Tiskové zprávy
MPO ČR: Stanovisko MPO ke Studii ekonomických dopadů obchodování s emisními povolenkami po roce 2012
Povinné zavedení aukcí emisních povolenek po roce 2012 zdraží elektřinu, teplo i stavební hmoty o desítky procent. Zvýšené náklady firem citelně dopadnou na firmy i zákazníky. Systém navržený Evropskou komisí bude mít v praxi efekt "plovoucí" daně z emisí, jejíž budoucí hodnota zůstává neznámá. Vyplývá to ze závěrů studie ekonomických dopadů obchodování s emisními povolenkami, kterou nechal zpracovat Svaz průmyslu a dopravy ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu a dalšími průmyslovými subjekty.
Studie ekonomických dopadů obchodování s emisními povolenkami je první komplexní studií, která byla na toto téma v České republice zpracována. Ministerstvo průmyslu a obchodu považuje závěry studie za velmi závažné, a to především z důvodu kvantifikovaného vlivu zavedení aukcí emisních povolenek po roce 2012 na ceny elektrické energie, tepla a produkce některých stavebních hmot a kovů.
Studie zmiňuje rovněž potenciální makroekonomická rizika pro české hospodářství jako jsou pokles HDP a zvýšení inflace, případně odchod některých průmyslových podniků z ČR, se všemi sociálními a ekonomickými důsledky. Celkově by zavedení systému aukce emisních povolenek jednoznačně způsobilo snížení konkurenceschopnosti vůči zemím, které na rozdíl od členských států Evropské unie nezavádějí ani systém obchodování s emisními povolenkami, ani další přísnou environmentální legislativu.
Výsledky studie podporují pozici vlády České republiky k zavedení povinných aukcí práv na vypouštění emisí.Ty by podle této pozice neměly být pro energetické společnosti zavedeny naráz v roce 2013, jak navrhuje Evropská komise, ale postupně mezi lety 2013 a 2020. Závěry studie současně nastolují otázku, zda by celkový postoj České republiky k projednávání tzv. klimaticko—energetického balíčku neměl být obezřetnější, než dosud.
Podle studie by v důsledku zavedení povinných aukcí emisních povolenek mohlo dojít ke skokovému zvýšení ceny elektrické energie pro domácnosti o cca 30 %, v případě některých průmyslových podniků dokonce až o 60 %. Nulové cenové navýšení by naopak zaznamenali producenti energie z obnovitelných zdrojů a jaderných bloků.
Pokud firmy začnou po roce 2012 povinně nakupovat veškeré emisní povolenky v aukci, jak navrhuje Evropská komise, bude to jen pro českou elektroenergetiku během osmi následujících let znamenat přímé náklady převyšující 300 mld. Kč. Bude—li okruh firem začleněných do systému obchodování s povolenkami rozšířen o producenty cementu, vápna, kovů a výrobce celulózy, mohou se roční náklady českých firem vyšplhat v roce 2020 až na 60 mld. Kč. U řady průmyslových podniků nelze navíc emise CO2 výrazněji snižovat, neboť vyplývají ze samotné fyzikální podstaty výrobních procesů. Přitom je nutné si uvědomit, že průmyslové podniky jsou již dnes velmi přísně regulovány i dalšími zákony — například musí mít tzv. integrované povolení a používat nejlepší dostupné technologie (BAT). Tyto prakticky neovlivnitelné vícenáklady v konečném důsledku zaplatí čeští zákazníci.
Kromě přímých dopadů na elektroenergetiku se studie zaměřila rovněž na sektor teplárenství. Ten není v souvislosti se systémem obchodování s emisními povolenkami příliš často zmiňován, nicméně stejně jako v případě elektroenergetiky by dopady zákazníci tepláren pocítili velmi silně. V důsledku zavedení aukcí mohou dodávky tepla zdražit v rozmezí 30—45 %, v závislosti na velikosti zdroje. Navíc existuje reálná hrozba, že dojde k rozpadu velkých systémů centrálního zásobování teplem, na kterých v České republice závisí stovky tisíc domácností.
Ze studie a dalších analytických materiálů vyplývají i velmi silné nepřímé dopady povinného zavedení aukcí emisních povolenek. Jde například o vyšší ceny energetických a materiálových vstupů — pro průmyslové podniky, včetně malých a středních. Půjde o náklady řádově vyšší, než které jsou dnes diskutovány v souvislostí s problémy a poklesem ekonomických výsledků ve zpracovatelském průmyslu.
Podle údajů obsažených v analýze hrozí v důsledku zavedení dražeb emisních limitů propad HDP České republiky až o 1,5 procenta, zatímco ekonomika Francie, která produkuje většinu elektrické energie v nízkoemisních jaderných elektrárnách, by naopak o několik desetin procenta vzrostl.
Možným řešením by mohlo být využití jiné formy přidělování emisních povolenek, a to nahrazení metody aukcí tzv. "benchmarkingem". Jde o variantu, která je v rámci klimaticko—energetického balíčku EU rovněž diskutována, ale zatím má nižší podporu mezi členskými zeměmi. Česká republika, případně další průmyslové země by svou podporou benchmarkingu jako alternativy aukcí povolenek mohly změnit daný nepříznivý poměr.
Obecným problémem zůstává, že povinné nakupování emisních povolenek v aukci vytváří nový trh, který fakticky vstřebá část výnosu z povolenek, aniž by se podniky vynaložené prostředky projevily např. v reálném snížení skutečných znečišťujících látek v ovzduší, v inovacích a nových technologiích podniků.
Pokud by byl nový, mimořádně drahý a problematický, systém obchodování s povolenkami emisí CO2 schválen, bylo by třeba pečlivě zvážit zejména využití miliardových výnosů aukcí, které zřejmě budou příjmem státního rozpočtu. Jako nejvhodnější by se v takovém krajním případě jevilo výrazné posílení investic do nízkoemisních energetických zdrojů. Kapacity pro výstavbu nových obnovitelných zdrojů energie jsou v České republice omezené a nelze očekávat, že by tyto zdroje mohly v domácích podmínkách zásadně přispět ke snížení produkce emisí CO2. Debata o využití výnosů by se proto měla také vážně věnovat možnosti investice do výstavby nových jaderných bloků.
Studie ekonomických dopadů obchodování s emisními povolenkami je první komplexní studií, která byla na toto téma v České republice zpracována. Ministerstvo průmyslu a obchodu považuje závěry studie za velmi závažné, a to především z důvodu kvantifikovaného vlivu zavedení aukcí emisních povolenek po roce 2012 na ceny elektrické energie, tepla a produkce některých stavebních hmot a kovů.
Studie zmiňuje rovněž potenciální makroekonomická rizika pro české hospodářství jako jsou pokles HDP a zvýšení inflace, případně odchod některých průmyslových podniků z ČR, se všemi sociálními a ekonomickými důsledky. Celkově by zavedení systému aukce emisních povolenek jednoznačně způsobilo snížení konkurenceschopnosti vůči zemím, které na rozdíl od členských států Evropské unie nezavádějí ani systém obchodování s emisními povolenkami, ani další přísnou environmentální legislativu.
Výsledky studie podporují pozici vlády České republiky k zavedení povinných aukcí práv na vypouštění emisí.Ty by podle této pozice neměly být pro energetické společnosti zavedeny naráz v roce 2013, jak navrhuje Evropská komise, ale postupně mezi lety 2013 a 2020. Závěry studie současně nastolují otázku, zda by celkový postoj České republiky k projednávání tzv. klimaticko—energetického balíčku neměl být obezřetnější, než dosud.
Podle studie by v důsledku zavedení povinných aukcí emisních povolenek mohlo dojít ke skokovému zvýšení ceny elektrické energie pro domácnosti o cca 30 %, v případě některých průmyslových podniků dokonce až o 60 %. Nulové cenové navýšení by naopak zaznamenali producenti energie z obnovitelných zdrojů a jaderných bloků.
Pokud firmy začnou po roce 2012 povinně nakupovat veškeré emisní povolenky v aukci, jak navrhuje Evropská komise, bude to jen pro českou elektroenergetiku během osmi následujících let znamenat přímé náklady převyšující 300 mld. Kč. Bude—li okruh firem začleněných do systému obchodování s povolenkami rozšířen o producenty cementu, vápna, kovů a výrobce celulózy, mohou se roční náklady českých firem vyšplhat v roce 2020 až na 60 mld. Kč. U řady průmyslových podniků nelze navíc emise CO2 výrazněji snižovat, neboť vyplývají ze samotné fyzikální podstaty výrobních procesů. Přitom je nutné si uvědomit, že průmyslové podniky jsou již dnes velmi přísně regulovány i dalšími zákony — například musí mít tzv. integrované povolení a používat nejlepší dostupné technologie (BAT). Tyto prakticky neovlivnitelné vícenáklady v konečném důsledku zaplatí čeští zákazníci.
Kromě přímých dopadů na elektroenergetiku se studie zaměřila rovněž na sektor teplárenství. Ten není v souvislosti se systémem obchodování s emisními povolenkami příliš často zmiňován, nicméně stejně jako v případě elektroenergetiky by dopady zákazníci tepláren pocítili velmi silně. V důsledku zavedení aukcí mohou dodávky tepla zdražit v rozmezí 30—45 %, v závislosti na velikosti zdroje. Navíc existuje reálná hrozba, že dojde k rozpadu velkých systémů centrálního zásobování teplem, na kterých v České republice závisí stovky tisíc domácností.
Ze studie a dalších analytických materiálů vyplývají i velmi silné nepřímé dopady povinného zavedení aukcí emisních povolenek. Jde například o vyšší ceny energetických a materiálových vstupů — pro průmyslové podniky, včetně malých a středních. Půjde o náklady řádově vyšší, než které jsou dnes diskutovány v souvislostí s problémy a poklesem ekonomických výsledků ve zpracovatelském průmyslu.
Podle údajů obsažených v analýze hrozí v důsledku zavedení dražeb emisních limitů propad HDP České republiky až o 1,5 procenta, zatímco ekonomika Francie, která produkuje většinu elektrické energie v nízkoemisních jaderných elektrárnách, by naopak o několik desetin procenta vzrostl.
Možným řešením by mohlo být využití jiné formy přidělování emisních povolenek, a to nahrazení metody aukcí tzv. "benchmarkingem". Jde o variantu, která je v rámci klimaticko—energetického balíčku EU rovněž diskutována, ale zatím má nižší podporu mezi členskými zeměmi. Česká republika, případně další průmyslové země by svou podporou benchmarkingu jako alternativy aukcí povolenek mohly změnit daný nepříznivý poměr.
Obecným problémem zůstává, že povinné nakupování emisních povolenek v aukci vytváří nový trh, který fakticky vstřebá část výnosu z povolenek, aniž by se podniky vynaložené prostředky projevily např. v reálném snížení skutečných znečišťujících látek v ovzduší, v inovacích a nových technologiích podniků.
Pokud by byl nový, mimořádně drahý a problematický, systém obchodování s povolenkami emisí CO2 schválen, bylo by třeba pečlivě zvážit zejména využití miliardových výnosů aukcí, které zřejmě budou příjmem státního rozpočtu. Jako nejvhodnější by se v takovém krajním případě jevilo výrazné posílení investic do nízkoemisních energetických zdrojů. Kapacity pro výstavbu nových obnovitelných zdrojů energie jsou v České republice omezené a nelze očekávat, že by tyto zdroje mohly v domácích podmínkách zásadně přispět ke snížení produkce emisí CO2. Debata o využití výnosů by se proto měla také vážně věnovat možnosti investice do výstavby nových jaderných bloků.
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
