Tiskové zprávy
Česká krajina: Jde to i bez korupce, chtěl ukázat novinář. Přišel o celoživotní úspory a skončil se statisícovými dluhy
Populární rezervace velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice se stala nejenom místem, kde se podařilo zachránit řadu ohrožených druhů, ale také oblíbeným cílem návštěvníků z celé České republiky. Ráj divokých zvířat se zubry, divokými koňmi a zpětně šlechtěnými pratury navíc zaujal celý svět a psalo se o něm na pěti kontinentech. Přes všechny úspěchy a získaná ocenění se však pro jejího zakladatele Dalibora Dostála stala rezervace ekonomickou katastrofou. Za vším stál přílišný optimismus a podcenění varovných signálů, které se objevovaly ještě předtím, než se do založení rezervace pustil.
Jako ekonomický novinář se kromě jiných témat věnoval také oblasti dotací pro firmy a podnikatele. „Dotace mi vždy přišly jako užitečný prvek podpory zajímavých a inovativních projektů, na které by podniky jinak obtížně získávaly financování. Takže jsem se je snažil vždy propagovat. Proto se mě pokaždé dotýkaly názory některých ekonomů, jako například Markéty Šichtařové nebo Pavla Kohouta, kteří dotace označovali za korupční nástroj,“ říká Dalibor Dostál.
Zároveň ho ale vždy překvapoval velký podíl malých a středních firem, s nimiž přicházel jako novinář do kontaktu, které dotace čerpaly a jejichž majitelé hodnotili tento prostředek extrémně negativně, jako příliš rizikový a nevyzpytatelný. Někteří z nich připouštěli, že nebýt úplatku, jejich firma by čerpání dotací ekonomicky nepřežila v souvislosti s různými kontrolami a likvidačními pokutami. „Bral jsem tyto řeči s rezervou. Jako snahu svést odpovědnost za nekvalitně připravený projekt nebo chyby konkrétních lidí na dotační systém,“ pokračuje Dalibor Dostál.
Když později připravoval rezervaci velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice, chtěl z tohoto záměru udělat vzorový projekt demonstrující pozitivní potenciál dotací. „Chtěl jsem ukázat neziskovým organizacím i malým firmám, že špatná pověst, kterou dotace získaly v divokých devadesátých letech, je již minulostí. A že se jich nemusejí bát,“ zmiňuje Dalibor Dostál.
Na to, až začne financovat projekt z dotačních peněz, se vyloženě těšil. První roky po založení ochranářské společnosti Česká krajina totiž hradil její aktivity z vlastních peněz. „Jezdil jsem po celé republice a prověřoval různé lokality, absolvoval jsem spoustu jednání, telefonoval se zástupci různých institucí a organizací. Měsíčně jsem projezdil zhruba čtyři tisíce korun, další dva až tři tisíce měsíčně padly na mobilní telefon a pevnou linku. Na neziskovou organizaci s celostátní působností to nebyly vysoké náklady, ale pokud je člověk financuje z vlastních peněz, za rok to už dělalo poměrně vysokou částku,“ vzpomíná Dalibor Dostál.
Když v roce 2014 začalo budování rezervace v Milovicích, podařilo se na její financování získat významnou dotaci. Ale s jedním významným nedostatkem, nepokrývala žádné provozní náklady. Pohonné hmoty, telefony a další výdaje související přípravou projektu a budováním rezervace tak musel nadále financovat ze svého. První grant, který zčásti pokrýval i tyto nezbytné výdaje, se podařilo organizaci získat až v roce 2016, tedy deset let po vzniku ochranářské společnosti. Z ročních nákladů ve výši desítek tisíc se tak za desetileté období staly v součtu statisícové částky. „Měl jsem za celý život našetřeno 750 tisíc S rodinou jsme si chtěli pořídit malý domek, protože v pronajatém bytě se naše tři děti mačkaly v malém pokojíku. Zbývalo nám došetřit posledních 250 tisíc, abychom si mohli vzít hypotéku. Jenže výdaje související s přípravou rezervace z našetřených peněz postupně ukrajovaly, až je vyčerpaly úplně. Nejenom že z domku nebylo nakonec nic, ale navíc jsem musel prodat i auto, abych výdaje související se vznikem rezervace dofinancoval. Na jiné jsem pak už nikdy nenašetřil,“ popsal Dalibor Dostál.
Do nákladů souvisejících s provozem rezervace se přitom stále více promítaly zásahy různých úřadů. Zatímco velká část úředníků se chovala ochotně a profesionálně, někteří projekt zahrnovali velkým množstvím zbytečné administrativy, prodlužovali vydání nezbytných potvrzení a stanovisek, dělali různé obstrukce. „Když jsem líčil svoje zážitky kolegům v redakci, říkali: Dávej si na to pozor, takhle si říkají úředníci o peníze. Tenkrát jsem se tomu ještě smál a říkal jsem kolegům, že jsou postižení deformací z povolání, protože u projektu, na kterém pracuje nezisková organizace, by si nikdo nedovolil říci o úplatek,“ vzpomíná Dalibor Dostál. Postupně ho ale smích přešel.
Čím déle totiž rezervace fungovala, tím zřetelnější bylo, že jí některá rozhodnutí úředníků systematicky poškozují. Zjednodušeně řečeno, omezovala různým způsobem příjmy rezervace a naopak uměle navyšovala její výdaje. Ročně se jednalo o statisícové částky. „Tím, že jsem chtěl od počátku na projektu demonstrovat, že korupce už v Česku není problém, jsem stále z principu odmítal připustit, že může jít o korupční tlaky. Neustále jsem se to snažil vysvětlovat tím, že jde o sérii nepochopení a nedorozumění, která souvisejí s tím, že se jedná o projekt, který se v tuzemsku realizuje poprvé,“ pokračuje Dalibor Dostál.
Jenže lidí, kteří ho upozorňovali na to, že podobné postupy nejsou standardní, neustále přibývalo. „Zejména pracovníci různých chráněných krajinných oblastí z jiných částí republiky nebo lidé, kteří se věnovali přírodně cenným lokalitám na magistrátech měst, mi vysvětlovali, že za podmínek, které máme, by se jim o jejich lokality nikdo nestaral,“ podotýká Dalibor Dostál.
Od roku 2019 se proto snažil jednat s politiky o řešení situace a vytvoření bezpečnějšího prostředí, kde by rezervace nebyla korupčními tlaky tak výrazně ohrožována. Zatím neúspěšně. To, že se ani po několika letech nepodařilo najít řešení, se rezervaci naplno vymstilo v letošním roce. Dramatické zdražení pohonných hmot prodražilo o stovky tisíc dlouhodobě plánované dovozy zvířat ze zahraničí, které již nešlo po prudkém růstu cen odříct. Stejně jako nezbytné odklízení velkého množství černých skládek a nebezpečných zbytků po armádě z nově rozšířené části rezervace, o které by se mohli velcí kopytníci poranit. Výsledkem bylo, že rezervaci došly peníze. Na konci červena měla na účtu 0 korun.
Stejně jako v minulosti sáhl Dalibor Dostál do vlastních peněz. Nejdříve převedl na financování dalšího chodu rezervace všechny své finance, zrušil spoření. Ani zhruba 300 tisíc korun, které tak získal, ale nestačilo. Musel si vypůjčit 950 tisíc korun, které pak poskytl na zajištění fungování rezervace. „Je třeba říci, že zdražení pohonných hmot není příčinou složité finanční situace, do které se rezervace dostala. Je to důsledek dlouhodobého podfinancování projektu. Pokud by nebyly příjmy rezervace v minulých letech cíleně omezovány, ani letošní růst cen by rezervaci do potíží nedostal,“ zmínil Dalibor Dostál. Omezit další negativní dopady na rezervaci pomohly i dary od několika dárců.
Po této tvrdé lekci ještě zkonzultoval s předními protikorupčními organizacemi postupy, které vůči neziskové organizaci uplatňovaly některé úřady. Ať už šlo o extrémně dlouhé lhůty různých rozhodnutí, kdy rezervace čeká na některé souhlasy celé roky, nebo o rozdílné požadavky kladené na neziskovou organizaci a komerční subjekty realizující ve stejné době obdobné aktivity. Výsledek byl jednoznačný: jak neodůvodněné průtahy tak nerovné přístup označily protikorupční organizace za typický projev korupčního jednání na úřadech. A doporučily kromě mnohaletého jednání, která nevedla k žádnému pokroku, o věci začít nahlas hovořit a informovat.
„Je to pro mě obrovská osobní prohra. Nakonec se bohužel potvrdilo to, na co ekonomové upozorňovali již před několika lety, a před čím mě všichni od začátku varovali. Zaplatil jsem za to velmi vysokou cenu. Přišel jsem nejenom o všechny peníze, které jsem celý život šetřil, ale navíc mám statisícové dluhy,“ zmínil Dalibor Dostál. Musel také přehodnotit svůj původní pohled na chování firem, které za korupční jednání vždy jednoznačně odsuzoval. „Nás jako neziskovou organizaci v minulosti opakovaně zachránila podpora veřejnosti a příspěvky od dárců. Ale firma by v podobné situaci pod podobným tlakem již dávno zkrachovala. Pro mě je korupce nadále nepřijatelná, ale je zřejmé, že podnikatelé v tuzemsku by bez úplatku v některých situacích nepřežili,“ upozornil Dalibor Dostál.
Kromě podpory veřejnosti ocenil také dlouhodobě vstřícný přístup Ministerstva životního prostředí, města Milovice a pracovnic Státního zemědělského intervenčního fondu. A také většiny institucí, od kterých organizace v minulosti čerpala dotace. Snad s jedinou výjimkou totiž nejsou korupční tlaky spojené s institucí, která dotace poskytuje, ale s úřady, které mají pro čerpání dotace dodávat různá stanoviska a potvrzení. „Problém je, že pro tato stanoviska neexistují žádná objektivní kritéria. Na subjektivním rozhodnutí jednoho úředníka tak často záleží, zda bude nezisková organizace nebo firma vracet mnohamilionové částky čerpané za řadu let. U dlouhodobých dotací se totiž mnohdy i při jednom negativním stanovisku za jeden rok vrací kompletní dotace třeba za deset let. U dlouhodobých dotací jsou tak příjemci vystaveni na milost a nemilost úředníků, kteří mohou jedním razítkem a jedním podpisem poslat neziskovku nebo firmu do neřešitelných existenčních potíží. Víc než cokoli jiného tento systém připomíná výpalné,“ uzavřel Dalibor Dostál.
Plánuje také vytvořit případovou studii, z níž bude zřejmé, jaké korupční situace musela rezervace od svého založení řešit a kterým typům chování úředníků by tak zodpovědné instituce měly věnovat pozornost.
Rezervace velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice vznikla v lednu roku 2015. Stala se první rezervací na světě, kdy žijí divocí koně, zubři a zpětně šlechtění pratuři. Také díky tomu je celosvětově nejsledovanějším českým projektem posledních let. Zprávy o ní přinesla média na pěti kontinentech, včetně prestižních titulů jako New York Times, Washington Post nebo BBC. Mnohá z nich opakovaně. Projekt získal prestižní ocenění, včetně Ceny Josefa Vavrouška, Ceny SDGs nebo Ceny prezidenta Ekofilmu. Zakladatel rezervace Dalibor Dostál byl letos zařazen do televizního cyklu Zelený hrdina, již dříve obdržel za svoji podporu neziskového sektoru ocenění jako Poděkování Výboru dobré vůle - Nadace Olgy Havlové nebo Mediální čin roku Nadace OKD. V minulosti působil jako vedoucí redakce domácího a ekonomického zpravodajství Deníku, později jako šéf zpravodajství a šéfredaktor celostátní redakce.
Ochranářská organizace Česká krajina na projektech spojených s ochranou přírody spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, Botanické zahrady hlavního města Prahy, Zoo Liberec, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí.
Na projekt rezervace velkých kopytníků v Milovicích může veřejnost přispět prostřednictvím portálu Darujme.cz/krajina a dále pak zasláním zprávy ve tvaru DMS KRAJINA 90 na číslo 87 777. Cena dárcovské zprávy je 90 korun, na projekty neziskové organizace jde 89 Kč korun. Dárcovské SMS zastřešuje Fórum dárců. A také nákupem ve vybraných e-shopech prostřednictvím portálu Givt.cz nebo na e-shopu www.zelenadomacnost.com.
Projekty návratu a ochrany velkých kopytníků podporuje Akademie věd ČR v rámci programu Strategie AV 21, Záchrana a obnova krajiny, dále společnosti Nadační fond rodiny Orlických, Qminers, Semix, ProfiG2, Bird & Bird, Printwell, Delta Light Czech, Bříza & Trubač, advokátní kancelář, Accace, Zelená domácnost, Amanita Design, Pro živou zahradu, Hello bank, JK Jitka Kudláčková, Nadace ČEZ, Megabooks CZ, Ekospol, Net4Gas, Pivovar Zubr, Cestovní kancelář Periscope Skandinávie, Operační program Životní prostředí, Státní fond životního prostředí, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Středočeský kraj, Jihomoravský kraj, Město Milovice, Město Benátky nad Jizerou, American International school ve Vídni, milovická Mateřská škola Kostička, sdružení Přátelé a rodáci Milovic i veřejnost. V rámci svého dobrovolnického programu projekt podpořili i studenti z Townshend International School v Hluboké nad Vltavou, klubů branných činnosti Military Experience a klub Off-Road Milovice.
Jako ekonomický novinář se kromě jiných témat věnoval také oblasti dotací pro firmy a podnikatele. „Dotace mi vždy přišly jako užitečný prvek podpory zajímavých a inovativních projektů, na které by podniky jinak obtížně získávaly financování. Takže jsem se je snažil vždy propagovat. Proto se mě pokaždé dotýkaly názory některých ekonomů, jako například Markéty Šichtařové nebo Pavla Kohouta, kteří dotace označovali za korupční nástroj,“ říká Dalibor Dostál.
Zároveň ho ale vždy překvapoval velký podíl malých a středních firem, s nimiž přicházel jako novinář do kontaktu, které dotace čerpaly a jejichž majitelé hodnotili tento prostředek extrémně negativně, jako příliš rizikový a nevyzpytatelný. Někteří z nich připouštěli, že nebýt úplatku, jejich firma by čerpání dotací ekonomicky nepřežila v souvislosti s různými kontrolami a likvidačními pokutami. „Bral jsem tyto řeči s rezervou. Jako snahu svést odpovědnost za nekvalitně připravený projekt nebo chyby konkrétních lidí na dotační systém,“ pokračuje Dalibor Dostál.
Když později připravoval rezervaci velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice, chtěl z tohoto záměru udělat vzorový projekt demonstrující pozitivní potenciál dotací. „Chtěl jsem ukázat neziskovým organizacím i malým firmám, že špatná pověst, kterou dotace získaly v divokých devadesátých letech, je již minulostí. A že se jich nemusejí bát,“ zmiňuje Dalibor Dostál.
Na to, až začne financovat projekt z dotačních peněz, se vyloženě těšil. První roky po založení ochranářské společnosti Česká krajina totiž hradil její aktivity z vlastních peněz. „Jezdil jsem po celé republice a prověřoval různé lokality, absolvoval jsem spoustu jednání, telefonoval se zástupci různých institucí a organizací. Měsíčně jsem projezdil zhruba čtyři tisíce korun, další dva až tři tisíce měsíčně padly na mobilní telefon a pevnou linku. Na neziskovou organizaci s celostátní působností to nebyly vysoké náklady, ale pokud je člověk financuje z vlastních peněz, za rok to už dělalo poměrně vysokou částku,“ vzpomíná Dalibor Dostál.
Když v roce 2014 začalo budování rezervace v Milovicích, podařilo se na její financování získat významnou dotaci. Ale s jedním významným nedostatkem, nepokrývala žádné provozní náklady. Pohonné hmoty, telefony a další výdaje související přípravou projektu a budováním rezervace tak musel nadále financovat ze svého. První grant, který zčásti pokrýval i tyto nezbytné výdaje, se podařilo organizaci získat až v roce 2016, tedy deset let po vzniku ochranářské společnosti. Z ročních nákladů ve výši desítek tisíc se tak za desetileté období staly v součtu statisícové částky. „Měl jsem za celý život našetřeno 750 tisíc S rodinou jsme si chtěli pořídit malý domek, protože v pronajatém bytě se naše tři děti mačkaly v malém pokojíku. Zbývalo nám došetřit posledních 250 tisíc, abychom si mohli vzít hypotéku. Jenže výdaje související s přípravou rezervace z našetřených peněz postupně ukrajovaly, až je vyčerpaly úplně. Nejenom že z domku nebylo nakonec nic, ale navíc jsem musel prodat i auto, abych výdaje související se vznikem rezervace dofinancoval. Na jiné jsem pak už nikdy nenašetřil,“ popsal Dalibor Dostál.
Do nákladů souvisejících s provozem rezervace se přitom stále více promítaly zásahy různých úřadů. Zatímco velká část úředníků se chovala ochotně a profesionálně, někteří projekt zahrnovali velkým množstvím zbytečné administrativy, prodlužovali vydání nezbytných potvrzení a stanovisek, dělali různé obstrukce. „Když jsem líčil svoje zážitky kolegům v redakci, říkali: Dávej si na to pozor, takhle si říkají úředníci o peníze. Tenkrát jsem se tomu ještě smál a říkal jsem kolegům, že jsou postižení deformací z povolání, protože u projektu, na kterém pracuje nezisková organizace, by si nikdo nedovolil říci o úplatek,“ vzpomíná Dalibor Dostál. Postupně ho ale smích přešel.
Čím déle totiž rezervace fungovala, tím zřetelnější bylo, že jí některá rozhodnutí úředníků systematicky poškozují. Zjednodušeně řečeno, omezovala různým způsobem příjmy rezervace a naopak uměle navyšovala její výdaje. Ročně se jednalo o statisícové částky. „Tím, že jsem chtěl od počátku na projektu demonstrovat, že korupce už v Česku není problém, jsem stále z principu odmítal připustit, že může jít o korupční tlaky. Neustále jsem se to snažil vysvětlovat tím, že jde o sérii nepochopení a nedorozumění, která souvisejí s tím, že se jedná o projekt, který se v tuzemsku realizuje poprvé,“ pokračuje Dalibor Dostál.
Jenže lidí, kteří ho upozorňovali na to, že podobné postupy nejsou standardní, neustále přibývalo. „Zejména pracovníci různých chráněných krajinných oblastí z jiných částí republiky nebo lidé, kteří se věnovali přírodně cenným lokalitám na magistrátech měst, mi vysvětlovali, že za podmínek, které máme, by se jim o jejich lokality nikdo nestaral,“ podotýká Dalibor Dostál.
Od roku 2019 se proto snažil jednat s politiky o řešení situace a vytvoření bezpečnějšího prostředí, kde by rezervace nebyla korupčními tlaky tak výrazně ohrožována. Zatím neúspěšně. To, že se ani po několika letech nepodařilo najít řešení, se rezervaci naplno vymstilo v letošním roce. Dramatické zdražení pohonných hmot prodražilo o stovky tisíc dlouhodobě plánované dovozy zvířat ze zahraničí, které již nešlo po prudkém růstu cen odříct. Stejně jako nezbytné odklízení velkého množství černých skládek a nebezpečných zbytků po armádě z nově rozšířené části rezervace, o které by se mohli velcí kopytníci poranit. Výsledkem bylo, že rezervaci došly peníze. Na konci červena měla na účtu 0 korun.
Stejně jako v minulosti sáhl Dalibor Dostál do vlastních peněz. Nejdříve převedl na financování dalšího chodu rezervace všechny své finance, zrušil spoření. Ani zhruba 300 tisíc korun, které tak získal, ale nestačilo. Musel si vypůjčit 950 tisíc korun, které pak poskytl na zajištění fungování rezervace. „Je třeba říci, že zdražení pohonných hmot není příčinou složité finanční situace, do které se rezervace dostala. Je to důsledek dlouhodobého podfinancování projektu. Pokud by nebyly příjmy rezervace v minulých letech cíleně omezovány, ani letošní růst cen by rezervaci do potíží nedostal,“ zmínil Dalibor Dostál. Omezit další negativní dopady na rezervaci pomohly i dary od několika dárců.
Po této tvrdé lekci ještě zkonzultoval s předními protikorupčními organizacemi postupy, které vůči neziskové organizaci uplatňovaly některé úřady. Ať už šlo o extrémně dlouhé lhůty různých rozhodnutí, kdy rezervace čeká na některé souhlasy celé roky, nebo o rozdílné požadavky kladené na neziskovou organizaci a komerční subjekty realizující ve stejné době obdobné aktivity. Výsledek byl jednoznačný: jak neodůvodněné průtahy tak nerovné přístup označily protikorupční organizace za typický projev korupčního jednání na úřadech. A doporučily kromě mnohaletého jednání, která nevedla k žádnému pokroku, o věci začít nahlas hovořit a informovat.
„Je to pro mě obrovská osobní prohra. Nakonec se bohužel potvrdilo to, na co ekonomové upozorňovali již před několika lety, a před čím mě všichni od začátku varovali. Zaplatil jsem za to velmi vysokou cenu. Přišel jsem nejenom o všechny peníze, které jsem celý život šetřil, ale navíc mám statisícové dluhy,“ zmínil Dalibor Dostál. Musel také přehodnotit svůj původní pohled na chování firem, které za korupční jednání vždy jednoznačně odsuzoval. „Nás jako neziskovou organizaci v minulosti opakovaně zachránila podpora veřejnosti a příspěvky od dárců. Ale firma by v podobné situaci pod podobným tlakem již dávno zkrachovala. Pro mě je korupce nadále nepřijatelná, ale je zřejmé, že podnikatelé v tuzemsku by bez úplatku v některých situacích nepřežili,“ upozornil Dalibor Dostál.
Kromě podpory veřejnosti ocenil také dlouhodobě vstřícný přístup Ministerstva životního prostředí, města Milovice a pracovnic Státního zemědělského intervenčního fondu. A také většiny institucí, od kterých organizace v minulosti čerpala dotace. Snad s jedinou výjimkou totiž nejsou korupční tlaky spojené s institucí, která dotace poskytuje, ale s úřady, které mají pro čerpání dotace dodávat různá stanoviska a potvrzení. „Problém je, že pro tato stanoviska neexistují žádná objektivní kritéria. Na subjektivním rozhodnutí jednoho úředníka tak často záleží, zda bude nezisková organizace nebo firma vracet mnohamilionové částky čerpané za řadu let. U dlouhodobých dotací se totiž mnohdy i při jednom negativním stanovisku za jeden rok vrací kompletní dotace třeba za deset let. U dlouhodobých dotací jsou tak příjemci vystaveni na milost a nemilost úředníků, kteří mohou jedním razítkem a jedním podpisem poslat neziskovku nebo firmu do neřešitelných existenčních potíží. Víc než cokoli jiného tento systém připomíná výpalné,“ uzavřel Dalibor Dostál.
Plánuje také vytvořit případovou studii, z níž bude zřejmé, jaké korupční situace musela rezervace od svého založení řešit a kterým typům chování úředníků by tak zodpovědné instituce měly věnovat pozornost.
Rezervace velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice vznikla v lednu roku 2015. Stala se první rezervací na světě, kdy žijí divocí koně, zubři a zpětně šlechtění pratuři. Také díky tomu je celosvětově nejsledovanějším českým projektem posledních let. Zprávy o ní přinesla média na pěti kontinentech, včetně prestižních titulů jako New York Times, Washington Post nebo BBC. Mnohá z nich opakovaně. Projekt získal prestižní ocenění, včetně Ceny Josefa Vavrouška, Ceny SDGs nebo Ceny prezidenta Ekofilmu. Zakladatel rezervace Dalibor Dostál byl letos zařazen do televizního cyklu Zelený hrdina, již dříve obdržel za svoji podporu neziskového sektoru ocenění jako Poděkování Výboru dobré vůle - Nadace Olgy Havlové nebo Mediální čin roku Nadace OKD. V minulosti působil jako vedoucí redakce domácího a ekonomického zpravodajství Deníku, později jako šéf zpravodajství a šéfredaktor celostátní redakce.
Ochranářská organizace Česká krajina na projektech spojených s ochranou přírody spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, Botanické zahrady hlavního města Prahy, Zoo Liberec, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí.
Na projekt rezervace velkých kopytníků v Milovicích může veřejnost přispět prostřednictvím portálu Darujme.cz/krajina a dále pak zasláním zprávy ve tvaru DMS KRAJINA 90 na číslo 87 777. Cena dárcovské zprávy je 90 korun, na projekty neziskové organizace jde 89 Kč korun. Dárcovské SMS zastřešuje Fórum dárců. A také nákupem ve vybraných e-shopech prostřednictvím portálu Givt.cz nebo na e-shopu www.zelenadomacnost.com.
Projekty návratu a ochrany velkých kopytníků podporuje Akademie věd ČR v rámci programu Strategie AV 21, Záchrana a obnova krajiny, dále společnosti Nadační fond rodiny Orlických, Qminers, Semix, ProfiG2, Bird & Bird, Printwell, Delta Light Czech, Bříza & Trubač, advokátní kancelář, Accace, Zelená domácnost, Amanita Design, Pro živou zahradu, Hello bank, JK Jitka Kudláčková, Nadace ČEZ, Megabooks CZ, Ekospol, Net4Gas, Pivovar Zubr, Cestovní kancelář Periscope Skandinávie, Operační program Životní prostředí, Státní fond životního prostředí, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Středočeský kraj, Jihomoravský kraj, Město Milovice, Město Benátky nad Jizerou, American International school ve Vídni, milovická Mateřská škola Kostička, sdružení Přátelé a rodáci Milovic i veřejnost. V rámci svého dobrovolnického programu projekt podpořili i studenti z Townshend International School v Hluboké nad Vltavou, klubů branných činnosti Military Experience a klub Off-Road Milovice.
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
