Tiskové zprávy
Svoboda zvířat: Odborník podporuje ukončení využívání divokých druhů zvířat v cirkusech
V Poslanecké sněmovně pravděpodobně brzy proběhne 3. čtení novely zákona na ochranu zvířat proti týrání, která bohužel nepřináší účinné řešení pro ochranu divokých druhů zvířat v cirkusech. Zemědělský výbor však v únoru podpořil pozměňovací návrh, který by skutečnou ochranu těchto zvířat zajistil. Třetí čtení dané novely bylo v červenci přerušeno a nyní je velká šance, že rozhodování o osudech zvířat konečně přijde na řadu. Jedná se například o slepice z klecových chovů, či tzv. divoké druhy zvířat v cirkusech - právě k těm bych se rád vyjádřil z pohledu člověka, který se výzkumem zvířat ve volné přírodě dlouhodobě zabývá.
V Poslanecké sněmovně pravděpodobně brzy proběhne 3. čtení novely zákona na ochranu zvířat proti týrání, která bohužel nepřináší účinné řešení pro ochranu divokých druhů zvířat v cirkusech. Zemědělský výbor však v únoru podpořil pozměňovací návrh, který by skutečnou ochranu těchto zvířat zajistil. Třetí čtení dané novely bylo v červenci přerušeno a nyní je velká šance, že rozhodování o osudech zvířat konečně přijde na řadu. Jedná se například o slepice z klecových chovů, či tzv. divoké druhy zvířat v cirkusech - právě k těm bych se rád vyjádřil z pohledu člověka, který se výzkumem zvířat ve volné přírodě dlouhodobě zabývá.
Coby zaměstnanec zoologické zahrady nejsem vyhraněným odpůrcem chovu zvířat v lidské péči a dokonce ani vyhraněným odpůrcem drezury zvířat. Vhodně pojaté cvičení zvířat držených v lidské péči může být vítaným zpestřením denního programu, může napomoci k odstranění některých nepřirozených projevů chování a v neposlední řadě může zásadním způsobem usnadnit některé veterinární a chovatelské zákroky – a to jak chovatelům, tak i samotným zvířatům. Pokud je navíc takové cvičení provedeno před zraky diváků, může být nejen zdrojem pobavení, ale i zdrojem poučení o přirozených projevech zvířat. Bohužel drezura zvířat v cirkusech je velmi vzdálena takto pojatému cvičení, a to z následujících důvodů:
1) Cvičení zvířat by mělo využívat výhradně techniky pozitivního podmiňování. Nástroje jako bič nebo háček by neměly být přijatelné. Zvíře by mělo mít možnost kdykoliv samovolně vystoupení či trénink ukončit. V případě náročných cirkusových vystoupení je však toto téměř nemožné.
2) Cvičení zvířat by mělo spouštět pokud možno přirozené projevy zvířat, a výhradně takové projevy, kterým je zvíře anatomicky a fyziologicky dobře přizpůsobeno. Chůze medvědů po zadních nohou, tanec opic nebo sezení slona na židli jsou jen některé z nejnázornějších příkladů cviků, kterým zvířata nejsou přizpůsobena a jejichž dlouhodobé provádění může mít pro zvíře i závažné zdravotní následky.
3) Cvičení zvířat by mělo probíhat v prostředí, které zvíře důvěrně zná a kde se cítí bezpečně. Takovým vhodným prostředím je výběh, ve kterém je zvíře chováno, ale nikoli cirkusové šapitó nebo varietní pódium, kam je zvíře přivedeno.
4) Příprava zvířat na výcvik nesmí v žádném případě zahrnovat předběžné odebírání zvířat matce a jejich umělou výchovu člověkem za účelem ochočení. Takové zacházení vede u zvířat k těm nejhorším psychickým poruchám, které již v dalším životě nebudou napravitelné. Nejhorší případ je pak takový, kdy jsou ochočená zvířata využívána především pro účel mazlení, pouze do doby, než dospějí. Nedávný případ ilegální výroby masoxu z utracených tygrů je pouze vrcholem ledovce, který ukazuje jeden z mnoha závažných důsledků nepřirozeného umělého odchovu zvířat.
5) Pokud cvičení probíhá před zraky diváků, mělo by přinášet poučení o přirozených projevech zvířat. Zážitek z pozorování šelmy proskakující obručí nebo opic jezdících na ponících postrádá jakoukoli vzdělávací funkci a vede pouze ke zkreslování veřejného mínění o povaze a potřebách zvířat.
Z jiného pohledu bych se ještě rád vyjádřil k roli chovu zvířat v ochraně ohrožených druhu. V tomto případě nevidím žádný přínos cirkusu, na rozdíl od záchovných chovů některých druhů v zoologických zahradách. Aby měl takový chov smysl, musí být mezinárodně koordinovaný a musí být zohledněny nejen životní potřeby samotných zvířat, ale i genetická struktura celé populace včetně geografického původu a poddruhové příslušnosti. Nevýběrovým křížením zvířat na základě jejich momentální dostupnosti tak, jak se tomu v cirkusech děje, se dociluje pouze chovu kříženců, který nijak nepřispívá k zachování biologické rozmanitosti druhu.
Závěrem bych rád zdůraznil, že si cirkusového umění vážím coby staleté tradice, zvláště u nás v Česku. Tak jako jiné tradice by však i tato měla reflektovat přirozený vývoj naší moderní společnosti, jehož součástí je i pochopení a především respektování potřeb zvířat, chovaných v naší péči. Zákaz vystupování volně žijících druhů zvířat v cirkusech je nevyhnutelnou součástí vývoje k pokročilejší společnosti. Věřím tomu, že i v takové společnosti bude pro cirkusy a varieté místo, i když to bude bez cvičených medvědů, lvů a slonů.
Mgr. Stanislav Lhota, Ph.D.
V Poslanecké sněmovně pravděpodobně brzy proběhne 3. čtení novely zákona na ochranu zvířat proti týrání, která bohužel nepřináší účinné řešení pro ochranu divokých druhů zvířat v cirkusech. Zemědělský výbor však v únoru podpořil pozměňovací návrh, který by skutečnou ochranu těchto zvířat zajistil. Třetí čtení dané novely bylo v červenci přerušeno a nyní je velká šance, že rozhodování o osudech zvířat konečně přijde na řadu. Jedná se například o slepice z klecových chovů, či tzv. divoké druhy zvířat v cirkusech - právě k těm bych se rád vyjádřil z pohledu člověka, který se výzkumem zvířat ve volné přírodě dlouhodobě zabývá.
Coby zaměstnanec zoologické zahrady nejsem vyhraněným odpůrcem chovu zvířat v lidské péči a dokonce ani vyhraněným odpůrcem drezury zvířat. Vhodně pojaté cvičení zvířat držených v lidské péči může být vítaným zpestřením denního programu, může napomoci k odstranění některých nepřirozených projevů chování a v neposlední řadě může zásadním způsobem usnadnit některé veterinární a chovatelské zákroky – a to jak chovatelům, tak i samotným zvířatům. Pokud je navíc takové cvičení provedeno před zraky diváků, může být nejen zdrojem pobavení, ale i zdrojem poučení o přirozených projevech zvířat. Bohužel drezura zvířat v cirkusech je velmi vzdálena takto pojatému cvičení, a to z následujících důvodů:
1) Cvičení zvířat by mělo využívat výhradně techniky pozitivního podmiňování. Nástroje jako bič nebo háček by neměly být přijatelné. Zvíře by mělo mít možnost kdykoliv samovolně vystoupení či trénink ukončit. V případě náročných cirkusových vystoupení je však toto téměř nemožné.
2) Cvičení zvířat by mělo spouštět pokud možno přirozené projevy zvířat, a výhradně takové projevy, kterým je zvíře anatomicky a fyziologicky dobře přizpůsobeno. Chůze medvědů po zadních nohou, tanec opic nebo sezení slona na židli jsou jen některé z nejnázornějších příkladů cviků, kterým zvířata nejsou přizpůsobena a jejichž dlouhodobé provádění může mít pro zvíře i závažné zdravotní následky.
3) Cvičení zvířat by mělo probíhat v prostředí, které zvíře důvěrně zná a kde se cítí bezpečně. Takovým vhodným prostředím je výběh, ve kterém je zvíře chováno, ale nikoli cirkusové šapitó nebo varietní pódium, kam je zvíře přivedeno.
4) Příprava zvířat na výcvik nesmí v žádném případě zahrnovat předběžné odebírání zvířat matce a jejich umělou výchovu člověkem za účelem ochočení. Takové zacházení vede u zvířat k těm nejhorším psychickým poruchám, které již v dalším životě nebudou napravitelné. Nejhorší případ je pak takový, kdy jsou ochočená zvířata využívána především pro účel mazlení, pouze do doby, než dospějí. Nedávný případ ilegální výroby masoxu z utracených tygrů je pouze vrcholem ledovce, který ukazuje jeden z mnoha závažných důsledků nepřirozeného umělého odchovu zvířat.
5) Pokud cvičení probíhá před zraky diváků, mělo by přinášet poučení o přirozených projevech zvířat. Zážitek z pozorování šelmy proskakující obručí nebo opic jezdících na ponících postrádá jakoukoli vzdělávací funkci a vede pouze ke zkreslování veřejného mínění o povaze a potřebách zvířat.
Z jiného pohledu bych se ještě rád vyjádřil k roli chovu zvířat v ochraně ohrožených druhu. V tomto případě nevidím žádný přínos cirkusu, na rozdíl od záchovných chovů některých druhů v zoologických zahradách. Aby měl takový chov smysl, musí být mezinárodně koordinovaný a musí být zohledněny nejen životní potřeby samotných zvířat, ale i genetická struktura celé populace včetně geografického původu a poddruhové příslušnosti. Nevýběrovým křížením zvířat na základě jejich momentální dostupnosti tak, jak se tomu v cirkusech děje, se dociluje pouze chovu kříženců, který nijak nepřispívá k zachování biologické rozmanitosti druhu.
Závěrem bych rád zdůraznil, že si cirkusového umění vážím coby staleté tradice, zvláště u nás v Česku. Tak jako jiné tradice by však i tato měla reflektovat přirozený vývoj naší moderní společnosti, jehož součástí je i pochopení a především respektování potřeb zvířat, chovaných v naší péči. Zákaz vystupování volně žijících druhů zvířat v cirkusech je nevyhnutelnou součástí vývoje k pokročilejší společnosti. Věřím tomu, že i v takové společnosti bude pro cirkusy a varieté místo, i když to bude bez cvičených medvědů, lvů a slonů.
Mgr. Stanislav Lhota, Ph.D.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
