Arnika - Program Toxické látky a odpady: Omezování registru znečišťování je cesta do pekel, řekli čerti lobbyistům chemického průmyslu

Dnes, v závěru Mezinárodního roku chemie, se před Svazem chemického průmyslu ČR (SCHP ČR) zjevila delegace z pekla. Chtěla připomenout svazu jeho největší hříchy a varovat, že omezování registru znečišťování, a tedy i práva veřejnosti na informace o toxických látkách v životním prostředí, je cesta do pekel. „Chceme chemickým lobbyistům připomenout, že české veřejnosti k Mezinárodnímu roku chemie připravili dárek, o který nikdo nestojí – utajené otravování životního prostředí,“ komentuje účel happeningu členka výkonné rady Arniky Ing. Jana Vitnerová.

Svaz chemického průmyslu ČR dlouhodobě podporuje návrh Ministerstva průmyslu a obchodu na výrazné osekání Integrovaného registru znečišťování (IRZ), díky němuž by z IRZ zmizela více než polovina údajů. Již sedmým rokem IRZ poskytuje informace o tom, kolik toxických či jinak škodlivých látek ročně vypouští konkrétní průmyslový či zemědělský provoz do ovzduší, vody a půdy a jaké látky předává dále v odpadech a odpadních vodách. O informace, které nelze mnohdy dohledat nikde jinde by přišla nejen veřejnost, ale také státní správa a samospráva.

Arnika dnes také předala zástupci Svazu chemického průmyslu výzvu, aby se nebál přístupu veřejnosti k informacím o toxických látkách, neboť právo na informace o životním prostředí je základním právem občana České republiky.

„SCHP ČR se svojí snahou o seškrtání IRZ řadí ke konzervativní části průmyslové lobby, která vidí v informovaných občanech nepřítele. Tato část průmyslu si neuvědomuje, že i všechny zahraniční registry znečišťování průmyslu pomáhají k úsporám a k vylepšení jeho jména u veřejnosti.“ říká Ing. Jana Altunkaya, která ve sdružení Arnika vede kampaň Budoucnost bez jedů.

V mnoha regionech pomohly data z IRZ motivovat samotné ohlašovatele ke snížení znečištění. Různé podniky na základě IRZ dobrovolně zlepšily své technologie a získaly tak dobré jméno u veřejnosti i výhodu na trhu. Můžeme tedy i na příkladech z České republiky sledovat pozitivní efekt IRZ na snižování zátěže životního prostředí, ale zároveň jako nástroje přinášejícího firmám úspory a rozvoj. Stejnou zkušenost mají všechny státy, které tento systém, ovšem v jeho úplné podobě, zavedly. Naopak "seškrtání" registru by vedlo spíše ke snížení konkurenceschopnosti podniků v rámci Evropy, kde v řadě zemí platí přísnější normy než u nás a k regulaci škodlivin dochází jen jinými legislativními nástroji než je IRZ.

„Zájmové průmyslové svazy by si konečně i u nás měli vzít příklad z pokrokovějších firem, které nástroje jako IRZ spíše využívají k vylepšení svého image u veřejnosti. A nejde jen o image, ale o konkrétní kroky vedoucí ke snížení zátěže životního prostředí. Chemickému průmyslu jsme jako příklad doporučili podívat se na web Toshiby, jak využila registr znečišťování,“ doplňuje Altunkaya.
Zachování registru v nynějším rozsahu si přeje také více než 130 starostů a zastupitelů obcí celé ČR a čtyři desítky českých i zahraničních neziskových organizací.

Mezi další letošní „hříchy“ SCHP ČR se řadí také oddalování vyloučení jedovaté rtuti z výroby chloru v obou chlorových chemičkách v ČR, jak ve Spolchemii v Ústí nad Labem1, tak ve Spolaně Neratovice2. Také neustálé napadání nařízení EU o chemických látkách "REACH"3, které vyústilo v českou iniciativu prosazující jeho zpátečnické přehodnocení tak, aby byl mírnější pro chemický
průmysl a dovolil tak pokračující ohrožování spotřebitelů nebezpečnými látkami. SCHP ČR se také snažil vyjednat úlevy pro chemicky průmysl jak v oblasti emisních povolenek, tak při vyjednávání evropské Směrnice o průmyslových emisích, která nově upravuje povolování provozu průmyslových podniků a nahradila Směrnici o integrované prevenci znečištění.


Poznámky a další informace:
1 http://arnika.org/spolchemie-usti-nad-labem
2 http://arnika.org/spolana-neratovice
3 REACH je nařízení o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (Registration, Evaluation, Authorisation and Restriction of Chemicals). REACH klade na průmysl větší odpovědnost za kontrolu rizik, která mohou chemické látky představovat pro zdraví a životní prostředí. REACH se vztahuje nejen na chemické látky využívané v průmyslových procesech, ale i v našem každodenním životě, například na čisticí prostředky, nátěrové hmoty i na předměty, jako jsou oděvy, nábytek a elektrospotřebiče, http://arnika.org/reach