Zelený kruh a Arnika: Omezení účasti veřejnosti ve stavebních řízeních by obralo o práva tisíce lidí ročně

Poslanci budou na dnes zahajované schůzi sněmovny jednat o návrhu upravujícím účast veřejnosti ve stavebních a dalších řízeních. Nevládní organizace varují před možným pokusem některých poslanců o vyloučení občanů z rozhodování. Podobné snahy jsme totiž v poslední době v parlamentu svědky téměř každoročně. Omezení občanských práv původně navrhovalo také Ministerstvo pro místní rozvoj, výsledná vládní předloha jej už neobsahuje. Původní návrh nebyl podložen žádným důkazem o tom, že občané maří schvalování stavebních záměrů. Naopak existuje mnoho příkladů, kdy účast veřejnosti pomohla napravit chyby úřadů, vedla ke zlepšení životního prostředí měst či obcí nebo k záchraně vzácných částí přírody. Zvyšuje také obecný zájem místních lidí o prostředí, ve kterém žijí, a o veřejné dění. Asociace ekologických organizací Zelený kruh ve spolupráci s Arnikou, Nesehnutím, Ekologickým právním servisem, Ateliérem pro životní prostředí  a Hnutím Duha proto vyzývá poslankyně a poslance, aby nepřipustili omezení práv občanů.

Ministerstvo pro místní rozvoj původně připravilo novelu stavebního zákona v podobě, která by významně omezila možnost občanů účastnit se rozhodování o stavebních záměrech. Nedokázalo přitom zdůvodnit názor, že občané podáním připomínek protahují a blokují rozhodování úřadů. Po kritice nevládních organizací i odborníků z Legislativní rady vlády byl ale návrh přepracován. Výsledná vládní předloha účast veřejnosti sice komplikuje, ale zachovává. Zároveň zlepšuje institut autorizovaných inspektorů tím, že umožňuje jejich kontrolu úřady i veřejností. Návrh tedy ekologické organizace celkově hodnotí pozitivně.

Někteří poslanci ale mohou svými pozměňovacími návrhy zákon výrazně zhoršit. Ekologické organizace se především obávají dalšího pokusu o okleštění občanských práv. Zákon o ochraně přírody a jeho paragraf zaručující účast občanských sdružení přestál už šest přímých útoků, včetně pokusu o jeho úplné zrušení. Napadali jej během tří různých volebních období poslanci a poslankyně pravice, levice i středu. „Poslední útok byl neobvyklý tím, že jej vedlo Ministerstvo pro místní rozvoj s přihlížením ministra pro životní prostředí,“ komentuje Lukáš Matějka, právník Arniky. „Pokud se opět objeví pozměňovací návrh na vyloučení veřejnosti z rozhodování, vyzýváme poslankyně a poslance, aby jej nepodpořili a nedopustili okleštění občanských práv a zavedení netransparentního rozhodování,“ řekl Daniel Vondrouš ze Zeleného kruhu. „Naše analýza prokázala, že více než polovina pozměňovacích návrhů vede ke zhoršení kvality životního prostředí. Často jsou předkládány obsáhlé desetistránkové pozměňovací návrhy, ve kterých se zákonodárci mají problém zorientovat,“ upozornil Daniel Vondrouš.

„Otevřenost veřejné správy a jejího rozhodování umožňující efektivní kontrolu ze strany veřejnosti, považuji za velmi důležitou. Bylo by špatně veřejnost z rozhodovacího procesu vyloučit s použitím falešného argumentu, že občanské iniciativy blokují rozhodovací proces. Naopak, hlídají zákonnost celého procesu. A pokud nebude veřejná správa dělat přešlapy, bude i rozhodovací proces plynulý,“ uvedl Robert Basch z Nadace Open Society Fund, která podporuje rozvoj občanské společnosti.

Centrum pro podporu občanů sdružení Arnika eviduje celou řadu případů, kdy občané účastí v územních a stavebních řízeních dosáhli významné úpravy staveb. V naprosté většině se rozhodování úřadů účastní malá místní sdružení občanů přímo ze sousedství chystaných staveb obchodních center, parkovišť, skladů a továren. Přejí si zachování či náhradu parků a dětských hřišť, ve stavebních řízeních se snaží omezit zejména hluk a prach při výstavbě. „Ročně vydají stavební úřady v průměru téměř 140 tisíc stavebních povolení. Občanská sdružení nevedou přesnou statistiku, kolika z nich se zúčastnila, bude to však přibližně 1-2 %," odhaduje Lukáš Matějka z Arniky. „I ta nejaktivnější sdružení se však odvolají tak v každém desátém případě, který sledují, protože často se svými připomínkami uspějí nebo prostě nemají výhrady. Žaloby podávají ještě méně často. Přesto tato promile kauz, které pro jistotu ani neeviduje, posloužila ministerstvu pro místní rozvoj jako záminka pro návrh plošného zákazu účasti“, podotkl Matějka.

Aktivní občané se například spojili, aby usilovali o lepší podobu pražské Pankrácké pláně. Jejich cílem nebylo a priori stavby blokovat, ale dosáhnout rozvoje celé lokality a přijatelného objemu a výšky staveb. Bez jejich účasti by dnes na Pankráci již stály stavby, které by území dál znehodnocovaly a lidem znepříjemňovaly život. Jak významné je při rozhodování o stavbách také fáze stavebního řízení dokumentuje nejen na Pankráci snaha developerů toto řízení obcházet formou osvědčení od autorizovaného inspektora. Právní řád dnes umožňuje stavět i na základě pouhého povolení stavby, tedy bez řádného územního rozhodnutí, které se občanům Pankráce podařilo soudně zrušit. Stavitel pražských mrakodrapů se proto snažil obejít účastníky stavebního řízení a získat rychle povolení prostřednictvím inspektora. Nedostatečná kontrola autorizovaných inspektorů spolu se zrušením účasti ve stavebních řízeních by tak vedly k tomu, že ztratí smysl také účast sdružení v územních řízeních.

Občané z pražské Kotlářky se prostřednictvím sdružení zúčastnili územního a stavebního řízení na stavby rodinných domů. K těmto záměrům neprobíhal proces EIA, tudíž podle návrhu MMR by se už v budoucnu sdružení nedomohlo svých námitek vůči výstavbě, která původně zasahovala také do cenné přírodní lokality v rokli Kotlářka, ani dostatečného ozelenění stávající výstavby, kvůli které se kácelo mnoho stromů.

Nezbytnost účasti ve všech stupních rozhodování o stavbách ukazuje kauza Kronospan – průmyslového podniku na výrobu dřevotřísky v Jihlavě. Do procesu EIA na stavbu nové kotelny se zapojila čtyři sdružení, protože už dnes je podnik významným znečišťovatelem ovzduší ve městě. V rozhodnutí EIA byly i díky občanům stanoveny desítky podmínek, které by stavbu zlepšily. Do stavebního povolení však byly tyto podmínky zapracovány až po upozornění účastníků – sdružení, které se účastnily i procesu EIA. Účastníci navíc prosadili systém sledování kvality ovzduší, který je dnes vzorem pro další města a kraje.

Díky současnému právu být informován o zahajovaných řízeních se občané Horní Olešnice a dalších obcí v Podkrkonoší vůbec dozvěděli, že jejich obce mají být přeryty povrchovými rypadly soukromých prospektorů těžících české granáty. Dosud se proto dařilo omezit těžbu na pole mimo obce a mimo nivy horských potoků.

Naplňování mezinárodně garantovaného práva na informace, účast k rozhodování a přístup k soudům v České republice shrnuje nová brožura Zeleného kruhu. Petra Humlíčková z Legislativního centra Zeleného kruhu k této analýze říká: „Právo každého podílet se na rozhodování o jeho okolí mu zaručuje i mezinárodní právo - konkrétně Aarhuská úmluva, která letos platí již deset let. Stále je však naplňována nedostatečně. Občané se například nemohou účastnit rozhodování o umístění jaderného úložiště vedle jejich obce, nemohou se proti nezákonným rozhodnutím účinně bránit u soudu."


Asociace ekologických organizací Zelený kruh usiluje v rámci projektu „S vyloučením veřejnosti, nebo transparentně a kvalitně?" o to, aby se veřejnost mohla i nadále vyjadřovat ve správních řízeních k projektům, které významně ovlivňují životní prostředí. Spolupracuje přitom úzce se sdružením Arnika, Ateliérem pro životní prostředí, Ekologickým právním servisem, Hnutím Duha a Nezávislým sociálně-ekologickým hnutím NESEHNUTÍ. Projekt podpořila Nadace Open Society Fund.

Příklady účasti veřejnosti na rozhodování:

Pankrác
Desítky výškových novostaveb, které mění tvář nejen Pankrácké pláně, ale také panorama celé Prahy, úřednické změny územního plánu v kategorii výškového limitu staveb, další a další překračování únosné dopravní zátěže městské čtvrti s trvalým překročením imisních limitů, nové nájezdy a podzemní garáže. To všechno by měli stíhat obyvatelé Pankráce pouze v zákonné lhůtě pro vyjádření k územnímu řízení, o kterém ani nemusí být jako účastníci řízení informování dopisem, ale jen na úřední desce?! Znamenalo by to fatální živelnou zástavbu na ruku developerům nejen Pankrácké pláně.
Od 2. poloviny 90. let probíhá spor o to, jak s rozestavěnou Pankráckou plání naložit. Zatímco investoři chtěli pokračovat ve výstavbě mrakodrapů a vybudovat zde úřednické 'City', 'Pražský Manhattan' či dokonce 'moderní protiváhu Pražského hradu' (a politici na radnici Prahy 4 a magistrátu je v tom většinou podporovali a podporují), občanská sdružení od počátku prosazovala myšlenku, aby v tomto prostoru vzniklo nové centrum Prahy 4: s náměstím, zázemím pro volný čas, sport, kulturu, s novými obchody i byty.
Dostavbě Pankrácké pláně se již od roku 1990 věnuje Občanská iniciativa Pankráce, zastupující část místních obyvatel. Impulzem k jejímu vzniku byla hrozící stavba obřího Hotelu Bristol, který měl mít tvar pětiúhelníku a zabrat celé území pankráckého 'pentagonu'. Ačkoliv se tomuto projektu podařilo zabránit, od roku 1997 přicházely další developerské firmy s návrhy, které jsou pro danou lokalitu a její obyvatele stejně škodlivé. O dostavbě Pankrácké pláně se opět rozhodovalo a rozhoduje politicky jako v minulosti a obyvatelé nemají možnost se k navrženým stavbám vyjádřit. K Občanské iniciativě Pankráce se později připojily Arnika, Ateliér pro životní prostředí a Pankrácká společnost.
V roce 1998, kdy radnice Prahy 4 vypsala urbanistickou soutěž k nalezení optimálního řešení (žádný z návrhů se však nezrealizoval), provedla Občanská iniciativa Pankráce ve spolupráci s Útvarem rozvoje hlavního města Prahy rozsáhlé dotazníkové šetření (3 tisíce domácností), které mělo ukázat potřeby místních obyvatel. Ti se jednoznačně postavili proti výstavbě kancelářských budov a požadovali vznik skutečného náměstí, pestřejší nabídku obchodů, služeb a zázemí pro kulturu, sport a volný čas.
V roce 2001 vstoupila na scénu společnost ECM, která se stala vlastníkem podstatné části potřebných pozemků, a představila koncepci vytvořenou architektem Richardem Maierem, USA (tzv. „Masterplan"), jež předpokládala další zvýšení dnešní výškové hladiny zástavby. Díky systematické kampani občanských sdružení, negativnímu postoji památkářů, některých architektů, hlavního města Prahy a některých orgánů státní správy se realizaci projektu podařilo zabránit. V roce 2003 začala společnost ECM realizovat „salámovou metodou" projekt tzv. City. Nikdy neproběhlo vyhodnocení vlivů záměru na životní prostředí podle zákona (tzv. EIA) a veřejnost se k němu nemohla vyjádřit. Další informace o kauze Pankrácká pláň: http://arnika.org/pankracka-plan

Granáty v Podkrkonoší
Oblast Podkrkonoší patří k jednomu z mála nalezišť pyropu, neboli českého granátu – polodrahokamu, který se používá tradičně k výrobě šperků. Granáty byly původně získávány většinou rýžováním anebo prostě sbírány po dešti na polích. Nyní je prováděno dobývání povrchovou těžbou. Od roku 2003 se snaží občané podkrkonošských obcí Horní Olešnice, Dolní Olešnice a Dolní Kalná aktivně řešit následky nelegální i legální těžby v oblasti a založili proto sdružení Pod Rovněmi.
Lesk rudého drahokamu zlákal do obce Horní Kalná prospektora Jana Štýbra, zkušeného v těžbě vltavínů na jihu Čech. Zpočátku tvrdil, že chce území pouze prozkoumat. Rozsah průzkumných výkopů se však blížil hranici regulérní těžby. V roce 2006 se občanům podařilo omezit plochy uvažované těžby z cca deseti hektarů na dva, mimo údolí Ždírnického potoka, návsi obce a zahrádek mezi chalupami. Zároveň sdružení přispělo k zahájení procesu EIA, jehož se od roku 2009 dosud účastní.
V České republice se legálně těží české granáty pouze na dvou místech. V Českém Středohoří v dobývacím prostoru o velikosti 200 ha (u obce Podsedice), v Podkrkonoší v rámci 60ha plochy v Dolní Olešnici. Obě ložiska jsou v současné době v užívání družstva umělecké výroby Granát, Turnov, což je zároveň největší výrobce a prodejce šperků z českých granátů. V Olešnici družstvo Granát těžilo od roku 1994 v podstatě mimo zastavěnou část obce. V roce 2004 se po neúspěšném pokusu s průzkumem území v Dolní Kalné rozhodlo družstvo prověřit možnost otevření dalších dolů přímo v obci Dolní Olešnice. Díky aktivitě místních občanů a sdružení Pod Rovněmi, se podařilo přesvědčit pasivní obec, aby alespoň uspořádala anketu a informační besedu o budoucnosti území. Vzhledem k mírné převaze anketních hlasů pro těžbu a kladnému stanovisku obce, došlo k provedení průzkumu bohatosti ložiska granátů. Sdružením se podařilo účastí v řízeních alespoň omezit zbytečně rozsáhlé průzkumné práce.
Těžba zamýšlená družstvem Granát v Dolní Kalné, narazila již od samého začátku v listopadu 2003 na zásadní odpor vedení obce i velké většiny občanů. Proti se postavilo jednoznačně celé zastupitelstvo, svůj odpor vyslovilo v petici více jak 77 % voličů, mnoho sympatizujících lidí a také sdružení Pod Rovněmi. Obec i občanské sdružení se následně odvolaly proti povolení průzkumných prací. Občany podpořil ministr životního prostředí a ministerstvo životního prostředí na podruhé průzkum nepovolilo. Družstvo Granát během této kauzy mj. přiznalo, že k výrobě šperků využívá i dovážené pyropy ze zahraničí, zejm. z Afriky - na pohled nerozeznatelné od těch českých „českých granátů“.
Další informace o těžbě granátů v Podkrkonoší: http://podrovnemi.sweb.cz/

Kotlářka
Spory o výstavbu rezidenčního komplexu Hanspaulka v Praze 6 se táhly několik let. Společnost ING Real Estate chtěla stavět na samém okraji zalesněné rokle Kotlářky, která slouží ke sportu a procházkám a na jejíž svazích navíc žijí chráněné druhy obojživelníků, plazů a dalších druhů živočichů. Nakonec došlo ke kompromisu: ING slíbila, že nezasáhne do vegetace na svazích rokle a zachová tak útočiště pro živočichy i bariéru mezi vilami a přírodní roklí. Místní občané se zavázali, že za takových podmínek nebudou stavbě bránit. A nakonec starosta Prahy 6 slíbil, že z Kotlářky udělá veřejný park.
Zdánlivě idylickou situaci zcela zničily události z léta 2008, kdy společnost ING Real Estate Development porušila platné územní rozhodnutí a začala devastovat rokli Kotlářku. V místě byly bez povolení vykáceny desítky stromů a keřů. V tomto místě se podle územního rozhodnutí ani stavebního povolení nikdy nemělo stavět. Po nelegálním vykácení zeleně začaly růst na pozemcích označených v územním plánu jako zeleň v masivním měřítku ploty. Občanské sdružení přátel Hendlova dvora vyzvalo Úřad městské části Praha 6 k okamžitému zastavení černé stavby devastující přírodu. Úřad by měl také zahájit správní řízení o udělení pokut za porušení stavebního zákona a zákona na ochranu přírody, a řízení o odstranění nepovolené stavby. Později se ukázalo, že se stavbou souhlasil stavební úřad pro Prahu 6. Do rozhodování přitom nebyla přizvána občanská sdružení. Úřad porušil nejen správní řád, ale i územní plán Prahy.
Kotlářka figuruje v programovém prohlášení Rady Městské části Praha 6. Do roku 2010 se má stát součástí Centrálního parku Hanspaulka a stavební činnosti společnosti ING se jí vůbec neměla dotknout. Kvůli nelegálnímu vykácení stromů teď hrozí sesuvy svahů rokle a další devastace celého území.
Společnost ING sice původně získala výjimky ze zákona umožňující na chráněných lokalitách stavět, po žalobě Občanského sdružení přátel Hendlova dvora je ale nedávno zrušil soud. V praxi to znamená, že dnes je sporná i platnost územního rozhodnutí na všech třiačtyřicet viladomů. Nicméně povolení ke stavbě plotů na svahu rokle ani ke kácení stromů v jižní části pozemků nikdy vydáno nebylo. Na tyto sporné stavby by nebyli schopni občané upozorňovat, kdyby nebyli od počátku zapojeni do územního a stavebního řízení, v nichž dosáhli jak omezení stavby na biologicky méně cenné lokality , tak ozelenění nové výstavby. V případě prosazení návrhu novely zákonů ministerstvem pro místní rozvoj, by se účast v řízeních vázala jen na velké záměry s posouzením EIA, což nebyl případ domů na Kotlářce. Místní veřejnost by tak ztratila transparentní a účinný nástroj ovlivňování svého okolí.
Stránka kauzy: http://arnika.org/okraj-parku-zabraly-soukrome-zahrady

Kronospan
Jihlavský dřevozpracující závod KRONOSPAN CR, s. r. o., se rozhodl v roce 2006 u jednoho ze svých provozů vyměnit kotelnu a instalovat filtrační technologii. Do procesu posuzování vlivů na životní prostředí (EIA), který probíhal téměř rok, se zapojilo mnoho občanů a čtyři občanská sdružení. Upozorňovali na zvýšenou prašnost a stoupající množství emisí rakovinotvorného formaldehydu ze závodu.
V závěrečném rozhodnutí v procesu EIA, v tzv. stanovisku uložil Krajský úřad Vysočina podniku přes 40 podmínek, které by měl dodržet, pokud by stavbu kotelny vytápějící sušárnu dřevních třísek realizoval. Stanovisko EIA, včetně podmínek, je odborným podkladem pro navazující povolovací řízení a úřady se od něho mohou odchýlit jen z vážných důvodů, které musí podle zákona uvést ve svém rozhodnutí. Stavební úřad ve stavebním řízení, jehož se účastnila dvě občanská sdružení, některé podmínky stanoviska EIA ignoroval. Obě sdružení, která se účastnila již procesu EIA, požadovala doplnění podmínek EIA, což se také stalo.
Sdružení ve stavebním řízení zároveň požadovala komplexní monitoring škodlivin v okolí závodu na dřevotřísku. Měření probíhalo nepřetržitě půl roku. Díky aktivitě občanských sdružení získalo město a Krajský úřad Vysočina podrobný přehled o kvalitě ovzduší v okolí průmyslové zóny v Jihlavě. Řídí se jím při zvažování, jaký další provoz lze v průmyslové zóně ještě povolit, aby bylo zachováno hygienicky únosné ovzduší. Studie měření emisí nyní slouží jako modelový příklad pro další města na Vysočině i v jiných krajích.
Další informace: http://arnika.org/ministerstvo-vyhovelo-obyvatelum-jihlavy-kronospan-musi-omezit-znecistovani-vzduchu
Historie útoků na § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny
Zákony týkající se ochrany přírody a krajiny patří k nezbytným právním předpisům většiny ekologicky citlivých států. Proto existenci zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen zákon), na našem území můžeme vnímat již od samotného vzniku samostatné České republiky. Jednou z nejzásadnějších součástí zákona je § 70, který se zaměřuje na účast občanů při ochraně přírody a krajiny (týká se řízení jak podle samotného zákona o ochraně přírody – např. kácení stromů apod., tak zejména stavebního zákona, zákona o odpadech, lesního zákona a dalších):
1. a 2. volební období PSP ČR (do r. 1993-1998)
Během prvních několika let působnosti zákona nedošlo k žádným zásadním útokům na § 70 a můžeme tedy toto období označit za nejklidnější v průběhu celých 18 let působnosti tohoto právního předpisu. V roce 1994 byla dokonce přijata pouze jediná novela s dopadem na životní prostředí (ŽP) a v letech 1996-1998 byla přijata pouze zhruba desítka takovýchto novel.
3. volební období PSP ČR (1998-2002)
Toto období už však z hlediska § 70 tak klidné nebylo.
V roce 1999 navrhli novelu výše zmiňovaného paragrafu poslanec Brousek (ODS) s dalšími kolegy (ODS, KDU-ČSL, ČSSD). Novela navrhovala omezit účast ekologických občanských sdružení ve stavebním a jiném správním řízení pouze na případy, kdy je zahájeno samotným úřadem a nikoliv investorem.
To by znamenalo vyřazení účasti občanských sdružení z valné většiny správních řízení. Novela také navrhovala vyčlenit z působnosti zákona intravilán obcí a měst, což by navíc znamenalo, že by se zákon přestal vztahovat na městskou zeleň.
Již v prvním čtení podal návrh na zamítnutí této novely poslanec Ambrozek a v rozpravě se k němu připojili i další poslanci. Tento návrh byl přijat a první významnější útok na § 70 byl tedy odražen. Podrobnější informace ve sněmovním tisku 295.
4. volební období PSP ČR (2002-2006)
Během tohoto volebního období již proběhlo výraznější množství útoků na § 70.
Už v roce 2002 podala vláda návrh na změnu zákona. Tato velká novelizace byla úzce spjata se snahou o vznik soustavy Natura 2000. V rámci projednávání tohoto velkého balíku změn v zákoně se pokusil poslanec Skopal (ČSSD) prosadit škrtnutí celého § 70. Schválení toho by samozřejmě znamenalo výrazné omezení účasti veřejnosti na rozhodování záležitostí týkajících se ŽP. Návrh byl však zamítnut. Podrobnější informace ve sněmovním tisku 132.
Roku 2004 při návrhu vládní novely zákona podal poslanec Aubrecht (ČSSD) pozměňovací návrh na omezení účasti veřejnosti na rozhodování. Do § 70 doplnil: „... podaným návrhům, námitkám nebo opravným prostředkům příslušný správní orgán nevyhoví, převažuje-li veřejný zájem nad zájmem ochrany přírody.“ Tím by byla účast občanských sdružení omezena a byla by porušena rovnost účastníků. Při jednání ve sněmovně poslanec zdůvodnil svůj návrh tím, že účast veřejnosti na správním řízení je „dost často zneužíváno užšími skupinami, popř. jednotlivci v neprospěch veřejnosti.“ Poslancův pozměňovací návrh nebyl přijat v poměru 81:66. Více ve sněmovním tisku 575.
Významný návrh na omezení § 70 přišel v souvislosti se změnou stavebního zákona. S návrhem razantně seškrtat občanská práva na připomínkování povolení velkých staveb ve svém sousedství přišel opět poslanec Aubrecht (ČSSD). Změnu chtěl prosadit v rámci pozměňovacích návrhů k úplně jinému zákonu (změnovém zákonu souvisejícím s novelou stavebního zákona). Návrh však nebyl přijat. Podrobnější informace lze nalézt ve sněmovním tisku 999.
5. volební období PSP ČR (2006-2010)
Po velkém množství útoků ve 4. volebním období přišly zhruba po tři léta klidnější časy.
Až v roce 2009 se opět objevila snaha několika poslanců (Melčák, Pohanka – oba nezařazení, Sehoř ODS, Šimonovský KDU-ČSL) o významné omezení § 70. Poslanci navrhovali doplnit čtvrtý odstavec v následujícím znění: „Ustanovení předchozích odstavců se nepoužije pro stavební řízení vedené podle stavebního zákona.“ Ve výsledku by takové doplnění znamenalo vyloučení veřejnosti ze stavebního řízení. Lidé by sice nadále mohli připomínkovat návrhy staveb v jejich okolí, ale nemohli by již ovlivnit způsoby a podmínky jejich vzniku. Tento návrh ukončil svou cestu legislativním procesem již ve druhém čtení. Více informací ve sněmovním tisku číslo 580.
Další, i když nepřímá snaha omezit § 70 přišla v rámci návrhu na zrušení speciality celého zákona. To by však znamenalo potřebu v každé konkrétní situaci velmi složitě určovat vzájemný vztah zákona s dalšími zákony (stavebním, lesním..). Podrobnosti ve sněmovním tisku 632.
6. volební období PSP ČR (od r. 2010)
Posledním významným útokem na § 70 byl návrh novely stavebního zákona, v němž dle původní verze bylo zahrnuto významné omezení účasti občanů na rozhodování, jež bylo odůvodněno obstrukcemi, které lidé a obce svými připomínkami činí. Úpravy se týkaly řízení podle stavebního zákona a vodního zákona, účast by pro občanská sdružení a obce zůstala zachována prakticky jen v řízeních zahajovaných přímo podle zákona o ochraně přírody (např. kácení dřevin, vydávání výjimek z ochrany ohrožených druhů). Další vývoj zákona bude možné sledovat v rámci sněmovního tisku 573.