Kostarika jako světový šampion boje proti klimatickým změnám

V září roku 2019 se Kostarika dočkala nejvyšších poct, když jí Program OSN pro životní prostředí (UNEP) udělil čestné ocenění Champions of the Earth. Za způsob, jakým se tato země zasazuje o ochranu přírody a jak hluboce naplňuje své ambiciózní závazky v boji proti klimatickým změnám. Dosavadní úspěch Kostarice rozhodně upřít nelze, ale cesta, jakou se k němu ubírá, vyvolává otázky. Různý úhel pohledu nabízí unenvironment.org a třeba magazín Vox.

Jestli něco dnes pětimilionová Kostarika svým příkladem názorně demonstruje, tak fakt, že pro dosažení úspěchu je důležité setrvat v jednou vytyčeném kurzu. Zázraky se totiž nestanou přes noc.

Rozhodně to platí pro zdejší životní prostředí, které se tu dostalo do popředí veřejného zájmu krátce po roce 1948. Tedy v době, kdy Kostarika dost originálně zrušila vlastní armádu a výdaje na obranu či zbrojení raději předisponovala do zdravotnictví, vzdělávání, sociálních programů. A péče o životní prostředí. Od padesátých let se země postupně etablovala až do pozice lídra v ochraně domácí (suchozemské) přírody.

Lesy tu chrání půdu a vodu

Potvrdila zásadní roli národních parků a chráněných území, část jich rozšířila a postupně přijala řadu silných opatření. Třeba zákaz kácení letitých lesních porostů. S chválou to není úplně jednoznačné, protože do oněch 50. let už dokázala v rekordně krátkém čase plně odlesnit 60 % rozlohy území, pro vytváření pastvin a zakládání plantáží.

Takže byť je tu dnes chráněna úctyhodná pětina (23 %) rozlohy území sítí národních parků a rezervací, jsou to vlastně ty vůbec poslední původní lesy. Kostarika se také stala globálním lídrem v zalesňování, od roku 1987 zvýšila pokryvnost lesů z 21 % na 50 %.

Většinou se už ale nezmiňuje, že tak činila hlavně kvůli katastrofální půdní erozi, která zlikvidovala zdejší zemědělské hospodářství. A že tyto dosazené lesní porosty se těžit a kácet mohou, což se děje průměrným tempem 8100 hektarů ročně (a momentálně je tu méně lesa, než před dvaceti lety).

Ochrana lesních porostů tu jde ruku v ruce s ochranou vodních zdrojů, protože voda, respektive vodní elektrárny, jsou tu zásadním zdrojem energie. Země je skutečným světovým šampionem, může se totiž pochlubit, že z obnovitelné energetiky hradí 98 % svojí celonárodní spotřeby elektřiny. K tomu patří i různé rekordy, například, že v roce 2017 po 300 dní za sebou byla plně nezávislá na jiných než obnovitelných zdrojích. Což je velmi inspirativní.

Když nemáte průmysl, tak čistá energie postačí

Obvykle ale z pochvalného prohlášení vypadne pár podstatných detailů: Kostarika má pro rozvoj hydroelektráren ty nejlepší přírodní podmínky, od dostatku řek až po nejlepší srážkovou situaci z obou amerických kontinentů. Proto ze svých třinácti hydroelektráren pokrývá až 60-80 % energetické bilance a jen minimálně připadá na větrné (2,1 - 10,1 %), solární (0,84 %) a biomasu (0,25 %). Stabilnější je její podpora geotermálních elektráren, které dodávají bez výkyvů kolem 10 %. Kostarika také nedisponuje žádným velkým, energeticky náročným průmyslovým odvětvím. Nemá potřebu hledat jiné nebo výnosnější zdroje energie.

Očekává se proto, že do roku 2030 (ale pravděpodobně mnohem dříve) bude Kostarika z hlediska energetiky plně nezávislá na fosilních zdrojích. Spotřeby fosilních paliv se ale zříci nehodlá.

Vlastně, tato země nikterak neomezuje provoz aut s dieselovými nebo benzínovými motory. Z jejich provozu je odváděna environmentální daň, která pak plyne do projektů pro životní prostředí. V roce 2016 tu bylo registrováno více nových aut, než novorozenců a země má v přepočtu na hlavu druhé nejvyšší emise z celého latinskoamerického regionu. Celkové emise jsou ale kompenzovány výsadbou stromů, takže se celý stát v součtu podílí na globálních emisích jen 0,02 %.

Recept, který není univerzální

Ne každý se ale bez zdráhání přihlásí k tomu, že betonová monstra hrází, s výrazným dopadem na okolní krajinu, jsou bezvýhradně čistým a nezávadným zdrojem energie. Kostarika inspiruje svět k adopci obnovitelných zdrojů, ale sama se zrovna k solární energetice nebo biomase staví zády. Tato země je tahounem environmentálních inovací, ale vůči fosilním palivům a automobilům je přitom více než vstřícná.

Výsadba stromů se tu stala předmětem kompenzace vlastní uhlíkové bilance (snižují díky tomu vlastní uhlíkovou bilanci o 45 %) a ne úplně nástrojem ochrany přírody. Národní parky jsou zdejším bohatstvím, jejichž přínos tkví mimo jiné v tom, že ročně generují 2 miliardy dolarů zisku z cestovního ruchu (až 6 % státního rozpočtu).

Malá Kostarika je jistě v mnoha ohledech velkým lídrem. Třeba tím, jak mimořádně dobře dokázala zužitkovat nabízený přírodní potenciál. Ale asi ne každý příklad, který světu dává, je hodný následování.

---

reklama

---