Al Gore burcuje diváky k boji proti změnám klimatu
Distribuční firma Bontonfilm filmu zřejmě příliš nevěří, do České republiky jej přivezla pouze v jediné kopii. A předchozí projekce dávají distributorovi za pravdu, podle očitých svědectví se diváci dosud dali počítat na jednotlivce. Od říjnové premiéry až do konce uplynulého roku vidělo film 1700 diváků. "Nicméně si dovoluji upozornit, že tohle číslo je dost irelevantní, protože loni jsme nasadili film do běžné distribuce a od začátku letošního roku ho nabízíme do speciálních akcí jako jsou přednášky nebo školní představení, takže toto číslo se záhy výrazně zvýší", říká Pavel Novák, label manager společnosti Bontonfilm.
Účastníci debaty, která se konala po skončení projekce v kině Světozor, byli zaplněným sálem velmi překvapeni. Ministr životního prostředí Martin Bursík ze Strany zelených prohlásil, že takový zájem je pro něj největším zážitkem poslední doby, který přebil i drama hlasování o důvěře vlády. „Nedovedu si představit takhle nabité kino před dvěma lety a pro mě je to jednoznačný důkaz, jak se zvyšuje zájem lidí největší problém naší doby, kterým jsou klimatické změny“. Film velmi dobře funguje, víří emoce diváků, odborníci ho vesměs chválí a podle večera v kině Světozor by se mohlo zdát, že o změny klimatu mají diváci velký zájem. Přesto nepříjemnou českou pravdou je, že celkově o film dosud velký zájem nebyl, filmu se dají vytknout různá zjednodušení a pro evropského diváka těžko stravitelný americký étos. Po projekci může také někoho napadnout, zda přeci jen nebyl svědkem zahájení Goreovy předvolební kampaně ke čtvrtému pokusu stát se prezidentem USA.
 |
|
| Oficiální portrét Alberta Gorea, viceprezidenta USA. | |
| Foto: Executive Office of the President of USA/wikipedia.org |
„V politice jsou dnes lidé, kteří ten problém nechtějí vidět. Pokud by si jej uvědomili a pochopili ho, morální povinnost provést velké změny by byla nevyhnutelná,“ prohlásí Al Gore na začátku svého filmu Nepříjemná pravda. Film dokumentuje přednášku, se kterou doslova obletěl celý svět. Snaží se v ní s pomocí řady filmových či fotografických záběrů, citováním vědeckých studií a v neposlední řadě prostřednictvím efektní prezentace a lepšími či horšími vtipy (k těm lepším patří „mé jméno je Al Gore a býval jsem budoucím prezidentem Spojených států“), přesvědčit své posluchače, že problém změny klimatu skutečně existuje a je potřeba donutit politiky, aby začaly jednat. Gore přitom podává suchá vědecká fakta srozumitelně a podle odborníků velmi korektně. „Klimatologická komunita mu vyčítá pouze drobné přešlapy a naopak vyzdvihuje četnost citací z nejčerstvějších vědeckých studií,“ říká Klára Sutlovičová z Centra pro Dopravu a energetiku.
Podle Petra Pišofta z katedry meteorologie a ochrany prostředí Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy film dobře popisuje faktický stav klimatického systému a změny, které tento systém prodělává a také poukazuje na možnou spojitost s působením člověka. Podle Petra Pišofta Al Gore správně popisuje nyní pozorované změny klimatu jako je masivní tání ledovců, zvýšenou frekvenci extrémních projevů počasí (sucha, povodně), změnu v době výskytu a délky trvání ročních období a především na rostoucí obsah skleníkových plynů (konkrétně CO2) v atmosféře. Jiný názor má senátor za ODS Miroslav Škaloud: „Sdělení prezentovaná ve filmu jsou často velmi přesvědčivá, nicméně většinou jsou zkreslena tím, že ukazují jen část pravdy, dále zjevně přehánějí a minimálně v jednom případě (v souvislosti s četností hurikánů) jsou zjevně nepravdivá“. (Celý text komentáře Miroslava Škalouda ke filmu najdete zde.)
„Tenhle příběh vyprávím už dlouho, ale mám pocit, jakoby se mi nepodařilo předat tu hlavní myšlenku,“ říká na začátku filmu Al Gore. Tato věta určuje celý rámec filmu, jde o osobní přijetí odpovědnosti, o Gorem pociťované nutnosti přesvědčit sám za sebe celý svět, že klimatické změny jsou skutečně největším problémem jednadvacátého století. Proto se divák dozvídá z krátkých záběrů o Goreovu volebním neúspěchu proti současnému republikánskému prezidentovi Bushovi, v retrospektivě se divák podívá na místa Goreova dětství, zejména na poklidnou farmu jeho otce, obklopenou krásnou přírodou. Jádro filmu spočívá v přesvědčení diváků, že klimatické změny způsobuje člověk a to vypouštěním emisí do atmosféry, která se začíná ohřívat. Dokazuje to řadou studií, které spojují nárůst koncentrace skleníkových plynů v atmosféře s nárůstem průměrné teploty na Zemi. Na pomoc přijde i zábavnější forma, „naučný film“ o mechanismu globálního oteplování z populárního animovaného seriálu Futurama. Celý film je postaven tak, aby silně působil na emoce, poklidné záběry volné přírody se střídají s neklidnými, rozostřenými záběry z televizního zpravodajství, široké mohutné záběry ukazují odlamování ledovců na zemských pólech, to všechno podbarvené pomalou, dramatickou hudbou.
Nepříjemné pravdě se musí přiznat, že funguje její hlavní poslání: vzbudit v lidech pocit, že je nutné konečně začít něco dělat. Podle odborníků se však ve filmu objevuje i řada nepřesností. „Například je velmi zavádějící spojovat konkrétní bouři anebo tornádo s důsledky globálního oteplování anebo tvrdit, že v ledovcových vrtech lze pozorovat zmiňované změny stavu atmosféry z roku na rok,“ říká Petr Pišoft. Další nepřesností jsou podle něj uváděné možné dopady klimatické změny. „Klimatické modely poskytují celé spektrum možných scénářů toho, co lze v budoucnosti očekávat – Al Gore ovšem vybírá pouze některé a již neříká, za jakých konkrétních podmínek takové změny nastanou. To je škoda, protože by tím mohl dále zdůraznit nutnost změny některých námi zažitých zvyklostí,“ říká Pišoft.
Senátor Škaloud si všímá působivé pasáže s výsuvnou plošinou, z níž Gore ukazuje, jak nárůst koncentace CO2 v atmosféře z poslední doby silně převyšuje hodnoty, mezi kterými oscilovala za posledních 420 000 let. „Zajímavé je, proč tento graf nezpůsobuje v odborném světě takové zděšení, jak by se dalo z dané prezentace očekávat? Odpověď může spočívat v tom, že zde existuje zřejmě významná zpětná vazba, tlumící teploty, protože takové oteplení, které by se dalo předpokládat z uvedeného nárůstu CO2, se ve skutečnosti neodehrává,“ tvrdí Škaloud. Podle něj pravděpodobně platí, že s rostoucí úrovní CO2 klesá jeho účinek na oteplení. “Je to podobný efekt jako když zdvojnásobíme izolaci střechy, nezvětší se množství tepla, které v domě zůstává,” vysvětluje senátor Škaloud. Dalším problémem je podle Škalouda Goreovo tvrzení o nárůstu hladin moří o sedm metrů, podle předpokladů IPCC (International Panel on Climate Change, Mezinárodní panel OSN pro klimatické změny) neuvádějí ani v nejhorších variantách zvýšení vyšší, než 0,7 m během tohoto století, oproti necelé 0, 3 metru navýšení za minulé století.
Největší nepřesnost se podle Miroslava Škalouda týká hurikánů a extrémních jevů počasí. Ve filmu funguje jako jeden z hlavních symbolů hrozby změny klimatu hurikán Katrina, který v roce 2005 zasáhl město New Orleans. “Film tvrdí, že oteplování způsobuje růst intenzity hurikánů, ale nepodává žádné informace o velké nejistotě, která s tímto tématem souvisí. Mezi odborníky totiž dosud žádná shoda na tom, že globální oteplování zesiluje ničivou sílu hurikánů, nepanuje, “ říká senátor Škaloud a dodává: “Ani IPCC nepodává žádné důkazy o tom, že klimatické změny mají vliv na frekvenci nebo sílu tornád.”
 |
|
| Miroslav Škaloud, Václav Vašků a Martin Bursík během debaty o filmu Nepříjemná pravda v kině Světozor. | |
| Foto: Hugo Charvát/EkoList |
„Existují mylné představy o problému klimatických změn. Vědci prý nejsou jednotní v názoru, zda je ten problém reálný nebo ne. Ve skutečnosti jsou,“ říká ve filmu Al Gore. Cituje z průzkumu odborných článků o změnách klimatu za posledních deset let, z jehož reprezentativního vzorku 928 textů ani jeden netvrdí, že tento problém není vědecky podložený. Naproti tomu studie populárních článků ukazuje, že více než polovina z nich hovoří o pochybách, zda jsou klimatické změny reálné. „Představa o nejednotnosti vědců byla záměrně vytvořena,“ tvrdí Gore.
Popis zdánlivého sporu ve vědeckých kruzích ohledně globálního oteplování zaujal i Petra Pišofta. „Nevím, zda Gorem citované studie tisku jsou reálné, faktem ale je, že globální oteplování je vědecky prokázáno s pravděpodobností hraničící s jistotou a shoda mezi relevantními odborníky je téměř stoprocentní.“ Jiným problémem je podle odborníků, co za tímto oteplováním stojí. „Zde taková jistota nepanuje, ovšem řada studií ukazuje, že vliv člověka v této otázce je nezanedbatelný,“ říká Pišoft.
V závěrečných minutách je nabídnuto řešení problému. „Lidstvo má již dnes k dispozici základní vědecké, technologické i průmyslové know-how, aby mohlo vyřešit problémy klimatických změn,“ cituje Gore studii publikovanou v časopise Science. Jde především o apel na každodenní chování lidí, používání úsporných spotřebičů, šetrnější automobily a preferování hromadné dopravy, větší využití obnovitelných zdrojů nebo technických opatření jako uhlíkové filtry. „Přijetí osobní odpovědnosti za svůj vliv na globální změny podnebí je jedním z předpokladů úspěšného řešení. Dalším je přijetí nové mezinárodní dohody o snižování emisí skleníkových plynů, která naváže na Kjótský protokol,“ komentuje film Klára Sutlovičová z Centra pro dopravu a energetiku.
Mezinárodní smlouva o snížení emisí oxidu uhličitého podobná dnešní Kjótské dohodě by měla být zřejmě tím hlavním, co by podle filmu vtáhlo USA do hlavního proudu politického řešení klimatických změn. Gore připomíná problematiku ozonové díry: ta sice nebyla odstraněna, ale díky Montrealskému protokolu, jenž omezil výrobu a používání halogenových uhlovodíků, se snížila produkce látek vedoucí k destrukci ozonové vrstvy. „V současné době se předpokládá, že do roku 2050 by ozonová díra mohla zmizet úplně,“ dodává Petr Pišoft. Jak říká Al Gore ve filmu Nepříjemná pravda: „Politická vůle je v USA naštěstí obnovitelným zdrojem.“
Filmu se dostala ocenění i z profesní obce, porota jej nominovala hned na dvě ocenění Oscar, v kategorii nejlepší dokument a také v kategorii nejlepší písně napsané pro film. V České republice připravuje nakladatelství Argo knižní vydání Nepříjemné pravdy, na její přípravu poskytlo dotaci ministerstvo životního prostředí.
Al Gore se asi nejvíce ve světě proslavil jako neúspěšný protikandidát George W. Bushe hned ve dvou prezidentských volbách. Zastával funkci viceprezidenta za vlády Billa Clintona po jeho celé volební období, ve vysoké politice USA pracoval již do roku 1977. Nejdříve byl poslancem Kongresu a později senátorem za stát Tennessee. Otázkami životního prostředí se zabýval celou dobu svého působení v politice, inicioval legislativní předpisy o nakládání s chemickým odpadem, později se jeho hlavním tématem staly klimatické změny.
reklama
