Až nyní se podařilo doložit, že mříže na opuštěných dolech brání vstupu jen lidem, ale netopýrům nevadí
Opuštěné štoly, důlní výkopy a průzkumné horizontální vrty se řadí mezi lidmi vytvořené a netopýry velmi oblíbené úkryty, zimoviště. Jen na americkém jihozápadě bychom jich napočítali na 80 000, a hrají tedy v přežití zdejších netopýřích populací zásadní roli. Tato podzemní útočiště jsou ale v některých exponovaných lokalitách často navštěvována lidmi, kteří netopýry v jejich klidové fázi ruší. Proto se dlouhá léta pracovníci americké státní ochrany přírody snaží o to, zamezit zvědavcům ve vstupu. Kvůli bezpečnosti obou.
Snaha zamezit lidem v zasahování do netopýřích hájemství ale dostala mezi lety 2006-2007 nový impuls. Napříč celou Severní Amerikou se totiž začal šířit tzv. Syndrom bílého nosu, nebezpečné houbovité onemocnění, hubící netopýry ve velkém. V průběhu několika let se tato „plíseň“ rozšířila napříč dvaatřiceti americkými státy a pěti kanadskými provinciemi. Podle střízlivých odhadů si vyžádala životy nejméně 5,7 milionů netopýrů. K šíření intenzivně přispívali lidé, kteří zmíněné spory přenášeli mezi jednotlivými podzemními úkryty.
Proto se (zhruba) od roku 2010 stalo zamezení vstupu lidem do dolů prioritní otázkou přežití netopýrů a bytelné brány, poklopy a nejrůznější zábrany byly u dolů skutečně instalovány ve velkém. Jenže o tom nikdo neřekl netopýrům. Zoologové tak záhy začali spekulovat o tom, zda nadivoko prováděné opatření nemůže vyústit v paradoxní situaci, při které se masivní zábrany u vstupu podepíšou na snížení schopnosti netopýrů proniknout do svých zimovišť. Na definitivní odpověď si museli počkat do letošního června.
To prestižní Journal of Wildlife Management konečně uveřejnil výsledky studie Severo-arizonské univerzity, která potvrzuje, že netopýři instalací zábran skutečně žádné újmy nedojdou. „Jistě, jsou tu nějaké omezující faktory: výška vstupu, užitý materiál zábrany, provedení celého portálu, šířka průletu, počet vstupů nebo počet pater dolů," vyjmenovává Carol Chambersová. „A některé druhy netopýrů, které nemají natolik vynikající manévrovací schopnosti, se s jistými komplikacemi potýkají. Ale navzdory drobným kolizím nebo častějším přistáním se dovnitř dostanou."
Chambersová také dodává, že by propříště uvítala, kdyby podobnému „opatření" předcházela alespoň minimální studie proveditelnosti. „Jsou to naštěstí velmi přizpůsobiví tvorové, ale pokud by jim zábrany bránily ve vstupu, udělali bychom ve jménu ochrany přírody a pomoci netopýrům mnohem více špatného, než dobrého."
reklama