Tiskové zprávy
MŽP ČR: Ministr Ambrozek gratuloval Wangari Maathaiové a pozval ji do Prahy
Ministr životního prostředí Libor Ambrozek dnes poslal blahopřejný dopis laureátce Nobelovy ceny za mír paní Wangari Muta Maathaiové. Wangari Maathaiová je významná keňská aktivistka boje za lidská a občanská práva, za prosazování udržitelného rozvoje a ochrany životního prostředí a zvláště pak přírody, nynější náměstkyně ministra životního prostředí a přírodních zdrojů Keni.
„Důležitou podmínkou udržitelného rozvoje v dnešní společnosti je i hodnotový a politický rozměr, což právě paní Maathaiová svým životem a postoji dokázala,“ říká Libor Ambrozek. Ve svém blahopřejném dopise, který jí dnes poslal, jí za její celoživotní statečnost poděkoval a pozval ji zároveň do Prahy na 16. zasedání smluvních stran Montrealského protokolu o látkách, které poškozují ozónovou vrstvu Země, které se koná na konci listopadu právě v našem hlavním městě. S Wangari Maathaiovou se Libor Ambrozek setkal osobně v listopadu 2003 v Nairobi na 15. zasedání téže mezinárodní úmluvy.
„Udělení letošní Nobelovy ceny míru za příspěvek k udržitelnému rozvoji, demokracii a míru je výrazným gestem nejen k africkému kontinentu či postavení žen, ale také pro udržitelný rozvoj, který přes deklarovanou podporu především v hospodářsky vyspělých zemích stále nenachází dostatečnou odezvu,“ dodává Ambrozek.
Wangari Muta Maathaiová
Wangari Muta Maathaiová, se narodila v roce 1940 v okrese Nyeri ve střední Keni. Pochází z nejpočetnějšího kmene Kikujů, který tvoří téměř čtvrtinu ze 40 milionů obyvatel země.
Životopis Wangari Maathaiové a její vědecká kariéra připomíná osudy českých žen na přelomu 19. a 20. století a zároveň i boj řady československých disidentů z konce 20. století. Koncem 50. let minulého století odešla Wangari Maathaiová po ukončení středoškolských studií do USA, kde absolvovala Kansaskou a Pittsburskou univerzitu. Po návratu pracovala na univerzitě v Nairobi a dále si zvyšovala kvalifikaci studiem na Mnichovské univerzitě v SRN a na Nairobské univerzitě. Tam v roce 1971 získala doktorát jako vůbec první žena ve východní a střední Africe.
V roce 1976 byla zvolena předsedkyní Národní rady keňských žen a začala prosazovat zlepšení jejich postavení především v oblasti školství, zdravotní péče i politických práv. Začala se intenzivněji zabývat problematikou životního prostředí a ochrany přírody. V roce 1977 založila Hnutí zeleného pásu (Green Belt Movement), jehož hlavním cílem byla ochrana přírody a zalesňování Keni, kde převážnou většinu území tvoří polopouště. Wangari Maathaiová byla ještě v té době jmenována profesorkou nairobské univerzity opět jako vůbec první žena v této části Afriky.
Emancipační snahy Wangari Maathaiové a její prosazování se ve veřejném životě Keni s sebou přinášelo po nastoupení nového nekikujského prezidenta Moie (prezident od srpna 1978 do ledna 2003) nárůst podezíravosti vůči jejím aktivitám. To se projevilo i v rodinném životě. Její manžel, tehdejší poslanec Národního shromáždění Mwangi Maathai dosáhl rozvodu s ní. Wangari Maathai byla ihned zbavena předsednictví Národní rady keňských žen a začala se plně věnovat ochraně životního prostředí.
Jí vedené hnutí dokázalo za dvanáct let, než bylo v r. 1989 zakázáno, provozovat téměř 1 500 lesních školek a mělo přes 50 000 členů. Wangari Maathaiová vedla kampaně proti megalomanským projektům na území Keni. Např. v letech 1988-1989 proti projektu výstavby 60ti poschoďové budovy v nairobském Parku Svobody, která se měla stát sídlem jediné povolené politické strany – Keňského afrického národního svazu.
Wangari Maathaiová patřila mezi přední politické aktivisty, kteří byli v rámci boje za demokracii v Keni pronásledování režimem, nesčetněkrát vyslýcháni a vězněni. Za přispění mezinárodního tlaku byl Moiův režim donucen souhlasit v prosinci 1991 s obnovením pluralitního politického systému a s obnovením činnosti politických stran. Wangari Maathaiová se zapojila do činnosti Fóra za obnovení demokracie (FORD), oficiálně zaregistrovaného v prosinci 1991. Po rozpadu FORDu založila Wangari Maathaiová v červenci 1992 Hnutí za svobodné a spravedlivé volby. Snahy rozštěpené opozice tehdy bohužel skončily neúspěchem, což umožnilo opětovné vítězství prezidenta Moie.
V těchto letech se kromě politiky, kdy např. v roce 1997 neúspěšně kandidovala na funkci prezidenta, věnovala činnosti v rámci Panafrického zeleného pásu, jehož vznik iniciovala a stále koordinovala jeho aktivity ve východní Africe. Pozornost světové veřejnosti si získal např. její boj za zachování původního lesa Karura u Nairobi v letech 2000 - 2002.
Teprve na podzim 2002 se podařilo po dramatických zvratech v jednotlivých politických stranách v Keni dosáhnout sjednocení protimoiovské opozice. Wangari Maathaiová se svojí Liberální stranou se sloučila s ostatními stranami v Národní duhovou koalici (NARC), která v prezidentských a parlamentních volbách koncem prosince 2002 rozhodující většinou zvítězila. Wangari Maathaiová byla zvolena poslankyní Národního shromáždění. Nový keňský prezident Emilio Mwai Kibaki jmenoval 3. ledna 2003 svou vládu, v níž pověřil Wangari Maathaiovou funkcí náměstkyně ministra životního prostředí a přírodních zdrojů.
„Důležitou podmínkou udržitelného rozvoje v dnešní společnosti je i hodnotový a politický rozměr, což právě paní Maathaiová svým životem a postoji dokázala,“ říká Libor Ambrozek. Ve svém blahopřejném dopise, který jí dnes poslal, jí za její celoživotní statečnost poděkoval a pozval ji zároveň do Prahy na 16. zasedání smluvních stran Montrealského protokolu o látkách, které poškozují ozónovou vrstvu Země, které se koná na konci listopadu právě v našem hlavním městě. S Wangari Maathaiovou se Libor Ambrozek setkal osobně v listopadu 2003 v Nairobi na 15. zasedání téže mezinárodní úmluvy.
„Udělení letošní Nobelovy ceny míru za příspěvek k udržitelnému rozvoji, demokracii a míru je výrazným gestem nejen k africkému kontinentu či postavení žen, ale také pro udržitelný rozvoj, který přes deklarovanou podporu především v hospodářsky vyspělých zemích stále nenachází dostatečnou odezvu,“ dodává Ambrozek.
Wangari Muta Maathaiová
Wangari Muta Maathaiová, se narodila v roce 1940 v okrese Nyeri ve střední Keni. Pochází z nejpočetnějšího kmene Kikujů, který tvoří téměř čtvrtinu ze 40 milionů obyvatel země.
Životopis Wangari Maathaiové a její vědecká kariéra připomíná osudy českých žen na přelomu 19. a 20. století a zároveň i boj řady československých disidentů z konce 20. století. Koncem 50. let minulého století odešla Wangari Maathaiová po ukončení středoškolských studií do USA, kde absolvovala Kansaskou a Pittsburskou univerzitu. Po návratu pracovala na univerzitě v Nairobi a dále si zvyšovala kvalifikaci studiem na Mnichovské univerzitě v SRN a na Nairobské univerzitě. Tam v roce 1971 získala doktorát jako vůbec první žena ve východní a střední Africe.
V roce 1976 byla zvolena předsedkyní Národní rady keňských žen a začala prosazovat zlepšení jejich postavení především v oblasti školství, zdravotní péče i politických práv. Začala se intenzivněji zabývat problematikou životního prostředí a ochrany přírody. V roce 1977 založila Hnutí zeleného pásu (Green Belt Movement), jehož hlavním cílem byla ochrana přírody a zalesňování Keni, kde převážnou většinu území tvoří polopouště. Wangari Maathaiová byla ještě v té době jmenována profesorkou nairobské univerzity opět jako vůbec první žena v této části Afriky.
Emancipační snahy Wangari Maathaiové a její prosazování se ve veřejném životě Keni s sebou přinášelo po nastoupení nového nekikujského prezidenta Moie (prezident od srpna 1978 do ledna 2003) nárůst podezíravosti vůči jejím aktivitám. To se projevilo i v rodinném životě. Její manžel, tehdejší poslanec Národního shromáždění Mwangi Maathai dosáhl rozvodu s ní. Wangari Maathai byla ihned zbavena předsednictví Národní rady keňských žen a začala se plně věnovat ochraně životního prostředí.
Jí vedené hnutí dokázalo za dvanáct let, než bylo v r. 1989 zakázáno, provozovat téměř 1 500 lesních školek a mělo přes 50 000 členů. Wangari Maathaiová vedla kampaně proti megalomanským projektům na území Keni. Např. v letech 1988-1989 proti projektu výstavby 60ti poschoďové budovy v nairobském Parku Svobody, která se měla stát sídlem jediné povolené politické strany – Keňského afrického národního svazu.
Wangari Maathaiová patřila mezi přední politické aktivisty, kteří byli v rámci boje za demokracii v Keni pronásledování režimem, nesčetněkrát vyslýcháni a vězněni. Za přispění mezinárodního tlaku byl Moiův režim donucen souhlasit v prosinci 1991 s obnovením pluralitního politického systému a s obnovením činnosti politických stran. Wangari Maathaiová se zapojila do činnosti Fóra za obnovení demokracie (FORD), oficiálně zaregistrovaného v prosinci 1991. Po rozpadu FORDu založila Wangari Maathaiová v červenci 1992 Hnutí za svobodné a spravedlivé volby. Snahy rozštěpené opozice tehdy bohužel skončily neúspěchem, což umožnilo opětovné vítězství prezidenta Moie.
V těchto letech se kromě politiky, kdy např. v roce 1997 neúspěšně kandidovala na funkci prezidenta, věnovala činnosti v rámci Panafrického zeleného pásu, jehož vznik iniciovala a stále koordinovala jeho aktivity ve východní Africe. Pozornost světové veřejnosti si získal např. její boj za zachování původního lesa Karura u Nairobi v letech 2000 - 2002.
Teprve na podzim 2002 se podařilo po dramatických zvratech v jednotlivých politických stranách v Keni dosáhnout sjednocení protimoiovské opozice. Wangari Maathaiová se svojí Liberální stranou se sloučila s ostatními stranami v Národní duhovou koalici (NARC), která v prezidentských a parlamentních volbách koncem prosince 2002 rozhodující většinou zvítězila. Wangari Maathaiová byla zvolena poslankyní Národního shromáždění. Nový keňský prezident Emilio Mwai Kibaki jmenoval 3. ledna 2003 svou vládu, v níž pověřil Wangari Maathaiovou funkcí náměstkyně ministra životního prostředí a přírodních zdrojů.
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
