Správa KRNAP: Jarní migrace žab

S přicházejícím jarem se začínají probouzet žáby i ostatní obojživelníci a začíná jejich každoroční jarní tah na trdliště, tj. místa rozmnožování, kde přivádějí na svět novou generaci. Takovými místy jsou drobné tůňky, rybníky ale i větší kaluže. Při tomto svém milostném putování jsou obojživelníci a zejména pak žáby na mnoha místech vystaveny velkému ohrožení. Často musí totiž překonat frekventované komunikace a končí svůj život pod koly automobilů. Na mnoha místech člověk aktivně pomáhá tyto ztráty snížit.

V posledních dnech se veřejnost mohla na několika místech v Krkonoších setkat s pracovníky Správy KRNAP, kteří podél silnic instalovali dočasné zábrany.

Dočasné zábrany jsou přibližně 30 cm vysoké pruhy červeného plastu, které jsou natahovány v nejohroženějších lokalitách. „Taková místa jsou všude tam, kde jsou vodní plochy jako třeba rybníčky, tůňky nebo mokřady velmi blízko silnice. Tato místa fungují potom jako trychtýř. Ze širokého okolí se k vodě stahují žáby. Právě zde, jako například u vrchlabského letiště nebo lánovské pily, stačí natáhnout relativně krátký pruh zábran.“ uvedl Ing. Lubomír Jiřiště, odborný pracovník Správy KRNAP, který má ochranu obojživelníků na starosti.

Zábrany usměrňují žáby v jejich pohybu a zabraňují jim v přímé cestě na vozovku. Pokud by podél silnic zábrany nainstalovány nebyly, tak by žáby vozovku překonávaly na mnoha různých místech.

„Migrující jedinci se pohybují v tak zvaném amplexu. Tak se nazývá poloha, kdy výrazně menší sameček sedí na vetší samici a pevně se jí drží. Také díky tomu jsou málo pohybliví a cesta přes běžnou šesti metrovou vozovku jim trvá i desítky minut. Takže se tam zdržují velmi dlouho, což zvyšuje riziko, že je něco přejede.“ dodal Jiřiště. Obzvláště v době největší migrace, kdy se tu mohou najednou pohybovat desítky žab, by to bylo velké riziko pro žabí populaci. Právě díky dočasným zábranám se daří usměrnit pohyb žab a navést je do připravených plastových kbelíků. Ty jsou ráno a večer stráží ochrany přírody Správy KRNAP a dobrovolníky přenášeny přes kritické úseky. Zde, v bezpečí, jsou žáby zase vypuštěny a mohou pokračovat ve své cestě za vodou. Nejvýraznější pohyb žab je možné zaregistrovat během teplých vlhkých nocí. Období migrace trvá zhruba jeden až dva jarní měsíce, v horských polohách nejčastěji v měsících březnu a dubnu. Mezi nejčastěji migrující druhy v Krkonoších patří skokan hnědý, který začíná migrovat nejdříve a o něco později ropucha obecná.

Instalace dočasných zábran však není jedinou možností, jak účinně zabránit ztrátám při přesunu žab na jejich trdliště. V poslední době jsou na několika místech postupně instalovány tzv. trvalé zábrany. Oproti dočasným zábranám, které se po migraci sbalí a připraví na další rok, zůstávají trvalé zábrany instalovány celoročně. Právě pro ně jsou volena místa, kde je zaznamenán intenzivní pohyb žab. Jedná se přibližně o 30 cm vysoké pruhy plechu, které opět usměrňují pohyb žab.. Nejdelším úsekem s trvalými zábranami je okolí Labské přehrady ve Špindlerově Mlýně.

Další způsobem je tvorba podchodů pro obojživelníky. Jedná se o jakési rošty v silnici a právě prostorem pod těmito rošty mohou obojživelníci bezpečně překonat vozovku. Tato záležitost je však značně finančně i technologicky náročná. I přes určité zkušenosti ze zahraničí i z jiných částí Čech však takové rošty v Krkonoších prozatím nejsou.

Účinnou pomocí obojživelníkům je vytváření či obnova drobných vodních ploch, v kterých se zadržuje voda. Sem se pak především v období rozmnožování obojživelníci stahují. Mezi takové vzorové lokality patří tůňky v okolí Harrachova při cestě k Mumlavskému vodopádu.

I přes takovouto pomoc ochranářů však úspěch není zaručen. Stačí, aby v době, kdy už jsou vajíčka snesena, přišly přízemní mrazíky. Rosol chránící vajíčko zmrzne, popraská a vajíčko zahyne. Druhým nepřítelem je kolísání vodní hladiny. Žabí snůška je nakladena ke břehu na hladinu. Pokud hladina příliš rychle klesne, tak shluky vajíček zůstanou na souši a vyschnou. Tento případ se stává na Labské přehradě ve Špindlerově Mlýně, kde se každoročně dramaticky sníží hladina přehrady, kvůli konání vodáckých závodů. Poté je možno při procházce po břehu vidět množství žabích snůšek, které jsou odsouzeny k zániku. Řešení je posunutí prudkého snižování vodní hladiny až do doby, než se budou pulci schopni zachránit sami svými silami.

Obojživelníci patří mezi jedny z nejdůležitějších a zároveň bohužel nejohroženějších skupin živočichů. Můžeme říci, že jsou skutečným lakmusovým papírkem stavu životního prostředí. Jejich ochrana by měla být zájmem nás všech a to nejen na území národního parku.