Tiskové zprávy
Fórum 50%, o.s.: Protestní nóta neziskových organizací proti projevu premiéra Mirka Topolánka u příležitosti zahájení Roku rovných příležitostí
Jako zástupci a zástupkyně neziskových organizací a akademického sektoru a zároveň individuální osoby tímto vyjadřujeme důrazný protest proti projevu premiéra České republiky Mirka Topolánka při oficiálním zahájení Evropského roku rovných příležitostí dne 2.4.2007 v divadle Archa. Domníváme se, že člověk v pozici předsedy vlády si takovýto projev nemůže dovolit. O to více, že se jednalo o připravený projev na specificky zaměřenou akci.
Ukazuje se při něm platnost a důraznost motta boje za rovnoprávnost žen osobní je politické. Že je premiér zastáncem neoliberálního přístupu je jedna věc a jako soukromé osobě mu právo na tyto názory nikdo nechce a ani nemůže upírat. Ovšem Mirek Topolánek je druhým nejvyšším představitelem České republiky. Vláda České republiky je mezinárodními smlouvami, včetně Smlouvy o členství v Evropské unii, zavázána k respektování a zajištění dodržování jistých hodnot, zásad, pravidel. Padesát let aktivního prosazování a zlepšování společenského postavení znevýhodňovaných či přímo diskriminovaných skupin ve společnosti (http://ec.europa.eu/employment_social/gender_equality/index_en.html) je však podle Mirka Topolánka ideologií, která vede k mravně neobhajitelným nerovnostem. Projev pana Tololánka při zahájení Roku rovných příležitostí, a nejen tento, poukazuje na to, že současná vláda bude politiku rovných příležitostí prosazovat v rozporu se zásadami, k nimž se zavázala, a v souladu s neoliberalismem, tedy důrazem na nacionalistické zájmy a ekonomickou „bezbariérovost“. Osobní se tedy stává politickým.
Přístup Mirka Topolánka k politice rovných příležitostí totiž, dle našeho názoru, vyplývá z neochoty pochopit princip rovných příležitostí či přistoupit na něj. Premiér mj. prohlásil: „zárukou rovnosti příležitostí není žádná „dobře míněná“ (sic!) snaha narovnat nenarovnatelné…Jsou rozdíly, které jsou nevymýtitelné“. Premiér např. říká: „U zdravotně postižených nikdy nedosáhneme rovnosti, protože zde rovnost fakticky není“. Ano, existují rozdíly. Politika rovných příležitostí však není o stejnosti, o tom, že by se zákon měl „snažit srovnat ženu s mužem“ (také výrok premiéra), zdravotně postižené se zdravými, Romy, či jiné národnostní nebo etnické skupiny s dominantní skupinou. Politika rovných příležitostí je o srovnání startovní čáry, o rovnosti příležitostí, zacházení. Bohužel (neo)liberální přístup svým přehlížením mechanismů zakotvených ve struktuře společnosti a ve fungování institucí není schopen nahlédnout všechny aspekty vznikání a udržování nerovností ve společnosti, a nakládá břemeno zodpovědnosti za nerovnost na jednotlivce. Neohlíží se na kulturní, sociální, symbolickou rovinu společnosti. Ekonomické nástroje, odstranění bariér v ekonomické oblasti nestačí. Naopak. Právě pozitivní akce (které premiér nesprávně nazývá pozitivní diskriminací), jako dočasný nástroj, odstraňují nerovné startovní pozice ve společnosti. Dokonce, dočasné pozitivní akce mohou podle zkušeností různých evropských zemí napomoci ekonomickému růstu, o níž panu Topolánkovi především jde.
Nechceme rozebírat celý projev, chceme zde zmínit jeho nejzávažnější aspekty. Premiér se dotýká těhotenství a mateřské role ženy jako něčeho logického, přirozeného (jde vůbec přirozenost a logika dohromady?), zdravého. Topolánek tvrdí, že tato „výsada“ činí ženy apriorně odlišnými a doufejme, že co je podle něj odlišné, není apriorně horší. Na reálném trhu práce jsou ale podle většiny statistických výzkumů ženy stále méně finančně hodnoceny za stejnou práci, v tzv. „feminizovaných“ odvětvích (což jsou ale v reálu nejzásadnější odvětví: zdravotnictví a školství) finančně podhodnocovány tak, jako ostatně celá tato odvětví a do ostatních oblastí trhu práce mají sníženou možnost vstupu i postupu na vyšší příčky vedení. Toto je Topolánkovo „odlišné postavení žen na trhu práce“ v řeči sociologických průzkumů. Z nového zákoníku práce rozhodně nevyplývá, na rozdíl od tvrzení pana premiéra, že je prostě „daleko rizikovější zaměstnat ženy než muže“. Nový zákoník práce totiž nerozlišuje zaměstnance/kyně jako ženu a muže, ale pracuje s pojmem rodič. Naopak pro moderní firmy zaměstnávat ve svém týmu ženy není rizikem, ale výhodou. Nehledě na to, že nový zákoník práce odkazuje v otázkách diskriminace na dosud neexistující antidiskriminační zákon.
Další z nich se týká přístupu k národnostním a jiným menšinám. Neoliberální přístup, potažmo několikerá zmínka v projevu Topolánka, vyžaduje zcela ne-demokratickou asimilaci, tedy přizpůsobení se hodnotám dominantní skupiny (tedy, hodnotám prosazovaným panem Topolánkem/vládou). Člověk, který tvrdí, že prosazuje „vládu práva“, tak autoritářsky upírá hlasy menšinám a prosazuje ten dominantní, svůj. Je to však diverzita, která přispívá k větší toleranci, rozmanitosti, demokratičnosti společnosti a způsobů života.
Jak se panu Topolánkovi podařilo „vymýtit diskriminaci leseb a gayů“? Připomeňme si, že zákon o registrovaném partnerství máme navzdory ODS nikoliv díky ní. Zákon o registrovaném partnerství přitom ani zdaleka nedává stejná práva a povinnosti heterosexuálním a homosexuálním lidem a diskriminace na základě sexuální orientace stále trvá. Pan premiér tvrdí, že nezná případ diskriminace v zaměstnání – to by si měl pozorněji číst noviny, pak by mu jistě neunikl případ maséra Sydora z Čeladné, kterého odmítli právě z důvodu jeho sexuální orientace.
Jako zástupkyně a zástupci nevládních organizací spojených v České ženské lobby a dalších organizací žádáme českou vládu o vysvětlení stanoviska k politice rovných příležitostí.
Doufáme, že právě zahájený Evropský rok rovných příležitostí pro všechny poskytne i panu premiérovi České republiky možnost doplnit si chybějící znalosti v oblasti rovných příležitostí a porozumět základním hodnotám a principům, na nichž je Evropská unie založena.
za Českou ženskou lobby
Lenka Bennerová
o.s. Fórum 50 %
Ukazuje se při něm platnost a důraznost motta boje za rovnoprávnost žen osobní je politické. Že je premiér zastáncem neoliberálního přístupu je jedna věc a jako soukromé osobě mu právo na tyto názory nikdo nechce a ani nemůže upírat. Ovšem Mirek Topolánek je druhým nejvyšším představitelem České republiky. Vláda České republiky je mezinárodními smlouvami, včetně Smlouvy o členství v Evropské unii, zavázána k respektování a zajištění dodržování jistých hodnot, zásad, pravidel. Padesát let aktivního prosazování a zlepšování společenského postavení znevýhodňovaných či přímo diskriminovaných skupin ve společnosti (http://ec.europa.eu/employment_social/gender_equality/index_en.html) je však podle Mirka Topolánka ideologií, která vede k mravně neobhajitelným nerovnostem. Projev pana Tololánka při zahájení Roku rovných příležitostí, a nejen tento, poukazuje na to, že současná vláda bude politiku rovných příležitostí prosazovat v rozporu se zásadami, k nimž se zavázala, a v souladu s neoliberalismem, tedy důrazem na nacionalistické zájmy a ekonomickou „bezbariérovost“. Osobní se tedy stává politickým.
Přístup Mirka Topolánka k politice rovných příležitostí totiž, dle našeho názoru, vyplývá z neochoty pochopit princip rovných příležitostí či přistoupit na něj. Premiér mj. prohlásil: „zárukou rovnosti příležitostí není žádná „dobře míněná“ (sic!) snaha narovnat nenarovnatelné…Jsou rozdíly, které jsou nevymýtitelné“. Premiér např. říká: „U zdravotně postižených nikdy nedosáhneme rovnosti, protože zde rovnost fakticky není“. Ano, existují rozdíly. Politika rovných příležitostí však není o stejnosti, o tom, že by se zákon měl „snažit srovnat ženu s mužem“ (také výrok premiéra), zdravotně postižené se zdravými, Romy, či jiné národnostní nebo etnické skupiny s dominantní skupinou. Politika rovných příležitostí je o srovnání startovní čáry, o rovnosti příležitostí, zacházení. Bohužel (neo)liberální přístup svým přehlížením mechanismů zakotvených ve struktuře společnosti a ve fungování institucí není schopen nahlédnout všechny aspekty vznikání a udržování nerovností ve společnosti, a nakládá břemeno zodpovědnosti za nerovnost na jednotlivce. Neohlíží se na kulturní, sociální, symbolickou rovinu společnosti. Ekonomické nástroje, odstranění bariér v ekonomické oblasti nestačí. Naopak. Právě pozitivní akce (které premiér nesprávně nazývá pozitivní diskriminací), jako dočasný nástroj, odstraňují nerovné startovní pozice ve společnosti. Dokonce, dočasné pozitivní akce mohou podle zkušeností různých evropských zemí napomoci ekonomickému růstu, o níž panu Topolánkovi především jde.
Nechceme rozebírat celý projev, chceme zde zmínit jeho nejzávažnější aspekty. Premiér se dotýká těhotenství a mateřské role ženy jako něčeho logického, přirozeného (jde vůbec přirozenost a logika dohromady?), zdravého. Topolánek tvrdí, že tato „výsada“ činí ženy apriorně odlišnými a doufejme, že co je podle něj odlišné, není apriorně horší. Na reálném trhu práce jsou ale podle většiny statistických výzkumů ženy stále méně finančně hodnoceny za stejnou práci, v tzv. „feminizovaných“ odvětvích (což jsou ale v reálu nejzásadnější odvětví: zdravotnictví a školství) finančně podhodnocovány tak, jako ostatně celá tato odvětví a do ostatních oblastí trhu práce mají sníženou možnost vstupu i postupu na vyšší příčky vedení. Toto je Topolánkovo „odlišné postavení žen na trhu práce“ v řeči sociologických průzkumů. Z nového zákoníku práce rozhodně nevyplývá, na rozdíl od tvrzení pana premiéra, že je prostě „daleko rizikovější zaměstnat ženy než muže“. Nový zákoník práce totiž nerozlišuje zaměstnance/kyně jako ženu a muže, ale pracuje s pojmem rodič. Naopak pro moderní firmy zaměstnávat ve svém týmu ženy není rizikem, ale výhodou. Nehledě na to, že nový zákoník práce odkazuje v otázkách diskriminace na dosud neexistující antidiskriminační zákon.
Další z nich se týká přístupu k národnostním a jiným menšinám. Neoliberální přístup, potažmo několikerá zmínka v projevu Topolánka, vyžaduje zcela ne-demokratickou asimilaci, tedy přizpůsobení se hodnotám dominantní skupiny (tedy, hodnotám prosazovaným panem Topolánkem/vládou). Člověk, který tvrdí, že prosazuje „vládu práva“, tak autoritářsky upírá hlasy menšinám a prosazuje ten dominantní, svůj. Je to však diverzita, která přispívá k větší toleranci, rozmanitosti, demokratičnosti společnosti a způsobů života.
Jak se panu Topolánkovi podařilo „vymýtit diskriminaci leseb a gayů“? Připomeňme si, že zákon o registrovaném partnerství máme navzdory ODS nikoliv díky ní. Zákon o registrovaném partnerství přitom ani zdaleka nedává stejná práva a povinnosti heterosexuálním a homosexuálním lidem a diskriminace na základě sexuální orientace stále trvá. Pan premiér tvrdí, že nezná případ diskriminace v zaměstnání – to by si měl pozorněji číst noviny, pak by mu jistě neunikl případ maséra Sydora z Čeladné, kterého odmítli právě z důvodu jeho sexuální orientace.
Jako zástupkyně a zástupci nevládních organizací spojených v České ženské lobby a dalších organizací žádáme českou vládu o vysvětlení stanoviska k politice rovných příležitostí.
Doufáme, že právě zahájený Evropský rok rovných příležitostí pro všechny poskytne i panu premiérovi České republiky možnost doplnit si chybějící znalosti v oblasti rovných příležitostí a porozumět základním hodnotám a principům, na nichž je Evropská unie založena.
za Českou ženskou lobby
Lenka Bennerová
o.s. Fórum 50 %
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
