Tiskové zprávy
Státní veterinární správa ČR: Ptačí chřipka…Apríl?
Kéž se by letos obavy z hrozby aviární influenzy nenaplnily. Zatím nemáme žádné poznatky, že by byly hlášeny hromadné úhyny ptáků, či chované drůbeže. To však nemusí nic znamenat. Loňské jaro bylo také v tomto ohledu klidné.
S ohledem na nákazovou situaci v Evropě a při pohledu na výskyt v loňském roce, kdy byla ptačí chřipka zjištěna v řadě evropských států, lze konstatovat, že virus této nákazy se v životním prostředí stále vyskytuje. V loňském roce byla tato nepříjemná nákaza ptáků zavlečena i do chovů drůbeže v ČR. A to do chovů v Pardubickém kraji. Od 20. 6. 2007 do 11. 7. 2007 byla zaznamenána čtyři ohniska. Všechny případy se vyskytly v okrese Ústí nad Orlicí a byly dávány do souvislosti se zavlečením prostřednictví kontaminované podestýlky a následně prostřednictvím nežádoucích kontaktů osob. Je tedy při této příležitosti vhodné chovatele opět upozornit na nutnost věnovat zdravotnímu stavu chované drůbeže náležitou pozornost a bránit kontaktu s volně žijícími ptáky a „nepovolanými osobami“.
Určitě je vhodné zmínit, že ani když byla ptačí chřipka zavlečena do chovů drůbeže, nedošlo k poklesu spotřeby drůbežího masa, a to především proto, že orgány státního veterinárního dozoru přijaly neprodleně potřebná opatření, ohniska nákazy byla velmi rychle likvidována a nedošlo k dalšímu šíření nákazy. V této situaci se ukázalo, jaký význam měla účinná a pravdivá „krizové komunikace“. Jen tak je totiž možné zabránit vzniku fám či poplašných zpráv; pouze tehdy, má-li spotřebitel dostatek informací, nepodléhá panice.
Lze tedy pro chovatele zopakovat některé zásady a opatření, k minimalizaci přenosu nákazy:
• dodržovat zákaz vstupu nepovolaným osobám do hal a chovů drůbeže;
• dodržovat zoohygienické zásady v chovu;
• používat dezinfekční rohože před vstupy do jednotlivých hal a vjezdů na farmu;
• zkontrolovat zasíťování oken a větracích otvorů, a tím zamezit vstup volně žijícímu ptactvu do hal;
• u chovů, kde je výběh, zamezit styk drůbeže s tažnými volně žijícími ptáky, a to omezit výběh, popřípadě vystavět zastřešené venkovní voliéry, minimálně však zabránit kontaktu volně žijících ptáků s krmením a napájecí vodou domácích ptáků;
• organizovat chov raději v uzavřených prostorách – halách a zamezit styku s volně žijícím ptactvem;
• hlásit místně příslušné krajské veterinární správě zvýšené a hromadné úhyny drůbeže, popřípadě i volně žijícího ptactva; nadále platí veterinární opatření, že chovatelé podnikatelé jsou povinni hlásit místně příslušné krajské veterinární správě pokles v příjmu potravy a vody u chované drůbeže o více než 20 % nebo pokles snášky o více než 5 % po dobu delší než 2 dny, nebo úmrtnost vyšší než 3 % týdně.
Na základě loňských zkušeností lze očekávat, že chovatelé si jsou případných rizik dobře vědomi, a že budou doporučení Státní veterinární správy ČR ve vlastním zájmu dodržovat.
S ohledem na nákazovou situaci v Evropě a při pohledu na výskyt v loňském roce, kdy byla ptačí chřipka zjištěna v řadě evropských států, lze konstatovat, že virus této nákazy se v životním prostředí stále vyskytuje. V loňském roce byla tato nepříjemná nákaza ptáků zavlečena i do chovů drůbeže v ČR. A to do chovů v Pardubickém kraji. Od 20. 6. 2007 do 11. 7. 2007 byla zaznamenána čtyři ohniska. Všechny případy se vyskytly v okrese Ústí nad Orlicí a byly dávány do souvislosti se zavlečením prostřednictví kontaminované podestýlky a následně prostřednictvím nežádoucích kontaktů osob. Je tedy při této příležitosti vhodné chovatele opět upozornit na nutnost věnovat zdravotnímu stavu chované drůbeže náležitou pozornost a bránit kontaktu s volně žijícími ptáky a „nepovolanými osobami“.
Určitě je vhodné zmínit, že ani když byla ptačí chřipka zavlečena do chovů drůbeže, nedošlo k poklesu spotřeby drůbežího masa, a to především proto, že orgány státního veterinárního dozoru přijaly neprodleně potřebná opatření, ohniska nákazy byla velmi rychle likvidována a nedošlo k dalšímu šíření nákazy. V této situaci se ukázalo, jaký význam měla účinná a pravdivá „krizové komunikace“. Jen tak je totiž možné zabránit vzniku fám či poplašných zpráv; pouze tehdy, má-li spotřebitel dostatek informací, nepodléhá panice.
Lze tedy pro chovatele zopakovat některé zásady a opatření, k minimalizaci přenosu nákazy:
• dodržovat zákaz vstupu nepovolaným osobám do hal a chovů drůbeže;
• dodržovat zoohygienické zásady v chovu;
• používat dezinfekční rohože před vstupy do jednotlivých hal a vjezdů na farmu;
• zkontrolovat zasíťování oken a větracích otvorů, a tím zamezit vstup volně žijícímu ptactvu do hal;
• u chovů, kde je výběh, zamezit styk drůbeže s tažnými volně žijícími ptáky, a to omezit výběh, popřípadě vystavět zastřešené venkovní voliéry, minimálně však zabránit kontaktu volně žijících ptáků s krmením a napájecí vodou domácích ptáků;
• organizovat chov raději v uzavřených prostorách – halách a zamezit styku s volně žijícím ptactvem;
• hlásit místně příslušné krajské veterinární správě zvýšené a hromadné úhyny drůbeže, popřípadě i volně žijícího ptactva; nadále platí veterinární opatření, že chovatelé podnikatelé jsou povinni hlásit místně příslušné krajské veterinární správě pokles v příjmu potravy a vody u chované drůbeže o více než 20 % nebo pokles snášky o více než 5 % po dobu delší než 2 dny, nebo úmrtnost vyšší než 3 % týdně.
Na základě loňských zkušeností lze očekávat, že chovatelé si jsou případných rizik dobře vědomi, a že budou doporučení Státní veterinární správy ČR ve vlastním zájmu dodržovat.
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
