Výzkumné centrum životního prostředí Lipsko-Halle: Tři roky po povodňové katastrofě a poučili jsme se? Výzkumné centrum životního prostředí zkoumá rizikový management při povodních

Letos v létě je třetí výročí povodně na řekách Labe a Mulde. Materielní škody jsou sice víceméně zlikvidovány, ale realizace preventivních opatření pokračuje. Sociálně vědecký tým vědců z Výzkumného centra životního prostředí Lipsko (UFZ) se zabývá následky povodní pro člověka i přírodu jakož i politickými podněty pro prevenci povodní v Evropě.

V rámci toho času největšího výzkumného záměru EU k tématu povodně (“FLOODsite“) bude provedena analýza, jak dalece změnila povodeň v roce 2002 vnímání rizika povodní soukromými osobami a zodpovědnými zástupci státní správy a jaká konkrétní preventivní opatření následovala – nebo i ne. Kromě toho budou zkoumány různé metody hodnocení protipovodňových opatření praktikované v Evropě.

Technika sama nezajisti ochranu

Účinky povodní na vnímání rizika lidmi vědci zkoumají anketami v domácnostech a
rozhovory s experty ve třech saských komunitách podél řeky Mulde. V Eilenburgu
jakož i v Sermuthu a Erlln u Colditz zjiš ují, jak obyvatelé zvládli povodně a jak
budou v budoucnu řešit riziko povodní, jak obce hodnotí riziko povodní a jak
vypadají komunální koncepty ochrany. V ústředí těchto výzkumů stojí rozpor,
který ovlivňuje politiku protipovodňové ochrany v Německu. Na jedné straně by
podle nového spolkového zákona na ochranu před povodněmi měli obyvatelé žijící
za ochrannými hrázemi převzít více zodpovědnosti při vlastním zabezpečení
(pojištění, přizpůsobený způsob staveb atd.). Na druhé straně působí signály
z politiky často protichůdně. „Těžiště konkrétních protipovodňových
opatření po záplavách se zaměřilo na technická opatření. V mnoha případech se
postavily hráze a staví se vyšší a bezpečnější“, sděluje Dr. Frank Messner.
Na četných místech podél řeky Labe a Mulde se zřizují zdi, zatímco zničené
budovy byly často znovu postaveny na stejném místě. Materielní škody srpnových
povodní z roku 2002 byly již téměř úplně vyrovnány - i u těch postižených,
kteří nebyli pojištěni. Vědci se obávají, že jednání státu by mohlo vést k
tomu, že bude chybět motivace lépe se zajistit nebo informovat. Tento postoj se
může při další stoleté vodě prokázat jako velmi škodlivý, neboť povodňové
škody zasáhnou především málo informované a téměř nepřipravené skupiny
obyvatelstva obzvláš silně. Jak ukázala jedna studie UFZ v Bennewitz an der Mulde,
jsou znalosti obyvatelstva o možnostech vlastních opatření proti povodním i nadále
velmi slabé.
__

Spolupráce mezi jednotlivými zeměmi je nedostatečná
Druhé těžiště výzkumníků z UFZ v rámci projektu EU-FLOODsite se zabývá
otázkou, na jakém vědeckém základě jsou v politice činěna rozhodnutí o
protipovodňových opatřeních. Ve srovnávací studii se toho času zjiš_uje, jaké
hodnotící metody se používají v praxi ve čtyřech evropských zemích (Německo,
Nizozemí, Velká Británie, Česko). Dosavadní výsledky ukazují, že téměř ve
všech zkoumaných zemích se používají někdy k velmi precizní analýzy
povodňových škod, pomocí kterých se předem hodnotí povodňové škody při
různých scénářích. Rozdíly existují například v tom, jaké druhy škod se
zahrnují. Škody na majetku, jako jsou obytné budovy, se zohledňují všude, zatímco
poškození zdraví a životního prostředí se hodnotí jen zřídka. V Německu se
člověk setkává s různými metodami analýzy povodňových škod, nebo- ochrana před
povodněmi je zde úkolem jednotlivých spolkových zemí. „U protipovodňové politiky
se i dnes ještě myslí v úzkých politických mezích a k spolupráci zemí
ležících na jedné řece zatím dochází jen zřídka“, kritizují vědci z UFZ a
uzavírají: „Při politickém výběru opatření se často opomíjí účinky
regionálních protipovodňových opatření na jiné úseky řeky. Tímto způsobem
mohou koncepty protipovodňové ochrany vést ke zlepšení situace v městech a obcích
na horním toku řeky, zatímco se tímto současně zvýší riziko povodní na dolním toku.“

V budoucnosti jednotné protipovodňové zákony v EU
Podle názoru vědců z projektu FLOODsite lze početné nedostatky v dnešní
protipovodňové politice mnoha zemí EU odvodit z neexistujícího managementu
povodňových rizik. K tomu patří kromě jiného zřetelné poukázání na celkové
riziko povodňových událostí včetně škod, ke kterým dojde při záplavách
navzdory technickým opatřením. Důležité je veřejně diskutovat a předem vyjasnit
rozdělení úloh. „Komunikace a informace jsou proto důležitými úkoly managementu
povodňových rizik. Ústředním zájmem musí být i nadále považovat říční
oblasti jako celek“, vyzývá Messner. Evropská vodní politika to od roku 2000
předepisuje – avšak nikoliv pro oblast ochrany před povodněmi. Důležitým krokem
správným směrem jsou proto karty povodňových nebezpečí pro celé labské území,
které se toho času vypracovávají. Zlepšená kooperace mezi přilehlými zeměmi se
nabízí zejména při rozhodnutích o protipovodňových opatřeních s
přeshraničními následky. Jako podklad pro zlepšení kooperace se toho času v UFZ
vypracovává ve spolupráci s experty z praxe metodická příručka k analýze
povodňových škod, tak aby byl docílen pokrok při harmonizaci hodnotících metod.
Všechny výsledky a poznatky projektu FLOODsite vplynou do nové rámcové legislativy
EU na ochranu před povodněmi, která se toho času nachází ve stadiu plánování.

Tilo Arnhold
Lipsko, srpen 2005

Další informace na
http://www.floodsite.net/
http://www.ufz.de/index.php?de=5997
http://www.ufz.de/index.php?en=640

a prostřednictvím

Dr. Frank Messner (EN + DE)
UFZ Department Economy
Tel.: +49-341-235-2204
frank.messner@ufz.de <mailto:frank.messner@ufz.de>

nebo

Doris Böhme / Tilo Arnhold (EN + DE)
press department of UFZ
Tel. +49-341-235-2278
presse@ufz.de <mailto:presse@ufz.de>

Vědci Výzkumného centra životního prostředí Lipsko-Halle (UFZ) zkoumají
komplexní vzájemné působení mezi člověkem a životním prostředím ve
využívaných a narušených krajinách. Vyvíjejí návrhy a postupy, které mají
pomoci zabezpečit přirozené životní základy pro další generace.
UFZ má asi 800 zaměstnanců a je členem Společenství výzkumných center Hermanna
von Helmholtze, které jsou se svými 15 výzkumnými středisky a ročním rozpočtem ve
výši asi 2,2 miliard euro největší vědeckou organizací Německa. Celkem 24 000
pracovnic a pracovníků Společenství výzkumných center Hermanna von Helmholtze
zkoumá v oblasti struktury hmoty, země a životního prostředí, dopravy a vesmíru,
zdraví, energie jakož i klíčových technologií.