Zrození silniční ekologie a dalekosáhlé dopady jednoprocentní libůstky moderní civilizace

Obor zvaný silniční ekologie "slaví" letos třicátiny. Jak vlastně vznikl a o čem je?

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Velkoformátový satelitní snímek zalesněné oblasti, který visel na stěně před dveřmi, považovali všichni návštěvníci harvardské pracovny Richarda T. T. Formana, studenti i vědci, za velmi povedený. A dávali to chválou najevo. Ne proto, aby se profesorovi vlichotili.

Forman už nějakou dobu platil za uznávanou kapacitu, byl přezdíván otcem krajinné ekologie. Relativně nového oboru, který propojoval ekologickou vědu s prostorovými vzorci, vykresloval prolínající se vztahy mezi přírodou na Zemi a člověkem.

Forman ten obraz rád neměl.

Snímek byl sice přesný – dalo se z něj odvodit, kudy se ubírají řeky, kde se jim do cesty staví pevné skály, jak tok vodotečí ovlivňuje podloží, okolní vegetaci – a pochopitelně i to, kde si lidé vytvořili svá sídla a kudy se v té satelitním snímkem zvěčnělé krajině nejspíš pohybují zvířata.

Formanovi to přišlo nekompletní. A s tím, co mu tolik vadilo, se prý svěřil kolegům během jedné akademické debaty. Jedinou chybu prý viděl v několikrát ostře zalomené linii, která obraz krajiny protínala.

Byla to dvouproudová cesta lesem.

„Proč přešlo kuře přes silnici?“ začíná jedna anekdota... Neměli bychom se ale raději ptát, proč se silnice staví do cesty zvířatům?

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

O tomto nevíme vůbec nic

„O všem, co je na tomto snímku, víme hodně nebo aspoň trochu. Ale o ekologii tady tohohle útvaru nevíme vůbec nic,“ vysvětloval kolegům důvod své nespokojenosti v roce 1993. Kolegové se mu, po zásluze, vysmáli.

Viděli za tím totiž jakýsi badatelský rozmar, plynoucí z přehnané ambice po dosažení dokonalosti. Připouštěli, že jim stačí mít jasno v drtivé většině zobrazeného obsahu, protože ta úzká čára vykreslená silnicí dohromady netvořila víc než procento plochy snímku.

Forman se nicméně úsměškům a rozpakům kolegů navzdory do vážného bádání nad onou silnicí pustil. Svérázné téma pojmenoval jako road ecology, silniční ekologie. A volně ho nadefinoval jako „vědu o tom, jak se mění život rostlin a živočichů, když je poblíž silnice a doprava“.

Sarkastické poznámky si od té doby vyslechl ještě mnohokrát. Když například prezentoval tento svůj nový obor vrcholným představitelům americké dopravy, ptali se ho inženýři a manažeři, jestli s nimi vážně hodlá řešit zdechliny přejeté na silnicích.

A ano, i přejetá zvířata jsou jednou z podstatných součástí téhle vědy.

Forman rád zahajoval své prezentace silniční ekologie tím údajně nejstarším vtipem o dopravě a zvířatech. „Proč přešlo kuře přes silnici?“ začíná ta anekdota.

Vědec ale vtip obracel v zamyšlení. „Je v tom obsažen předpoklad, že silnice je nedotknutelná a věčná. Silnice je v anekdotě daná a je to pták, jehož jednání vyžaduje vysvětlení,“ říkal Forman. „Jenže logika jevu je obrácená. Jsou to zvířata, která se třeba lesem volně pohybují odjakživa, a silnice je v jejich teritoriu nováčkem. Neměli bychom se tedy raději ptát, proč ta silnice vede lesem, proč se staví do cesty kuřeti?“

Na každého obyvatele planety dnes připadá v průměru 3000 tun hmotnosti této liniové infrastruktury. Domy, které celoživotně obýváme, váží méně než silnice, jimiž naše sídla propojujeme.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Vtípků o kuřatech a placatých mršinách v silničních příkopech ubylo, když se Forman a jím inspirovaní průkopníci – badatelé „rozjeli“, aby z nového oboru začali publikovat velmi seriózní články, psát učebnice a pořádat konference.

Téma silniční ekologie se totiž ukázalo být nadmíru obsáhlé a výživné. Byť silnice často zabírají jen pomyslné jednotky procent z každého obrazu, rozhodují o jeho podobě mnohem výrazněji, než by se mohlo zdát.

Pozemšťané? Ach ano, ti budovatelé silnic!

„Až jednou budou mimozemští archeologové vykopávat trosky lidské civilizace, nejspíš dojdou k závěru, že smyslem naší existence bylo budování silnic,“ uvádí na Ben Goldfarb, environmentální žurnalista a autor nově vydané knihy Crossings (s podtitulem Jak silniční ekologie ovlivňuje budoucnost naší planety?).

Pětašedesát milionů kilometrů délky zpevněných cest napříč kontinenty světa mu v tom dává za pravdu. Na každého obyvatele planety dnes připadá v průměru 3000 tun hmotnosti této liniové infrastruktury. Domy, které celoživotně obýváme, váží méně než silnice, jimiž naše sídla propojujeme. A ta na první pohled nezjevná hmota dokresluje jejich význam.

Vznik silnic je starší než vynález kola.

A byť se může zdát neuvěřitelné, jejich negativní vliv na životní prostředí lze datovat daleko před objev spalovacích motorů. Jen krátce poté, co byla v říši římské dokončena slavná Via Cassia – 282 kilometrů dlouhá spojnice mezi Římem a Toskánskem – začalo se dosud netknuté jezero Lago di Monterosi lemované novou cestou sytit sedimenty, přičemž rozkvět řas trvale narušil zdejší ekosystém.

Zatímco v 50. letech si silnice vyžádaly jen asi tři procenta životů všech obratlovců souše, v roce 2017 už do bylo 12 procent.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Silnice pochopitelně zasahují do přírody mnohem radikálněji.

V roce 1998 publikoval Richard Forman studii, že krátce po počátku 20. století překonal úhyn divoce žijících zvířat na silnicích lov, coby hlavní přímou lidskou příčinu úmrtí obratlovců na souši. Ani pytláctví, výstavba přehrad, kácení deštných pralesů nebo obří lidmi vyvolané požáry nezabijí ročně tolik živočichů, jako dokáží silnice.

„Je zajímavé, že na amerických silnicích zahyne každý týden více ptáků, než kolik jich zahynulo při úniku ropy z plošiny Deepwater Horizon,“ dodal později Forman. „Přičemž kontinuální smrt na silnicích je doprovázena jen zlomkem nářků veřejnosti v porovnání s ropnou havárií.“

Silnice se staly neoddělitelnou součástí lidské civilizace, a jejich všudypřítomnost se hluboce propsala do našeho myšlení. Proto se taky ptáme, proč jde kuře přes silnici. Úmrtí zvířat na asfaltu bereme už automaticky jako nevyhnutelnost, kterou platíme za moderní životní styl.

Silnice jako nemilosrdný zabiják

„Jiné formy smrti zvířat způsobené člověkem jsou záměrné,“ píše Godfarb. „Stiskneme spoušť, nastražíme past, objednáme si hamburger. Ale jen málokdo z nás někdy úmyslně sundá zvíře autem. Na silnicích totiž zvířata nezabíjíme záměrně a se zlým úmyslem. Ač nezáměrně, přesto vytrvale zabíjíme, svou mobilitou.“

A situace se zhoršuje.

Zdánlivě skromná jednoprocentní pokryvnost vozovky v krajině ovlivňuje 20 procent území ve svém širokém okolí. Například stáda severoamerických karibu byla decimována vlky hlavně proto, že se při migracích bála překročit bariéru silnic.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Zatímco v 50. letech si silnice vyžádaly jen asi tři procenta životů všech obratlovců souše, v roce 2017 už do bylo 12 procent. „Ještě nikdy nebylo nebezpečnější položit na dálnici svou tlapu, kopyto nebo šupinaté břicho, jako nyní,“ píše Godfarb. „Člověk možná vnímá dálnice jako vyjádření svobody cestování, ale pokud jste medvěd, je pro vás asfalt za krajnicí spíše zdí vězení.“

Naráží tím na jeden z fenoménů, který věda silniční ekologie popsala jako road-effect zone. Ekolog Scott D. Jackson v roce 2000 doložil, že ona zdánlivě skromná jednoprocentní pokryvnost vozovky v krajině ovlivňuje 20 procent území ve svém širokém okolí.

Kilometr do hloubi lesa od silnice žije méně ptáků, než v nenarušené divočině. A stejný trend opatrného odstupu vypozoroval i u savců, kteří se raději drží od asfaltu o pět kilometrů dál.

O silniční ekologii se dá zavadit i tam, kde by to člověk nečekal.

Například výzkum šíření patogenní houby Phytophthora lateralis, která způsobuje tzv. fytoforovou hnilobu kořenů zeravů, ukázal, že cestuje po světě v drážkách hlubokých vzorků pneumatik vozů prohánějících se po silnicích.

Ohniví mravenci, kteří představují zásadní problém i pro slony, se krajinou Gabonu rozšířili s pomocí vyjetých silnic 60x rychleji. Stáda severoamerických karibu byla zdecimována vlky hlavně proto, že se při migracích bála překročit bariéru silnic. A než se na Aljašce otevře ropný vrt, anebo na Borneu založí plantáž palem olejných, taky to začíná silnicí.

Silnice nabízí nevyčerpatelnou hostinu všem mrchožroutům, kteří by jinak v člověkem ovlivněné krajině na odpovídající zdroj „mrtvé“ potravy nenalezli a vymřeli by.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Jednoprocentní prostor pro záchranu

Silnice ale nejsou jen spolupachatelem destrukce přírody.

V Arizoně svádí ze svého povrchu dešťové srážky do příkopů, čímž změkčují kolem sebe půdu, která se stala rájem pro syslovité pytlonoše. Podvěsné konstrukce dálničních mostů si jako „náhradní“ jeskyni oblíbili netopýři. Silnice nabízí nevyčerpatelnou hostinu všem mrchožroutům, kteří by jinak v člověkem ovlivněné krajině na odpovídající zdroj „mrtvé“ potravy nenalezli a vymřeli by. Silniční lemy a příkopy se staly v zemědělsky intenzivně obdělávané krajině tou poslední zelenou mezí. Fungují jako koridor i jako biotop pro brouky a motýly.

Silnice tedy nejen ničí, ale vytváří nové ekosystémy a nabízí nové příležitosti.

Silnice také nebývale přispěly k poznání toho, jak fungují migrace zvířat. Pravda, vzorky pro vědecké bádání dodávají povětšinou v neživé podobě naplacato, ale i tak pomohly s jejich zmapováním, a navržením ochranných opatření. Ty zpevněné povrchy silnic, vozovek, stezek a chodníků dnes zabírají procento z celkové rozlohy souše. A byť se to může zdát docela málo, funkčně rozdělují povrch souše na 600 000 dílků.

Tím zásadním způsobem formují a utváří život živočichů a rostlin na celé planetě.

Podivínský rozmar jednoho nespokojeného profesora světu daroval obor bádání, který před třiceti lety vstoupil mezi seriózní ekologické vědy. I když se silniční ekologie týká jen úzce vymezeného kusu naší planety, má nyní ohromný přesah do naší každodenní existence.