Tiskové zprávy
Správa NP Šumava: Puštík bělavý – vypuštění mláďat v roce 2009
31. srpna 2009 | Správa NP Šumava
Puštík bělavý (Strix uralensis) patří mezi největší sovy žijící na našem území. Hnízdním prostředím puštíka bělavého jsou převážně smíšené a listnaté lesy pralesovitého charakteru v nadmořských výškách s optimem v 700 - 900 m n. m. v blízkosti otevřených ploch, kde se nachází dostatečná potravní nabídku.
I při své velikosti se tento druh živí převážně drobnými savci, ptáky, obojživelníky a hmyzem. Šumava byla pro tento druh sovy jediným domovem na území Čech a Moravy až do konce 19. století.
Z důvodů kombinací negativních vlivů, z nichž se za hlavní považuje ztráta vhodných biotopů (ubývání listnatých a smíšených porostů pralesovitého charakteru) vlivem lesnického hospodaření a pronásledování lovem došlo koncem 19. století k ubývání tohoto druhu z Šumavských hvozdů. Od 30. let do začátku 70.let 20. století je považován na území Šumavy za vyhynulý druh a protože nebylo hnízdění tohoto druhu prokázáno ani jinde na území Čech a Moravy, tímto puštík bělavý vymizel z celého území bývalé ČSR kromě Slovenska, kde se nacházela a nachází silná a stabilní populace.
Během 70. let 20. století zahájil NP Bavorský les reintrodukční program spočívající v umělém odchování mláďat a jejich vypouštění do volné přírody. Od 80. let 20. století je puštík bělavý pozorován i na české straně Šumavy.
Od roku 1991 byl reintrodukční projekt puštíka bělavého zahájen i na území NP Šumava První hnízdění ve volné přírodě na Šumavě bylo prokázáno v roce 1998, následovalo prokázání dalších hnízdění v letech 1999, 2001, 2003, 2004 a 2006. Hlavními hnízdními lokalitami je okolí Volar a okolí Rejštejna.
Od roku 1995 vypouštění zoologové Správy NP a CHKO Šumava každý rok několik mladých jedinců puštíka bělavého z aklimatizačních voliér do volné přírody Šumavy.
„V roce 2009 byli vypuštěni 4 mláďata puštíka bělavého ze dvou aklimatizačních voliér;" říká Tomáš Lorenc, ornitolog Správy. „Do roku 2009 bylo celkem vypuštěno 103 mláďat a současný odhad velikosti volně žijící populace puštíka bělavého na Šumavě je cca 15-20 párů;" doplňuje.
Lze konstatovat, že se jedná o úspěšný reintrodukční program, který pomohl navrátit do šumavské přírody původní druh této sovy. Realizace takto rozsáhlého a dlouhotrvajícího projektu by nebyla možná bez spolupráce většího množství lidí a institucí. Hlavními koordinátory projektu jsou Bohuslav Kloubec z CHKO Třeboňsko, Luděk Bufka a nyní Tomáš Lorenc ve spolupráci s Územními pracovišti z CHKO a NP Šumava spolupracující s českými zoologickými zahradami: Ivan Kubát a Jitka Králíčková ze ZOO Ohrada Hluboká nad Vltavou - koordinátor chovu v zoologických zahradách, dále ZOO Děčín, ZOOpark Chomutov, ZOO Praha, Záchranná stanice Pavlov, Přírodovědná stanice při Domě dětí a mládeže Horažďovice, ZOO Bojnice. Dále spolupracujeme s ZO ČSOP Plzeňsko, s NP Bavorský les a ornitology z dalších evropských zemí.
I při své velikosti se tento druh živí převážně drobnými savci, ptáky, obojživelníky a hmyzem. Šumava byla pro tento druh sovy jediným domovem na území Čech a Moravy až do konce 19. století.
Z důvodů kombinací negativních vlivů, z nichž se za hlavní považuje ztráta vhodných biotopů (ubývání listnatých a smíšených porostů pralesovitého charakteru) vlivem lesnického hospodaření a pronásledování lovem došlo koncem 19. století k ubývání tohoto druhu z Šumavských hvozdů. Od 30. let do začátku 70.let 20. století je považován na území Šumavy za vyhynulý druh a protože nebylo hnízdění tohoto druhu prokázáno ani jinde na území Čech a Moravy, tímto puštík bělavý vymizel z celého území bývalé ČSR kromě Slovenska, kde se nacházela a nachází silná a stabilní populace.
Během 70. let 20. století zahájil NP Bavorský les reintrodukční program spočívající v umělém odchování mláďat a jejich vypouštění do volné přírody. Od 80. let 20. století je puštík bělavý pozorován i na české straně Šumavy.
Od roku 1991 byl reintrodukční projekt puštíka bělavého zahájen i na území NP Šumava První hnízdění ve volné přírodě na Šumavě bylo prokázáno v roce 1998, následovalo prokázání dalších hnízdění v letech 1999, 2001, 2003, 2004 a 2006. Hlavními hnízdními lokalitami je okolí Volar a okolí Rejštejna.
Od roku 1995 vypouštění zoologové Správy NP a CHKO Šumava každý rok několik mladých jedinců puštíka bělavého z aklimatizačních voliér do volné přírody Šumavy.
„V roce 2009 byli vypuštěni 4 mláďata puštíka bělavého ze dvou aklimatizačních voliér;" říká Tomáš Lorenc, ornitolog Správy. „Do roku 2009 bylo celkem vypuštěno 103 mláďat a současný odhad velikosti volně žijící populace puštíka bělavého na Šumavě je cca 15-20 párů;" doplňuje.
Lze konstatovat, že se jedná o úspěšný reintrodukční program, který pomohl navrátit do šumavské přírody původní druh této sovy. Realizace takto rozsáhlého a dlouhotrvajícího projektu by nebyla možná bez spolupráce většího množství lidí a institucí. Hlavními koordinátory projektu jsou Bohuslav Kloubec z CHKO Třeboňsko, Luděk Bufka a nyní Tomáš Lorenc ve spolupráci s Územními pracovišti z CHKO a NP Šumava spolupracující s českými zoologickými zahradami: Ivan Kubát a Jitka Králíčková ze ZOO Ohrada Hluboká nad Vltavou - koordinátor chovu v zoologických zahradách, dále ZOO Děčín, ZOOpark Chomutov, ZOO Praha, Záchranná stanice Pavlov, Přírodovědná stanice při Domě dětí a mládeže Horažďovice, ZOO Bojnice. Dále spolupracujeme s ZO ČSOP Plzeňsko, s NP Bavorský les a ornitology z dalších evropských zemí.
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
