Argentina se možná stane světovou skládkou, obhájci recyklace se bouří

Tam kde jiní spatřují problém, v odpadovém hospodářství, vidí Argentina velkou ekonomickou příležitost. Aktuálním přijetím výnosu č. 571, který již podepsal prezident Mauricio Marci, tahle země mění své dosud závazné definice odpadu a surovin a teoreticky se tím otevírá jejich dovozu z celého světa. Podobně, jako ještě donedávna činila Čína. Píše o tom TreeHugger.

Pro lepší pochopení momentální situace je třeba se vrátit do roku 1989, kdy tehdy třiapadesát států podepsalo tzv. Basilejskou úmluvu. Dohodu omezující pohyb nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování. Ještě loni se počet signatářů blíží číslovce 187, ale politický tah argentinského prezidenta to možná brzo změní. Mauricio Marci totiž svým výnosem č. 571 na národní úrovni mění Basilejskou úmluvou dané znění definice odpadů, které mohou být recyklovány a které spalovány a co je vlastně surovinou. Je to maličkost, ale podstatná. Zpracování druhotných surovin a jejich recyklace je totiž byznysem se zatím menší ekonomickou návratností, na rozdíl od spalování. Zvlášť, když jste jako teď Argentina ochotni likvidovat odpad ze zbytku světa.

Nechcete odpad? Odvezte ho k nám!

Marci se nejspíš nechal inspirovat příkladem Číny, která po dlouhá léta sloužila jako skládka údajně recyklovatelného odpadu a nechala si za to dobře platit. Když se Čína dovozu odpadů zřekla, hledaly vyspělé západní země další odbytiště pro svůj ne vždy kvalitně přetříděný odpad. Po nějaký čas se tak náhradní skládkou stalo Thajsko, Malajsie nebo Vietnam a odtud pak odpad mířil do Ghany, Etiopie, Senegalu (nebo Laosu a Kambodže). To by se teď ale mohlo změnit tím, že Argentina změnila onu definici odpadu, suroviny a možností jejich zpracování. Jako surovinu si teď teoreticky může nechat dovážet odpadky z celého světa a „recyklovat“ je třeba spalováním.

Zjevným problémem je, že Argentina v současnosti nedisponuje potřebnou kapacitou, a to ani recyklačních zařízení, ani spaloven. Takže případný aktuální import odpadů by nejspíš končil, v lepším případě, na zdejších skládkách. Nikdo ale neříká, že potřebné kapacity časem nevytvoří: stát se skládkou světa může totiž být velmi ekonomicky výnosné. Otázkou samozřejmě zůstává, jak to s ohledem na životní prostředí v Argentině pojmou. A obavy jsou na místě. Nicméně na zmíněné rozhodnutí argentinského prezidenta se dá pohlížet z nejrůznějších úhlů a je dobré přitom sledovat, jakou motivaci mají jeho kritikové. Například členové Basilejské akční sítě (BAN, Basel Action Network) na něm nenechávají nit suchou a žádají, aby byl výnos č. 571 okamžitě zamítnut jako protiprávní.

To by se vám tak líbilo, nerecyklovat

Aby ne. Argentinský prezident totiž svou iniciativou přímo podkopává snahu o omezení vývozu odpadů do zemí třetího světa, za kterou BAN bojuje. Pravdou je, že onu světovou skládku nehodlá dělat z žádné jiné země, ale dobrovolně ze své vlastní. A nehodlá na tom nejspíš zchudnout. Navíc by se hodilo zmínit, že ona tolik kritická BAN také reprezentuje zájmy více než 150 000 společností po celém světě, které se dnes živí recyklací. Pokud by se „otevřela druhá Čína“, respektive se Argentina zpřístupnila odpadům ze světa, přišli by majitelé těchto recyklačních firem o svůj často státem dotovaný byznys. Vozit nekvalitní odpady do Argentiny, ať se tam s nimi bude dít cokoliv, by opět vyšlo levněji, než je doma recyklovat.

Nikdo, ani argentinský prezident Marci, zatím záměr na import odpadů ze zbytku světa do Argentiny oficiálně nepotvrdil. Mezinárodní environmentální organizace ale přesto vyhlásily poplach. Na podobný nápad s re-definicí odpadu/surovin a metod zpracování by mohly přijít i jiné země, které by se dobrovolně chtěly stát světovou skládkou, vydělávat na tom a ruinovat současná schémata recyklace odpadů.

---

reklama

---