Tiskové zprávy
Institut úzkosti: Velkochovy jsou velkým problémem dneška. Teoretici, umělci a aktivisté upozorňují na jejich krutost
Na podporu kampaně Konec doby klecové, která usiluje o ukončení všech klecových chovů na území Evropské unie, nyní vychází série textů Velkochovy s podtitulem NELIDÉ, LIDÉ, KLIMA, STROJE. Teoretici, umělci a aktivisté v nich však nahlíží na velkochovy nejen jako na oblast spojenou s etikou a právy zvířat. Představují je jako komplexní problém současného světa, který je třeba urgentně řešit.
Série Velkochovy upozorňuje mimo jiné i na skutečnost, že velkochovy jsou kapitalistickými mechanismy, výsledkem ekonomických a mocenských zájmů a tlaků, které zabíjení ve velkém umožňují a normalizují. Texty se pokoušejí pojmenovat síť aktérů, činitelů a vztahů, které se na velkochovech podílejí a představují je jako komplexní problém,” představuje sérii Institut úzkosti, na jehož stránkách texty vycházejí každé druhé úterý.
V prvním textu s názvem Farma monster: parametry života v plantážocénu, který vyšel 23. 4., nabízí svůj pohled na velkochovy sociální antropolog Bob Kuřík:
„Proč takový zjednodušený život vlastně žít? Protože maso, mléko, vejce. Protože živočišná komodita. Modernı́ člověk zredukoval velkochovné zvíře k jedinému účelu existence – produkovat výrobky a zároveň být výrobkem, být pracujícím otrokem a zároveň výrobním nástrojem.”
Autorem druhého textu s názvem Kto nechce hovoriť o kapitalizme, mal by mlčať aj o veľkochovoch, který byl publikován 7. 5., je doktorand na katedře environmentálních studií na Masarykově univerzitě v Brně Patrik Gažo:
„Racionalizácia výroby a automatizácia v chove a pri porážke zvierat mala samozrejme vplyv aj na ľudí, ktorí musia pracovať vo veľkochovoch a na bitúnkoch. Zamestnanci a zamestnankyne sú rovnako podriadené maximalizácii produktivity. Už od spustenia prvých hál tam pracovali prevažne migranti a rôzne sociálne marginalizované skupiny ľudí za mizerný plat a bez možnosti založiť odbory. Nízke či žiadne bezpečnostné štandardy, rýchla práca s ostrými predmetmi, styk s nakazenými zvieratami, vzduch plný prachu a špiny – to všetko sú podmienky, ktoré prispeli k tomu, že práca v mäsospracovateľskom priemysle je jedným z najnebezpečnejších a psychicky najnáročnejších zamestnaní vôbec.”
V následujících týdnech bude k přečtení např. text socioložky, pedagožky a aktivistky za práva zvířat Terezy Vandrovcové, text Hany Müllerové, která se dlouhodobě věnuje oboru práva životního prostředí a ochraně zvířat v právu a dalších zhruba 10 osobností, které se problematice věnují. Institut úzkosti zároveň vydáváním textů vyzývá čtenáře k podpisu petice za ukončení klecových chovů.
...
Institut úzkosti vytváří prostor pro výzkum úzkosti, která se šíří napříč společností a projevuje se nespavostí, stresem, odcizením, ztrátou empatie, nerovnostmi a násilím. Je neúspěšně potlačována produkty farmakologického průmyslu a prohlubována sílící sociální a ekonomickou nejistotou. Institut chce být platformou, kde se úzkost komunikuje a otevírá možnému řešení a obrací se v sílu, která je schopná se radikalizovat a vynutit si strukturální změny v dosavadním řádu věcí.
Série Velkochovy upozorňuje mimo jiné i na skutečnost, že velkochovy jsou kapitalistickými mechanismy, výsledkem ekonomických a mocenských zájmů a tlaků, které zabíjení ve velkém umožňují a normalizují. Texty se pokoušejí pojmenovat síť aktérů, činitelů a vztahů, které se na velkochovech podílejí a představují je jako komplexní problém,” představuje sérii Institut úzkosti, na jehož stránkách texty vycházejí každé druhé úterý.
V prvním textu s názvem Farma monster: parametry života v plantážocénu, který vyšel 23. 4., nabízí svůj pohled na velkochovy sociální antropolog Bob Kuřík:
„Proč takový zjednodušený život vlastně žít? Protože maso, mléko, vejce. Protože živočišná komodita. Modernı́ člověk zredukoval velkochovné zvíře k jedinému účelu existence – produkovat výrobky a zároveň být výrobkem, být pracujícím otrokem a zároveň výrobním nástrojem.”
Autorem druhého textu s názvem Kto nechce hovoriť o kapitalizme, mal by mlčať aj o veľkochovoch, který byl publikován 7. 5., je doktorand na katedře environmentálních studií na Masarykově univerzitě v Brně Patrik Gažo:
„Racionalizácia výroby a automatizácia v chove a pri porážke zvierat mala samozrejme vplyv aj na ľudí, ktorí musia pracovať vo veľkochovoch a na bitúnkoch. Zamestnanci a zamestnankyne sú rovnako podriadené maximalizácii produktivity. Už od spustenia prvých hál tam pracovali prevažne migranti a rôzne sociálne marginalizované skupiny ľudí za mizerný plat a bez možnosti založiť odbory. Nízke či žiadne bezpečnostné štandardy, rýchla práca s ostrými predmetmi, styk s nakazenými zvieratami, vzduch plný prachu a špiny – to všetko sú podmienky, ktoré prispeli k tomu, že práca v mäsospracovateľskom priemysle je jedným z najnebezpečnejších a psychicky najnáročnejších zamestnaní vôbec.”
V následujících týdnech bude k přečtení např. text socioložky, pedagožky a aktivistky za práva zvířat Terezy Vandrovcové, text Hany Müllerové, která se dlouhodobě věnuje oboru práva životního prostředí a ochraně zvířat v právu a dalších zhruba 10 osobností, které se problematice věnují. Institut úzkosti zároveň vydáváním textů vyzývá čtenáře k podpisu petice za ukončení klecových chovů.
...
Institut úzkosti vytváří prostor pro výzkum úzkosti, která se šíří napříč společností a projevuje se nespavostí, stresem, odcizením, ztrátou empatie, nerovnostmi a násilím. Je neúspěšně potlačována produkty farmakologického průmyslu a prohlubována sílící sociální a ekonomickou nejistotou. Institut chce být platformou, kde se úzkost komunikuje a otevírá možnému řešení a obrací se v sílu, která je schopná se radikalizovat a vynutit si strukturální změny v dosavadním řádu věcí.
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
