Člověk v tísni, o.p.s.: Chodit na 'Maso' sama se zpočátku bála

Kladno, 23.9.2008 – Jednadvacetiletá Pavlína Bošková se před dvěma lety zapojila do programu bezplatného doučování, který v kladenských sociálních ghettech nabízí společnost Člověk v tísni. Pavlína patří k dvěma desítkám dobrovolníků, kteří týden co týden docházejí do místních chudých rodin, kde se společně s dětmi připravují na výuku. První rok a půl navštěvovala ubytovnu zvanou Masokombinát, které se na Kladně příhodně přezdívá „Maso“.

„O možnosti zapojit se do programu bezplatného doučování jsem se dozvěděla přímo od pracovníků Člověka v tísni, kteří k nám před lety přišli přednášet do školy o specifikách práce s lidmi ohroženými chudobou a sociálním vyloučením,“ popisuje začátky svého dobrovolnického působení Pavlína Bošková, studentka třetího ročníku sociální práce. „Zpočátku jsem netušila do čeho jdu a musím říct, že mi trvalo nějakou dobu, než jsem si na prostředí Masokombinátu zvykla,“ vzpomíná Pavlína. Zchátralá budova nacházející se dva kilometry za městem, je totiž konečnou stanicí nejen v očích většiny kladenských obyvatel, ale i samotných nájemníků ubytovny. Žije tu okolo dvou stovek těch sociálně nejslabších lidí z celého Kladna.

„Nejdříve sem dostala na starosti osmiletou Verunku. Zvládla přečíst text, ale když jsem se jí pak zeptala, o čem je, nedokázala mi odpovědět. Při čtení nebyla schopná vnímat obsah,“ vysvětluje Pavlína. „Každý týden jsme proto čtení procvičovaly a obsah textu společně probíraly. Postupem času se objevily výsledky a na konci školního roku měla Verunka na vysvědčení jedničky a pár dvojek,“ říká dobrovolnice, která dívce pomáhala i s dalšími předměty.

Podle Venduly Karasové, koordinátorky Programu podpora vzdělávání v rodinách v Kladně, se děti ze sociálně slabých rodin musí v porovnání se svými vrstevníky vyrovnávat s řadou handicapů. „Představte si početnou rodinu žijící v jedné místnosti, která slouží jako kuchyň, obývák, dětský pokoj a ložnice dohromady. Potřebné zázemí a klid na přípravu do školy tu prostě nenajdete,“ nastiňuje obrázek života v sociálně vyloučené lokalitě Vendula Karasová. „Chybějící zázemí ale není jediný problém. Děti se na výuku nepřipravují, protože je k tomu nikdo nevede. Rodiče mají sami často jen základní vzdělání a nevědí, jak dětem s úkoly pomoci,“ vysvětluje Vendula Karasová. „Běžně se setkáváme s tím, že děti, které jdou do první třídy, neumí rozlišit například základní barvy nebo tvary, protože s nimi tohle doma nikdo neprobírá,“ dodává koordinátorka.

Zájem ze strany rodičů je přitom při přípravě do školy klíčový. Děti potřebují motivovat a bez podpory rodičů se neobejdou ani dobrovolníci. Zkušenost s tím má i Pavlína Bošková: „Maminka Verunky se na začátku hodně snažila a postupně se do doučování začala i sama zapojovat. Přesto jsem se po roce a půl dozvěděla, že chce spolupráci ukončit,“ říká smutně dobrovolnice, která rozloučení s Verunkou obrečela. Od minulého pololetí má už ale na starosti nového školáka Míšu z lokality Velvarská. „Dětí, které potřebují pomoci s doučováním, je hodně. Kromě Velvarské ulice a Masokombinátu pomáháme například také v Dubí a dalších místech v Kladně. Jako dobrovolníky vítáme všechny zájemce, kterým je více než sedmnáct let a baví je pracovat s dětmi. Nabízíme jim odborný výcvik a osobní i skupinovou podporu,“ dodává koordinátorka programu Vendula Karasová. Díky jejich práci se totiž u některých dětí podaří zabránit propadnutí nebo přeřazení na speciální školu, jiné si vylepší prospěch nebo se rozhodnou ve studiu pokračovat i po dokončení základní školy.

Více na: www.clovekvtisni.cz/psi či www.epolis.cz.