Společnost pro trvale udržitelný život (STUŽ): Stanovisko č. 126 předsednictva Společnosti pro trvale udržitelný život ke snahám o změny Územních ekologických limitů těžby hnědého uhlí v Severočeské hnědouhelné pánvi

Stanovisko č. 126 předsednictva Společnosti pro trvale udržitelný život
ke snahám o změny Územních ekologických limitů těžby hnědého uhlí v Severočeské hnědouhelné pánvi

STUŽ je hluboce znepokojena pokračujícím tlakem na změnu vládního usnesení 444 z roku 1991, které bylo znovu potvrzeno vládním usnesením 1176 z roku 2008. Vítáme proto zásadní postoj ministra životního prostředí Richarda Brabce a místopředsedy vlády Andreje Babiše, kteří odmítají veškeré snahy o prolomení limitů a respektují princip kontinuity vládní politiky ve směru k občanům a jejich občanským a lidským právům po roce 1989.

Limity pro Severočeskou hnědouhelnou pánev spolu s obdobnými limity stanovenými usnesením vlády č. 490 z roku 1991 pro Sokolovsko byly vládou Petra Pitharta stanoveny jako vládní záruka tamějším obcím, že se nadále nebude zhoršovat jejich ekonomické, sociální a životní prostředí, že již nebudou ohrožovány jejich majetek a zdraví a že mají dlouhodobou perspektivu své existence. Součástí těchto záruk byl příslib, že budou ochráněny i zbytky okolní krajiny, přírody, dopravní a technické infrastruktury v severočeské hnědouhelné pánvi i na Sokolovsku a komunikační spojení z vnitrozemí do Litvínova a do obcí na Krušných horách nad ním. Vláda tehdy vydala jasný signál, že energetická politika státu se napříště musí podřídit limitům přípustné ekologické zátěže území a jeho obyvatel, že převažujícím veřejným zájmem v Podkrušnohoří je zachovat zbytky osídlení i krajiny jako podmínku budoucí rekultivace zdevastovaného osídlení i krajiny, a nikoliv naopak, jak tomu bylo před rokem 1989. Závazek respektovat limity je zakotven v zastupitelstvem Ústeckého kraje vydaných a platných Zásadách územního rozvoje Ústeckého kraje a v navazujících územních plánech dotčených měst a obcí. Díky tomuto usnesení byla zrušena dlouholetá stavební uzávěra v ohrožených obcích a tyto obce znovu rozkvetly konečně umožněnými opravami, modernizací domů stávajících i novou výstavbou. V Horním Jiřetíně tak byla v minulých letech vybudována s přispěním státního rozpočtu i fondů EU městská kanalizace a nová čistírna odpadních vod.

Limity byly stanoveny s dostatečným výhledem na cca dalších 40 let nerušeného pokračování těžby uhlí povrchovým způsobem až do jejich dosažení tak, aby se tomu mohly přizpůsobit jak výroba elektřiny, tak i tepelné hospodářství, aby se stačily zformulovat a naplnily programy úspor energie, využívání nevyčerpatelných a obnovitelných zdrojů, aby se mohl změnit ekonomický profil kraje i celé ČR k efektivnějšímu využití energie i surovin, k vyššímu podílu kvalifikované práce v produkci i vývozu, k radikálnímu snížení negativních dopadů lidské činnosti v SHP na životní prostředí a lidské zdraví, k rekultivaci devastovaného území a regeneraci zbylého osídlení.
Tyto limity byly stanoveny na základě důkladného zkoumání všech ekonomických, sociálních i environmentálních souvislostí a dostatečně velkoryse reflektovaly fakt, že rozjetý vlak povrchové těžby uhlí nebylo možné zastavit ze dne na den. S postupem let a prohlubujícími se vědeckými požadavky o globální změně klimatu se ukazuje, o jak prozíravý krok se tehdy jednalo.

Fakt, že limity byly jasně stanoveny již v roce 1991, jasně ukazuje na to, že dnešní majitelé všech dolů a také provozovatelé elektráren a tepláren museli od začátku s postupným ukončením těžby hnědého uhlí v severních Čechách počítat. Že tomu tak skutečně je, napovídá i fakt, že žádný ze soukromých vlastníků dolů dodnes nehrozí zmařenou investicí, ale používá různé nátlakové akce ke zpochybnění tohoto závazku vlády jako trvalého. Přitom v mnoha jiných oborech se musí podnikatelé přizpůsobit měnícím se podmínkám v řádově kratším čase, než v těžbě hnědého uhlí a hnědouhelné energetice, kde byly podmínky stanoveny se 40 letým výhledem.

Jak bylo již vícekrát zdůrazněno a spočítáno, ukončení těžby hnědého uhlí na stanovených hranicích neznamená hrozbu nezaměstnanosti a sociální katastrofu, protože prolomením limitů by bylo zlikvidováno více současných pracovních příležitostí na povrchu, nehledě na možnost převést pracovníky uvolněné z těžby na žádoucí zrychlení tempa technických i biologických rekultivací. Naopak by to byl začátek a naděje pro tento kraj, který je i v důsledku postižení na životním prostředí na spodních příčkách vzdělanosti, kriminality, sociálního vyloučení atd. Není pravda, že zavřením dolů přijde o práci mnoho specialistů, kteří už nemohou najít jiné povolání. V povrchových dolech je výrazně méně úzkých specializací, než je tomu v hlubinných dolech. Přitom oznámení o současném propuštění 1100 horníků z hlubinné těžby v OKD zůstává prakticky bez povšimnutí, ale propuštění několika desítek specialistů, mnoha strojníků, elektrikářů, řidičů, bagristů a dalších povolání, kteří mohou najít uplatnění jinde nebo přímo na rekultivačních pracích, které budou trvat ještě mnoho let, je označováno málem za národní katastrofu.

Zcela souhlasíme s názorem Komise pro životní prostředí AV ČR, že tolik zdůrazňované nevytěžené zásoby uhlí rozhodnutím o zachováním limitů nebudou jakkoliv ohroženy, ale zůstanou zachovány našim budoucím generacím, které je, když bude třeba, budou umět zajisté vytěžit a zpracovat mnohonásobně efektivnějším způsobem, než se děje dnes, kdy jsou používány technologie těžby, zpracování i spalování s nízkou účinností, které pocházejí z poloviny minulého století. Zatímco strategie Evropa 2020 je zaměřena na úspory energií a surovin, Česká republika si spotřebovává neobnovitelné zdroje na výrobu elektrického proudu na vývoz. Navíc v době, kdy ceny energetických surovin klesly na nejnižší úroveň za několik posledních desetiletí, a kdy i naše vláda hledá způsoby, jak přispět k celosvětovému úsilí k omezení produkce CO2 v souvislosti s globálními změnami klimatu, což si vyžádá snížení podílu spalování uhlí na energetickém mixu ČR.

Z aktuálních mediálních diskusí se jeví, že jediné problematické rozhodnutí je o případném prolomení limitů na velkolomu ČSA a o možném zbourání Černic a Horního Jiřetína. To však není pravda. I když v tomto momentě jinde nehrozí přímá demolice soukromých domů, občanské, dopravní a technické infrastruktury, také stanovení limitů na ostatních lomech nebylo vůbec samoúčelné, protože jejich posun by výrazně zhoršil životní prostředí mnoha dalších obcí a zlikvidoval další zbytky územního systému ekologické stability tamní krajiny. Doporučujeme každému, kdo o tom pochybuje, strávit jednu či dvě noci na kraji hygienického pásma ve vzdálenosti 500 m od hrany těžební jámy.

Z tohoto důvodu žádáme vládu, poslance a všechny odpovědné činitele, aby plně trvali na úplném zachování těžebních limitů v dnešní podobě, a také aby toto definitivní potvrzení jejich platnosti neodkládali. Pokud tak neučiní, ponechávají v nejistotě jak obyvatele dotčených obcí v pánevních okresech, tak i současné zaměstnance dolů, a zpochybňují tak důvěru všech v základní principy České republiky jako právního státu, kde slovo státních orgánů jednou vyřčené platí i při změnách vládních garnitur po každých volbách.
Pokud přesto bude chtít vláda zkoumat, zda závazek svých předchůdců zachovat limity změnit, pak trváme na tom, že nelze zkoumat jen úzce pojaté ekonomické a sociální dopady případného prolomení limitů, ale se stejnou vahou musí zkoumat i důsledky environmentální, zdravotní, dopady nejen na přímo dotčené území, ale i na širší okolí, na dostupnost obcí i zámku Jezeří. Bude nutné započítat k důsledkům variant i jimi vyvolané podmiňující a související investice a další externality, a v případě rozhodnutí současně garantovat jejich pokrytí potřebnými financemi i realizaci. Obyvatelé dotčených oblastí již neuspokojí žádné plané sliby – těch už slyšeli dost a situace v kraji se po nich vždy měnila jen k horšímu. Jsme proto přesvědčeni, že z takového skutečně komplexního vyhodnocení vyjde kterákoliv varianta prolomení limitů jako celospolečensky ztrátová, kde navíc přínosy budou dočasné, ale ztráty hodnot území, sídel i krajiny budou trvalé a nenahraditelné.
Požadujeme proto, aby se problémem se vší vážností a ve všech potřebných souvislostech, včetně důsledků environmentálních a zdravotních, zabývala Rada vlády pro udržitelný rozvoj a všechny její výbory, které k problému mají co říci; a to dříve, než se jimi bude zabývat samotná vláda ČR. Bude to prubířský kámen k stanovení hierarchie problémů k řešení, ověření odborné způsobilosti a kompetentnosti rozhodování na úrovni doby .


Ing. Jiří Dlouhý
Předseda STUŽ


V Praze dne 18. února 2015