Tiskové zprávy
Českobratrská církev evangelická: Pracovníci církevních kanceláří hovořili o zelenání církve
Ve dnech 30.–31. března 2023 navštívila delegace pracovníků Ústřední církevní kanceláře ČCE své kolegy z Evangelické luterské zemské církve Saska, aby hovořili o budoucnosti církví, především ve vztahu ke změně klimatu.
Zatímco v závěru loňského roku se návštěva uskutečnila na půdě pražského sídla Českobratrské církve evangelické, tentokrát se role hostitele ujali Sasové. Dvoudenní setkání proběhlo v příhraničním městečku Schmiedeberg, které leží přibližně 20 km od Teplic.
Ústřední církevní kancelář ČCE zastupovali vedoucí jednotlivých úseků v čele s vedoucím tajemníkem Martinem Balcarem. Delegaci Evangelické luterské církve Saska vedl Friedemann Oehme, referent pro ekumenu. Mezi dalšími zástupci saské církve byli Martin Teubner (referent pro bohoslužby), Sandra Schrammová (referentka pro stavební právo) či Katrin Wallrabová (referentka pro rovné příležitosti). Hlavním tématem setkání bylo „zelenání“ církve.
Sasové chtějí být do 20 let klimaticky neutrální
Zástupci obou církví představili své přístupy k ekologii v církvi. Za saskou církev promluvila Manuela Kolsterová, která pracuje jako referentka pro životní prostředí a rozvoj venkova. Ta představila například církevní projekt Zelený kohout (Grüne Hahn), který je zaměřen na tzv. environmentální management. Jeho účelem je organizovat pracovní procesy tak, aby byla dodržována nejen zákonem požadovaná úroveň ochrany životního prostředí, ale aby bylo také zajištěno zmenšování dopadu církevního provozu na životní prostředí. V souvislosti s tím Kolsterová zmínila, že Evangelická luterská zemská církev Saska si vytyčila za cíl do roku 2035 snížit svoji klimatickou stopu o 90 %, do r. 2045 by pak církev měla být klimaticky neutrální.
Kromě toho saská církev nabízí svým sborům možnost využívat tzv. Zelené datové konto (Grünes Datenkonto), které sleduje výdaje sboru za energie a prostřednictvím vyhodnocování získaných dat pomáhá identifikovat oblasti, ve kterých může sbor za energie ušetřit. Bezplatně může Zelené datové konto využívat každý sbor či církevní instituce, jak ale Kolsterová uvedla, v praxi je tento prostředek využívaný jen velmi zřídka.
Vrchlabský kurátor poukázal na energetickou nehospodárnost církevních budov
Za českou delegaci promluvil Jakub Kašpar, kurátor sboru ve Vrchlabí a vedoucí odboru vnějších vztahů Krkonošského národního parku. Ve svém příspěvku se zaměřil na budovu vrchlabské fary, na které demonstroval častou energetickou nehospodárnost církevních budov, ale také komplikovanost grantových a projektových řízení, která jsou jednou z hlavních možností, jak rozsáhlé stavební úpravy, které by energetickou náročnost staveb zlepšily, financovat. Podle jeho slov ale proces „zelenání“ církve paradoxně částečně pomohla nastartovat současná energetická krize. Zvýšení výdajů za vytápění a další energie totiž vede nové subjekty k realizaci úsporných opatření (např. zateplení, instalace solární elektrárny, úspornější vytápění, využití dešťové vody atp.), často dotovaných státem (např. Zelená úsporám). Podle Kašpara přitom nezáleží na tom, zda je motivace sboru ekologická či ekonomická, důležitá je realizace projektu.
Byrokracie a lidské síly – hlavní překážky na cestě k zelené církvi
Právě byrokratická náročnost některých (např. evropských) grantů představuje jednu ze zásadních překážek, které napříč oběma církvemi ztěžují sborům realizaci projektů, které by snížily jejich klimatickou stopu. Zástupci obou církví se shodli na tom, že proces „zelenání“ církve často naráží také na nedostatek lidských zdrojů – církevní zaměstnanci i dobrovolníci bývají běžnou provozní agendou natolik vytíženi, že na ekologické projekty nezbývají síly.
V následné diskuzi Katrin Wallrabová připomněla, že klimatickou stopu lze ovlivnit i drobnějšími kroky, např. nakupovat regionální potraviny, fairtradovou kávu a další produkty, pro výzdobu kostela používat sezónní květiny namísto těch letecky dovážených atp. Pozitivní dopad na klima může mít také změna způsobu dopravy na bohoslužby – namísto auta vyrazit MHD, na kole či pěšky.
Církve na rozcestí
Zajímavým impulsem bylo také setkání s místním farářem Davidem Kellerem a jeho manželkou Annou, pocházející z Česka. Jejich situace výmluvně ilustruje personální situaci Evangelické luterské zemské církve Saska, která má při více než půlmilionu členů pouze 500 farářů (což je přibližně dvojnásobek počtu farářů v ČCE). Kromě domovského Altenbergu tak má Keller na starost ještě šest dalších sborů. V regionu se však daří rozvíjet spolupráci nejen ekumenickou – například s římskokatolickou církví, ale i mezinárodní. Velmi vřelé vztahy tak panují například mezi Altenbergem a Teplicemi.
Setkání obou církví nad tématem „zelenání církve“ nepřineslo jednoznačné odpovědi, jako spíše prostor pro sdílení vlastních zkušeností. Shoda však panovala v pocitu, že současná společnost a s ní i církev se nachází na rozcestí. Klimatická změna je zřejmě poznamená, což bude znamenat, že si budeme muset umět některé věci odříct.
Zatímco v závěru loňského roku se návštěva uskutečnila na půdě pražského sídla Českobratrské církve evangelické, tentokrát se role hostitele ujali Sasové. Dvoudenní setkání proběhlo v příhraničním městečku Schmiedeberg, které leží přibližně 20 km od Teplic.
Ústřední církevní kancelář ČCE zastupovali vedoucí jednotlivých úseků v čele s vedoucím tajemníkem Martinem Balcarem. Delegaci Evangelické luterské církve Saska vedl Friedemann Oehme, referent pro ekumenu. Mezi dalšími zástupci saské církve byli Martin Teubner (referent pro bohoslužby), Sandra Schrammová (referentka pro stavební právo) či Katrin Wallrabová (referentka pro rovné příležitosti). Hlavním tématem setkání bylo „zelenání“ církve.
Sasové chtějí být do 20 let klimaticky neutrální
Zástupci obou církví představili své přístupy k ekologii v církvi. Za saskou církev promluvila Manuela Kolsterová, která pracuje jako referentka pro životní prostředí a rozvoj venkova. Ta představila například církevní projekt Zelený kohout (Grüne Hahn), který je zaměřen na tzv. environmentální management. Jeho účelem je organizovat pracovní procesy tak, aby byla dodržována nejen zákonem požadovaná úroveň ochrany životního prostředí, ale aby bylo také zajištěno zmenšování dopadu církevního provozu na životní prostředí. V souvislosti s tím Kolsterová zmínila, že Evangelická luterská zemská církev Saska si vytyčila za cíl do roku 2035 snížit svoji klimatickou stopu o 90 %, do r. 2045 by pak církev měla být klimaticky neutrální.
Kromě toho saská církev nabízí svým sborům možnost využívat tzv. Zelené datové konto (Grünes Datenkonto), které sleduje výdaje sboru za energie a prostřednictvím vyhodnocování získaných dat pomáhá identifikovat oblasti, ve kterých může sbor za energie ušetřit. Bezplatně může Zelené datové konto využívat každý sbor či církevní instituce, jak ale Kolsterová uvedla, v praxi je tento prostředek využívaný jen velmi zřídka.
Vrchlabský kurátor poukázal na energetickou nehospodárnost církevních budov
Za českou delegaci promluvil Jakub Kašpar, kurátor sboru ve Vrchlabí a vedoucí odboru vnějších vztahů Krkonošského národního parku. Ve svém příspěvku se zaměřil na budovu vrchlabské fary, na které demonstroval častou energetickou nehospodárnost církevních budov, ale také komplikovanost grantových a projektových řízení, která jsou jednou z hlavních možností, jak rozsáhlé stavební úpravy, které by energetickou náročnost staveb zlepšily, financovat. Podle jeho slov ale proces „zelenání“ církve paradoxně částečně pomohla nastartovat současná energetická krize. Zvýšení výdajů za vytápění a další energie totiž vede nové subjekty k realizaci úsporných opatření (např. zateplení, instalace solární elektrárny, úspornější vytápění, využití dešťové vody atp.), často dotovaných státem (např. Zelená úsporám). Podle Kašpara přitom nezáleží na tom, zda je motivace sboru ekologická či ekonomická, důležitá je realizace projektu.
Byrokracie a lidské síly – hlavní překážky na cestě k zelené církvi
Právě byrokratická náročnost některých (např. evropských) grantů představuje jednu ze zásadních překážek, které napříč oběma církvemi ztěžují sborům realizaci projektů, které by snížily jejich klimatickou stopu. Zástupci obou církví se shodli na tom, že proces „zelenání“ církve často naráží také na nedostatek lidských zdrojů – církevní zaměstnanci i dobrovolníci bývají běžnou provozní agendou natolik vytíženi, že na ekologické projekty nezbývají síly.
V následné diskuzi Katrin Wallrabová připomněla, že klimatickou stopu lze ovlivnit i drobnějšími kroky, např. nakupovat regionální potraviny, fairtradovou kávu a další produkty, pro výzdobu kostela používat sezónní květiny namísto těch letecky dovážených atp. Pozitivní dopad na klima může mít také změna způsobu dopravy na bohoslužby – namísto auta vyrazit MHD, na kole či pěšky.
Církve na rozcestí
Zajímavým impulsem bylo také setkání s místním farářem Davidem Kellerem a jeho manželkou Annou, pocházející z Česka. Jejich situace výmluvně ilustruje personální situaci Evangelické luterské zemské církve Saska, která má při více než půlmilionu členů pouze 500 farářů (což je přibližně dvojnásobek počtu farářů v ČCE). Kromě domovského Altenbergu tak má Keller na starost ještě šest dalších sborů. V regionu se však daří rozvíjet spolupráci nejen ekumenickou – například s římskokatolickou církví, ale i mezinárodní. Velmi vřelé vztahy tak panují například mezi Altenbergem a Teplicemi.
Setkání obou církví nad tématem „zelenání církve“ nepřineslo jednoznačné odpovědi, jako spíše prostor pro sdílení vlastních zkušeností. Shoda však panovala v pocitu, že současná společnost a s ní i církev se nachází na rozcestí. Klimatická změna je zřejmě poznamená, což bude znamenat, že si budeme muset umět některé věci odříct.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
