Anketa Ekolistu: Podle Bloku proti islamizaci je tristní, jak se stát vypořádává se sanacemi

Redakce Ekolistu oslovila všechny politické strany a hnutí, která kandidují do Poslanecké sněmovny, s krátkou anketou. Zde si můžete přečíst odpovědi Bloku proti islamizaci. Jeho volební program je zde.

1. Letos byla schválena úprava stavebního zákona, která podle odborníků a neziskových organizací povede k vyloučení veřejnosti z povolovacích řízení. Jste s touto novou úpravou spokojeni, nebo se pokusíte vrátit původní stav?

V předchozí právní úpravě docházelo k dlouhodobým účelným blokacím staveb, k nekalému konkurenčnímu boji skrze právní systém a tím i ke vzniku finančních škod dotčených subjektů. Stavba strategických objektů se prodlužovala na desítky let, jelikož byl stát povinen se vypořádat s každou námitkou. Nová právní úprava přináší značná zjednodušení, což je něco, co podporujeme. Vyloučení veřejnosti se neobáváme. V úpravě jsou zakomponovány mechanismy, které umožňují se proti vyjmutí stavby odvolat. Nebojíme se, že neziskové organizace budou stát hlídat a sporné stavby vracet k projednání. Na druhé straně stát bude mít možnost odblokovat řízení, jejichž blokace je z našeho pohledu účelná. Raději tedy podporujeme novou právní úpravu s tím, že případné nedostatky budou odstraněny, než abychom se vraceli zpět.

2. Jak se zdá, proces hledání trvalého úložiště jaderného odpadu nepostupuje nijak hladce. Máte představu, jak by se měla tato situace vyřešit?

Je bohužel nutné si uvědomit, že vybudování jaderného úložiště je strategickým zájmem státu. Stát nemůže ignorovat fakt, že mezisklady mají dočasnou životnost a alternativa v podobě vývozu paliva do zahraničí by byla velmi riskantní hrou ve světě, kde se globální politika rychle mění. Ať by se jaderné úložiště mělo vybudovat kdekoli, vždy se bude v okolí nacházet obec, která bude proti takovému plánu celkem pochopitelně vystupovat. Nejsou to však v přední řadě politici, kdo o výběru lokality rozhoduje, ale Správa úložišť radioaktivních odpadů. Cílem je ne popudit lidi, ale vybrat nejlepší, nejbezpečnější, nejstabilnější lokalitu. Politici poté musí danou lokalitu prosadit. Rádi bychom, ať už bude vybrána kterákoli lokalita, přesvědčili zdejší obyvatele o nutnosti a zároveň o bezpečnosti takovéhoto úložiště, jakožto i možnostech vzniku pracovních míst v oblasti a dalších přínosů. Pokud by měli někteří zdejší obyvatelé velké výhrady, měl by stát nabídnout možnost odkupu nemovitostí. Je však nesporné, že bez hlubinného úložiště se neobejdeme a přesouvaní problému na další roky, či snad na „případnou“ dohodu o vývozu s jiným státem, je pomyslné hraní si se sirkami.

3. Velkým tématem posledních let je zemědělská půda, její úbytek kvůli erozím či úbytek její kvality kvůli nešetrnému hospodaření. Budete se tématu ochrany zemědělské půdy věnovat? Co konkrétně chcete prosadit?

Předně je potřeba si uvědomit, co k současné situaci vede. Bývaly časy, kdy zemědělci byli nuceni se svoji půdou nakládat hospodárně, starat se o ní, šetřit ji a udržovat ji v takovém stavu, aby mohli další roky vůbec něco vypěstovat. Bohužel, politika Evropské unie pokřivila tento hospodářský segment svými dotacemi a Česká republika nemalou měrou problém přiživila, když se snažila řešit problémy zemědělců za zemědělce. V první řadě jde o dotace na plodiny do biopaliv či bioplynu nebo naopak o dotace za neprodukci a ukončování výroby. Diverzita na polích mizí, zemědělci jsou motivováni spíše k tomu, aby něco zasadili, než aby vypěstovali. Kukuřice a řepka jsou na spoustu míst nevhodná a přispívají k erozi, ale proč by to mělo zemědělci vadit, když mu to EU zaplatí? A kdyby náhodu byla neúroda nebo mu úrodu spláchla voda, protože kukuřici vysázel na svahu, přispěchá ministerstvo zemědělství a vyplatí zemědělcům kompenzace. Je potřeba přestat pokřivovat trh dotacemi, je potřeba, aby zemědělci opět používali rozum a začali se sami aktivně o svoji půdu starat. Jenom potom se nepříznivý trend posledních let může začít měnit.

4. V souvislosti se snahou zadržet vodu v krajině se hovoří i o možnosti vystavět nové přehrady. Je to podle vás vhodné řešení? Kde by podle vás mohli nové přehrady vzniknout?

Obecně vzato výstavbu přehrad podporujeme. Je však třeba říci, že na mnoha lokalitách, kde se o přehradách uvažuje, existují jiná řešení. Otázkou je, co je cílem vodní přehrady. Jestli se bavíme o zásobování měst vodou v období sucha, pak těžko najdeme jiné, méně invazivní řešení. Bavíme-li se však o opatření proti povodním, potom známe lepší způsoby, jak k problému přistupovat. Každou takovou stavbu i její okolí je potřeba posuzovat individuálně, podle potřeb a možností daných oblastí.

5. Pokud se v budoucím volebním období bude rozhodovat o dostavbě českých jaderných elektráren, podpoříte ji?

Výstavba respektive dostavba jaderných elektráren je složité téma. Všichni cítíme, že ústup od uhlí je správnou cestou, uhlí je již v dnešní době překonané. Avšak kam dále? V České republice bohužel nejsou vhodné podmínky pro čistou závislost na obnovitelných zdrojích. Nemáme takové vodní toky, abychom mohli podobně jako Norové vyrábět většinu své elektřiny ve vodních elektrárnách. Nejsme ani žádná placka, aby nám stačilo rozmístit větrné elektrárny a „větře konej“. Zásadně pak odmítáme solární elektrárny, které nejen že jsou neefektivní, ale ještě zabírají půdu, která by se dala využít lépe. I výsadba lesů je lepším zužitkováním půdy. Pokud se tedy budeme ubírat takovýmto směrem, je jaderná energie jasnou volbou. Uhelné elektrárny stojí na pokraji své životnosti, a ačkoli v současné době elektřinu vyvážíme, nemůžeme čekat, než se situace obrátí. Chceme si zachovat energetickou soběstačnost. Proto stavby dalších bloků podporujeme. Jadernou energii vidíme jako jedinou možnou jistou investici do budoucna.

6. Co je podle vás největší ekologický problém Česka? A jak chcete přispět k jeho řešení?

Kromě zmíněné vody a půdy považujeme za tristní, jak se stát vypořádává se sanacemi, zejména co se týká Ostravy. Není možné, aby se desetiletí plánovalo a na další desetiletí rozplánovávala likvidace. Jsou problémy, které je potřeba řešit exekutivně s menším přihlédnutím na nejlevnější variantu, prioritou má být ochrana lidí a životního prostředí. Podobných lokací bychom našli v České republice více, přičemž stát čeká, co s tím majitel udělá. A když nic, napaří mu pokutu „celých“ dvacet tisíc korun a čeká dalších pět let. I situace, kdy by stát řešil tyto problémy sám, na své náklady a následně náklady vymáhal, je lepší, než když předstírá, že nevidí a neslyší.

7. Kdo by podle Vás měl být příštím ministrem životního prostředí a proč?

Ministerstvo životního prostředí chceme sloučit s ministerstvem zemědělství. Preferujeme méně ministerstev a úředníků na všech úrovních, na kterých je to možné.

---

reklama

---