Tiskové zprávy
Arnika - Program Toxické látky a odpady: I po druhé schůzce k mezinárodní úmluvě o rtuti zbývá mnoho nevyřešených témat
1. února 2011 | Arnika - Program Toxické látky a odpady
Delegáti z více než 120 zemí včetně České republiky celý minulý týden v japonské Chibě vyjednávali o tom, jaká opatření vůči zdrojům znečištění by měla obsahovat nová závazná mezinárodní úmluva o rtuti (1). Ačkoliv byl již sestaven základní rámec smlouvy, k vytvoření komplexní úmluvy chránící globálně veřejné zdraví však stále zbývá vyřešit některá zásadní témata. Tím je například časový harmonogram pro odstavení technologií, které využívají rtuť (2). Jednání o smlouvě, jejíž název by měl připomenout oběti tzv. minamatské tragédie (3), budou pokračovat v říjnu tohoto roku, a to pravděpodobně v africkém státě Burkina Faso.
Zásadním tématem jednání byla například otázka, zda plošně zakázat všechny výrobky obsahující rtuť a doplnit tento zákaz seznamem výjimek (tzv. negativní list), či vytvořit přímo seznam zakázaných výrobků obsahujících rtuť (tzv. pozitivní list). „V tomto momentu zůstávají nevyřešena také časová schémata pro vyřazení výrobních technologií využívajících rtuť nebo otázky, jak se úmluva bude stavět k hlavním zdrojům znečištění rtutí, jako je spalování uhlí nebo těžba zlata v malém měřítku,“ řekl Jan Šamánek, který na jednání zastupoval sdružení Arnika a Mezinárodní síť pro eliminaci perzistentních organických látek (IPEN)(4). „Doufáme, že delegáti dojdou k významnému pokroku v řešení těchto otázek na třetím jednání o úmluvě, které proběhne zhruba za osm měsíců,“ dodal Jan Šamánek.
Velké rozvojové země zamítly návrhy týkající se spalování uhlí s tím, že není nutné snižovat emise rtuti z tohoto zdroje. Toto téma je významné i pro Českou republiku, neboť spalování uhlí je silně spojeno s tuzemskou ekonomikou. Několikahodinová diskuse o těžbě zlata v malém měřítku vedla k velkému otazníku vznášejícímu se nad tím, jak by úmluva měla ošetřit využívání rtuti a zároveň obecné problémy živobytí a chudoby.
Mnozí zástupci vlád opakovaně používali slova „flexibilita“ k popsání svého přístupu k přijetí opatření k omezení rtuti. „Stejně jako další nevládní organizace, které se jednání účastní, doufáme, že „flexibilita“ není jen omluvou pro polovičatá opatření selhávající v ochraně lidského zdraví a životního prostředí před závažnými následky znečištění rtutí. Snad zvolí zástupci vlád ambiciózní přístup ke znečištění rtutí a vznikne silná mezinárodní úmluva,“ komentoval jednání RNDr. Jindřich Petrlík z Arniky, vedoucí programu Toxické látky a odpady. Nevládní organizace vyzývají delegáty, aby zajistili efektivní zaměření úmluvy na všechny emise rtuti, nejen na emise do vzduchu a vody, a aby podnikli opatření vedoucí k vyřešení stále trvající minamatské tragédie.
Jednání bylo druhé v sérii pěti mezinárodních schůzek, jež má vyvrcholit diplomatickou konferencí v roce 2013, kde by měla být mezinárodní úmluva o rtuti podepsána. Jednání zástupců vlád jsou koordinována Programem pro životní prostředí OSN, nevládní organizace se jej mohou účastnit jako pozorovatelé s možností vznášet podněty na plénu.
V průběhu jednání navrhla delegace hostitelské země pojmenování úmluvy po Minamatské zátoce, kde úniky rtuti v 50. letech 20. století vyvolaly u tisíců zdejších obyvatel do té doby neznámou, závažnou a někdy i smrtelnou nemoc zasahující nervový systém. Zástupci třinácti skupin sdružujících oběti této tragédie a neziskové organizace však trvají na tom, že než bude nová úmluva po Minamatě pojmenována, musí být toho chemické neštěstí zcela vyřešeno. Jedna z obětí tzv. minamatské nemoci, Shinobu Sakamoto, prezentovala vyjádření skupin obětí přímo viceministrovi japonského Ministerstva životního prostředí. Více než 72 nevládních organizací z 42 zemí světa podpořilo požadavky obětí minamatské tragédie podpisem jejich vyjádření. Mnoho z účastníků jednání vyjádřilo solidaritu s oběťmi připnutím oranžových a modrých stužek (5). „Tento týden učinila globální občanská společnost symbolické gesto solidarity s oběťmi Minamaty skrze diskuse při jednáních o úmluvě. Avšak jedině okamžitá a efektivní opatření, která zastaví znečišťování rtutí, mohou skutečně uctít památku Minamaty,“ řekl Takeshi Yasuma z japonské organizace Občané proti chemickému znečištění (CACP).
Některé body jednání se přímo vázaly k minamatské tragédii. Ta byla způsobena výrobním procesem, během kterého docházelo k úniku rtuti do zátoky Minamata v Shiranuiském moři a následné kontaminaci tamních ryb. Tento konkrétní proces (výroba acetaldehydu využívající rtuti jako katalyzátoru) byl vynechán ze seznamu výrobních procesů, které by úmluva měla regulovat. Delegáti se navíc nedohodli na stanovení konkrétního časového plánu pro ukončení jakýchkoliv výrobních procesů využívajících rtuť. Zástupci států nedošli ani k ustanovení závazného nástroje k identifikaci kontaminovaných míst. Mnoho zemí poskytujících finanční zázemí pro opatření vyplývající z úmluvy navrhovalo pouze dobrovolné kroky k identifikaci a vyčištění kontaminovaných míst, což by vedlo k vyloučení tohoto důležitého nástroje z finančních mechanismů úmluvy.
Českou republiku zastupovala na jednání v Japonsku Ing. Kateřina Šebková, PhD. z Ministerstva životního prostředí, která spolupředsedala kontaktní skupině pro ukládání a odpady a regionální skupině pro střední a východní Evropu (za tyto skupiny také referovala na plenárním zasedání).
V České republice je rtuť stále používána zejména při výrobě chloru, a to ve Spolaně Neratovice a Spolchemii v Ústí nad Labem (6).
Poznámky:
(1) Další informace o přípravách nové mezinárodní úmluvy o rtuti naleznete zde: http://arnika.org/pripravy-nove-umluvy
(2) Pro více informací o rtuti a její toxicitě navštivte http://www.arnika.org/rtut
(3) Více informací o minamatské tragédii naleznete zde: http://arnika.org/historie-otrav-rtuti
(4) IPEN (International POPs Elimination Network) je mezinárodní síť sdružující více než 700 nevládních organizací ze 109 zemí světa věnujících se ochraně zdraví a životného prostředí před negativními vlivy toxických látek
(5) Oběti chemické havárie v Minamatě a nevládní organizace se staví proti navrhovanému názvu mezinárodní úmluvy o rtuti http://www.ipen.org/hgfree/inc2.html, http://arnika.org/novinky/obeti-chemicke-havarie-v%C2%A0minamate-a-nevladni-organizace-se-stavi-proti-navrhovanemu-nazvu-mezinarodni-umluvy-o-rtuti
(6) Viz stránky týkající se kauz Spolchemie http://arnika.org/kauzy/provozovna-spolchemie-v-kralupech-nad-vltavou a Spolany http://arnika.org/kauzy/spolana-neratovice.
Podrobná zpráva v angličtině z celého jednání je k dispozici na stránkách Mezinárodního institutu pro udržitelný rozvoj (IISD): http://www.iisd.ca/vol28/enb2807e.html.
Program Toxické látky a odpady sdružení Arnika se od konce roku 2004 účastní mezinárodní kampaně "Zero Mercury". V jejím rámci jsme zpočátku byli aktivní především na národní úrovni a snažili se dosáhnout toho, aby české chlorové chemičky opustily co nejdříve výrobu chlóru s pomocí rtuti, což se nakonec do určité míry podařilo (viz stránky tzv. horkých míst Spolana Neratovice a Spolchemie Ústí nad Labem). Od roku 2005 jsme se zúčastnili vyjednávání evropské strategie k omezení rtuti a posléze i mezinárodních jednání vedených na půdě Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) jež vyústila v únoru 2009 v rozhodnutí zahájit rozhovory o nové mezinárodní úmluvě o rtuti. Od listopadu 2008 do dubna 2009 jsme koordinovali mezinárodní projekt zaměřený na průzkum přítomnosti rtuti v předmětech denní potřeby a ve zdravotnických pomůckách v osmi zemích světa. Koordinujeme Pracovní skupinu IPENu pro těžké kovy a jsme členy mezinárodní sítě "Zero Mercury Working Group".
Zásadním tématem jednání byla například otázka, zda plošně zakázat všechny výrobky obsahující rtuť a doplnit tento zákaz seznamem výjimek (tzv. negativní list), či vytvořit přímo seznam zakázaných výrobků obsahujících rtuť (tzv. pozitivní list). „V tomto momentu zůstávají nevyřešena také časová schémata pro vyřazení výrobních technologií využívajících rtuť nebo otázky, jak se úmluva bude stavět k hlavním zdrojům znečištění rtutí, jako je spalování uhlí nebo těžba zlata v malém měřítku,“ řekl Jan Šamánek, který na jednání zastupoval sdružení Arnika a Mezinárodní síť pro eliminaci perzistentních organických látek (IPEN)(4). „Doufáme, že delegáti dojdou k významnému pokroku v řešení těchto otázek na třetím jednání o úmluvě, které proběhne zhruba za osm měsíců,“ dodal Jan Šamánek.
Velké rozvojové země zamítly návrhy týkající se spalování uhlí s tím, že není nutné snižovat emise rtuti z tohoto zdroje. Toto téma je významné i pro Českou republiku, neboť spalování uhlí je silně spojeno s tuzemskou ekonomikou. Několikahodinová diskuse o těžbě zlata v malém měřítku vedla k velkému otazníku vznášejícímu se nad tím, jak by úmluva měla ošetřit využívání rtuti a zároveň obecné problémy živobytí a chudoby.
Mnozí zástupci vlád opakovaně používali slova „flexibilita“ k popsání svého přístupu k přijetí opatření k omezení rtuti. „Stejně jako další nevládní organizace, které se jednání účastní, doufáme, že „flexibilita“ není jen omluvou pro polovičatá opatření selhávající v ochraně lidského zdraví a životního prostředí před závažnými následky znečištění rtutí. Snad zvolí zástupci vlád ambiciózní přístup ke znečištění rtutí a vznikne silná mezinárodní úmluva,“ komentoval jednání RNDr. Jindřich Petrlík z Arniky, vedoucí programu Toxické látky a odpady. Nevládní organizace vyzývají delegáty, aby zajistili efektivní zaměření úmluvy na všechny emise rtuti, nejen na emise do vzduchu a vody, a aby podnikli opatření vedoucí k vyřešení stále trvající minamatské tragédie.
Jednání bylo druhé v sérii pěti mezinárodních schůzek, jež má vyvrcholit diplomatickou konferencí v roce 2013, kde by měla být mezinárodní úmluva o rtuti podepsána. Jednání zástupců vlád jsou koordinována Programem pro životní prostředí OSN, nevládní organizace se jej mohou účastnit jako pozorovatelé s možností vznášet podněty na plénu.
V průběhu jednání navrhla delegace hostitelské země pojmenování úmluvy po Minamatské zátoce, kde úniky rtuti v 50. letech 20. století vyvolaly u tisíců zdejších obyvatel do té doby neznámou, závažnou a někdy i smrtelnou nemoc zasahující nervový systém. Zástupci třinácti skupin sdružujících oběti této tragédie a neziskové organizace však trvají na tom, že než bude nová úmluva po Minamatě pojmenována, musí být toho chemické neštěstí zcela vyřešeno. Jedna z obětí tzv. minamatské nemoci, Shinobu Sakamoto, prezentovala vyjádření skupin obětí přímo viceministrovi japonského Ministerstva životního prostředí. Více než 72 nevládních organizací z 42 zemí světa podpořilo požadavky obětí minamatské tragédie podpisem jejich vyjádření. Mnoho z účastníků jednání vyjádřilo solidaritu s oběťmi připnutím oranžových a modrých stužek (5). „Tento týden učinila globální občanská společnost symbolické gesto solidarity s oběťmi Minamaty skrze diskuse při jednáních o úmluvě. Avšak jedině okamžitá a efektivní opatření, která zastaví znečišťování rtutí, mohou skutečně uctít památku Minamaty,“ řekl Takeshi Yasuma z japonské organizace Občané proti chemickému znečištění (CACP).
Některé body jednání se přímo vázaly k minamatské tragédii. Ta byla způsobena výrobním procesem, během kterého docházelo k úniku rtuti do zátoky Minamata v Shiranuiském moři a následné kontaminaci tamních ryb. Tento konkrétní proces (výroba acetaldehydu využívající rtuti jako katalyzátoru) byl vynechán ze seznamu výrobních procesů, které by úmluva měla regulovat. Delegáti se navíc nedohodli na stanovení konkrétního časového plánu pro ukončení jakýchkoliv výrobních procesů využívajících rtuť. Zástupci států nedošli ani k ustanovení závazného nástroje k identifikaci kontaminovaných míst. Mnoho zemí poskytujících finanční zázemí pro opatření vyplývající z úmluvy navrhovalo pouze dobrovolné kroky k identifikaci a vyčištění kontaminovaných míst, což by vedlo k vyloučení tohoto důležitého nástroje z finančních mechanismů úmluvy.
Českou republiku zastupovala na jednání v Japonsku Ing. Kateřina Šebková, PhD. z Ministerstva životního prostředí, která spolupředsedala kontaktní skupině pro ukládání a odpady a regionální skupině pro střední a východní Evropu (za tyto skupiny také referovala na plenárním zasedání).
V České republice je rtuť stále používána zejména při výrobě chloru, a to ve Spolaně Neratovice a Spolchemii v Ústí nad Labem (6).
Poznámky:
(1) Další informace o přípravách nové mezinárodní úmluvy o rtuti naleznete zde: http://arnika.org/pripravy-nove-umluvy
(2) Pro více informací o rtuti a její toxicitě navštivte http://www.arnika.org/rtut
(3) Více informací o minamatské tragédii naleznete zde: http://arnika.org/historie-otrav-rtuti
(4) IPEN (International POPs Elimination Network) je mezinárodní síť sdružující více než 700 nevládních organizací ze 109 zemí světa věnujících se ochraně zdraví a životného prostředí před negativními vlivy toxických látek
(5) Oběti chemické havárie v Minamatě a nevládní organizace se staví proti navrhovanému názvu mezinárodní úmluvy o rtuti http://www.ipen.org/hgfree/inc2.html, http://arnika.org/novinky/obeti-chemicke-havarie-v%C2%A0minamate-a-nevladni-organizace-se-stavi-proti-navrhovanemu-nazvu-mezinarodni-umluvy-o-rtuti
(6) Viz stránky týkající se kauz Spolchemie http://arnika.org/kauzy/provozovna-spolchemie-v-kralupech-nad-vltavou a Spolany http://arnika.org/kauzy/spolana-neratovice.
Podrobná zpráva v angličtině z celého jednání je k dispozici na stránkách Mezinárodního institutu pro udržitelný rozvoj (IISD): http://www.iisd.ca/vol28/enb2807e.html.
Program Toxické látky a odpady sdružení Arnika se od konce roku 2004 účastní mezinárodní kampaně "Zero Mercury". V jejím rámci jsme zpočátku byli aktivní především na národní úrovni a snažili se dosáhnout toho, aby české chlorové chemičky opustily co nejdříve výrobu chlóru s pomocí rtuti, což se nakonec do určité míry podařilo (viz stránky tzv. horkých míst Spolana Neratovice a Spolchemie Ústí nad Labem). Od roku 2005 jsme se zúčastnili vyjednávání evropské strategie k omezení rtuti a posléze i mezinárodních jednání vedených na půdě Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) jež vyústila v únoru 2009 v rozhodnutí zahájit rozhovory o nové mezinárodní úmluvě o rtuti. Od listopadu 2008 do dubna 2009 jsme koordinovali mezinárodní projekt zaměřený na průzkum přítomnosti rtuti v předmětech denní potřeby a ve zdravotnických pomůckách v osmi zemích světa. Koordinujeme Pracovní skupinu IPENu pro těžké kovy a jsme členy mezinárodní sítě "Zero Mercury Working Group".
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
