Strana zelených: Projev Františka Pelce při kandidatuře na 1. místopředsedu Stranu zelených

Projev Františka Pelce při kandidatuře na 1. místopředsedu Strany zelených v sobotu 5. prosince 2009.

Vážení delegáti, vážené delegátky, moje milá ženo, přátelé,
při těchto příležitostech se předpokládá přednes spíše optimistického projevu plného silných slov a odhodlání.

Dovolte mi však trochu skromnější pohled na naší stranu a pokus o odpovědi na to, co dělat, abychom nezůstali tam, kam jsme se dostali, a něco se pozitivně změnilo. Pro společnost jako takovou i pro nás samé.

Kultura české politické scény je značně pokleslá a poctivě přiznáno, Straně zelených přes nesporně pozitivní působení v prvním poločasu tohoto volebního období a vzbuzené naděje, se k změně dobrým směrem přispět moc nepodařilo. Nechci tady unavovat sumářem našich prohřešků a jejich možná různě viděných příčin. Ale prostě i to, když dvě bývalé poslankyně naší strany přispějí k rozpadu vlády během našeho předsednictví Evropské unie, rozhodně není možné vnímat jako příspěvek k zlepšení politické kultury. Proč o tom mluvím? Protože úroveň politické kultury zásadně ovlivňuje i kvalitu demokracie jako takové. Možná se mýlím, ale zcela na začátku zrychlené koroze kvality politické kultury u nás byla podle mne už opoziční smlouva mezi Zemanovou ČSSD a Klausovou ODS. Netransparentní hra na vládnoucí a opoziční skupinu přinesla zcela jinou úroveň ekonomicko-politických propletenců a klientelismu v míře vyšší než kdykoliv před tím. Její plody sklízíme dodnes.

Řeknu Vám nejdříve smutnější sdělení. Strana zelených není teď ve zcela v dobré kondici a její obliba u veřejnosti není vysoká a pohybuje se někde mezi 3 a 5% . Jedním dechem však připojuji druhé sdělení optimističtější. Je v našich silách to změnit! V současnosti jsme v podobné situaci, jako když řidič jede po dálnici a začíná průtrž mračen, snižuje se viditelnost a zvedá se silný vítr. Lze na to reagovat v podstatě dvojím způsobem. Zhasnout světla, vypnout stěrače a přidat plyn a proletět tu slotu a moc to okolí nevnímat. Nebo se nabízí zapnout stěrače, zpomalit, rozsvítit mlhovky a vnímat při jízdě okolí a přemýšlet o něm. Jakkoliv je první varianta lákavá a může vyjít, nedoporučuji jí, protože skýtá více rizik než je zdrávo. Doporučuji ten druhý přístup.

Aby však měl pro nás tento manévr smysl a umožňoval nám návrat na cestu do žádoucího cíle, je nezbytná poctivě míněná sebereflexe problémů naší politiky, která nás během čtyřech let vynesla a zároveň snesla z výsluní. Nebudu Vás unavovat dlouhou analýzou , ale pár poznámek si neodpustím. Proč se od nás a naší politiky začali odklánět naši voliči a příznivci? Možná jsou příčiny prostší než by se zdálo. Strana, která se začne zabývat hlavně sama sebou a řeší neustále dilema, zda má být či nemá být ve vládě, zda je ve vnitř málo a nebo až moc demokratická, zda se daří stoprocentně naplňovat volební program a nebo ne a to vše vyústí v osobní animozity prezentované široké veřejnosti, začne být pro občana nedůvěryhodná, nesrozumitelná a nehodná podpory. U strany, která má dvacet nebo třicet procent volení preference je to oslabující, u strany, která bojuje o pět procent, je to sebezničující. Nejsem nekritický bursíkovec a připouštím, že i Martin udělal chyby, ale smekám před jeho osobou, která vytáhla stranu z bezvýznamna do první ligy politiky. Ti, kteří stranu hlavně poškodili mohou očekávat obtížně úctu. Navíc se obávám, že jejich recepty vedou právě k trvalé bezvýznamnosti našeho spolku. Kde si možná budeme moci otevřeně říkat, že svět spěje do nešťastných konců a že všichni ostatní to dělají všechno opravdu špatně, ale bohužel my to už ovlivňovat nebudeme moci. Proto tady nebudu lacině kritizovat ostatní politické strany jaké jsou šílené, jakkoliv by to šlo celkem snadno, ale vyzvu nás, ať to děláme lépe a srozumitelněji, aby to ocenili všichni tvorové včetně těch, co mají volební právo.

Často mudrujeme, že jsme v koaliční vládě prosadili málo a nebo, že jsme nepřevrátily některé negativní trendy ve společnosti a že to vše stejně nakonec špatně skončí. Vůbec s tím nesouhlasím ani z hlediska věcného a ani z hlediska filozofického. Chtěl bych pouze abychom si osvěžili programové prohlášení vlády, skutečně prosazené body a to vše porovnaly s naší sílou šesti resp. posléze čtyřech poslanců. Až komicky někdy působila z vnitrostranická kritika vytrvale oslabující naší sílu a tím i vyjednávací pozice, že se nám nedaří prosadit více z našeho volebního programu. Věřte, že jsem u různých strategických dokumentů a návrhů zákonů strávil stovky hodin a tak vím, o čem mluvím. A z hlediska obecnějšího? Z hlediska geoevoluce je asi opravdu jedno jestli náš horský les zmizí za třicet nebo sto let stejně tak jako nějaký ohrožený druh. Z lidského hlediska to ale jedno vůbec není! Minimálně tím získáváme bonus času a prostor k řešení pro ty, co přijdou po nás.

Když hodnotím praktické výsledky naší ekologické politiky z velké části realizované prostřednictvím ministerstva životního prostředí, nemáme se za co stydět. Mohl bych Vám zde prezentovat několik desítek našich úspěchů, ale ze skromnosti a pro plynulost proslovu to dělat nebudu. Snad tedy aspoň některé zásadnosti. Podařilo se úspěšně realizovat zcela nový Operační program životního prostředí, kde bylo alokováno skoro neuvěřitelných 133 mld. Kč, hlavně díky péči předpředchozího ministra se podařilo od Japonska získat dalších zhruba 25 mld. Kč na energetické úspory domácností, udrželi jsme územní limity těžby uhlí, nepřipustili rozvoj dalších megalomanských staveb jako je kanál Dunaj-Labe-Odra, nestavěli novou atomovou elektrárnu, snížili jsme daně na paliva z dřevnatých surovin. Vládou jsme protáhli celou škálu ekologických zákonů – od novely horního zákona, přes ochranu zemědělského půdního fondu, novelu zákona o ochraně přírody a krajiny či novelu zákona o posuzování vlivu na životní prostředí, rozšířili jsme evropskou soustavu Natura 2000 o dalších více než 200 chráněných území, nepřipustili zákonné vytunelování obsahu Národního parku Šumava a naopak jsme zahájili seriózní a otevřenou diskusi s veřejností, zejména místními samosprávami o návrhu nového národního parku Křivoklátsko. Některé zákony po rozpadu koalice uvízly ve sněmovně, některé se nám tam nakonec podařilo prosadit i v parlamentu. Počet sporů s Evropskou komisí v oblasti práva životního prostředí se nám podařilo snížit na méně než polovinu.

Co se zdařilo méně?

Jsou věci, které se nám až tak nepodařilo. Pravděpodobnost omezení jízd kamiónů se přímo úměrně snižovala pevnosti koalice a jednoty Strany zelených. Unikátní program Zelená úsporám měl na začátku neobyčejně neodhadnutý nekomfort pro žadatele umocněný ještě probíhající hospodářskou krizí. Mnoho návrhů zákona zůstalo po rozpadu Vlády ve sněmovně zaparkováno a jejich osud je nejistý. Jako výkřik nehoráznosti je stažení novely horního zákona současnou vládou. Projednání této novely mě a mnoho mých kolegů stálo rok vyjednávání a vláda s odkazem na nesmyslné argumenty, že není ještě hotová státní energetická koncepce, jde z toho nyní ven. Je to racionální krok a nebo za tím je těžebně energetická lobby? Odpovězte si sami. Kdo bude hledat najde samozřejmě ještě další problémy. Asi však největší neúspěch je to, že jsme díky našim rozmíškám a možná i díky neúplně hlasité prezentaci nedostali mezi veřejnost i ty naše úspěchy.

Pro ty, co nevěří ve smysl naší účasti v minulé koaliční vládě a preferovali by raději čekání za bukem, mám aspoň výběr indikátorů, které by mohly trochu otřást jejich pevným názorem. V současnosti se totiž otřásají v základech se územní limity těžby uhlí v severních Čechách a možná i pod Beskydy, jako předehra k tomu může být právě stažení horního zákona z dalšího projednávání, kde mimochodem byly pouze zfunkčněny pravidla odpisu zásob nerostných surovin. Pracovní návrh energetické koncepce ministerstva průmyslu připomíná cokoliv jen ne strategii 21. století směřující k úspornější a modernější energetice s progresívním využíváním obnovitelných zdrojů. Zahájený boj proti obnovitelným zdrojům s často populistickými odkazy na ceny pro zákazníka je nejen nezodpovědný v kontextu našich závazků a ochrany životního prostředí, ale je veden frontálně i proti zeleným, proti nám.

Teď mi dovolte vyjádřit pár prostých názorů na to, co dělat, abychom se pohnuli z místa vpřed. Naší ambicí musí být nejen uchovat přízeň cca 3% pevných zelených voličů, ale musíme umět oslovit aspoň to samé procento občanů, kterým není ochrana životního prostředí lhostejná, jsou proevropští a není jim cizí zdravý liberalismus.

Musíme odstranit sebepoškozující prezentaci navenek a využít více potenciálu naší členské základny. V naších řadách jsou stovky členů a příznivců, a mnozí z nich tady i sedí, s vysokým odborným a morálním kreditem. Mnozí mají rozmanité názory a přístupy. Jak už to v liberálních stranách chodí, nejsou všechny návrhy řešení jednosměrné či shodné. To je vše v pořádku. Věcné a názorové souboje si však odehrávejme doma, uvnitř strany. Navenek však sdělujme projednaný většinový názor. A když ho nesdílíme, nepospíchejme si postěžovat vděčným médiím. A když už jsme tázáni na náš odlišný názor, sdělme ho korektně tak, aby to neškodilo naší politice jako celku a vždy neopomeňme skromně dodat, že přesto většinový názor respektuji. V jednotě je totiž síla a v rozmanitosti názorů je naše bohatství a to vše musíme sladit vnitrostranickými procesy a naší elementární osobní disciplínou. V opačném případě budeme stále méně čitelní a srozumitelní pro veřejnost. Možná se to až tak nebude leckomu zdát, ale považuji za poctivé tady ten názor sdělit. Přátelé, liberální politika je mnohost názorů a respekt k tomu, ale ne, omlouvám se za to slovo „ bordel“.

Volební program Strany zelených je dobrý. Musíme se však na něj průběžně dívat a racionálně ho upravovat. Dobře však víme, že volební programy veřejnost čte v mizivém procentu případů. Proto musíme z našeho programu uvážlivě vybrat několik málo zcela zásadních věcí a ty neustále prezentovat ven, aby si veřejnost s těmito tématy naši stranu snadno spojovala. Budeme-li se snažit prezentovat desítky důležitých problematik, byť sebeoprávněnějších, při velikosti a síle naší strany to nebude až tak přesvědčivé. Každé z programových témat musíme umět provazovat s ochranou životního prostředí . Ať už to je vzdělání, zdravotnictví, občanská společnost, energetika či ekonomické aspekty či cokoliv jiného. Tím tady rozhodně neříkám, že se máme zabývat pouze vlastní strategií ochrany životního prostředí . Naopak musíme mít ucelený programový dokument odrážející život lidské společnosti v celé šíři. Pouze to zelené prizma je nezbytné. To se od nás oprávněně očekává a je to důležité i pro naši věrohodnost.

Volební program, jeho příprava i kultivace je důležitý i pro sebevědomí a identifikaci naší členské základny s politikou Strany zelených. Proto každoroční programová konference a její propojení s odbornými útvary je nesmírně důležitá a budu to prosazovat.

V neposlední řadě je však úplně stejně důležité, kdo politický program a jeho části prezentuje veřejnosti. Musí to být osobnost, která má k dané tematice, co říci a má životní stopu přirozeně svázanou s danou problematikou. Musíme najít balanc mezi požadavky na viditelného lídra, který musí chtě nechtě umět tak trochu všechno, a dalšími reprezentanty strany .

Zcela na závěr Vám řeknu něco o sobě. Přes dvacet let se snažím chránit přírodu na různých pozicích. Dělám to proto, protože jsem bytostně přesvědčen že přírodní prostředí a rozumně a s trochou pokory využívanou krajinu potřebujeme ke své existenci více než si mnozí dovedeme připustit. Prostě je pro naše další bytí nenahraditelná nejméně tak jako technická infrasturuktura, bez které si většina lidí také nedovede představit svůj život. Polovinu devadesátých let jsem vedl Správu Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory, kde se mi podařilo formulovat strategii a následně přispět i k realizaci obnovy ekologicky stabilnějších v té době imisně hrozivě poškozených horských lesů. Na podporu projektů pro rehabilitaci místní krajiny jsem založil před patnácti lety nadaci pro záchranu a obnovu Jizerských hor, která v současnosti patří k nejsilnějším regionálně působícím nadacím u nás. Po té jsem pracoval jako ředitel Správy chráněných krajinných oblastí resp. Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky. V letech 2002-2006 jsem působil jako poslanec Parlamentu ČR zvolený za US-DEU, kde jsem patřil dle nezávislého vyhodnocení Zeleného kruhu k nejzelenějším poslancům. Pomohl jsem tam prosadit po dvouletém úsilí euronovelu zákona o ochraně přírody a krajiny, a ve spolupráci s Martinem Bursíkem i zákon o podpoře obnovitelných zdrojů energie a nebo naopak zamítnout zákon, kterým se měly všechny plánované rychlostní komunikace a dálnice v definovaných trasách stát veřejným zájmem a práva vlastníků, obcí a dalších účastníků řízení měla být velmi oslabena. Téměř desetiletém vyjednávání se mi podařilo vyhlásit jednu z našich nejcennějších a největších Národních přírodních rezervací Jizerskohorské bučiny a nebo systematickou také skoro desetiletou prací přispět k dvojnásobnému rozšíření Chráněné krajinné oblasti Český ráj a nebo stát při zrodu dalších projektů včetně vzniku našeho posledního Národní parku České Švýcarsko. Tím bych chtěl pouze doložit, že když o něco opravdu jde, jsem připraven být vytrvalý dokud není dosaženo cíle. Jsem spoluautor a nebo editor více koncepčních dokumentů například Státního programu ochrany přírody a krajiny schváleného v Tošovského vládě i jeho výrazné aktualizace, opět schválené po nejednoduchých vyjednáváních nedávno ve vládě. Pouze pro úplnost dodávám, že jsem pro revoluci sloužil tři řádná a jedno mimořádné volební období jako městský zastupitel a radní města Turnov.
Přátelé, zelení a zelené delegátky, za chvíli začne v Kodani světový summit k ochraně klimatu. Náš pan prezident tam nepojede vysvětlovat svoje kvalifikované pohledy, protože se domnívá, že se tam nic konkrétního nedomluví. Mám možná nízké přání. Přeji si, aby se i tentokráte mýlil. A to v zájmu nás i těch, co přijdou po nás.

Přátelé, s kandidaturou do předsednictva jsem váhal a upřímně řečeno moc se mi do toho zpočátku nechtělo. Zvažoval jsem snad všechna pro a proti. Nakonec zvítězilo rozhodnutí, že partikulární zájmy dám stranou a půjdu do toho. Jde mi o diverzitu a kvalitu politické scény, kam Strana zelených neodmyslitelně patří. Také přiznávám, že chci politiku Stranu zelených udržet ve středu, neohýbat ji výrazně vlevo a ani vpravo, protože tam vidím pro nás nejvíce přirozený prostor. Teď jen záleží na Vás, zda mi dáte šanci.

Děkuji za pozornost.