prostředků určených na činnost. Stát by měl maximálně usnadnit a motivovat přímou podporu dobrovolných veřejně prospěšných organizací např. formou daňových úlev těmto organizacím i jejich dárcům, daňových asignací, zjednodušením účetních předpisů, nebo například podmínek pro pořádání sbírek. Měl by umožnit a účinně podpořit vytvoření nového finančního zdroje např. formou zřízení resp. povolení dobročinné loterie nebo fondu na financování rozvoje NNO.
6. Podmínkou podpory veřejnosti je, aby ochranářské nevládní organizace vstoupily do jejího povědomí jako pozitivní a aktivní organizace. Osvědčenou cestou, jak tohodosáhnout, je provozování stálých zařízení typu ekocenter, záchranných stanic, rezervací, či prohlídkových objektů, spojené se zajímavým programem pro veřejnost. Stát by tento směr měl podpořit a vytvořit například zdroj na spolufinancování výkupů pozemků a budov za účelem ochrany přírody a krajiny, resp. ochrany přírodního a kulturního dědictví.
7. Současná dobrovolná ochrana přírody a krajiny může navazovat na bohaté zahraniční zkušenosti i tradice minulosti. Je k čemu se hlásit a je třeba dál objevovat historické kořeny a pozitivně využívat např. zkušenosti prvorepublikových okrašlovacích spolků, které dokázaly velmi účinně propojit ochranu přírody a památek a oslovit velkou část veřejnosti. Setkání, diskuse o minulosti a reflexe na úrovni jednotlivců, organizací i na úrovni mezinárodní, jsou velmi užitečné proto, abychom zůstávali k sobě navzájem otevření a dokázali dobře spolupracovat i přesto, že jsme zažili jsme různé nesnadné a zlomové okamžiky. Setkávání a poznání historie domácí i mezinárodní je velmi cenné rovněž jako východisko pro formulování hlubších filosoficko-historických východisek, které jsou důležité pro orientaci NNO v obtížných dobách.
Petr Stýblo, ČSOP
Více info: Ing. Pavel Pešout, předseda ČSOP, 602393884
Účastníci konference se shodli na následujících závěrech:
1. Silná dobrovolná ochrana přírody a krajiny je předpokladem dobrého fungování celého systému ochrany přírody a krajiny, protože pomáhá zajistit nezbytnou podporu veřejnosti. Stát se neobejde bez spolupráce se silnými dobrovolnými organizacemi a proto by měl pro jejich rozvoj a posílení systematicky vytvářet co nejlepší podmínky.
2. Současná podpora státu, a to nejenom finanční, dobrovolným organizacím neodpovídá významu nevládních organizací pro ochranu přírody a krajiny v České republice. Vznik a rozvoj státní ochrany přírody byl u nás možný hlavně díky tlaku, iniciativě a kapacitě dobrovolných ochranářů a jejich organizací. Iniciativa byla do 2. sv. války výrazně na straně nestátní ochrany přírody a rovněž rozvoj státní ochrany přírody a krajiny po listopadu 1989 byl iniciován a prosazován zejména dobrovolnými organizacemi. Mnoho dobrovolných ochranářů posílilo a posiluje státní ochranu přírody a krajiny. Je přirozené, když se titíž lidé angažují ve státní i dobrovolné ochraně přírody a krajiny, nesmí však přitom docházet ke konfliktu zájmů, aby ochrana přírody a krajiny jako celek neztrácela důvěryhodnost.
3. Stabilita systému ochrany přírody a krajiny musí být založená na podpoře veřejnosti. V době sílícího tlaku proti ekologické legislativě, rozšiřování chráněných území apod. je zásadní veřejnost znovu získat na svou stranu, a to může udělat pouze dobrovolná ochrana přírody a krajiny. Jinak hrozí, že se pozice, kterou si ochrana přírody a krajiny v 90. letech vydobyla, významně oslabí. Účinnější oslovení veřejnosti je však možné, pokud se nevládní organizace posunou z klasického konzervativního přístupu k ochraně přírody do pozice ochrany přírody pro lidi, pro veřejnost.
4. Normální a žádoucí součástí posilování nevládních organizací je jejich profesionalizace, přičemž je třeba ponechat dostatečný prostor pro práci a úlohu dobrovolníků. Výhradně na dobrovolné bázi nelze systematicky a dlouhodobě rozvíjet některé činnosti (např. pracovat s veřejností, se zahraničními partnery, účastnit se správních řízení, připomínkování rozvojových záměrů, státních politik a koncepcí). Hlavní bariérou profesionalizace je otázka zajištění udržitelného financování.
5. Rozvoj dobrovolné ochrany přírody a krajiny je limitován zejména nedostatkem „volných“ finančních prostředků na organizační rozvoj. Ten totiž nelze dlouhodobě financovat pouze s prostředků určených na činnost. Stát by měl maximálně usnadnit a motivovat přímou podporu dobrovolných veřejně prospěšných organizací např. formou daňových úlev těmto organizacím i jejich dárcům, daňových asignací, zjednodušením účetních předpisů, nebo například podmínek pro pořádání sbírek. Měl by umožnit a účinně podpořit vytvoření nového finančního zdroje např. formou zřízení resp. povolení dobročinné loterie nebo fondu na financování rozvoje NNO.
6. Podmínkou podpory veřejnosti je, aby ochranářské nevládní organizace vstoupily do jejího povědomí jako pozitivní a aktivní organizace. Osvědčenou cestou, jak tohodosáhnout, je provozování stálých zařízení typu ekocenter, záchranných stanic, rezervací, či prohlídkových objektů, spojené se zajímavým programem pro veřejnost. Stát by tento směr měl podpořit a vytvořit například zdroj na spolufinancování výkupů pozemků a budov za účelem ochrany přírody a krajiny, resp. ochrany přírodního a kulturního dědictví.
7. Současná dobrovolná ochrana přírody a krajiny může navazovat na bohaté zahraniční zkušenosti i tradice minulosti. Je k čemu se hlásit a je třeba dál objevovat historické kořeny a pozitivně využívat např. zkušenosti prvorepublikových okrašlovacích spolků, které dokázaly velmi účinně propojit ochranu přírody a památek a oslovit velkou část veřejnosti. Setkání, diskuse o minulosti a reflexe na úrovni jednotlivců, organizací i na úrovni mezinárodní, jsou velmi užitečné proto, abychom zůstávali k sobě navzájem otevření a dokázali dobře spolupracovat i přesto, že jsme zažili jsme různé nesnadné a zlomové okamžiky. Setkávání a poznání historie domácí i mezinárodní je velmi cenné rovněž jako východisko pro formulování hlubších filosoficko-historických východisek, které jsou důležité pro orientaci NNO v obtížných dobách.
Petr Stýblo, ČSOP
Více info: Ing. Pavel Pešout, předseda ČSOP, 602393884
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
