Tiskové zprávy
ČSSD: Petržílek: Bursík se stává antiekologickým ministrem
2. května 2007 | ČSSD
Citace z rezoluce XXXIV. Sjezdu ČSSD: „ČSSD proto prosazuje plnou a objektivní odpovědnost původců ekologických škod za provedení přímé nebo náhradní nápravy ekologické újmy bez ohledu na oprávněnost příčiny jejího vzniku.“
Od ministra životního prostředí, který je navíc členem Strany zelených lze, mimo jiné, očekávat předkládání legislativních návrhů, které mají zlepšovat a ochraňovat životní prostředí. “Předpoklad je to logický, leč na domácí politické scéně velmi naivní, až utopistický”, konstatuje stínový imnistr životního prostředí Petr Petržílek.
Jako příklad může posloužit vládní návrh o předcházení a nápravě ekologické újmy. Jak již sám název vládní předlohy napovídá, mělo by se jednat o zákon, který řeší případné ekologické ujmy při stavbách či vybraných provozních činnostech. Opět se však jedná o mylný přepdpoklad, neboť tento Bursíkův vládní návrh spíše pomáhá podnikatelům a to na úkor daňových poplatníků. Přestože žijeme všichni ve stejném prostředí, ať již volíme ČSSD, ODS nebo SZ, ekologická politika v barvách Strany zelených straní bohatým a bere ostatním daňovým poplatníkům, kteří se nestačí divit, jak se praktikuje zelená politka.
Jedním z příkladů může být ustanovení (§ 13/7) výše uvedeného Bursíkova návrhu zákona, který v podstatě znamená, že opatření za ekologickou škodu způsobenou podnikatelem ponese stát a nikoliv osoba, která ekologickou újmu způsobila. Bursíkův návrh zákona by měl řešit ochranu životního prostředí formou ukládání preventivních a nápravných opatření v návaznosti na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí. „Tato směrnice však na rozdíl od Bursíkova návrhu zákona, vychází z principu „znečišťovatel platí“ a nikoliv „znečišťovatel je od placení osvobozen“, říká Petržílek.
V případě, že si nějaká společnost zvolí na výstavbu hotelu, skladů či jiné budovy, pozemek, který se nachází v lokalitě v blízkosti lesů, vodních nádrží či rekreačních nádrží, měla by taková společnost zaplatit jako bonus za tuto lokalitu veškeré náklady spojené s náhradou škod ve vztahu k ochraně životního prostředí a tyto prostředky reinvestovat například na odstranění černé skládky, která se nacházejí v blízkosti předmětné lokality. Společnost, která si vybrala takovou lokalitu, by tak měla stát před rozhodnutím, zda stavět zde a to za vyšších nákladů anebo stavět v méně ekologicky preferované oblasti za nižších vstupních nákladů. Cílem je tedy maximální ochrana životního prostředí, což sebou přináší náklady, které v danou chvíli leží na státu a tedy potažmo na daňových poplatních.
Pokud budete chtít bydlet v centru Prahy, zaplatíte za tuto výjimečnou lokalitu mnohonásobně více než za byt na periferii. Stínový ministr dodává: „Obdobně by mělo platit, že chcete-li stavět na zelené louce, zaplatíte násobně více než za stavbu továrny v „brownfieldu“.“ Z tohoto pohledu jsou některé lokality z hlediska životního prostředí náchylnější ke znečistění a některé méně. Podnikatel, který má tedy zájem stavět a vyrábět ve více, z hlediska ekologických parametrů, preferované lokalitě, by měl platit náklady spojené se zachováním životního prostředí a navíc jako bonus na vlastní náklady odstranit nežádoucí ekologické zátěže. Je pouze na volbě podnikatele, zda se mu vyplatí stavět na takových ekologicko-exkluzivních místech, anebo zda je výhodnější stavět v méně ekologicky náročných lokalitách, a to plně v intencích hesla, že „ekologické je zároveň ekonomické“.
Co ČSSD nejvíce zaráží na Bursíkově návrhu zákona, je skutečnost, že nechává jak černé skládky, tak i paradoxně některé a ne nepodstatné ekologické škody způsobené podnikatelskými aktivitami na státu a tím tak říká, že podnikatelé, kteří mají to „štěstí“ a nejsou mezi provozovateli uvedenými v příloze směrnice, nemusí mít obavy z toho, že ponesou náklady za odstranění jimi způsobené ekologické újmy. Tyto náklady jako vždy ponese daňový poplatník.
Shrnuto, podtrženo, vládní návrh zákona o předcházení a nápravě ekologické újmy neřeší černé skládky a neřeší odstranění značné části ekologických újem způsobených znečišťovateli a provozovateli. Předmětný zákon tedy pouze splňuje technokratické propojení české legislativy s příslušnou směrnicí Evropského parlamentu.
Z hlediska Evropského společenství si může ministr Bursík připsat bod, ovšem z hlediska životního prostředí, jehož ochrana je předmětem vládního návrhu a je i hlavní náplní Ministerstva životního prostředí a tudíž i náplní Strany zelených, kterou ministr Bursík reprezentuje, lze konstatovat, že se jedná o antiekologickou politiku. Jednoduše řečeno, ministr Bursík chrání podnikatele, ale nikoli životní prostředí a zatěžuje daňové poplatníky, což je pro ČSSD zcela nepřijatelné.
Sociální demokracie vnímá předmětný vládní návrh zákona jako potřebný, avšak v předložené formě jako zcela nedostatečný. Proto se poslanci ČSSD budou snažit přesvědčit v souladu s principem udržitelného rozvoje a v souladu se svou sjezdovou rezolucí Poslaneckou sněmovnu o nutných změnách, které mají za cíl chránit naše nejcennější bohatství a tím, je životní prostředí.
Petr Petržílek, stínový ministr životního prostředí
Od ministra životního prostředí, který je navíc členem Strany zelených lze, mimo jiné, očekávat předkládání legislativních návrhů, které mají zlepšovat a ochraňovat životní prostředí. “Předpoklad je to logický, leč na domácí politické scéně velmi naivní, až utopistický”, konstatuje stínový imnistr životního prostředí Petr Petržílek.
Jako příklad může posloužit vládní návrh o předcházení a nápravě ekologické újmy. Jak již sám název vládní předlohy napovídá, mělo by se jednat o zákon, který řeší případné ekologické ujmy při stavbách či vybraných provozních činnostech. Opět se však jedná o mylný přepdpoklad, neboť tento Bursíkův vládní návrh spíše pomáhá podnikatelům a to na úkor daňových poplatníků. Přestože žijeme všichni ve stejném prostředí, ať již volíme ČSSD, ODS nebo SZ, ekologická politika v barvách Strany zelených straní bohatým a bere ostatním daňovým poplatníkům, kteří se nestačí divit, jak se praktikuje zelená politka.
Jedním z příkladů může být ustanovení (§ 13/7) výše uvedeného Bursíkova návrhu zákona, který v podstatě znamená, že opatření za ekologickou škodu způsobenou podnikatelem ponese stát a nikoliv osoba, která ekologickou újmu způsobila. Bursíkův návrh zákona by měl řešit ochranu životního prostředí formou ukládání preventivních a nápravných opatření v návaznosti na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí. „Tato směrnice však na rozdíl od Bursíkova návrhu zákona, vychází z principu „znečišťovatel platí“ a nikoliv „znečišťovatel je od placení osvobozen“, říká Petržílek.
V případě, že si nějaká společnost zvolí na výstavbu hotelu, skladů či jiné budovy, pozemek, který se nachází v lokalitě v blízkosti lesů, vodních nádrží či rekreačních nádrží, měla by taková společnost zaplatit jako bonus za tuto lokalitu veškeré náklady spojené s náhradou škod ve vztahu k ochraně životního prostředí a tyto prostředky reinvestovat například na odstranění černé skládky, která se nacházejí v blízkosti předmětné lokality. Společnost, která si vybrala takovou lokalitu, by tak měla stát před rozhodnutím, zda stavět zde a to za vyšších nákladů anebo stavět v méně ekologicky preferované oblasti za nižších vstupních nákladů. Cílem je tedy maximální ochrana životního prostředí, což sebou přináší náklady, které v danou chvíli leží na státu a tedy potažmo na daňových poplatních.
Pokud budete chtít bydlet v centru Prahy, zaplatíte za tuto výjimečnou lokalitu mnohonásobně více než za byt na periferii. Stínový ministr dodává: „Obdobně by mělo platit, že chcete-li stavět na zelené louce, zaplatíte násobně více než za stavbu továrny v „brownfieldu“.“ Z tohoto pohledu jsou některé lokality z hlediska životního prostředí náchylnější ke znečistění a některé méně. Podnikatel, který má tedy zájem stavět a vyrábět ve více, z hlediska ekologických parametrů, preferované lokalitě, by měl platit náklady spojené se zachováním životního prostředí a navíc jako bonus na vlastní náklady odstranit nežádoucí ekologické zátěže. Je pouze na volbě podnikatele, zda se mu vyplatí stavět na takových ekologicko-exkluzivních místech, anebo zda je výhodnější stavět v méně ekologicky náročných lokalitách, a to plně v intencích hesla, že „ekologické je zároveň ekonomické“.
Co ČSSD nejvíce zaráží na Bursíkově návrhu zákona, je skutečnost, že nechává jak černé skládky, tak i paradoxně některé a ne nepodstatné ekologické škody způsobené podnikatelskými aktivitami na státu a tím tak říká, že podnikatelé, kteří mají to „štěstí“ a nejsou mezi provozovateli uvedenými v příloze směrnice, nemusí mít obavy z toho, že ponesou náklady za odstranění jimi způsobené ekologické újmy. Tyto náklady jako vždy ponese daňový poplatník.
Shrnuto, podtrženo, vládní návrh zákona o předcházení a nápravě ekologické újmy neřeší černé skládky a neřeší odstranění značné části ekologických újem způsobených znečišťovateli a provozovateli. Předmětný zákon tedy pouze splňuje technokratické propojení české legislativy s příslušnou směrnicí Evropského parlamentu.
Z hlediska Evropského společenství si může ministr Bursík připsat bod, ovšem z hlediska životního prostředí, jehož ochrana je předmětem vládního návrhu a je i hlavní náplní Ministerstva životního prostředí a tudíž i náplní Strany zelených, kterou ministr Bursík reprezentuje, lze konstatovat, že se jedná o antiekologickou politiku. Jednoduše řečeno, ministr Bursík chrání podnikatele, ale nikoli životní prostředí a zatěžuje daňové poplatníky, což je pro ČSSD zcela nepřijatelné.
Sociální demokracie vnímá předmětný vládní návrh zákona jako potřebný, avšak v předložené formě jako zcela nedostatečný. Proto se poslanci ČSSD budou snažit přesvědčit v souladu s principem udržitelného rozvoje a v souladu se svou sjezdovou rezolucí Poslaneckou sněmovnu o nutných změnách, které mají za cíl chránit naše nejcennější bohatství a tím, je životní prostředí.
Petr Petržílek, stínový ministr životního prostředí
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk