Tiskové zprávy
Arnika Děčín: PVC lze likvidovat jen obtížně, upozorňují nové plakáty Arniky
Plakáty sdružení Arnika s kachničkou v oděvu hrobníka budou po několik týdnů upozorňovat obyvatele Děčína na obtížnou likvidaci PVC. Arnika tak zakončuje plakátovou kampaň, během níž ukazovala spotřebitelům, proč je lepší se výrobkům i obalům z polyvinylchloridu vyhnout (1). „Kampaň jsme dělali také proto, že průzkum v děčínských obchodech ukázal, že lidé mohou stále ještě narazit na řadu potravin balených do tohoto plastu,“ říká vedoucí děčínské pobočky Arniky Kamil Repeš. Z posledního plakátu, který visí od pátku 9. května 2008 v autobusech MHD, se lidé dozví především o obtížích spojených s likvidací PVC.
Když výrobek nebo obal z PVC doslouží, nastává problém, jak jej bezpečně zlikvidovat. „Vzhledem k obsahu některých látek: těžkých kovů (2), ftalátů, adipátů by PVC podle nás mělo být řazeno mezi nebezpečný odpad. Praxe je ale jiná. Tento plast končí jako komunální odpad na skládkách nebo ve spalovnách, kde se z něho mohou uvolňovat nebezpečné látky“ upozorňuje vedoucí kampaně Nehrajme si s PVC Ing. Miroslava Jopková.
Na skládkách se z PVC uvolňují nebezpečné látky postupně a mohou kontaminovat skládkové vody, i plyn, který se zde tvoří. Při náhodných požárech (3) skládek, například minulý víkend hořel odpad v Košťálově na Semilsku, vznikají toxické dioxiny. Ani řízené spalování polyvinylchloridu ve spalovnách není bez rizika. „Do škváry a popílku ze spaloven se z PVC dostávají těžké kovy. Navíc spálením PVC často vznikne více odpadu než se spálí samotného plastu. Hořením PVC totiž vznikají agresivní spaliny, pro jejichž čištění je nutné vyšší množství přídavných látek (4),“ uvádí Jopková.
Kromě varování je na plakátech také symbol označující PVC (5). Ten je podle Jopkové důležitý pro jeho správnou likvidaci: „PVC narozdíl od jiných plastů nepatří do žlutého kontejneru na plast, neboť díky svému složení poškozuje jejich recyklační proces. Například 1 plastová láhev z PVC může znehodnotit recyklaci 30 – 50 tis. lahví z PETu,“ vysvětluje Jopková. „Výrobci však už bohužel nemají povinnost uvádět, z jakého plastu je obal vyrobený. Zrušilo ji Ministerstvo životního prostředí před dvěma roky. V případě neznačného zboží lidé nejenom, že neví, co nakupují, ale vlastně ani nemohou správně třídit plastový odpad,“ dodává Jopková.
Třetí a tedy i poslední ze série plakátů uzavírá plakátovou kampaň sdružení Arnika, která si vzala za cíl přiblížit spotřebitelům rizika spojená s výrobou, používáním a likvidací PVC. „Naše aktivity zaměřené na PVC tím však v nekončí. V těchto dnech například provádíme ve spolupráci se studenty děčínského gymnázia dotazníkový průzkum, který má zjistit, nakolik se spotřebitelé v problematice PVC orientují. Také přímo spolupracujeme na náhradě PVC v lounské nemocnici a v místních mateřských školkách,“ uzavírá Repeš.
Aktivity Arniky byly podpořeny grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. (1) Databáze alternativ k výrobkům z PVC členěna dle různých kategorií (např. domácnost, výrobky pro děti, kancelář, zdravotnické pomůcky) je k dispozici ZDE.
(2) Aby bylo PVC stabilní a dostatečně odolné vůči klimatickým podmínkám, často se do něj přidávají během výrobního procesu stabilizátory na bázi těžkých kovů. Ve starších výrobcích z PVC lze nalézt poměrně často kadmium – látku klasifikovanou jako lidský karcinogen. Jeho používání bylo zastaveno v rámci EU na konci roku 2006. Nicméně stále se využívají olověné stabilizátory. Olovo je látka poškozující především nervový systém, reprodukční systém a imunitní mechanismy. Trvalá expozice nízkým koncentracím může vést hlavně u dětí k poruše jejich chování.
(3) Přehled požárů na skládkách odpadů v Ústeckém kraji (mohlo při nich i díky přítomnosti PVC v odpadech docházet k únikům dioxinů do ovzduší):
14. - 15. 7. 2005 - požár skládky v Tušimicích
5. 2. 2006 a 14. - 24. 2. 2006 - opakovaný požár načerno dovezeného německého komunálního odpadu v silážních jamách v Libčevsi na Lounsku, zbytky popela byly po rozborech klasifikovány jako nebezpečný odpad
9. - 11. 3. 2006 - na skládce v Tušimicích na ploše 30 x 40 m hořely zbytky molitanových a jiných plastových dílů sloužících jako výplně autoopěrek
16. - 21. 4. 2006 - opět požár německých odpadů v Libčevsi. Odpad i popel byl potom 8. května odvezen částečně rovnou zpět do Německa a zčásti nejdříve na skládku firmy Celio u Litvínova, odkud má být také odvezen zpět do Německa.
12. - 22. 7. 2006 - na Mostecku hořela opakovaně skládka odpadů společnosti Celio u Litvínova
(4) Bylo zjištěno, že spálením 1 kg PVC v EU vzniká průměrně 0,8 - 1,4 kg nebezpečných odpadů jako důsledek neutralizace kyseliny chlorovodíkové, která vzniká z chlorovodíku, zásaditými činidly. Zdroj: European Commission: Green paper. Environmental issues of PVC. July, 2000 Brussels.
(5) Výrobek z PVC se značí trojúhelníkovou recyklační značkou s číslicí „3“ nebo písmenem „V“. Pod trojúhelníkem je pak nápis „PVC“, „V“ nebo „vinyl“. V případě potravinových obalů z PVC, bývá tato značka vyražena přímo na plastovém výrobku, nebo na etiketě.
Značky pro jiné plasty:
(Polyethylenthereftalát) PET – 1
(High Density PE – vysoko hustotní polyethylen) HDPE – 2
(Low density PE – nízko hustotní polyethylen) LDPE – 4
(Polypropylen) PP - 5
(Polystyren) PS - 6
Na skládkách se z PVC uvolňují nebezpečné látky postupně a mohou kontaminovat skládkové vody, i plyn, který se zde tvoří. Při náhodných požárech (3) skládek, například minulý víkend hořel odpad v Košťálově na Semilsku, vznikají toxické dioxiny. Ani řízené spalování polyvinylchloridu ve spalovnách není bez rizika. „Do škváry a popílku ze spaloven se z PVC dostávají těžké kovy. Navíc spálením PVC často vznikne více odpadu než se spálí samotného plastu. Hořením PVC totiž vznikají agresivní spaliny, pro jejichž čištění je nutné vyšší množství přídavných látek (4),“ uvádí Jopková.
Kromě varování je na plakátech také symbol označující PVC (5). Ten je podle Jopkové důležitý pro jeho správnou likvidaci: „PVC narozdíl od jiných plastů nepatří do žlutého kontejneru na plast, neboť díky svému složení poškozuje jejich recyklační proces. Například 1 plastová láhev z PVC může znehodnotit recyklaci 30 – 50 tis. lahví z PETu,“ vysvětluje Jopková. „Výrobci však už bohužel nemají povinnost uvádět, z jakého plastu je obal vyrobený. Zrušilo ji Ministerstvo životního prostředí před dvěma roky. V případě neznačného zboží lidé nejenom, že neví, co nakupují, ale vlastně ani nemohou správně třídit plastový odpad,“ dodává Jopková.
Třetí a tedy i poslední ze série plakátů uzavírá plakátovou kampaň sdružení Arnika, která si vzala za cíl přiblížit spotřebitelům rizika spojená s výrobou, používáním a likvidací PVC. „Naše aktivity zaměřené na PVC tím však v nekončí. V těchto dnech například provádíme ve spolupráci se studenty děčínského gymnázia dotazníkový průzkum, který má zjistit, nakolik se spotřebitelé v problematice PVC orientují. Také přímo spolupracujeme na náhradě PVC v lounské nemocnici a v místních mateřských školkách,“ uzavírá Repeš.
Aktivity Arniky byly podpořeny grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. (1) Databáze alternativ k výrobkům z PVC členěna dle různých kategorií (např. domácnost, výrobky pro děti, kancelář, zdravotnické pomůcky) je k dispozici ZDE.
(2) Aby bylo PVC stabilní a dostatečně odolné vůči klimatickým podmínkám, často se do něj přidávají během výrobního procesu stabilizátory na bázi těžkých kovů. Ve starších výrobcích z PVC lze nalézt poměrně často kadmium – látku klasifikovanou jako lidský karcinogen. Jeho používání bylo zastaveno v rámci EU na konci roku 2006. Nicméně stále se využívají olověné stabilizátory. Olovo je látka poškozující především nervový systém, reprodukční systém a imunitní mechanismy. Trvalá expozice nízkým koncentracím může vést hlavně u dětí k poruše jejich chování.
(3) Přehled požárů na skládkách odpadů v Ústeckém kraji (mohlo při nich i díky přítomnosti PVC v odpadech docházet k únikům dioxinů do ovzduší):
14. - 15. 7. 2005 - požár skládky v Tušimicích
5. 2. 2006 a 14. - 24. 2. 2006 - opakovaný požár načerno dovezeného německého komunálního odpadu v silážních jamách v Libčevsi na Lounsku, zbytky popela byly po rozborech klasifikovány jako nebezpečný odpad
9. - 11. 3. 2006 - na skládce v Tušimicích na ploše 30 x 40 m hořely zbytky molitanových a jiných plastových dílů sloužících jako výplně autoopěrek
16. - 21. 4. 2006 - opět požár německých odpadů v Libčevsi. Odpad i popel byl potom 8. května odvezen částečně rovnou zpět do Německa a zčásti nejdříve na skládku firmy Celio u Litvínova, odkud má být také odvezen zpět do Německa.
12. - 22. 7. 2006 - na Mostecku hořela opakovaně skládka odpadů společnosti Celio u Litvínova
(4) Bylo zjištěno, že spálením 1 kg PVC v EU vzniká průměrně 0,8 - 1,4 kg nebezpečných odpadů jako důsledek neutralizace kyseliny chlorovodíkové, která vzniká z chlorovodíku, zásaditými činidly. Zdroj: European Commission: Green paper. Environmental issues of PVC. July, 2000 Brussels.
(5) Výrobek z PVC se značí trojúhelníkovou recyklační značkou s číslicí „3“ nebo písmenem „V“. Pod trojúhelníkem je pak nápis „PVC“, „V“ nebo „vinyl“. V případě potravinových obalů z PVC, bývá tato značka vyražena přímo na plastovém výrobku, nebo na etiketě.
Značky pro jiné plasty:
(Polyethylenthereftalát) PET – 1
(High Density PE – vysoko hustotní polyethylen) HDPE – 2
(Low density PE – nízko hustotní polyethylen) LDPE – 4
(Polypropylen) PP - 5
(Polystyren) PS - 6
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
