Chcete dostat mláďata na nový ostrov? Nechte se sežrat! Tedy pokud jste pakobylka

Originální strategie, která možná zajistí přežití vašich potomků, ale vás osobně bude jistě stát život, se nepočítá v živočišné říši mezi ty zrovna časté. Protože v sobě nese výrazné riziko, že budete sežráni naprosto zbytečně. Překvapivě právě na tento riskantní způsob šíření potomků sází nelétavý hmyz, jak ukazují entomologové z Univerzity v Kobe.

Tým vedený Kenji Suetsugu se stejně jako dlouhé generace jeho předchůdců entomologů zabýval prostou, leč dosud nezodpovězenou otázkou. Jak se může nelétavý hmyz šířit mezi izolovanými ostrovy? Na mysli přitom máme hmyz nepříliš obratný, rozvážně se pohybující: pakobylky. Zástupce totožných druhů nalezneme často na místech, které oddělují stovky kilometrů mořské hladiny. Tedy mnohem více, než kolik by se nejspíš dalo bez úhony uplavat na odtrženém listu stromu nebo do vody spadlé větvi.

Suetsugu nikterak nepopíral, že i tyto dobrodružné mořské výpravy nelétavý hmyz ve své historii mnohokrát absolvoval, ale nepovažoval je za hlavní způsob jejich současného šíření na větší vzdálenosti. Zaměřil se proto na neobvyklé a se sebevražednými sklony hraničící chování pakobylky Ramulus irregulariterdentatus. Ta svůj život prožívá v relativním klidu, protože disponuje velmi pokročilým mimikry. Od zelené větvičky je opravdu těžké ji rozeznat, a tak jí predátoři dávají pokoj.

Jenže z nějakého ne úplně pochopitelného důvodu se rozhodne jednou za čas vyrazit mimo prostředí, se kterým splývá, a usadí se tam, kde působí velmi transparentním dojmem. Například mezi trsy barevného ovoce, kde ji prostě nelze přehlédnout. Omrzel ji snad život? „Vlastně tím spíš dává prostor novému životu,“ odpovídá Suetsugu. Na svůj konec pakobylka dlouho čekat nemusí. Během chvíle ji s chutí sezobne pták, typicky bulbulčk japonský. To zajímavé ale teprve přijde.

Pakobylky totiž produkují velmi odolná vajíčka (ne nepodobná tuhým semínkům), která se v žaludku ptáka nestačí rozložit. A je velmi slušná šance, že bulbulčík po takové vydatné snídani zamíří z jednoho ostrova na druhý, kde si uleví. Vajíčka pakobylek, která jsou součástí trusu, se tak dostávají do nového světa. Suetsugu zaznamenal, že pravděpodobnost přežití vajíček je mezi 5-20 %, v závislosti na tom, jak dlouho pták otálel s vykonáním své potřeby.

V případě „pozůstalých“ po pakobylce Ramulus irregulariterdentatus pozorovali entomologové z Kobe i úspěšné líhnutí zavlečených vajíček. Cesta v zažívacím traktu jim evidentně neuškodila. U dalších dvou sledovaných druhů sebevražedného hmyzu zatím dokumentovali jen úspěšné sezobnutí, ale prozatím nemají k dispozici „kladný“ výsledek. „Tuto strategii mohlo dříve aplikovat více druhů hmyzu. A stálo by jistě za zvážení sledovat migrační trasy ptáků v souvislosti s bohatstvím hmyzu, který vysedal ve formě nestrávených vajíček za letu nad dosud nekolonizovanými ostrovy,“ říká Suetsugu.

---

reklama

---