Strana pro otevřenou společnost : Zatopení metra a pád vánočního stromu: Pražští radní si pletou trestní a politickou odpovědnost

Zatopení metra v srpnu 2002 otřáslo zbytky víry Pražanů v dokonalost tohoto systému, o níž byli přesvědčováni zvláště za socialismu už od základní školy, ale také primátorem Němcem ještě při oné povodni. Především se však opět o něco výše posunula laťka, co všechno zastupitelům Hlavního města Prahy a dalším "vyvoleným" projde.

Nejde jen o náklady na obnovu, které byly nejprve před volbami do zastupitelstev v Praze udávány na méně než 2 miliardy Kč a po volbách byly několikrát "zpřesněny" až na konečnou výši 7 miliard. Neméně závažný je fakt, že poslední souprava s cestujícími projela v noci ze 13. na 14.8. stanicí Invalidovna zhruba čtvrt hodiny před zatopením. Bylo obrovským štěstím, že provoz metra končí krátce po půlnoci. O chvíli později byly zaplaveny dvě soupravy metra, které se již měly přesunout do výchozích stanic pro ranní provoz, ale jejich strojvedoucím byl nakonec vydán pokyn k evakuaci.

Již brzy ráno 13.8. dosáhl průtok Vltavy hodnoty, při níž má být podle již tehdy platných předpisů metro uzavřeno. Ukázalo se také, že se ani nestihlo uzavřít některé přepážky, a k dalším selháním došlo z důvodu chyb při stavbě nebo špatné údržby. Pokud by však metro bylo uzavřeno již ráno, tak jak mělo být - zvláště když nedobrý stav jeho zabezpečení musel být znám – mohla být místa hrozící průnikem vody zvenčí utěsněna rychle tuhnoucími stavebními hmotami. Výsledné škody by potom odpovídaly v podstatě jen nákladům na aplikaci a pozdější odstraňování těchto utěsnění, a stěží by překročily desítky miliónů.

Tolik fakta, známá každému, kdo si zjistil aspoň základní informace. Ze svých funkcí odstoupili ředitel ochranného systému metra a ředitel divize DP metro, aniž by byly vyvozovány jakékoliv další důsledky (mluvit o "padání hlav" je proto značně přehnané).

Členové krizového štábu i vedení Dopravního podniku shrnují vše konstatováním, že trestní odpovědnost nebyla prokázána. Nedávno bylo vyšetřování obnoveno. Bez ohledu na to však existuje odpovědnost politická či manažerská, která říká: došlo k závažnému selhání a následně ke značným škodám a ohrožení mnoha životů tím, že metro nebylo včas uzavřeno. Pokud ředitel Dopravního podniku Milan Houfek ani tehdejší primátor Igor Němec "neví", kdo měl pokyn k uzavření vydat, pak jsou za tento nepořádek odpovědní právě oni.

Je chvályhodné, že ředitel Houfek neodstoupil ihned po zatopení 17 stanic z osmnácti, které leží pod úrovní Vltavy, a nepřenechal tak organizování náhradní dopravy plně svým kolegům. Tento úkol vedení DP zvládlo, a dokonce i "přišlo" na to, že lze využívat i železnice. Skutečnost, že M. Houfek setrval ve funkci ředitele dodnes, a že Igor Němec je i v dalším volebním období radním Hl.m. Prahy, je však vrcholem bohorovnosti. Podivný vývoj finanční částky na likvidaci povodňových škod i tajnosti kolem výsledků modelování průběhu zaplavení (jejichž zveřejnění bylo slibováno již na podzim 2002) Radě zastupitelstva na důvěryhodnosti rozhodně nepřidávají.
Podobně tvrzení, že za pád vánočního stromu a trvalé následky pro zraněného anglického turistu může jen vítr a údajně špatný strom, dělá Praze ostudu mezinárodních rozměrů. Město by mělo místo švejkovského přístupu "dohromady vlastně nikdo za nic nemůže" odškodnit oběť přiměřenou částkou a tu případně vymáhat od jiného subjektu, pokud je o jeho vině přesvědčeno. Opět bez ohledu na výsledky vyšetřování podivných smluv o vánočních a velikonočních trzích.