Chalupa chce pokračovat v Zelené úsporám, obce, podnikatelé i nevládky to vítají

Programy typu Zelená úsporám naprosto ztrácí smysl. - 29. 10. 2012 - Helena

pokud stát nedokáže zajistit, že výrobky prošlé zkouškami zákazník také dostane. Projevilo se to už na počátku tohoto programu. Byla tam zařazena okna s odkazem na protokoly. Ve skutečnosti šla na trh okna neoznačená, namrzající mezi rámy /netěsnící/, namrzající i v interiéru. Úspory se nekonají. MŽP se hájí, že nemá právo výrobce kontrolovat. Pokud se dávají dotace na něco, co evidentně vlastnosti nemá, nemá ani označení /ze zákona jde o nepovolený výrobek/, firma nedokáže doložit certifikáty či protokoly k danému typu, tak jaký má program smysl?
Např.: kování takových oken projde zkouškami, zahraniční zkušebna vydá certifikáty, výrobce kování stanoví omezení použití. Certifikáty kování s okny se předají naší zkušebně. Ta provede zkoušky, dokonce zpřísní podmínky výrobce kování. Okenářská firma si pak vytvoří vlastní vnitropodnikovou směrnici - skladbu kování vyhlásí za doporučující/zřejmě i zkoušky považuje za doporučující/ a na trh se dostávají okna neznámých vlastností/ bez označení, netěsnící a namrzající. Nedodávají se certifikáty či doklady o shodě, odlišný je návod na údržbu /tam je uváděna původní skladba výrobce kování/, odlišná technická dokumentace. Tak jaký význam mají programy Zelená úsporám, když úspory nepřináší?
Ještě více zarážející je, že s těmito praktikami jsme se setkali u velikého výrobce. Ten tvrdí, že zkoušky jsou pro ně doporučující. Vlastnosti oken nedokáže doložit. Zjistili jsme, že v celé ČR není orgán, který by byl shopen se tímto zabývat. Děje se právý opak. Lidem se zabraňuje přístup k informacím /v rozporu se zákonem o ochraně spotřebitele/. Nemohou tedy přesně zjistit, jaká okna jim měla být dodána. A nemohou se účinně brátit. To zde vytváří prostor pro "metanolová" okna, pro dodávání pančovaných výrobků. Něco projde zkouškami a na trh se dostanou okna s naprosto jinými vlastnostmi. Jedna rovina je "papírová" - vše je v pořádku, druhá rovina skutečných dodávek oken. A stačilo by málo, aby se praktikám zabránilo - t.j. dodržet přijaté zákony. Lidem dát nejen formální, ale především reálné právo na přístup k informacím a příslušným orgánům pravomoci k odebrání podnikatelského oprávnění, zabavení majetku pančujících firem a z toho provést úhradu veškerých škod způsobených nepovolenými výrobky.
Také by bylo potřeba zavést nařízení EU v plném rozsahu, tj. i okna nesplňující vlastnosti, byť by byla ozačena CE, mohou být stažena.
Zatím to vypadá, že i na taková okna jdou dotace a odpovědní dávají ruce pryč. V tomto prostředí mohou být programy typu Zelená úsporám jen vyhozené peníze daňových poplatníků.
A nad tímto programem byla a je i řada dalších otazníků. Není zavedené energetické hodnocení oken. Nepočítají se tepelné zisky a ztráty vč. netěsnosti oken aj. V zahraničí provede výrobce jedno hodnocení a lidé pak nemusí dokola platit projekty, které o skutečných úsporách oken nic nevypovídají, ale jsou dobrým kšeftem pro projektanty.
Takto se z kapes lidí vytahují velké peníze za nic neříkající projekty. Někteří výrobci se brání prozradit skutečné vlastnosti oken. Prý jde o porušení volného trhu. Nechť je tu jasně řečeno, že někteří výrobci to zkusili ve Švédsku a žalovlali Švédsko u orgánu EU a prohráli to. EU dává za pravdu všem státům, které dobrovolné energetické hodnocení zavedly. Když náš stát vydal peníze daňových poplatníků, měl by vědět na co a garantovat jejich účelné vynaložení. Zatím brání zisky firem. Vyspělé státy EU se nebály praktiky některých ziskuchtivých okenářů pojmenovat a zabránit jim v nich. My se možná staneme rájem pro odpad EU, který se /díky energetickým štítkům oken zavedených v některých státech/ již na jejich trzích neuplatní.