Tiskové zprávy
Správa NP a CHKO Šumava: V Národním parku Šumava byl nalezen druhý nejstarší smrk
3. října 2011 | Správa NP a CHKO Šumava
V Národním parku Šumava byl nalezený druhý nejstarší smrk na Šumavě. Odborníci odhadují jeho věk na více než 559 let. Začal růst v tehdejším šumavském pralese, padesát let před tím, než Kolumbus objevil Ameriku. V roce 2009 ho zlikvidoval kůrovec.
Více než 559 let – na tolik odhadují odborníci stáří smrku od Plešného jezera, který zde objevil Luděk Švejda, pracovník Informační a strážní služby Národního parku Šumava.
„Pokud víme, jedná se o druhý nejstarší smrk na území Národního parku Šumava, starší je pouze Želnavský smrk, který pokáceli Schwarzenbergové v roce 1866. To mu bylo 585 roků,“ uvedl Jiří Mánek, náměstek ředitele Správy Národního parku Šumava.
Známý je také Král smrků starý 544 let, který sám padl v Boubínském pralese v roce 1970.
Stáří smrku od Plešného jezera určila analýza vzorku z jeho kmene. Tu provedla gendrochronologická laboratoř při Katedře pěstování lesa Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze. Zprávu vyhotovil Doc. Ing. Miroslav Svoboda, Ph.D. Podle této analýzy má strom celkem 559 letokruhů.
„První se vytvořil v roce 1446, poslední v roce 2004,“ popisuje Josef Jiřička z Národního parku Šumava.
Z analýzy vyplynuly i další zajímavosti. „Například, že prvních 350 let smrk rostl v zástinu vyšších stromů okolo něj a dosáhl pouhých 18 centimetrů tloušťky,“ uvádí Josef Jiřička.
Obrat nastal v roce 1810, kdy se zásadně změnily světelné podmínky v okolí a začalo období jeho rychlého růstu, které trvalo zhruba dalších 200 let.
V roce 2004 strom uschl po napadení kůrovcem. V roce 2009 dřevorubci již suchý kmen pokáceli. Stál u stezky vedoucí od Plešného jezera k vrcholu Plechého a ohrožoval bezpečnost návštěvníků. Právě při této akci si Luděk Švejda povšiml mimořádné hustoty letokruhů na jeho kmeni.
„Upravené výřezy z kmene tohoto historického smrku si budou moci prohlédnout návštěvníci informačních středisek Správy NP Šumava v Nové Peci, Kašperských horách, Stožci, Kvildě, Alžbětín, na vimperském zámku a v administrativní budově Správy Národního parku Šumava ve Vimperku,“ uvádí náměstek Jiří Mánek.
Pařez druhého nejstaršího smrku ode dneška označuje informační tabule, která připomene tohoto významného pamětníka původního pralesa.
Další století patriarchové
Studiem mohutných, nebo jinak význačných exemplářů smrků v areálu horských oblastí Jihočeského kraje se zabýval Václav Macar. Ze širšího areálu Boubínského pralesa, Stožce, Želnavy a od Pramenů Vltavy shromáždil údaje o mimořádně starých smrcích, které se dožily čtyř set let a více.
Byly to smrky ponejvíce 50 a více metrů vysoké s průměrem kmene nejméně 150 centimetrů, a s objemy dřeva v desítkách kubíků. Kromě několika výjimek je uveden jejich zánik ještě před rokem 1900.
Želnavský smrk byl pokácen jako zdravý na příkaz knížete J. A. Schwarzenberga v roce 1864. Na pařezu měřil 155 cm, délku měl 68,9 metru, a bez vršku poskytl 40 m3 dřeva.
Zacházelo se s ním s výjimečnými poctami. Výřez z jeho kmene byl dopraven nejprve volským potahem k želnavské myslivně a odtud dále už v bedně přes Český Krumlov až do Vídně. Ve Vídni byl rozřezán na čtyři stejně velké díly, které měly být poslány na světovou výstavu do Paříže, Londýna a Berlína. Jeden díl zůstal ve Vídni pro světovou výstavu v roce 1873. Macarův seznam obsahuje 17 historických smrků.
Veřejnosti je znám i Král smrků z Boubína. Ten rostl ve výšce rovných 1000 metrů nad mořem. Byl vysoký 57,6 metrů, průměr měl 162 centimetrů, objem dřeva 29,19 m3 a stáří 450 let. Padl v roce 1970.
„To ale neznamená, že mimořádně staré smrky se na Šumavě už nevyskytují,“ říká Josef Jiřička.
Objev smrku od Plešného jezera, který sice mezi šumavskými „patriarchy“ mimořádnými rozměry nevyniká, zato svým věkem se řadí hned na druhé místo za Želnavský smrk, to jen potvrzuje.
Pokud strom dokáže přežít dlouhé období v zastínění, může dlouhověkosti dosáhnout také, ale s redukovanými parametry své konečné hmotnosti. To je právě případ našeho nově nalezeného historického smrku. Objem jeho kmene byl pouhých 3,5 m3 - ani ne desetina želnavského smrku. Strom byl vysoký 33,25 metru, na pařezu měl 75 cm, což jsou sotva poloviční hodnoty naměřené u želnavského smrku.
Objeví se další stoleté smrky?
V této souvislosti vyvstává otázky, zda se mohou objevit ještě další smrky. „Nejspíše to možné stále je, ale nacházet by se mohly spíše v té druhé „štíhlejší“ kategorii, kde mohou být zapomenuty mezi nesrovnatelně mladšími stromy. Svou roli bude hrát i fakt jestli se tam v minulosti těžilo,“ popisuje Josef Jiřička.
Škoda, že usychání těch nejcennějších partií lesů národního parku, kterého jsme v poslední době svědky, šanci na nalezení dalších historických smrků radikálně snižuje.
Pavel Pechoušek
tiskový mluvčí
Správa NP a CHKO Šumava
1. máje 260
385 01 VIMPERK
tel.: +420 388 450 213
mobil: +420 731 530 509
e-mail: pavel.pechousek@npsumava.cz
www.npsumava.cz
Více než 559 let – na tolik odhadují odborníci stáří smrku od Plešného jezera, který zde objevil Luděk Švejda, pracovník Informační a strážní služby Národního parku Šumava.
„Pokud víme, jedná se o druhý nejstarší smrk na území Národního parku Šumava, starší je pouze Želnavský smrk, který pokáceli Schwarzenbergové v roce 1866. To mu bylo 585 roků,“ uvedl Jiří Mánek, náměstek ředitele Správy Národního parku Šumava.
Známý je také Král smrků starý 544 let, který sám padl v Boubínském pralese v roce 1970.
Stáří smrku od Plešného jezera určila analýza vzorku z jeho kmene. Tu provedla gendrochronologická laboratoř při Katedře pěstování lesa Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze. Zprávu vyhotovil Doc. Ing. Miroslav Svoboda, Ph.D. Podle této analýzy má strom celkem 559 letokruhů.
„První se vytvořil v roce 1446, poslední v roce 2004,“ popisuje Josef Jiřička z Národního parku Šumava.
Z analýzy vyplynuly i další zajímavosti. „Například, že prvních 350 let smrk rostl v zástinu vyšších stromů okolo něj a dosáhl pouhých 18 centimetrů tloušťky,“ uvádí Josef Jiřička.
Obrat nastal v roce 1810, kdy se zásadně změnily světelné podmínky v okolí a začalo období jeho rychlého růstu, které trvalo zhruba dalších 200 let.
V roce 2004 strom uschl po napadení kůrovcem. V roce 2009 dřevorubci již suchý kmen pokáceli. Stál u stezky vedoucí od Plešného jezera k vrcholu Plechého a ohrožoval bezpečnost návštěvníků. Právě při této akci si Luděk Švejda povšiml mimořádné hustoty letokruhů na jeho kmeni.
„Upravené výřezy z kmene tohoto historického smrku si budou moci prohlédnout návštěvníci informačních středisek Správy NP Šumava v Nové Peci, Kašperských horách, Stožci, Kvildě, Alžbětín, na vimperském zámku a v administrativní budově Správy Národního parku Šumava ve Vimperku,“ uvádí náměstek Jiří Mánek.
Pařez druhého nejstaršího smrku ode dneška označuje informační tabule, která připomene tohoto významného pamětníka původního pralesa.
Další století patriarchové
Studiem mohutných, nebo jinak význačných exemplářů smrků v areálu horských oblastí Jihočeského kraje se zabýval Václav Macar. Ze širšího areálu Boubínského pralesa, Stožce, Želnavy a od Pramenů Vltavy shromáždil údaje o mimořádně starých smrcích, které se dožily čtyř set let a více.
Byly to smrky ponejvíce 50 a více metrů vysoké s průměrem kmene nejméně 150 centimetrů, a s objemy dřeva v desítkách kubíků. Kromě několika výjimek je uveden jejich zánik ještě před rokem 1900.
Želnavský smrk byl pokácen jako zdravý na příkaz knížete J. A. Schwarzenberga v roce 1864. Na pařezu měřil 155 cm, délku měl 68,9 metru, a bez vršku poskytl 40 m3 dřeva.
Zacházelo se s ním s výjimečnými poctami. Výřez z jeho kmene byl dopraven nejprve volským potahem k želnavské myslivně a odtud dále už v bedně přes Český Krumlov až do Vídně. Ve Vídni byl rozřezán na čtyři stejně velké díly, které měly být poslány na světovou výstavu do Paříže, Londýna a Berlína. Jeden díl zůstal ve Vídni pro světovou výstavu v roce 1873. Macarův seznam obsahuje 17 historických smrků.
Veřejnosti je znám i Král smrků z Boubína. Ten rostl ve výšce rovných 1000 metrů nad mořem. Byl vysoký 57,6 metrů, průměr měl 162 centimetrů, objem dřeva 29,19 m3 a stáří 450 let. Padl v roce 1970.
„To ale neznamená, že mimořádně staré smrky se na Šumavě už nevyskytují,“ říká Josef Jiřička.
Objev smrku od Plešného jezera, který sice mezi šumavskými „patriarchy“ mimořádnými rozměry nevyniká, zato svým věkem se řadí hned na druhé místo za Želnavský smrk, to jen potvrzuje.
Pokud strom dokáže přežít dlouhé období v zastínění, může dlouhověkosti dosáhnout také, ale s redukovanými parametry své konečné hmotnosti. To je právě případ našeho nově nalezeného historického smrku. Objem jeho kmene byl pouhých 3,5 m3 - ani ne desetina želnavského smrku. Strom byl vysoký 33,25 metru, na pařezu měl 75 cm, což jsou sotva poloviční hodnoty naměřené u želnavského smrku.
Objeví se další stoleté smrky?
V této souvislosti vyvstává otázky, zda se mohou objevit ještě další smrky. „Nejspíše to možné stále je, ale nacházet by se mohly spíše v té druhé „štíhlejší“ kategorii, kde mohou být zapomenuty mezi nesrovnatelně mladšími stromy. Svou roli bude hrát i fakt jestli se tam v minulosti těžilo,“ popisuje Josef Jiřička.
Škoda, že usychání těch nejcennějších partií lesů národního parku, kterého jsme v poslední době svědky, šanci na nalezení dalších historických smrků radikálně snižuje.
Pavel Pechoušek
tiskový mluvčí
Správa NP a CHKO Šumava
1. máje 260
385 01 VIMPERK
tel.: +420 388 450 213
mobil: +420 731 530 509
e-mail: pavel.pechousek@npsumava.cz
www.npsumava.cz
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
