Tiskové zprávy
MŽP ČR: Politika ochrany klimatu: příležitost pro českou ekonomiku
<p>
Při naplnění ambiciózních cílů navrhované Politiky ochrany klimatu ČR by v roce 2020 měla Česká republika vypouštět ročně do ovzduší o 30 milionů tun emisí skleníkových plynů méně než v roce 2005, tedy o celou pětinu méně. Podle analýz mezinárodního expertního týmu MŽP, který připravil návrh nové Politiky ochrany klimatu ČR je 20% snížení skleníkových emisí reálné i bez výstavby nového jaderného zdroje. Návrh Politiky ochrany klimatu ČR dnes novinářům představil ministr životního prostředí Martin Bursík.
</p><p>
„Snižování emisí skleníkových plynů je nejen cestou k řešení klimatické krize, ale také příležitost k řešení krize ekonomické. Na tom se shodují prakticky všichni a ukazují to i výsledky práce našeho mezinárodního týmu expertů,“ říká Martin Bursík. „Energetická náročnost českého hospodářství je o 45 % vyšší než ve vyspělých státech EU, v produkci skleníkových plynů na hlavu patříme mezi evropské rekordmany. Politika ochrany klimatu přináší konkrétní recept na změnu. Energetické úspory, obnovitelné zdroje energie a čisté technologie povedou k nízkouhlíkové ekonomice a zároveň přinesou větší konkurenceschopnost a nová pracovní místa,“ konstatuje ministr Bursík.
</p><p>
Politika navazuje na evropský klimaticko-energetický balíček. Obsahuje sadu konkrétních nástrojů a opatření, které povedou ke snižování produkce skleníkových plynů. Vyčísluje potenciál úspor emisí v jednotlivých odvětvích:
</p><ul><li>
V sektoru energetiky existuje potenciál snížení o 13 milionů tun díky dalšímu využití obnovitelných zdrojů pro výrobu elektřiny a tepla (9 milionů tun) a výrobě elektřiny ze zemního plynu (4 miliony tun).
</li><li>
V oblasti konečné spotřeby energie (v domácnostech a komerční sféře) existuje potenciál snížení emisí o 6 milionů tun. Největší potenciál je ve snižování energetické náročnosti budov, použití úspornějších spotřebičů a instalaci efektivnějších svítidel.
</li><li>
V průmyslu existuje potenciál snížení emisí o 4 miliony tun. Lze jej dosáhnout hospodárnějším nakládáním s teplem a elektrickou energií, jako je například využití pohonů s variabilní rychlostí, zavedení tepelného hospodářství apod.
</li><li>
V dopravě přináší rostoucí efektivita vozidel snížení emisí o 2 miliony tun. K tomu je třeba přičíst také snížení emisí o 1 milion tun díky dosažení 10% podílu biopaliv, což zajišťuje již schválený klimaticko-energetický balíček.
</li><li>
Další snížení emisí přináší zalesnění části nevyužívané zemědělské půdy (3 miliony tun) a opatření v zemědělství, jako je například poutání uhlíku v orné půdě a zvýšení efektivity (2 miliony tun).
</li></ul><p>
Navrhovaná opatření lze rozdělit také podle nákladů. Některá, například zvyšování energetické účinnosti v budovách, průmyslu a v dopravě, znamenají čistý ekonomický přínos. Náklady jsou více než kompenzovány úsporami z nižší spotřeby energií. Jiná opatření, například obnovitelné zdroje energie a plyn, vyžadují vyšší náklady. V praxi je třeba kombinovat obojí.
</p><p>
Příkladem opatření, které pomůže emise výrazně snížit, je dotační program Zelená úsporám. České roční emise CO2 budou o víc než milion tun nižší, ale lidé také ušetří každoročně tři miliardy korun za vytápění a budou dýchat čistší vzduch. Využití obnovitelných zdrojů soukromým sektorem je zase efektivně motivováno atraktivními tarify výkupních cen energie.
</p><p>
„Důležité je i naše každodenní chování. Výměna klasické žárovky za úspornou například ušetří až 80 % elektrické energie, zateplením domu se dá uspořit i více než polovina energie a tím i snížit účty za topení. Na státu je, aby lidem takovou volbu usnadňoval a ekologické chování se vyplácelo. S ochranou klimatu se musí počítat v každodenním rozhodování úřadů,“ konstatuje ministr Bursík.
</p><p>
„Hlavní odpovědnost za odvrácení razantních globálních změn podnebí přirozeně nesou vyspělé státy, které také vypoušt2jí nejvíce skleníkových plynů. Především samy musejí dále snižovat exhalace – a musejí také pomoci rozvojovým zemím adaptovat se na měnící se podnebí. Pro ilustraci: zatímco Česká republika produkuje přes 14 tun skleníkových plynů na obyvatele a rok, Čína vypouští v přepočtu dvaapůlkrát méně, Indie sedmkrát a Keňa třiadvacetkrát méně. Přitom právě tyto a další chudé země patří mezi nejohroženější, “shrnuje ministr Bursík.
</p>
Při naplnění ambiciózních cílů navrhované Politiky ochrany klimatu ČR by v roce 2020 měla Česká republika vypouštět ročně do ovzduší o 30 milionů tun emisí skleníkových plynů méně než v roce 2005, tedy o celou pětinu méně. Podle analýz mezinárodního expertního týmu MŽP, který připravil návrh nové Politiky ochrany klimatu ČR je 20% snížení skleníkových emisí reálné i bez výstavby nového jaderného zdroje. Návrh Politiky ochrany klimatu ČR dnes novinářům představil ministr životního prostředí Martin Bursík.
</p><p>
„Snižování emisí skleníkových plynů je nejen cestou k řešení klimatické krize, ale také příležitost k řešení krize ekonomické. Na tom se shodují prakticky všichni a ukazují to i výsledky práce našeho mezinárodního týmu expertů,“ říká Martin Bursík. „Energetická náročnost českého hospodářství je o 45 % vyšší než ve vyspělých státech EU, v produkci skleníkových plynů na hlavu patříme mezi evropské rekordmany. Politika ochrany klimatu přináší konkrétní recept na změnu. Energetické úspory, obnovitelné zdroje energie a čisté technologie povedou k nízkouhlíkové ekonomice a zároveň přinesou větší konkurenceschopnost a nová pracovní místa,“ konstatuje ministr Bursík.
</p><p>
Politika navazuje na evropský klimaticko-energetický balíček. Obsahuje sadu konkrétních nástrojů a opatření, které povedou ke snižování produkce skleníkových plynů. Vyčísluje potenciál úspor emisí v jednotlivých odvětvích:
</p><ul><li>
V sektoru energetiky existuje potenciál snížení o 13 milionů tun díky dalšímu využití obnovitelných zdrojů pro výrobu elektřiny a tepla (9 milionů tun) a výrobě elektřiny ze zemního plynu (4 miliony tun).
</li><li>
V oblasti konečné spotřeby energie (v domácnostech a komerční sféře) existuje potenciál snížení emisí o 6 milionů tun. Největší potenciál je ve snižování energetické náročnosti budov, použití úspornějších spotřebičů a instalaci efektivnějších svítidel.
</li><li>
V průmyslu existuje potenciál snížení emisí o 4 miliony tun. Lze jej dosáhnout hospodárnějším nakládáním s teplem a elektrickou energií, jako je například využití pohonů s variabilní rychlostí, zavedení tepelného hospodářství apod.
</li><li>
V dopravě přináší rostoucí efektivita vozidel snížení emisí o 2 miliony tun. K tomu je třeba přičíst také snížení emisí o 1 milion tun díky dosažení 10% podílu biopaliv, což zajišťuje již schválený klimaticko-energetický balíček.
</li><li>
Další snížení emisí přináší zalesnění části nevyužívané zemědělské půdy (3 miliony tun) a opatření v zemědělství, jako je například poutání uhlíku v orné půdě a zvýšení efektivity (2 miliony tun).
</li></ul><p>
Navrhovaná opatření lze rozdělit také podle nákladů. Některá, například zvyšování energetické účinnosti v budovách, průmyslu a v dopravě, znamenají čistý ekonomický přínos. Náklady jsou více než kompenzovány úsporami z nižší spotřeby energií. Jiná opatření, například obnovitelné zdroje energie a plyn, vyžadují vyšší náklady. V praxi je třeba kombinovat obojí.
</p><p>
Příkladem opatření, které pomůže emise výrazně snížit, je dotační program Zelená úsporám. České roční emise CO2 budou o víc než milion tun nižší, ale lidé také ušetří každoročně tři miliardy korun za vytápění a budou dýchat čistší vzduch. Využití obnovitelných zdrojů soukromým sektorem je zase efektivně motivováno atraktivními tarify výkupních cen energie.
</p><p>
„Důležité je i naše každodenní chování. Výměna klasické žárovky za úspornou například ušetří až 80 % elektrické energie, zateplením domu se dá uspořit i více než polovina energie a tím i snížit účty za topení. Na státu je, aby lidem takovou volbu usnadňoval a ekologické chování se vyplácelo. S ochranou klimatu se musí počítat v každodenním rozhodování úřadů,“ konstatuje ministr Bursík.
</p><p>
„Hlavní odpovědnost za odvrácení razantních globálních změn podnebí přirozeně nesou vyspělé státy, které také vypoušt2jí nejvíce skleníkových plynů. Především samy musejí dále snižovat exhalace – a musejí také pomoci rozvojovým zemím adaptovat se na měnící se podnebí. Pro ilustraci: zatímco Česká republika produkuje přes 14 tun skleníkových plynů na obyvatele a rok, Čína vypouští v přepočtu dvaapůlkrát méně, Indie sedmkrát a Keňa třiadvacetkrát méně. Přitom právě tyto a další chudé země patří mezi nejohroženější, “shrnuje ministr Bursík.
</p>
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
