Britové hledí na blata: jejich revitalizace by posloužila k vázání emisního uhlíku
Nejprve ty špatné zprávy, týkající se současnosti: nedotčené mokřady, rašeliniště a blata pokrývají dnes v Británii jen zlomek původní rozlohy. Drtivá většina z nich byla napojena na meliorační systémy a vysušena. Uvolnila se tím půda pro zemědělské hospodaření.
Problém je, že když se začnou blata odvodňovat, začnou při přesychání uvolňovat do atmosféry oxid uhličitý, který byl dosud vázaný v biomase. Ročně je to kolem 15-20 milionů tun CO2, což není úplně zanedbatelné. Celá ekonomika britských ostrovů produkuje kolem 380 milionů tun, takže pokud chce někdo snižovat emise, nemůže dlouhodobě ignorovat ani vysušená blata.
Levné provedení, masivní úspory
Dobrá zpráva, související s budoucností, je v podobném duchu. Pokud by se podařilo blata a rašeliniště znovu zavodnit a překrýt vegetací, přírodní systém vázání uhlíku by se obnovil. Technicky to přitom je asi tak náročné, jako ucpat odtok a uzavřít výpustě, tedy vlastně velmi snadné. Komplikací je, že by tím mohlo utrpět britské zemědělství. I když i to je relativní.
Ne každá meliorovaná blata jsou obdělávána nebo pasena, pro patrný úspěch by do startu postačilo zavodnit 10-20 % původní rozlohy rašelinišť v nížinatých údolích. Ty by navíc efektivně zadržovaly vodu v krajině.
Každá legrace něco stojí a ani obnovení blat by nebylo zadarmo. Odhady nákladů se pohybují mezi 8-22 miliardami liber v následujícím století. Nejde jen o vyčíslení doprovodných technických opatření, jako spíš o ztráty zemědělského hospodaření.
„Je tu hodně variant, možností a s nimi souvisejících nejistot,“ potvrzuje nepřesnost odhadů Adam Dutton z úřadu Národní statistiky, který byl požádán Parlamentem o vyčíslení možností revitalizace. „Na druhé straně, úspory v emisích po takovém opatření by se daly vyčíslit sumou 109 miliard liber.“
Když se to nepřežene…
Nápad se zavodněním blat se pozdává i profesoru hydrobiologie Chrisi Evansovi. „Právě ta nížinná blata na východě Anglie, která bychom rádi zavodnili mezi prvními, jsou v současnosti největšími přírodními producenty emisí.“
Ze zdroje emisního znečištění by se mohl stát lapač. Zavodnění regionu by také částečně řešilo otázku narušeného vodního režimu, půdní eroze a přetížení státního rozpočtu, protože zemědělská produkce „na blatech“ musí být zatím dotována.
Evans také upozorňuje na značný rozptyl v odhadech nákladů možné revitalizace rašelinišť. „Pokud budeme na místa zavážet materiál helikoptérou, přijde nás to draho.“ Obává se totiž, že by se například Ministerstvo pro zemědělství a otázky venkova chtělo až příliš aktivně chopit iniciativy, která by přitom mohla být pojata jako nenáročná přirozená obnova.
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Británie chce snížit emise skleníkových plynů do roku 2035 o 81 procent
Británie končí s produkcí elektřiny z uhlí. Jako první ze skupiny G7
Londýnská Oxford Street by se měla stát pěší zónou, plánuje starosta Khan
Další články autora |
Radomír Dohnal: Existuje propojení mezinárodního boje proti klimatu s mezinárodním terorismem?
Hřbitovy jsou cenná útočiště živé přírody ve městech, objasňuje studie
Blboun nejapný si zaslouží rehabilitaci. Vyhynulý dronte byl docela svižný ptákOnline diskuse
Všechny komentáře (2)
Jiří Svoboda
26.7.2019 17:41Radim Polášek
28.7.2019 13:35Uvedením těchto ploch do stavu před 50 - 80 lety by se výrazně zvýšilo zadržování vody v krajině, výparem znatelně snížila průměrná teplota, zvýšila vhkost vzduchu a tím četnost srážek a současně odolnost krajiny proti delšímu období sucha. Současně se zvýšenou vlhkostí ovzduší by se snížila sekundární prašnost vyvolaná uvolňováním usazeného drobného prachu z povrchů do ovzduší.
A přitom by se obvyle nemuselo nic zjišťovat, bádat a propočítávat, protože by se jednalo jen o uvedení do původního stavu, který kdysi +- slušně fungoval.
Problém je v tom, že většina těch úprav byla v minulosti provedena proto, aby se zvýšily rozlohy obdělávaných polí, lesů a v intravilánu rozloha zahrad, zastavěných ploch, případne silnic a další infrastruktury.
proto by se muselo vymyslet solidní způsob, jak majitelům těchto parcel kompenzovat defakto zmenšení využitelné rozlohy parcely, ať už té zahrady nebo zemědelci zmenšení rozlohy jeho pole nebo lesa.
A leckde už to navrátit nejde, protože příslušná plocha byla například zastavěna nebo jinak v podstaě nenávratně změněna.
