Český granát se těží v Česku na dvou místech. Šperky míří k zákazníkům v tuzemsku i zahraničí
V Podsedicích družstvo ročně ze zhruba 24 000 tun zeminy vytěží kolem 350 až 400 kilogramů čistých granátů. Z tuny zeminy zde tedy vyberou kolem deseti až 20 gramů granátu. Vytěžené plochy firma podle Boudného rekultivuje, vrací na ně nevyužitý materiál. Krajský úřad Ústeckého kraje letos na jaře rozhodl, že těžba granátu v Českém středohoří může pokračovat. Úředníci tehdy uvedli, že těžba nemá významný vliv na životní prostředí.
Proces začíná v povrchovém dole, kde družstvo naloží na korbu nákladního kamionu materiál a doveze ho do úpravny granátové suroviny. "Vysype se z nákladního auta přímo do výsypky. Je to zhruba deset tun," popsal Boudný. Za výsypkou je tzv. vibrační podavač, který materiál posune. Nejprve projde strojem zvaným hrubotřídič. Z něj se selektuje kamení nad 150 milimetrů.
"Vše, co projde hrubotřídičem, je spláchnuto do takzvané bubnové pračky, která má dva úkoly. Roztrhat a rozmělnit jíly a odstranit kamení o velikosti 60 milimetrů a větší," řekl Boudný. Pásový dopravník materiál dopraví do sítového třídiče. "Odděluje kameny 8,5 milimetru. Všechno, co je menší, jde do dalšího procesu," uvedl Boudný. V poslední fázi se zachycují těžké minerály, mezi nimi i granáty. V kbelících se vozí do Turnova, kde je pracovníci ručně vybírají.
Zájem o šperky s rudými kameny neustává, řekl Tvrzník. Výrobky si kupují jak zákazníci z tuzemska, tak ze zahraničí. Firma vyrábí i na zakázku, mimo jiné i České slavíky. Problém má se sháněním zaměstnanců, jejich průměrný věk v průběhu let roste. Družstvo proto spolupracuje s několika školami, řada studentů nicméně pokračuje ve studiu a z oboru odchází. Tvrzník dodal, že kameny firma neprodává, podle něj se ale dá říct, že kámen kolem osmi milimetrů má cenu přibližně 30 000 korun.
Přečtěte si také |
Zrození silniční ekologie a dalekosáhlé dopady jednoprocentní libůstky moderní civilizaceČeský granát je průhledný, průsvitný drahokam krvavě rudé barvy. Je výjimečně barevně stálý a odolný proti žáru i kyselinám. Šperkaři s ním pracovali už v raném středověku. Velké oblibě se těšil v první polovině 18. století, kdy Marie Terezie dokonce zakázala vývoz surových granátů ze země.
reklama