Brouk prskavec se brání i v břiše žáby. Z jejích útrob se dokáže dostat i po víc jak hodině

Vytrvalé odhodlání nestát se kořistí a vůle zápasit do posledního dechu je životní naplní každého organismu. Obranná strategie brouků prskavců je přesto extrémní. Svého predátora dokáží popálit či otrávit. A když to nezabere, jsou schopni se probojovat nazpět i z jeho žaludku. Píše o nich i ScienceMag.

Brouci prskavci jsou velikostí podobní trochu zavalitějším střevlíkům. Na světě bychom napočítali přes 500 zástupců této pestré skupiny a několik druhů se vyskytovalo i na našem území. Na první pohled poměrně fádní brouk je ale vytříbenou ukázkou divokých životních strategií. Překvapí už svou dravostí: dokáže se totiž vypořádat i s násobně většími plži. Upozornit na sebe umí i během rozmnožování. „Naši“ prskavci rodu Brachinus jsou totiž parazitoidy. Jejich larvy se vyvíjí na kuklách kvapníků. A druhy prskavců ze severu Ameriky se stejně specializují na potápníky, vírníky, vodomily nebo mandelinky.

Opařený predátor

Na další podstatnou zvláštnost prskavců upozorňuje už jejich jméno. Ostatně, v zahraničí je entomologové nazývají bombardýry a hmyzí artilerií. Proč? Jejich tělo totiž disponuje dvousložkovou výbušninou, kterou dokáží během napadení pohotově využít. Základem tohoto arzenálu je hydrochinon (hmyz jej využívá při výstavbě vnějšího skeletu a také pro svou hořkost během pasivní obrany před dravci) a peroxid vodíku. Obě látky jsou uvnitř těla drženy odděleně, ale v případě nebezpečí se přes svalově ovládaný ventil přesunou do tlustostěnné reakční komory. A tam?

Enzymatické buňky v tomto integrovaném laufu začnou štěpit obě vstříknuté látky. Zní to pracně, ale je to velmi dynamický proces. Zopakovat jej teoreticky dokáží 500x za sekundu. Při chemické reakci vzniká volný kyslík a vytvoří se tolik tepla, že se pětina obsahu reakční komůrky vypaří. Pára vytvoří přetlak a natlakovaný prskavec namíří své pozadí přímo mezi oči případného útočníka. Ve zlomku sekundy je predátor „zneškodněn“ oblakem chemikálií a vodou o teplotě 100 °C. Když ani tahle efektní kanonáda z pozadí nezabere, končí prskavec sezobnut ptákem nebo zhltnut žábou.

Rekord? 88 minut v břiše žáby

Jak ale na velmi názorném příkladu asijského prskavce Pheropsophus jessoensis dokládají entomologové Shinji Sugiura a Takuya Sato z Univerzity v Kobe, to, že se ocitne v žaludku predátora, pro něj není důvodem se vzdát. Brouk odmítá přijmout porážku a začne z buněk na povrchu svého těla vylučovat chemický sprej, který u predátora vyvolá dávení. V opakovaných testech na volně nachytaných prskavcích a žábách (japonské ropuše obecné a ropuše říční) potvrdili úspěšný únik prskavců z útrob dravce ve 43 % případů.

Někteří si přitom mezi trávicími žaludečními šťávami pobyli hodinu a půl, než to žába se silně rozhozeným zažíváním vzdala. Jak píše Sugiura: „Tato do krajnosti nezvyklá strategie ale dosahuje vysoké úspěšnosti jen u prskavců, kteří nevystříleli všechnu munici. V případě, že se už zbavili své chemické obrany, dokázali se ze zažívacího traktu na svět probojovat jen v 5 % případů.“

---

reklama

---