Teplárenské sdružení ČR: Nový zákon ovzduší významně nezlepší

„Návrh zákona o ochraně ovzduší je promarněnou příležitostí a ke zlepšení ovzduší příliš nepřispěje. Nemíří totiž na nejdůležitějšího znečišťovatele - lokální vytápění,“ říká ředitel výkonného pracoviště Teplárenského sdružení České republiky Ing. Martin Hájek, Ph.D.

Velká energetika (elektrárny a teplárny) je po provedených opatřeních a utracených miliardách již menšinovým znečišťovatelem. Dominuje doprava a vytápění domácností, jak dokazují i grafy Ministerstva životního prostředí (v příloze této tiskové zprávy). Městské aglomerace, které mají největší problémy se znečištěným ovzduším, zamořují nejvíce emisemi prachu, NOx i polyaromatickýmih uhlovodíky – PAH /zejména benzo(a)pyrenem/právě výše uvedená doprava a lokální vytápění domácností.

V případě malých a středních zdrojů se emise neměří, ale pouze počítají z matematických modelů. Ty neberou v úvahu skutečné palivo používané v těchto zdrojích – v praxi jde často o směs uhlí, dřeva znečištěného chemikáliemi a domovního odpadu. Spálením 1 kg odpadu v kamnech se vypustí přibližně stejné množství dioxinů jako při spálení 10 tun komunálního odpadu ve spalovně. Lokální zdroje na zemní plyn mají významně nižší emise než kamna na pevná paliva, zdaleka však nejsou bezemisní. Z hlediska rozptylu znečišťujících látek a znečištění ovzduší je navíc obrovský rozdíl mezi stometrovým komínem teplárny na kopci a desetimetrovým komínem malého zdroje na dně údolí.

Možností, jak vymístit emise z centra měst, je velmi málo. Patří mezi ně soustavy dálkového zásobování teplem, tepelná čerpadla, elektrické vytápění a solární ohřev vody. „Jiné možnosti prostě nejsou. Zákon však naprosto paradoxně upřednostňuje lokální zdroje, které nebudou muset plnit přísné emisní limity ani platit poplatky za znečišťování ovzduší. Na občana, který pálí v kamnech holínky a své okolí zamořuje bojovými plyny, budou úřady i nadále krátké. Naproti tomu teplárna, která využívá nejlepší dostupné technologie pro vyčištění spalin, emise kontinuálně měří a vykazuje, zaplatí na poplatcích milióny. Nalézt v tom logiku je opravdu těžké.“ říká pan Hájek.

„Je to jako bychom ve snaze snížit emise z dopravy ve městech začali tím, že zavedeme vysoké poplatky za emise z autobusů MHD s odůvodněním, že jejich emise půjde měřit a na rozdíl od osobních aut jich je relativně málo, takže poplatek půjde snadno vybírat a nebudeme zatěžovat občany administrativou.“ dodává. Výsledek není těžké odhadnout, lidé by dali přednost levnější individuální dopravě auty.

Obdobný efekt v oblasti stacionárních zdrojů lze očekávat od nového zákona, který dále prohlubuje neodůvodnitelnou diskriminaci (z hlediska čistoty ovzduší výhodnějších) tepláren oproti lokálnímu vytápění.

Pokud by měl nový zákon skutečně ovzduší zlepšit, musel by si podstatně více posvítit na lokální vytápění. Argument, že v případě malých zdrojů jde o domovní svobodu, jednoznačně neobstojí. Státu nic nebrání, aby například zavedl výrazně vyšší daň z nemovitostí pro ty majitele, kteří neprokáží, že používají řádně seřízený moderní kotel, který prošel revizí a splňuje emisní normy. Bude pak na majiteli nemovitosti, jestli kontrolory inspekce životního prostředí do domu vpustí a plnění norem prokáže, nebo bude raději platit regulační poplatek. „Právo občana na domovní svobodu by mělo končit přesně tam, kde začíná právo jiného občana na čistý vzduch,“ dodává závěrem ředitel Hájek.