Tiskové zprávy
Radioservis: Vychází nová kniha z Edice Osudy - Josef Fanta: Ekolog lesa a krajiny
Cesta z Krkonoš do Nizozemí a zpět je strhujícím životním příběhem žijící legendy moderního evropského lesnictví, ekologie krajiny a vizionáře udržitelného způsobu života.
Věcné názory profesora Josefa Fanty týkající se péče o lesní ekosystémy a krajinu jsou v posledních desetiletích v české debatě o smysluplném využívání lesa a krajiny nepřehlédnutelné. "O les se nedá pečovat harvestorem," říká ve svých vzpomínkách, jež původně zazněly v rámci oblíbeného pořadu ČRo Vltava Osudy, avšak pro knižní zpracování byly podstatně rozšířeny. Životní cesta krajinného a lesnického ekologa vedla ze stabilního rodinného prostředí přes Lesnickou fakultu ČVUT v Praze do výzkumu lesa, přírody a krajiny. Na dalším vývoji jeho životní dráhy se podepsal srpen 1968 a zákaz výkonu povolání a publikování. Složitá osobní situace vyústila do emigrace a do úspěšného působení na prestižních vědeckých pracovištích v Nizozemsku. Jak užitečné jsou jeho vědecké informace a odborné zkušenosti pro domácí české prostředí, dokážeme paradoxně docenit teprve nyní, kdy se kvalita české krajiny postupně dostala v řadě ukazatelů na nejhorší místo v Evropě a ekologická katastrofa v českých lesích je v plném rozběhu. Jeho pohled z odstupu na současnou českou situaci a řešení aktuálních ekologických problémů lesa a krajiny jsou užitečné a nutí k zamyšlení.
Josef Fanta (*1931)
Vystudoval Lesnickou fakultu ČVUT v Praze, obor ekologie lesa a ekologie krajiny. Profesní dráhu zahájil ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství a myslivosti v Opočně, kde v padesátých letech minulého století řídil program Přeměny smrkových monokultur na smíšené porosty. Na počátku šedesátých let minulého století připravoval zřízení prvního českého národního parku v Krkonoších. Po jeho zřízení byl jmenován náměstkem ředitele a tajemníkem vědecké rady parku. Založil vědecký sborník Opera Corcontica.
Po roce 1968 byl politicky persekvován (zákaz výkonu povolání, zákaz publikování), v následujících letech pracoval jako topič a zahradní dělník. V roce 1977 emigroval a usadil se v Nizozemsku. Zde pracoval pro organizaci Natuurmonumenten (ochrana přírody) v Ústavu pro výzkum lesa a krajiny. Následně byl jmenován profesorem na Amsterodamské univerzitě (obor ekologie krajiny) a na Univerzitě Wageningen (obor ekologie lesa). V rámci činnosti mezinárodní lesnické výzkumné organizace IUFRO (International Union of Forest Research Organizations) řídil její pracovní skupinu Ecosystems a organizoval mezinárodní vědecké konference věnované tomuto tématu. Jako vědecký konzultant nizozemské Nadace FACE (Forests Absorbing Carbondioxyde Emissions) organizoval v devadesátých letech výzkum a obnovu lesů v Krkonošském národním parku zničených za totality kyselou depozicí.
Za pobytu v Nizozemí se podílel na řešení řady evropských výzkumných projektů zaměřených na studium ekologie lesa a krajiny, na přirozené vývojové procesy v lesních ekosystémech, na udržitelné využívání evropských lesů a krajiny, a na ochranu a management přírody. V letech 2001–2004 byl členem nizozemské pracovní skupiny, která organizovala inventarizaci pralesů mírného pásma Evropy (Rumunsko, Bulharsko).
V roce 2002 byl jmenován hostujícím profesorem Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Na její Přírodovědecké fakultě přednášel ekologii krajiny. Dosud se podílí na zajištění výuky ekologie krajiny pro zahraniční studenty na Fakultě životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze.
Za zásluhy o rozvoj ekologického výzkumu a modernizaci nizozemského lesnictví obdržel v roce 2006 vyznamenání holandské královny a byl jmenován důstojníkem Oranžsko-nassavského řádu. V letech 2002 a 2007 obdržel Cenu ministra životního prostředí České republiky. Při příležitosti padesátého výročí existence Krkonošského národního parku mu byla udělena Cena Josefa Vavrouška za rok 2014 za jeho roli při založení prvního českého národního parku, za zásadní roli při záchraně krkonošských lesů, a zejména za zcela klíčovou pozici ve veřejné debatě o ochraně lesů v ČR, především v národních parcích.
Za svého působení na různých pracovištích publikoval celou řadu vědeckých monografií a na dvě stě vědeckých a odborných prací. Je členem několika vědeckých společností. Od svého návratu do ČR v roce 2010 spolupracuje s českými vědci na projektech zaměřených na vědecký výzkum lesa a krajiny. Jako aktivní člen vědeckého sdružení Platforma pro krajinu při Botanickém ústavu Akademie věd ČR usiluje o změnu způsobů využívání české krajiny a lesů, těžce postižených nevhodnými způsoby hospodaření (mimořádný rozsah eroze zemědělských půd, kůrovcová kalamita).
Křest knihy se uskuteční v úterý 15. září od 16.30 hod. v Radiocafé Vinohradská 12, Praha 2.
Věcné názory profesora Josefa Fanty týkající se péče o lesní ekosystémy a krajinu jsou v posledních desetiletích v české debatě o smysluplném využívání lesa a krajiny nepřehlédnutelné. "O les se nedá pečovat harvestorem," říká ve svých vzpomínkách, jež původně zazněly v rámci oblíbeného pořadu ČRo Vltava Osudy, avšak pro knižní zpracování byly podstatně rozšířeny. Životní cesta krajinného a lesnického ekologa vedla ze stabilního rodinného prostředí přes Lesnickou fakultu ČVUT v Praze do výzkumu lesa, přírody a krajiny. Na dalším vývoji jeho životní dráhy se podepsal srpen 1968 a zákaz výkonu povolání a publikování. Složitá osobní situace vyústila do emigrace a do úspěšného působení na prestižních vědeckých pracovištích v Nizozemsku. Jak užitečné jsou jeho vědecké informace a odborné zkušenosti pro domácí české prostředí, dokážeme paradoxně docenit teprve nyní, kdy se kvalita české krajiny postupně dostala v řadě ukazatelů na nejhorší místo v Evropě a ekologická katastrofa v českých lesích je v plném rozběhu. Jeho pohled z odstupu na současnou českou situaci a řešení aktuálních ekologických problémů lesa a krajiny jsou užitečné a nutí k zamyšlení.
Josef Fanta (*1931)
Vystudoval Lesnickou fakultu ČVUT v Praze, obor ekologie lesa a ekologie krajiny. Profesní dráhu zahájil ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství a myslivosti v Opočně, kde v padesátých letech minulého století řídil program Přeměny smrkových monokultur na smíšené porosty. Na počátku šedesátých let minulého století připravoval zřízení prvního českého národního parku v Krkonoších. Po jeho zřízení byl jmenován náměstkem ředitele a tajemníkem vědecké rady parku. Založil vědecký sborník Opera Corcontica.
Po roce 1968 byl politicky persekvován (zákaz výkonu povolání, zákaz publikování), v následujících letech pracoval jako topič a zahradní dělník. V roce 1977 emigroval a usadil se v Nizozemsku. Zde pracoval pro organizaci Natuurmonumenten (ochrana přírody) v Ústavu pro výzkum lesa a krajiny. Následně byl jmenován profesorem na Amsterodamské univerzitě (obor ekologie krajiny) a na Univerzitě Wageningen (obor ekologie lesa). V rámci činnosti mezinárodní lesnické výzkumné organizace IUFRO (International Union of Forest Research Organizations) řídil její pracovní skupinu Ecosystems a organizoval mezinárodní vědecké konference věnované tomuto tématu. Jako vědecký konzultant nizozemské Nadace FACE (Forests Absorbing Carbondioxyde Emissions) organizoval v devadesátých letech výzkum a obnovu lesů v Krkonošském národním parku zničených za totality kyselou depozicí.
Za pobytu v Nizozemí se podílel na řešení řady evropských výzkumných projektů zaměřených na studium ekologie lesa a krajiny, na přirozené vývojové procesy v lesních ekosystémech, na udržitelné využívání evropských lesů a krajiny, a na ochranu a management přírody. V letech 2001–2004 byl členem nizozemské pracovní skupiny, která organizovala inventarizaci pralesů mírného pásma Evropy (Rumunsko, Bulharsko).
V roce 2002 byl jmenován hostujícím profesorem Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Na její Přírodovědecké fakultě přednášel ekologii krajiny. Dosud se podílí na zajištění výuky ekologie krajiny pro zahraniční studenty na Fakultě životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze.
Za zásluhy o rozvoj ekologického výzkumu a modernizaci nizozemského lesnictví obdržel v roce 2006 vyznamenání holandské královny a byl jmenován důstojníkem Oranžsko-nassavského řádu. V letech 2002 a 2007 obdržel Cenu ministra životního prostředí České republiky. Při příležitosti padesátého výročí existence Krkonošského národního parku mu byla udělena Cena Josefa Vavrouška za rok 2014 za jeho roli při založení prvního českého národního parku, za zásadní roli při záchraně krkonošských lesů, a zejména za zcela klíčovou pozici ve veřejné debatě o ochraně lesů v ČR, především v národních parcích.
Za svého působení na různých pracovištích publikoval celou řadu vědeckých monografií a na dvě stě vědeckých a odborných prací. Je členem několika vědeckých společností. Od svého návratu do ČR v roce 2010 spolupracuje s českými vědci na projektech zaměřených na vědecký výzkum lesa a krajiny. Jako aktivní člen vědeckého sdružení Platforma pro krajinu při Botanickém ústavu Akademie věd ČR usiluje o změnu způsobů využívání české krajiny a lesů, těžce postižených nevhodnými způsoby hospodaření (mimořádný rozsah eroze zemědělských půd, kůrovcová kalamita).
Křest knihy se uskuteční v úterý 15. září od 16.30 hod. v Radiocafé Vinohradská 12, Praha 2.
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
