Správa KRNAP: Ptačí říše hlásí: Jaro je tady

Na blížící se jaro nás mezi prvními upozorňují svým zpěvem ptáci. S prodlužujícím se dnem a rostoucí teplotou začínají zpívat druhy, které nás na zimu neopouštějí (kosi, sýkory), vracejí se ale už i první ptáci z jihoevropských a afrických zimovišť. Špačci a skřivani polní se z teplých krajin začali vracet již koncem února. Následují je drozdi, konipasi bílí a rehci domácí, čápi a vlaštovky. Do konce dubna bude většina zdejších ptáků zpět. Mezi posledními, začátkem května, přiletí rorýsi nebo žluvy. Jako poslední se začátkem června do Krkonoš vrací budníčci zelení, kteří musejí ze zimovišť v severní Indii překonat vzdálenost 5–6 tisíc km.

Krkonoše jsou pro řadu ptáků také pouhou zastávkou při cestě na jejich severská hnízdiště. Na jaře tu můžeme potkat například potáplice, řadu druhů kachen (např. čírky či poláky) nebo bahňáků (např. kulíky zlaté) a další.

V období hnízdění jsou ptáci velmi zranitelní. Některé z krkonošských druhů hnízdí na zemi (skřivani polní, lindušky nebo strnadi obecní), jiné v křovinách (kosi, drozdi, pěnice), další na vysokých stromech (čápi černí, dravci) nebo v jejich dutinách a polodutinách (sovy, sýkory, lejsci, špačci), některé na lidských stavbách (čápi bílí na komínech, rorýsi a poštolky na výškových budovách, krkavci na stožárech elektrického vedení).

Co se typu hnízda týká, nejznámější jsou ta miskovitá, postavená na zemi, v keřích či na stromech, nebo vpletená mezi stonky rostlin. Běžná jsou i hnízda v dutinách, která si některé druhy vystýlají (sýkory) a jiné ne (sovy). Ledabylá hnízda jen z pár překřížených větviček si staví hrdličky zahradní či holubi hřivnáči, naopak „dokonalé“ stavby v podobě uzavřené koule, jen s vletovým otvorem z boku, si splétají budníčci, střízlíci nebo skorci. A takovým šoupálkům postačí k hnízdění i odchlípnutá kůra na kmeni stromu.

V naší krajině ubývá starých stromů, které ptákům nabízejí přirozené dutiny pro jejich hnízdění. Proto jsou významnou pomocí ptákům člověkem rozmístěné hnízdní budky. Vyvěšením budky ale pomoc ptákům nekončí. Poté, co ptáci vyvedou poslední mláďata, nejlépe během podzimu, je nutné budku vyčistit – zbavit ji hnízdního materiálu, který ji někdy zaplňuje až po vletový otvor. S ním odstraníme rovněž zbytky potravy, trus po mláďatech i hnízdní parazity. Většinu budek ničím nevystýláme, jen do těch sovích je vhodné nasypat na dno vrstvu dřevěných hoblin, protože sovy si žádnou výstelku na hnízdo nepřinášejí. Na jaře je čistá, případně i opravená budka znovu připravena přivítat své nové obyvatele.

Úspěšnost běžných miskovitých hnízd je v průměru padesátiprocentní – z nakladených vajec úspěšně opustí hnízdo zhruba polovina mláďat. Hnízda v přirozených dutinách a ptačích budkách jsou o něco efektivnější – odborná literatura uvádí průměrnou úspěšnost mezi 60–70 %.